nimet breadcrumb-navigoinnissa
Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá stálezelená dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae). Roste jako podrost světlých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a nadměrného sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky a jsou hojně používány v potravinářství jako koření nebo surovina pro výrobu známých alkoholických nápojů borovičky a ginu. Mají též léčivé vlastnosti.
Vnitřní systematika druhu není doposud zcela vyjasněna a v různých zdrojích se liší. Někdy bývají rozlišovány dva poddruhy jalovce obecného (viz níže), jindy pouze pět nebo více variant. Mezi jedinci v jednotlivých oblastech obrovského celkového areálu jsou pochopitelně určité odlišnosti, které jsou však pravděpodobně více morfologické než genetické.[2][3][4][5][6][7][8]
Někteří botanici zařazují subsp. alpina do nižšího taxonomického ranku a určují jej jako Juniperus communis var. saxatilis Pallas,[2] často též jako Juniperus communis var. montana. Ve východní Evropě a v Rusku je naopak někdy pojímán jako samostatný druh Juniperus sibirica Burgsd. (syn. Juniperus nana Willd., Juniperus alpina S.F.Gray).[9]
Jalovec obecný pravý (Juniperus communis subsp. communis) v Lüneburském vřesovišti (Lüneburger Heide)
Jalovec Juniperus communis subsp. alpina (syn. J. sibirica) na vrcholu Puy Griou (1694 m) (Cantal, Francie)
Juniperus communis var. depressa má poléhavý habitus
Jalovec obecný je keř nebo malý strom velmi variabilního vzrůstu. Může být nízký, křivolaký až poléhavý, ale na lepších půdách vyrůstá ve strom s jedním nebo vícero kmeny, který občas dosahuje až 12 m výšky. Tvar koruny je úzce sloupcovitý nebo nepravidelně rozložitý; poddruh alpina je naopak přitisklý, poléhavý keřík. Přízemní větve mohou zakořeňovat. Kmen a větve jsou pokryty zprvu hladkou, hnědočervenou, později stříbřitě našedlou, v plátech a šupinách odlupující se borkou. Kořenový systém je hluboký a bohatě větvený.
Jehlice vyrůstají v pravidelných trojčetných přeslenech. Jsou tmavě zelené, šedozelené nebo modrozelené, ostře pichlavé, na svrchní straně žlábkovité s jedním bílým proužkem průduchů. Na velmi suchých stanovištích se stáčejí svrchní průduchovou stranou směrem dolů. Rozemleté jehlice jsou aromatické.[10]
Jalovce jsou dvoudomé rostliny, tj. samčí a samičí šištice rostou na různých jedincích; zřídka se vyskytují jedinci jednodomí. Samčí šištice jsou žluté či načervenalé, vejčité, krátce stopkaté, 4–5 mm dlouhé, samičí jen velmi drobné, zelenavé, podobající se malým pupenům. Rozkvétají v dubnu až květnu, u poddruhu alpina v létě; pyl se šíří větrem. Samičí šištice po opylení dozrávají v tmavomodré, kulaté, suché borůvce podobné bobulovité útvary zvané galbuly (drobné šišky se zdužnatělými semennými šupinami) o průměru 4-12 mm. Zrají 18 měsíců a opadávají až v zimě druhého a na jaře třetího roku; můžeme tak na jednom stromě najít pohromadě jak zralé, tak i letošní nezralé jalovčinky. Pojídají je ptáci a semena jsou tak obvykle roznášena s ptačím trusem.[2][3]
Jalovec obecný je velmi světlomilnou dřevinou, rostoucí nejčastěji na otevřených místech s plným osluněním, jako jsou pastviny, suché louky, holé svahy, skály a okraje lesů. Může též tvořit podrost světlých, obvykle borových, březových nebo dubových lesů; zastínění nesnáší. Co do půdních nároků je generalistou, který snáší bazické i kyselé substráty, živinami chudá stanoviště (písčiny, rašeliniště, vřesoviště), stejně jako extrémní podmínky (hadcové podloží, klimatické extrémy). Poddruh jalovec nízký osidluje pastviny a louky nad horní hranicí lesa, klečové porosty, ledovcové kary atp.[11]
Ve dvou poddruzích a množství variant se vyskytuje prakticky v celé holoarktické oblasti severní polokoule. Na severu zasahuje do severní Skandinávie, na Island, na Aljašku a subakrktických oblastí Kanady, roste též na jižním pobřeží Grónska. Na jihu se jeho areál blíží zhruba 30. rovnoběžce. Izolované populace najdeme v severoafrickém pohoří Atlas.
V českém prostředí vedlo nadměrné užívání, kácení pro dřevo a masivní sběr jalovčinek, stejně jako nevhodné úpravy krajiny (meliorace, zalesňování, intenzivní zemědělství na úkor pastvy) ke značnému snížení populací kdysi hojného jalovce, který se zde vyskytuje již pouze roztroušeně, především ve středních polohách. Větší populace jsou na Třeboňsku, na Sedlčansku a na Valašsku a v několika přírodních rezervacích. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR pro rok 2017 je zařazen mezi ohrožené taxony (kategorie C3), zákonem chráněn však není. Jalovec obecný nízký se vyskytuje jen v horách vysokých Sudet (Jeseníky, Jizerské hory); řazen je do kategorie silně ohrožených a ubývajících druhů (C2b) a ve stejné kategorii chráněn zákonem.[11][12][13]
Významné obsahové látky jsou flavonoidy, třísloviny, silice a různé aromatické terpeny jako α-pinen, myrcen, sabinen, limonen a β-pinen.[14]
Je běžně používaný v zahradnictví jako okrasný keř, jako solitéra nebo do skupinových výsadeb. Působí dosti strnulým, vážným a mohutným dojmem. Je vhodnou součástí skalky, vřesoviště nebo rašeliniště. Jalovce mohou tvarem připomínat středomořské dřeviny a v takových případech mohou doplnit vhodně výsadbu. V symetrických kombinacích a rytmických výsadbách často působí dojmem křečovité přesnosti, jaký je vlastní zahradám ve francouzském stylu. Křížením původních druhů a výběrem bylo vypěstováno mnoho kultivarů jalovců s různými vlastnostmi.
Při pěstování vyžaduje slunné stanoviště, jinak se přizpůsobí velmi rozličným podmínkám. Dobře snáší sucho a chudou půdu, proto roste i na skalách, sutích či písčitých nebo rašelinných půdách. Půda musí být propustná a mírně kyselá. Sloupovité kultivary je vhodné na zimu kvůli tíze sněhu svazovat, nebo sníh setřásat. Jalovce se často pod námrazou nebo pokrývkou sněhu lámou. V našich zemích trpí pravidelně dvoudomou rzí a někdy puklicemi nebo sviluškou.[15]
Vonné, lehké, pevné a velmi odolné jalovcové dřevo je využíváno v řezbářství a soustružnictví, na výrobu dýmek, holí, ve Skandinávii též na výrobu schránek pro skladování malého množství mléčných výrobků, jako je máslo a sýry, a také pro výrobu dřevěných nožů na máslo. Je vhodné též k uzení masa, kterému dodává jemnou kořenitou chuť.[10]
Modročerné jalovčinky jsou aromatické díky obsažené silici a mají kořenitou, hořce nasládlou příchuť. Sbírat se musí až zcela zralé, obvykle jsou konzumovány sušené. Jako koření jsou používány k dochucení a nakládání masa, především zvěřiny, dále do omáček, marinád a nádivek nebo k ochucení kysaného zelí. Jsou obvykle použity rozdrcené k uvolnění jejich chuti. Vyrábět se z nich může též víno či rozvářka. Ve Finsku jsou používány jako klíčová součást výroby Sahti, tradičního finského piva, ve Švédsku jsou součástí vánočního nápoje Julmust. Větvičky se používají k dochucení alkoholických nápojů ginu (slovo 'gin' pochází z francouzského slova pro jalovčinky, genièvre) a jalovcové. Tradiční slovenská borovička je vyráběna z jalovčinek.[10]
Jalovčinky byly používány jako lék v mnoha kulturách. Vnitřně působí jako diuretikum a dezinfekce močových cest a používají se při zánětu močového měchýře, plynatosti a křečích. Zevně se užívá olej lisovaný z jalovčinek, a to v koupelích a obkladech při revmatických bolestech ve svalech a kloubech nebo při masážích; rozetřen po pokožce zvyšuje její prokrvení.[10] Jalovec může zesilovat účinek léků snižujících hladinu krevního cukru a léků močopudných. Laboratorně byl také prokázán účinek proti oparu a pro posílení napětí dělohy a děložních stahů, což může usnadnit porod (nebo naopak vyvolat potrat). Při vhodném a krátkodobém užívání podporuje činnost ledvin a zvyšuje jejich prokrvení, při užívání delším než šest týdnů však hrozí jejich poškození. Drogu nesmí používat pacienti s onemocněním ledvin, její užívání není vhodné ani v těhotenství a v době kojení. U citlivých osob se může vyskytnout alergická reakce i při zevním použití. Bývá uváděn jako mírně jedovatý, žádné vážnější otravy však nejsou známy.[16]
Pro antiseptické účinky se vonného kouře z páleného dřeva, plodů a jehlic odedávna využívá při vykuřování, jalovcová silice také v aromaterapii a esenciální léčbě. Žvýkání jalovčinek potlačuje zápach z úst, zvyšuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Dioskoridés ve spise De materia medica doporučuje rozdrcený jalovec, rozetřený na penisu nebo v pochvě před stykem, jako antikoncepci; stejným způsobem ho využívali původní obyvatelé Ameriky.[17][18]
V minulosti byly jalovci v mnoha kulturách přisuzovány magické účinky. Byl uctíván jako dřevina s mocnou ochrannou silou, jako strážce brány do jiných světů a sídlo nadpřirozených tvorů a sil. Lidé věřili, že zničit jalovcový keř přináší neštěstí, naopak větvička jalovce, nošená při sobě, chránila proti nemocem. Slova z lidové písně „Kdybys měla má panenko sto ovec a já jenom za kloboukem jalovec“ měla tedy hlubší význam. V Německu existují pořekadla nabádající čověka smeknout, jde-li okolo jalovce; německé pojmenování pro jalovec Wacholder lze přeložit jako "bdělý strom", prostředník mezi světem lidí a duchů.[16][19]
Pivo při jehož výrobě byl použit jalovec - La Wambrechies
Švédský nápoj Julmust
Jalovec obecný, kultivar 'Gold Cone'
Plody jalovce v heraldice
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juniperus communis na anglické Wikipedii.
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. 
Obrázky, zvuky či videa k tématu jalovec obecný ve Wikimedia Commons
Galerie jalovec obecný ve Wikimedia CommonsJalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá stálezelená dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae). Roste jako podrost světlých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a nadměrného sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky a jsou hojně používány v potravinářství jako koření nebo surovina pro výrobu známých alkoholických nápojů borovičky a ginu. Mají též léčivé vlastnosti.
