Carex microglochin Wahlenb. je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).
Jedná se o vytrvalou rostlinu, která dosahuje výšky 7–20 cm s oddenky, je netrsnatá, lodyhy vyrůstají jednotlivě nebo po několika.[2][3] Lodyha je skoro oblá, hladká, delší než listy.[2] Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listu jsou žlábkovité a štětinovité, asi 0,5–0,8 mm široké.[2][3] Carex microglochin patří mezi jednoklasé ostřice, to znamená, že na vrcholu lodyhy je pouze 1 klásek, který asi 4–11 mm dlouhý.[3] Je to rostlina jednodomá, v horní části klásku se nacházejí samčí květy, v dolní samičí. Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Blizny jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 3,5–4,5 mm dlouhá, na vrcholu zakončená málo zřetelným zobánkem, z jehož ústí vyčuhuje cca 0,5–2,8 mm osinovitý vrchol osy klásku.[3] Mošničky jsou úzce vejčitě kopinaté, delší než plevy, za zralosti jsou dolů skloněné. Každá mošnička je podepřená plevou, která je kratší než mošnička a opadává ještě před dozráním mošničky. Počet chromozómů: 2n=50.[3]
Jedná se o severský a horský druh. Roste na Islandu, v Grónsku, ve Skandinávii, v severním Rusku, na Sibiři, velehory centrální Asie, na jihu jen izolovaně Kavkaz a Alpy. Dále roste v Severní Americe, hlavně Aljaška a Kanada. Další rozšíření je v Jižní Americe, Patagonie, Falklandy, Ohňová země aj.[4]
Carex microglochin Wahlenb. je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).
IlustraceDie Kleine Grannen-Segge (Carex microglochin), auch Kleingrannige Segge genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Seggen (Carex) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist auf der Nordhalbkugel in Eurasien und Nordamerika verbreitet.
Die Kleine Grannen-Segge wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 5 bis 25 Zentimetern. Ihr Rhizom treibt unterirdische Ausläufer. Der Stängel ist aufrecht, glatt, weniger als 1 Millimeter dick und rundlich oder stumpf dreikantig. Die Blattspreiten sind schmal und borstenförmig und nur ein Viertel bis halb so lang wie der Stängel.
Die Blühzeit reicht von Mai bis Juli. Als Blütenstand trägt die Kleine Grannen-Segge nur eine einzige Ähre, die etwa 8 bis 15 Millimeter lang ist. Im unteren Teil trägt sie 3 bis 17 weibliche Blüten, darüber 5 bis 6 männliche Blüten. Die Spelzen sind dunkelbraun mit weißen Hautrand und grünem Mittelnerven. Die Schläuche sind schmal kegelförmig, zuletzt herabgeschlagen und 4 bis 6 Millimeter lang. Die Achsenspitze ragt aus dem Fruchtschlauch heraus, das Kennzeichen der Art.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48 oder 58.[1]
Das Verbreitungsgebiet der Kleinen Grannen-Segge reicht von Nordeuropa und den Alpen und Karpaten bis zum Kaukasus, Sibirien, Zentralasien, China nach Grönland und Nordamerika. Sie kommt auch von Ecuador bis ins südliche Südamerika vor.[2] Das Hauptverbreitungsgebiet der Kleinen Grannen-Segge in Europa liegt in Skandinavien (südlich bis 60° nördlicher Breite), in Island und in Schottland.
In Mitteleuropa ist die Art sehr selten und schon seit langer Zeit im Rückgang begriffen, sie ist hier ein Eiszeitrelikt. Die mitteleuropäischen Standorte der Kleinen Grannen-Segge beschränkten sich im Wesentlichen auf das Alpenvorland und die Kantone Unterwalden, Appenzell und Graubünden. Von dort aus ist die Kleine Grannen-Segge zum Teil schon im letzten Jahrhundert verschwunden. In Deutschland kommt sie anscheinend seit dem Zweiten Weltkrieg nicht mehr vor. Im Säntis, im Wallis, in Savoyen, in Südtirol und im Tessin kommt sie vielleicht noch vereinzelt vor.
Sie kommt in Flachmooren und Quellmooren, auch auf Kiesbänken von Bächen vor. Sie steigt in den Alpen bis in Höhenlagen von 2700 Metern. Sie ist eine Charakterart des Verbands Caricion bicoloris-atrofuscae.[3]
Die Kleine Grannen-Segge wächst auf basenreichen, meist kalkhaltigen, durchrieselten, sickernassen, lockeren, tonig-sandigen, torfigen Böden; sie bevorzugt als Untergrund Sand oder sandige Tone.
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 4fw (sehr feucht, Feuchtigkeit mäßig wechselnd, im Bereich von fließendem Bodenwasser), Lichtzahl L = 5 (sehr hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 1+ (unter-subalpin, supra-subalpin und ober-subalpin), Nährstoffzahl N = 1 (sehr nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[4]
Die Erstveröffentlichung von Carex microglochin erfolgte 1803 durch Göran Wahlenberg. Das Artepitheton microglochin bedeutet „kleine Spitze“.
Die Kleine Grannen-Segge (Carex microglochin), auch Kleingrannige Segge genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Seggen (Carex) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist auf der Nordhalbkugel in Eurasien und Nordamerika verbreitet.
Бяцхан сахалт улалж - (лат. Carex microglochin), (орос. Осока мелкоостренниковая эсвэл Осока мелкоостренник) Олон наст өвслөг ургамал.
Утас маягийн хуйлмал навчтай, 5-20 см өндөр олон наст ургамал. Түрүүхэйнүүд нь уутныхаа хамт доошоо хэлбийсэн байдаг. Хөгжлийн хувьд судалгүй ба хар цэцэгт улалжийн нэг адил боловч хавраас эхэлж аажим ургаж хөгжинө. Өөрөөр хэлбэл зургаадугаар сард цэцэглэж долоодугаар сард үр сууж гүйцдэг.
Уулын ойт хээрийн ба өндөр уулын бүслүүрийн намгархаг нуга, намагтай газраар ургана. Ул хөрсний усаар чийгжиж үргэлж хүйтэн байдаг нугажуу газарт бөөн бөөнөөрөө ургадаг.[1]
Бяцхан сахалт улалж - (лат. Carex microglochin), (орос. Осока мелкоостренниковая эсвэл Осока мелкоостренник) Олон наст өвслөг ургамал.
Carex microglochin, called the fewseeded bog sedge and bristle sedge, is a species of flowering plant in the genus Carex, native to temperate and subarctic North America, South America, Europe and Asia.[2][3] It is uncertain which hemisphere it originated on before dispersing to the other.[4]
Carex microglochin, called the fewseeded bog sedge and bristle sedge, is a species of flowering plant in the genus Carex, native to temperate and subarctic North America, South America, Europe and Asia. It is uncertain which hemisphere it originated on before dispersing to the other.
Sukassara (Carex microglochin) on pohjoisen pallonpuoliskon tundra- ja vuoristoalueilla tavattava pienikokoinen kosteiden kasvupaikkojen sarakasvi. Suomessa laji on harvinaistunut ja se on nykyään luokiteltu uhanalaiseksi lajiksi.[2]
Sukassara kasvaa pieninä versokimppuina, jotka ovat 5–15 cm korkeita. Kasvin juurakko on lyhythaarainen. Varret ovat pystyjä, hoikkia ja monilehtisiä. Varsien tyvitupet ovat vaaleanruskeita. Lehdet ovat lyhyitä, rihmamaisia ja noin 0,5 mm leveitä. Kukinto on 8–15 mm pitkä tähkä, jonka tyviosassa on 5–10 emikukkaa. Ruskeat tähkäsuomut ovat pullakkoa selvästi lyhyempiä, suippoja ja kalvolaitaisia. Kapean sukkulamaiset pullakot ovat 4–5 mm pitkiä, aluksi pystyjä mutta myöhemmin lajile tyypillisesti alaviistoja. Pullakon suusta pistää esiin luottien lisäksi ohut sukanen. Suomessa sukassara kukkii heinäkuussa.[3]
Muista Suomessa tavattavista saroista sukassara muistuttaa lähinnä rahkasaraa (Carex pauciflora).[4]
Sukassaraa tavataan laajalla alueella pohjoisella pallonpuoliskolla, mutta levinneisyysalue on hyvin hajainen. Euroopasta sitä tavataan lähinnä Fennoskandian tunturialueilta Norjasta, Ruotsista, Suomesta ja Kuolan niemimaalta, Alppien alueelta, Islannista ja Grönlannista. Aasiassa laji kasvaa Kaukasuksella, Keski-Aasian vuoristoissa ja Etelä-Siperiassa. Pohjois-Amerikasta sukassara kasvaa Alaskassa, Kalliovuorilla sekä Pohjois-Kanadassa.[4] Suomessa sukassaraa tavataan Sodankylän Kitisen rannoilla, Inarin Ivalo- ja Näätämöjokien varsilta sekä Enontekiöltä Kaaresuvannon ja Lätäsenon suujuoksun varrelta ja Kilpisjärveltä. Kitisen esiintymä lienee suurimmaksi osaksi tuhoutunut voimalaitosrakentamisen takia.[5][6]
Sukassara kasvaa matalaruohoisilla tulvaniityillä, jokien ja purojen rannoilla sekä myös tunturipaljakalla soilla ja kosteissa notkelmissa. Laji on kalkinsuosija.[3] Suomessa laji on harvinaistunut voimalaitosrakentamisen takia, joka on tuhonnut monia kasvupaikkoja sukassaran vaatimien kevättulvien loputtua.[6]
Sukassara (Carex microglochin) on pohjoisen pallonpuoliskon tundra- ja vuoristoalueilla tavattava pienikokoinen kosteiden kasvupaikkojen sarakasvi. Suomessa laji on harvinaistunut ja se on nykyään luokiteltu uhanalaiseksi lajiksi.
Carex microglochin est une espèce des plantes du genre Carex et de la famille des Cyperaceae.
Carex microglochin est une espèce des plantes du genre Carex et de la famille des Cyperaceae.
Krótkojehlinkata rězna (Carex microglochin) je rostlina z podroda jednokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).
Krótkojehlinkata rězna (Carex microglochin) je rostlina z podroda jednokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).
Carex microglochin adalah spesies tumbuhan seperti rumput yang tergolong ke dalam famili Cyperaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Poales. Spesies Carex microglochin sendiri merupakan bagian dari genus Carex.[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh Wahlenb..
Carex microglochin adalah spesies tumbuhan seperti rumput yang tergolong ke dalam famili Cyperaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Poales. Spesies Carex microglochin sendiri merupakan bagian dari genus Carex. Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh Wahlenb..
Viksva šerpetūnė (Carex microglochin) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos, viksvų genties daugiametis augalas.
Daugiametis, 5– 20 cm aukščio augalas, išauginantis siūliuką šakniastiebį su trumpomis palaipomis. Stiebai beveik cilindriški, švelnūs, dažniausiai trumpesni už lapus. Lapai 2– 5, 1– 6 cm ilgio apatinėje stiebo dalyje susitelkę, atsilošę, standoki, šeriški, išilgai susisukę, o 8– 1 mm pločio, jų pakraštys švelnus, viršūnė buka, pamatinės makštys rudos. Žiedynas 0,5– 1 cm ilgio, iš pradžių, kiaušiniška, tanki vėliau reta su atsilošusiais maišeliais varpa. Kuokeliniai žiedai 5– 6, susitelkę varpos viršūnėje; jų pažiedės lancetiškos. Piestelinių žiedų 5– 12, žemiau varpoje susitelkę; jų pažiedės kiaušiniškos arba pailgos, smailios ar apybukės apie 3 mm ilgio ir 1,5 mm pločio rudos su balsvu pakraščiu ir žaliu ruoželiu per vidurį, žiedams peržydėjus, nukrinta. Maišeliai lancetiškai kūgiški, 3– 5 mm ilgio iš abiejų pusių iškilūs iš pradžių žalsvai gelsvi, vėliau šviesiai rudi horizontalūs arba žemyn nusvirę neryškiai gysloti, jų pamatas apskritas, snapelis gana ilgas, viršūnėje vamzdiškas iš jo kyšo apie 2 mm ilgio plonas, standus, dažnai šiek tiek lenkta viršūne, šeriškas priedėlis (rudimentinė vyriškojo žiedyno ašis). Liemnėlis trumpesnis už maišelį. Vaisiai pailgi, apie 2 mm ilgio.
Žydi gegužės mėnesį. Geofitas, hemikriptofitas.
Auga žemapelkėse, pelkėtose pievose, tarpinių pelkių liūnuose, upelių pakrantėse, miško aikštelėse, pamiškėse.
Paplitimas Lietuvoje: labai retas. Žinomas iš Kairėnų (Vilniaus raj.).
Bendras paplitimas: Grenlandija, Islandija, Škotija, Skandinavija, europinės Rusijos dalies arktiniai ir šiaurės vakarų rajonai, Kaukazas, Sibiras, Vidurinė Azija, Š. Amerika. Auga tundrų zonoje ir kalnuose – kalnų tundrų bei alpinėje juostoje. Priklauso arktiniams – alpiniam floros elementui.
Viksva šerpetūnė (Carex microglochin) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos, viksvų genties daugiametis augalas.
Turzyca drobnozadziorkowa (Carex microglochin Wahlenb.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych.
Występuje w Eurazji i Ameryce[2]. W Polsce znany tylko z jednego stanowiska odkrytego w 1912 r. na torfowisku koło wsi Zocie. Od tego czasu niepotwierdzony i obecnie uznany za wymarły.
Bylina, geofit. Kwitnie od maja do czerwca. Siedlisko: torfowiska przejściowe i niskie. Występuje na kwaśnych, ubogich glebach torfowych. Gatunek charakterystyczny dla rzędu (O.) Caricetalia davallianae[3]. Liczba chromosomów 2n = 50.
Gatunek zróżnicowany na dwa podgatunki[4]:
Według Czerwonej listy roślin i grzybów Polski (2006) gatunek wymarły w naturze (kategoria zagrożenia Ex)[5]. W wydaniu z 2016 roku otrzymał kategorię RE (wymarły na obszarze Polski)[6]. W Polskiej Czerwonej Księdze Roślin posiada kategorię EX[7].
Turzyca drobnozadziorkowa (Carex microglochin Wahlenb.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych.
Borststarr (Carex microglochin) är en gräslik växt med trådsmala blad. Tillhör släktet starrar och familjen halvgräs, med styvt strå och flera, trådsmala blad. Axet sitter ensamt i stråtoppen och har bara ett tiotal blommor, hanblommorna sitter i toppen och honblommorna vid basen.
Borststarr växer i fuktiga marker från Härjedalen till Torne lappmark, dock ganska sällsynt.
Artnamnet microglochin kommer av grekiskans mikros (liten) och latinets glochin (krok eller brodd), vilket syftar på den utskjutande borstlika blomaxeln.
Borststarr (Carex microglochin) är en gräslik växt med trådsmala blad. Tillhör släktet starrar och familjen halvgräs, med styvt strå och flera, trådsmala blad. Axet sitter ensamt i stråtoppen och har bara ett tiotal blommor, hanblommorna sitter i toppen och honblommorna vid basen.
Borststarr växer i fuktiga marker från Härjedalen till Torne lappmark, dock ganska sällsynt.
Artnamnet microglochin kommer av grekiskans mikros (liten) och latinets glochin (krok eller brodd), vilket syftar på den utskjutande borstlika blomaxeln.
Кореневища 0,2–4(-6) см × 0,5–1 мм. Стебла зазвичай поодинокі, рідко по 2–4 разом, (2-)4–23(-36) см, із закругленими кутами або циліндричні, гладкі. Листові пластини 1–8(-14) см × 0,5–0,8 мм. Колос містить 4–8 тичинкових квіток і 3–10 маточкових, 6–14 × 2–9 (незрілі плоди) або 4–11 (зрілі плоди) мм. Плоди блискучі, 3,5–5(-6) мм, конічний дзьоб до 1–1,5 мм, плюс щетина 1–2 мм.
Південна Америка: Аргентина, Болівія, Чилі, Колумбія, Еквадор, Перу, Фолклендські острови; Північна Америка: Гренландія, Канада, США; Європа: Австрія, Естонія, Фінляндія, Франція, Грузія, Німеччина (можливо, зник), Ісландія, Італія, Латвія, Литва, Норвегія, Росія, Польща (можливо, зник), Швеція, Швейцарія, Велика Британія. Азія: Афганістан, Бутан, Індія, Іран, Казахстан, Киргизстан, Китай, Монголія, Непал, Росія, Таджикистан, Туреччина, Узбекистан. Населяє вологі, вапняні, часто оторфовані землі у відкритих пустках, тундрі (часто дуже мокрій або затопленій), низинні просочені неглибокі землі над породою, заболочені субальпійські луки, піщані або щебнисті річкові площини і глинисті або мулисті площини в озерах і морському узбережжі, на висотах 0–3700 м над рівнем моря.
Carex microglochin là một loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được Wahlenb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1803.[1]
Carex microglochin là một loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được Wahlenb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1803.
Carex microglochin Wahlenb., 1803
Охранный статусОсо́ка мелкоо́стренниковая, или Осо́ка мелкоо́стренник (лат. Carex microglochin) — многолетнее травянистое растение, вид рода Осока (Carex) семейства Осоковые (Cyperaceae).
Растение с ползучим корневищем, дающим короткие побеги.
Стебли сжато-округлые, гладкие, многолистные, 5—25 см высотой[2] .
Листья нитевидно свёрнутые, 0,8—1 мм шириной[2], гладкие, наверху тупые.
Колосок андрогинный, 0,8—1,2 см длиной[2], вначале яйцевидно-сжатый, позже рыхлый; тычиночных цветков 5—7, пестичных — 5—17[2]. Кроющие чешуи яйцевидные, тупые, ржавые, при плодах опадающие. Рылец 3. Мешочки почти округлые в поперечном сечении, узко-ланцетовидные, тонкокожистые, (3[2])4—5 мм длиной, зрелые отогнутые вниз, жёлто-зелёные, с тонкими жилками, с тупым основанием, с длинным цельным носиком, при основании плода с шиловидным осевым придатком, выступающим из мешочка на 1,5—1,8 мм (вместе с придатком мешочки (5[2])5,5—7 мм длиной); рыльце смещено осевым придатком вбок.
Плодоносит в мае—июле.
Число хромосом 2n=48.
Вид описан из северной Скандинавии.
Северная Европа: горы Норвегии и Северной Швеции, Исландия и арктическая Скандинавия; Атлантическая Европа: горы Шотландии; Центральная Европа: горы; Арктическая часть России: Мурман (полуостров Рыбачий, между Харловкой и Варзино, мыс Орлов, низовья Поноя); Кавказ: Предкавказье; Западная Сибирь: Тарский район, Алтай; Восточная Сибирь: северная окраина Средне-Сибирского плато (река Медвежья), бассейн верхнего течения Енисея (район Минусинска), Прибайкалье, Витимское плоскогорье, нагорье Черского (река Болдымба); Средняя Азия: Памиро-Алай, Джунгарский Алатау, Тянь-Шань; Западная Азия: Восточная Турция, Северный Иран, Северо-Восточный Афганистан; Центральная Азия: Северная Монголия, Северо-Западный Китай; Восточная Азия: Юго-Западный Китай; Южная Азия: Тибет, Гималаи; Северная Америка: Аляска, в том числе арктическая Аляска (одно местонахождение), арктическое побережье Канады (район Батерст-Инлет), юго-восток Баффиновой Земли, Лабрадор, юго-западная и восточная Гренландия, Скалистые горы, Гудзонов залив, Ньюфаундленд; Южная Америка: Огненная Земля.
Растёт на моховых болотах, болотистых лужайках, по берегам озёр, речек, ручьёв, часто на карбонатных субстратах; в верхнем, реже лесном поясе гор, очень редко на равнине.
Осо́ка мелкоо́стренниковая, или Осо́ка мелкоо́стренник (лат. Carex microglochin) — многолетнее травянистое растение, вид рода Осока (Carex) семейства Осоковые (Cyperaceae).