Cephalanthus occidentalis (Buttonbush, Button-bush, Button-willow o Honey-bells) ye una especie de planta orixinaria del este y sur de Norteamérica.
Ye un parrotal de fueya caduca o árbol pequeñu qu'algama unos 1-3 m d'altor, pero puede llegar a 6 m . Les fueyes son opuestes o en verticiloss de trés, elíptiques a ovaes, de 7-18 cm de llargu y 4-10 m d'anchu, con un cantu llisu y un peciolu curtiu. Les flores disponer nuna trupa inflorescencia esférica de 2-3.5 cm de diámetru sobre un pedúnculu curtiu. Cada flor tien un amiestu de color blancu a mariellu pálido con cuatro coroles formando un tubu llargo y delgao que conecta colos sépalos los. L'estigma sobresal llixeramente de la corola. El frutu ye un conxuntu esféricu d'aquenios (nueces).[1]
Hai dos variedaes:
Ye un parrotal común de los hábitats de güelgues, incluyendo banzaos, llanures d'hinchente, manglares, pocosin, zones riberanes, y el sotobosque de los montes húmedos.[2] Trátase d'un miembru de la flora nos Everglaes.[2] La planta tien un númberu históricu d'usos melecinales, pero tamién ye tóxica por cuenta de la presencia del principiu activu cephalathin.[3][2] Les aves acuátiques y otres aves comen les granes, los coríos utilicen la planta pa la proteición del nial, y los inseutos y colibríes tomen el néctar, al igual que les abeyes que lo utilicen pa faer miel.[2][3]
Cephalanthus occidentalis describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 95, nel añu 1753.[4]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Cephalanthus occidentalis (Buttonbush, Button-bush, Button-willow o Honey-bells) ye una especie de planta orixinaria del este y sur de Norteamérica.
Hlavoš západní (Cephalanthus occidentalis) je opadavý, vlhkomilný, listnatý keř s netradičními, kulovitými květenstvími, je nejčastěji pěstovaným druhem z rodu hlavoš. Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, kde roste ve Spojených státech, Kanadě a Mexiku. Pro atraktivní olistění a netradiční seskupení květů bývá pěstován jako okrasná dřevina i mimo území Ameriky.[2][3]
Jeho stanoviště bývají v osluněných místech na těžších až jílovitých, podmáčených půdách s dostatkem humusu a s půdní reakci mírně kyselou, nesnáší vápenité podloží. Přirozeně vyrůstá nejčastěji po okrajích lužních lesů a vlhkých houštin, na místech často zaplavovaných vodou, v bažinách, močálech, na březích jezírek i rozlévajících se potoků, řek i kanálů, snese i dlouhodobé (ne však trvalé) zaplavení stanoviště. Na příhodných místech vytváří rozlehlé křovinaté kolonie. Rychlost růstu je odvozená od půdních podmínek.
Ve středoevropských podmínkách je opadavý, v teplým oblastech amerického kontinentu rostou i stálezelení jedinci. Je plně mrazuvzdorný, evropskou zimu snáší bez problémů. Nové listy raší poměrně pozdě, většinou až v průběhu května. Květy se vyvíjejí nejčastěji na nových větvičkách.[2][4][5][6]
Nejčastěji je to rozkladitý, listnatý, opadavý keř 2 až 3 m vysoký se široce rozvětvenými kořeny; v domovině někdy roste jako až 7 m vysoký strom s kmenem tlustým do 30 cm a může být neopadavý. Větve keře rostou do široka, letorosty má lysé, lesklé a internodia dlouhá, z jara bývají nově vyrostlé větvičky výrazně červené. Listy s načervenalými řapíky jsou dlouhé 6 až 18 cm, vyrůstají vstřícně nebo po třech v přeslenech, jsou jasně zelené se sytě červenou zpeřenou žilnatinu a mají tmavé, deltoidní, krátce vytrvalé, 2 mm dlouhé palisty. Listové čepele bývají podlouhlého, kopinatého nebo vejčitého tvaru, na bázi jsou srdčité, na koncích zašpičatělé a po obvodě celistvé. Na podzim opadávají, aniž změní barvu, po opadaných listech zůstávají světlé jizvy.
Drobné, bílé květy jsou nahloučeny do asi 3 cm velkých kulovitých strboulů, které vyrůstají na stopkách až 6 cm dlouhých z úžlabí listů nebo na koncích větviček, před rozkvětem tvoří zelené koule. Rozvitý květ výrazně sladce voní, má drobný, zelený kalich a čistě bílou, srostlou, nálevkovitou, čtyřlaločnou korunu s krátkou trubkou. Čtyři tyčinky s krátkými, přirostlými nitkami jsou zakončeny prašníky, které z koruny jen nepatrně vyčnívají. Dvoudílný semeník s jediným vajíčkem v oddíle nese dlouhou, daleko z koruny přesahující čnělkou s bliznou. Pro zabránění samoopylení a usnadnění opylení cizím pylem jsou květy protandrické, nejprve dozrávají prašníky s pylem a teprve po jejich vyprášení dozraje ve stejném květu i blizna a je schopná se opylit.
Kvetou po dobu asi jednoho měsíce, jsou mimořádně bohaté na nektar a lákadlem pro opylovačů s dlouhým sosákem, bývají to motýli, čmeláci, včely, ploskočelky i statnější mouchy. V Americe bývá občasným opylovačem i stěhovavý kolibřík rubínohrdlý.[2][5][6][7][8][9]
Ze sprašeného květu se vyvine kulovitá dvounažka asi 1,2 cm velká, která je ve zralosti vybarvená do zlatova. V průběhu zimy se rozpadá na dva plůdky pyramidálního tvaru, dospělý keř jich mívá okolo 400. Semena (plůdky) jsou požírána některými ptáky a jsou nejběžnějším prostředkem k rozšiřování na nové stanoviště. Semena nepotřebují studenou stratifikaci a na jaře dobře klíčí i ze semen uložených v teple.
Dřeviny lze uměle množit řízky z polovyzrálého dřeva v letním období nebo z vyzrálého v zimě. Přestože prořezávání keře není nutné, lze jej dobře počátkem jara tvarovat. Pokud se dřevina zdá již nevzhledná, je možno ji seříznout nízko nad zem a ona znovu obroste.[8][9][10]
Ve své domovině je hlavoš západní spíše ceněný jako stabilizátor říčních břehů, kdežto v Evropě je pěstován pro svůj exotický vzhled, který mu dávají koule bílých květů připomínající jehelníčky. Bývá vysazován v parcích okolo jezírek. Jeho postupně opadávající plody jsou potravou kachen a jiných vodních ptáků a husté větve zase poskytují vhodná místa pro stavění hnízd drobných ptáků.
V minulosti bývala jeho kůra léčebným prostředkem proti horečce, při bolestech hlavy a zubů, proti otokům způsobených jedovatými druhy škumpy nebo se používala jako náhrada chininu při léčbě malárie. Obsahuje řadu alkaloidů, hlavně cephalathin. býložravci jeho listy pro toxicitu nežerou, ale bobři z něj stavějí své hrady.[4][7][8][9]
Vzrostlý keř
Rozvité a nerozvitá květenství
Odkvétající květenství
Plůdky (semena)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlavoš západní ve Wikimedia Commons
Hlavoš západní (Cephalanthus occidentalis) je opadavý, vlhkomilný, listnatý keř s netradičními, kulovitými květenstvími, je nejčastěji pěstovaným druhem z rodu hlavoš. Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, kde roste ve Spojených státech, Kanadě a Mexiku. Pro atraktivní olistění a netradiční seskupení květů bývá pěstován jako okrasná dřevina i mimo území Ameriky.
Amerikansk knapbusk (Cephalanthus occidentalis) er en løvfældende busk med en tæt, halvkugleformet vækst. Blomsterne dufter svagt men meget behageligt.
Barken er først gulgrøn og glat med store, lyse korkporer. Senere bliver den lysebrun og lidt furet. Knopperne er modsatte (eller kransstillede), lysegrønne og forholdsvist små. Bladene er elliptiske og helrandede med en kort spids. Oversiden er græsgrøn og blank, mens undersiden er mat lysegrøn.
Blomstringen sker i juli-september, og den består af en stor mængde kugleformede blomsterstande, som sidder på lange stilke i bladhjørnerne. De enkelte blomster er ret små og hvide eller svagt lyserøde. Frøene modner kun sjældent her i landet.
Rodnettet er fint forgrenet og højtliggende.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2 x 2,5 (25 x 30 cm/år).
Amerikansk knapbusk hører hjemme i det østlige USA og Canada, hvor den gror som underskov i de blandede løv- og nåletræsskove på fugtigt eller ligefrem våd bund.
I området omkring Roosevelt i New Jersey, USA, findes arten i skove og som pionertræ sammen med bl.a. Konvalbusk, robinie, tulipantræ, amerikansk bøg, amerikansk nældetræ, amerikansk platan, amerikansk vin, blyantene, brunfrugtet surbær, glansbladet hæg, hvid ask, hvid hickory, klatrevildvin, koralsumak, pennsylvansk vokspors, rødløn, skovtupelotræ, sukkerbirk, sumpeg, sumprose, virginsk ambratræ, virginsk troldnød, virginsk vinterbær, weymouthfyr og østamerikansk hemlock[1]
Amerikansk knapbusk (Cephalanthus occidentalis) er en løvfældende busk med en tæt, halvkugleformet vækst. Blomsterne dufter svagt men meget behageligt.
Der Westliche Knopfbusch (Cephalanthus occidentalis) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Cephalanthus innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae).[1] Er ist von Nordamerika über Mexiko bis Zentralamerika verbreitet. Englischsprachige Trivialnamen sind: buttonbush, common buttonbush, button-willow, honey-bells.
Der Westliche Knopfbusch wächst als laubabwerfender Strauch oder kleiner Baum, mit Wuchshöhen von 1 bis drei, selten bis zu 6 Metern.
Die gegenständig oder zu dritt in Wirteln angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist relativ kurz. Die ganzrandige, einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 7 bis 18 Zentimetern sowie einer Breite von 4 bis 10 Zentimetern elliptisch bis eiförmig.
Es ist eine Blütenstandsschaft vorhanden. In einem bei einem Durchmesser von 2,0 bis 3,5 Zentimetern kugeligen Blütenstand stehen viele Blüten dicht zusammen. Die zwittrigen Blüten sind vierzählig mit doppelter Blütenhülle. Kelchblätter und Kronblätter sind untereinander verbunden. Die weißen bis blassgelben Kronblätter sind zu einer langen, schlanken Kronröhre verwachsen. Die Narbe steht leicht aus der Blütenkrone heraus.
Die Frucht ist ein kugeliges Gebilde aus Achänen (Nüsschen).[2]
Wasservögel und andere Vögel fressen die Samen. Brautenten nutzen die Pflanzen für den Schutz ihrer Nester. Hirsche verbeißen das Laub. Insekten und Kolibris saugen Nektar, wobei die Honigbiene daraus Honig erzeugt.[3][4]
Cephalanthus occidentalis besitzt ein disjunktes Areal im östlichen und westlichen Nordamerika. In Kanada sind Nachweise aus dem Süden Ontarios und Quebecs bekannt, die sich ostwärts bis New Brunswick und südwestliches Nova Scotia ausdehnen. Außer im Osten der Vereinigten Staaten und den östlichen Regionen des Mittleren Westens gibt es nennenswerte besiedelte Gebiete in Arizona, der Mogollon Rim und anderen Gebirgen sowie in Kalifornien im gesamten San Joaquin Valley[5] Westlich der Great Plains und der Rocky Mountains kommt der Westliche Knopfbusch nur in West-Texas, Arizona und Kalifornien vor. Eine weitere Population ist aus Mexiko bekannt.[1]
Der Westliche Knopfbusch ist in seinem natürlichen Verbreitungsgebiet ein häufiges Gehölz in vielen Feuchtgebieten wie Brüchen, Flussauen, Mangroven, Pocosins, Auwäldern und im Unterholz feuchter Wälder.[3] Er gehört auch zur Flora der Everglades.[3]
Die Erstveröffentlichung von Cephalanthus occidentalis erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, Seite 95.[6][7] Synonyme für Cephalanthus occidentalis L. sind: Cephalanthus acuminatus Raf., Cephalanthus angustifolius Dippel, Cephalanthus berlandieri Wernham, Cephalanthus hansenii Wernham, Cephalanthus obtusifolius Raf., Cephalanthus oppositifolius Moench, Cephalanthus pubescens (Raf.) Raf., Cephalanthus occidentalis subsp. californicus (Benth.) A.E.Murray, Cephalanthus occidentalis var. brachypodus DC., Cephalanthus occidentalis var. californicus Benth., Cephalanthus occidentalis var. macrophyllus Raf., Cephalanthus occidentalis var. obtusifolius Raf., Cephalanthus occidentalis var. pubescens Raf.[7] Es werden keine Subtaxa mehr akzeptiert.[7][8]
Cephalanthus occidentalis gilt als gute Nektarquelle („Bienenweide“). Sie ist für Schmetterlingsgärten geeignet.
Der Westliche Knopfbusch wird wegen seines attraktiven Aussehens als Zierpflanze in Parks und Gärten verwendet. Im naturnahen Landschaftsbau findet er wegen seiner Unterstützung beim Erosionsschutz Verwendung.[9]
Für den Westlichen Knopfbusch sind eine Reihe historischer medizinischer Anwendungen bekannt. Es handelt sich um eine Giftpflanze, weil er Cephalathin enthält.[3][4]
Die Kleinstadt Buttonwillow (Kalifornien) wurde nach dem Westlichen Knopfbusch benannt. Ein einzelner dieser Sträucher diente einst als Landmarke an einem alten, das San Joaquin Valley querenden Weg der alten Yokuts-Indianer als Treffpunkt. Hier wurde später durch weiße Siedler ein Rodeo-Platz eingerichtet. Der Knopfbusch-Baum ist als California Historical Landmark No. 492 offiziell registriert und als „Buttonwillow Tree“ bekannt.
Der Westliche Knopfbusch (Cephalanthus occidentalis) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Cephalanthus innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Er ist von Nordamerika über Mexiko bis Zentralamerika verbreitet. Englischsprachige Trivialnamen sind: buttonbush, common buttonbush, button-willow, honey-bells.
Cephalanthus occidentalis is a species of flowering plant in the family Rubiaceae that is native to eastern and southern North America. Common names include buttonbush, common buttonbush, button-willow, buck brush, and honey-bells.
Cephalanthus occidentalis is a deciduous shrub or small tree that averages 1–3 m (3.3–9.8 ft) in height, but can reach 6 m (20 ft). The leaves are opposite or in whorls of three, elliptic to ovate, 7–18 cm (2.8–7.1 in) long and 4–10 cm (1.6–3.9 in) broad, with a smooth edge and a short petiole. The flowers are arranged in a dense spherical inflorescence 2–3.5 cm (0.79–1.38 in) in diameter on a short peduncle. Each flower has a fused white to pale yellow four-lobed corolla forming a long slender tube connecting to the sepals. The stigma protrudes slightly from the corolla. The fruit is a spherical cluster of achenes (nutlets).[4]
There are two varieties, not considered distinct by all authorities:
Buttonbush is a common shrub of many wetland habitats in its range, including swamps, floodplains, mangrove, pocosin, riparian zones, and moist forest understory.[5] It is a member of the flora in the Everglades.[5]
Waterfowl and other birds eat the seeds. Wood ducks utilize the plant as nest protection, and mallards eat the fruit.[6] Deer browse the foliage, which is poisonous to livestock.[7] Insects and hummingbirds take the nectar, with bees using it to make honey.[5][8] It is a larval host to the hydrangea sphinx, the royal walnut moth, and the titan sphinx.[9]
The species occurs in eastern North America with disjunct populations occurring in the west. In Canada, it occurs from southern Ontario and Quebec east to New Brunswick and south-western Nova Scotia. Besides the eastern United States, and eastern regions of the Midwest, notable areas range into Arizona, the Mogollon Rim, and other mountain ranges; in California, the entire San Joaquin Valley[10] West of the Great Plains and the Rocky Mountains, only western Texas, Arizona, and California find C. occidentalis.
Cephalanthus occidentalis has a number of historical medicinal uses, but it is also toxic due to the presence of cephalanthin.[5][8]
Buttonbush is cultivated as an ornamental plant for a nectar source or 'honey plant' and for aesthetics in gardens and native plant landscapes, and is planted on slopes to help control erosion.[11] Buttonbush is a suitable shrub for butterfly gardens.
The town of Buttonwillow, California was named for the buttonbush (Cephalanthus occidentalis). A lone buttonbush served as a landmark on an old trans-San Joaquin Valley trail, and was used by ancient Yokuts as a meeting place. It later became the site of settlers' stock rodeos. This buttonbush tree is listed as California Historical Landmark No. 492, and is now known as the "Buttonwillow Tree."[12]
Cephalanthus occidentalis is a species of flowering plant in the family Rubiaceae that is native to eastern and southern North America. Common names include buttonbush, common buttonbush, button-willow, buck brush, and honey-bells.
Cephalanthus occidentalis, llamado aroma de laguna en Cuba,[1] es una especie de planta originaria del este y sur de Norteamérica.
Es un arbusto de hoja caduca o árbol pequeño que alcanza unos 1-3 m de altura, pero puede llegar a 6 m . Las hojas son opuestas o en verticilos de tres, elípticas a ovadas, de 7-18 cm de largo y 4-10 m de ancho, con un borde liso y un peciolo corto. Las flores se disponen en una densa inflorescencia esférica de 2-3.5 cm de diámetro sobre un pedúnculo corto. Cada flor tiene una mezcla de color blanco a amarillo pálido con cuatro corolas formando un tubo largo y delgado que conecta con los sépalos. El estigma sobresale ligeramente de la corola. El fruto es un conjunto esférico de aquenios (nueces).[2]
Hay dos variedades:
Es un arbusto común de los hábitats de humedales, incluyendo pantanos, llanuras de inundación, manglares, pocosin, zonas ribereñas, y el sotobosque de los bosques húmedos.[3] Se trata de un miembro de la flora en los Everglades.[3] La planta tiene un número histórico de usos medicinales, pero también es tóxica debido a la presencia del principio activo cephalathin.[4][3] Las aves acuáticas y otras aves comen las semillas, los patos utilizan la planta para la protección del nido, y los insectos y colibríes toman el néctar, al igual que las abejas que lo utilizan para hacer miel.[3][4]
Cephalanthus occidentalis fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 95, en el año 1753.[5]
Cephalanthus occidentalis, llamado aroma de laguna en Cuba, es una especie de planta originaria del este y sur de Norteamérica.
Cephalanthus occidentalis est une espèce d'arbustes de la famille des garances (Rubiaceae) qui est originaire d'Amérique du Nord. Elle a pour nom vernaculaire au Canada céphalanthe occidental, bois noir, bois-bouton.
C. occidentalis est un arbuste ou un petit arbre à feuillage caduc qui mesure généralement 1 à 3 m en hauteur, mais il peut atteindre jusqu'à 6 m. Les feuilles sont opposées ou disposées de manière spiralées, de forme elliptiques à ovales, mesurant 7 à 18 cm en longueur et 4 à 10 cm en largeur, avec un bord lisse et un court pétiole. Les fleurs forment une inflorescence sphérique dense de 2 à 3,5 cm en diamètre sur un court pédoncule. Chaque fleur possède une corolle quadrilobée blanche ou jaune pâle formant un long tube mince soudé aux sépales. Le stigmate dépasse légèrement de la corolle. Le fruit est une grappe sphérique d'akènes (nucules).
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (8 janvier 2014)[2] :
Selon Tropicos (8 janvier 2014)[3] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Cephalanthus occidentalis est une espèce d'arbustes de la famille des garances (Rubiaceae) qui est originaire d'Amérique du Nord. Elle a pour nom vernaculaire au Canada céphalanthe occidental, bois noir, bois-bouton.
Guzikowiec zachodni (Cephalanthus occidentalis L.) – krzew należący do rodziny marzanowatych (Rubiaceae). Występuje w Ameryce Północnej i Wschodniej, w USA, Kanadzie i Meksyku[3].
Uprawiane są dwie odmiany:
Odmiany hodowane w Polsce są odporne na mróz.
Guzikowiec zachodni (Cephalanthus occidentalis L.) – krzew należący do rodziny marzanowatych (Rubiaceae). Występuje w Ameryce Północnej i Wschodniej, w USA, Kanadzie i Meksyku.
Cephalanthus occidentalis là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[2]
Cephalanthus occidentalis là một loài thực vật có hoa trong họ Thiến thảo. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Cephalanthus occidentalis L.
Цветоголовник западный[2] (лат. Cephalanthus occidentalis) — вид кустарников или небольших деревьев семейства Мареновые (Rubiaceae). Был описан в 1753 году Карлом Линнем в работе Species Plantarum[3].
Кустарник или небольшое дерево, достигает в высотой 1-3 м. Листья овальные или эллиптические, с коротким черешком, длиной 7-18 см. Цветки собраны в сферическое соцветие диаметром 2-3,5 см, на коротком цветоносе. Венчик четырёхлопастный, белого или жёлтого цвета. Гинецей немного выступает из венчика. Плод — орешек[4].
Произрастает на болотах, в мангровых лесах и по берегам рек[5].
Встречается на территории Северной Америки и Кубы[6].
По данным The Plant List, включает в себя следующие синонимы[3]:
Цветоголовник западный (лат. Cephalanthus occidentalis) — вид кустарников или небольших деревьев семейства Мареновые (Rubiaceae). Был описан в 1753 году Карлом Линнем в работе Species Plantarum.
.jpg)
_(7899755544).jpg)
