Can be used for afforestation in the alpine zones of W Sichuan and E Xizang.
Pinus densata (lat. Pinus densata) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Pinus densata (lat. Pinus densata) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Pinus densata je vysokohorská borovice, přírodní třetihorní hybrid několika borovic, rostoucí v čínských a tibetských horách.
Stálezelený, jehličnatý strom, dorůstající do výšky 30 m. Kmen dosahuje průměru 1,3 m. Větve stromu jsou rozložité. Koruna je zpočátku vejčitě kuželovitá, později, u starých stromů, široce vejčitá. Borka je v mládí stromu šupinovitá a plátovitá, červenohnědá, u dospělých jedinců tvořená nepravidelnými, čtvercovými a tlustými pláty a tmavošedohnědá. Letorosty v 1. roce lesklé, žlutohnědé a silné, ve 2. a 3. roce červenohnědé. Zimní pupeny hnědé, vejčitě kuželovité, 15 mm dlouhé a 6 mm široké, mírně pryskyřičnaté, s na okraji roztřepenými šupinami, se zahrocenými vrcholy. Jehlice se nejčastěji vyskytují ve svazečcích (Fasciculus) po 2 , občasně též po 3 , jsou 8-14 cm dlouhé, 1-1,5 mm široké, na okrajích jemně vroubkované, přímé a mírně zakroucené, s průduchy ze všech stran; se 3-4 okrajovými, někdy též 1-2 středovými, pryskyřičnými kanálky; u báze s 5-10 mm dlouhými, neopadávajícími svazečkovými pochvami a ostrou špičkou; jehlice přetrvávají na stromě 3 roky. Samčí šištice žlutohnědé, válcovité, 10-18 mm dlouhé a 3-4,5 mm široké. Samičí šištice - šišky visící po jedné či po dvou, přirostlé či na krátké stopce, před rozevřením úzce vejčité, po otevření vejčité či široce vejčité, 4-7 cm dlouhé a 4-6 cm široké, neopadávající, dozráváním leskle hnědé; semenné šupiny kosočtverečné, s vyčnívajícími výrůstky, s příčným ostrým kýlem, s hřbetním trnitým výrůstkem prvního roku růstu šišky; 4-7 mm silné. Semena jsou šedohnědá, elipsovitě vejčitá, 4-6 mm dlouhá, s 15-20 mm dlouhým křídlem. Strom kvete v květnu, semena dozrávají v říjnu příštího roku.
Borovice Pinus densata je blízce příbuzná borovici Pinus yunnanensis. Borovice Pinus densata je považována za třetihorní hybrid třech druhů borovic: Pinus yunnanensis × tabuliformis × neznámý druh; dnes rostou tyto tři druhy odděleně, daleko od sebe: Pinus densata roste vysoko v horách, Pinus yunnanensis roste jižněji, Pinus tabuliformis (Čínská červená borovice / deskovitá) severněji; čtvrtý druh je neznámý.
Domovinou stromu je: Čína (provincie Čching-chaj, Jün-nan, S’-čchuan); a Tibet.
Vysokohorský strom, rostoucí v nadmořských výškách 2600-4200 m. V nejvyšších polohách tvoří monokulturní porosty, v nižších polohách tvoří smíšené lesy s: Pinus armandii, Pinus yunnanensis. Mrazuvzdorný do –23 °C. Díky pravděpodobnému hybridnímu původu má Pinus densata mnohem vyšší odolnost vůči mrazu, než její rodiče, kteří se v takových výškách, jako Pinus densata, nevyskytují.
Pro výskyt vysoko v horách je strom využíván zřídka, před přibližně sto lety byl využíván pro dřevo, ze kterého se vyráběly pochodně a jiné, a pro pryskyřici. V západní Číně je Pinus densata navrhována k zalesňování hor. Velmi vzácně je pěstována v arboretech a botanických zahradách v Evropě.
Populace stromu je stabilní, není ohrožen. Strom se též nachází v několika chráněných oblastech.
Pinus densata je vysokohorská borovice, přírodní třetihorní hybrid několika borovic, rostoucí v čínských a tibetských horách.
Pinus densata ist ein immergrüner Nadelbaum aus der Gattung der Kiefern (Pinus) mit 8 bis 14 Zentimeter langen Nadeln und ausgewachsen 4 bis 6 Zentimeter langen Samenzapfen. Das Verbreitungsgebiet liegt in China, wo sie im Hochgebirge in Höhen von 2600 bis 4200 Metern vorkommt. Es gibt Hinweise, dass es sich um eine natürliche Kreuzung zwischen drei anderen Kiefernarten handelt. Sie ist nicht gefährdet und wird kaum forstwirtschaftlich genutzt.
Vertreter der Art Pinus densata sind bis zu 30 Meter hohe Bäume mit Stammdurchmessern von bis zu 1,3 Metern. Die Borke ist anfangs rötlich braun und später dunkel graubraun, schuppig und in unregelmäßig geformte Platten mit länglichen Rissen getrennt. Die Äste sind ausgebreitet und bilden eine eiförmig-konische, später breit-eiförmige oder offene Krone. Die Zweige sind steif, neue Triebe sind kahl, durch Pulvini rau, im ersten Jahr glänzend gelblich braun, im zweiten und dritten Jahr rötlich braun.[1][2]
Die Winterknospen sind stumpf braun, eiförmig-konisch und spitz. Die Endknospen werden etwa 15 Millimeter lang bei Durchmessern von 6 Millimetern. Die Knospenschuppen sind zugespitzt und haben einen weiß getönten Rand. Die Nadeln wachsen zu zweit oder seltener zu dritt in anfangs 10 bis 15 Millimeter langen, sich später verkürzenden Nadelscheiden. Die Nadeln sind gerade, 8 bis 14 Zentimeter lang und 1 bis 1,5 Millimeter breit, steif, etwas gedreht, spitz und stumpf grün. Die Ränder sind fein gesägt. Auf jeder Nadelseite gibt es feine Spaltöffnungslinien. Je Nadel werden drei oder vier Harzkanäle gebildet. Die Nadeln bleiben drei Jahre am Baum.[1][2]
Die Pollenzapfen wachsen spiralig angeordnet in Gruppen an der Basis neuer Triebe. Sie sind gelblich braun, kurz-zylindrisch, 10 bis 18 Millimeter lang und 3 bis 4,5 Millimeter breit. Die Samenzapfen wachsen einzeln oder paarweise, sitzend oder sehr kurz gestielt, geschlossen schmal eiförmig und 4 bis 6 Zentimeter lang und geöffnet 4 bis 7 Zentimeter breit. Die Samenschuppen sind braun, länglich, dünn holzig und steif. Die Apophyse ist deutlich erhöht, 4 bis 7 Millimeter dick, deutlich quer gekielt, mehr oder weniger rhombisch und glänzend schokoladebraun gefärbt. Die Samen sind eiförmig bis elliptisch, 4 bis 6 Millimeter lang und hell braun bis graubraun. Der Samenflügel ist 15 bis 20 Millimeter lang. Die Bestäubung erfolgt im Mai, die Samenzapfen reifen im Oktober des zweiten Jahres.[1][2]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[3]
Das natürliche Verbreitungsgebiet von Pinus densata liegt in China im Süden von Qinghai, im Westen von Sichuan, im Nordwesten von Yunnan und im Osten Tibets. Sie wächst im Hochgebirge in Höhen von 2600 bis 4000 Metern oder sogar darüber bis 4200 Metern. Über 3000 Metern bildet sie offene Reinbestände, darunter wächst sie zusammen mit anderen Kiefern, so mit Pinus armandii und Pinus yunnanensis.[1]
In der Roten Liste der IUCN wird Pinus densata als nicht gefährdet („Lower Risk/least concern“) geführt. Es wird jedoch darauf hingewiesen, dass eine Neubeurteilung ausständig ist.[4]
Pinus densata ist eine Art der Gattung der Kiefern (Pinus), in der sie der Untergattung Pinus, Sektion Pinus und Untersektion Pinus zugeordnet ist. Sie wurde 1906 von Maxwell Tylden Masters im Journal of the Linnean Society Botany, Band 37, Seite 416 erstbeschrieben.[5] Masters wies auf die Ähnlichkeit mit der Japanischen Rotkiefer (Pinus densiflora) und der Wald-Kiefer (Pinus sylvestris) hin, deren Verbreitungsgebiete jedoch deutlich nördlicher liegen. Die äußeren Merkmale der Art liegen zwischen denen von Pinus yunnanensis, die ein ähnliches Verbreitungsgebiet hat, und der Chinesischen Kiefer (Pinus tabuliformis), deren Verbreitungsgebiet ebenfalls weiter nördlich liegt. Es könnte sich daher um eine Hybride der beiden Arten handeln. Dies wird durch gentechnische Untersuchungen bestätigt, wobei es Anzeichen für die Beteiligung einer unbekannten dritten Art gibt, die bereits vor dem Quartär verschwunden ist. Aufgrund der ökologischen und auch geographischen Trennung gibt es keine Anzeichen dafür, dass neue Hybride gebildet werden. Das Taxon wird meist als eigene Art behandelt.[1]
Synonyme der Art sind Pinus prominens Masters, Pinus sinensis D.Don var. densata (Masters) Shaw, Pinus tabuliformis Carriere var. densata (Masters) Rehder und Pinus wilsonii Shaw (1911) not Roezl (1857).[2]
Der Gattungsname Pinus wurde schon von den Römern für mehrere Kiefernarten verwendet.[6] Das Artepitheton densata leitet sich möglicherweise vom lateinischen densatio für „Verdickung“ ab und könnte damit auf die deutlich ausgebildete Apophyse verweisen.[7]
Pinus densata wird kaum wirtschaftlich genutzt, da sie nur im Hochgebirge in eher unzugänglichen Gebieten auftritt. Bis zum Ende des 19. Jahrhunderts wurden aus dem Holz und dem Harz noch Fackeln hergestellt. Es wird jedoch überlegt, die Art zur Aufforstung in hohen Lagen im Westen Chinas zu verwenden. Pinus densata wurde etwa zur Wende zum 20. Jahrhundert in Europa eingeführt, sie ist jedoch nur selten in Botanischen Gärten und Arboreten zu finden.[1]
Pinus densata ist ein immergrüner Nadelbaum aus der Gattung der Kiefern (Pinus) mit 8 bis 14 Zentimeter langen Nadeln und ausgewachsen 4 bis 6 Zentimeter langen Samenzapfen. Das Verbreitungsgebiet liegt in China, wo sie im Hochgebirge in Höhen von 2600 bis 4200 Metern vorkommt. Es gibt Hinweise, dass es sich um eine natürliche Kreuzung zwischen drei anderen Kiefernarten handelt. Sie ist nicht gefährdet und wird kaum forstwirtschaftlich genutzt.
Pinus densata (лат. Pinus densata) – быдмассэзлӧн пожум котырись пожум увтырын (Pinus субувтырын) торья вид. Пожум пантасьӧ Китайын.
Pinus densata, commonly known as the Sikang pine, is a species of conifer in the family Pinaceae.
It is endemic to – found only in – China.[2]
Pinus densata, également appelé pin du Tibet est une espèce de conifères de la famille des Pinaceae, endémique de la Chine, principalement dans les provinces du Qinghai, au sud, du Sichuan à l'ouest et du Yunnan au nord, ainsi que dans la Région autonome du Tibet, à des élévations allant entre 2 600 à 4 200 mètres pour leur forme pure, ou bien, en dessous de 3 000 mètres, hybride avec Pinus tabuliformis et Pinus armandii[2].
Pinus densata est un arbre sempervirent d’une hauteur de 30 mètres et d’un diamètre atteignant les 130 centimètres avec une couronne ovoïde-conique qui tend à s’étaler chez les vieux arbres. Sa croissance est monopodiale.
Au stade juvénile, son écorce est brun rougeâtre et écailleuse. Elle tend vers une couleur brun foncé grisâtre à l’âge adulte, recouverte d’épaisses plaques squameuses, carrées et irrégulières. Les premières branches, glauques et cireuses, passent du brun jaunâtre au brun rougeâtre au cours des trois premières années, devenant glabres. Ses bourgeons hivernaux sont bruns, ovoïdes coniques, d’une dimension de 15 millimètres sur 6 millimètres, légèrement résineux, acuminés à l'apex.
Les aiguilles persistent trois ans, groupées par deux en un fascicule, droites, légèrement tordues, longues de 8 à 14 centimètres sur 1 à 1,5 millimètre de largeur. Sur toutes les surfaces se trouvent des lignes de stomates, comprenant 3 ou 4 canaux résineux marginaux, comprenant parfois 1 ou 2 médians, la base entourée d’une gaine persistante d’une longueur de 5 à 10 millimètres, marginale, finement serrulée, à apex aigu.
Son système racinaire est pivotant[2].
Comme tous les pins, Pinus densata est monoïque.
Les cônes mâles (à pollen) sont jaune-brun, cylindriques, d’une dimension de 10 à 18 millimètres sur 3 à 4,5 millimètres.
Les cônes femelles, plus grands (4-6 centimètres sur 4-7 centimètres), sont solitaires ou regroupés par paires, pendants, sessiles à légèrement pédonculés, brun foncé brillant à maturité, étroitement ovoïdes avant l'ouverture et ovoïdes à largement ovoïdes après l’ouverture, persistants. Les écailles comportent d’éminentes apophyses en forme de losange, fortement carénées transversalement et d’une épaisseur comprise entre 4 et 7 millimètres d’épaisseur, l’umbo dorsal est piquant. Les graines sont légèrement gris-brun, ellipsoïde-ovoïde, de 4 à 6 millimètres de longueur, dont l’aile est longue d’environ 15 à 20 millimètres.
La pollinisation anémophile a lieu au mois de mai, les cônes mûrissent en octobre de la deuxième année[2].
Pinus densata est classé au sein du genre Pinus ainsi qu’à ses subdivisions (sous-genre, section et sous-section) du même nom.
Il présente un cas réussi de spéciation par hybridation homoploïde (homoploid hybridism speciation, HHS)[3] résultant du croisement entre les espèces Pinus yunnanensis (sud-est de la Chine, nord de la Birmanie) et Pinus tabuliformis (nord de la Chine, Corée du Nord) [4],[5]. La différenciation de l’espèce hybride P. densata résulte d’une isolation géographique et d’une adaptation écologique, illustrées par son aire de distribution intermédiaire et inaccessible aux espèces parentales [6]. Il a été préalablement suggéré que la répartition spatiale actuelle de P. densata provienne d’une population-mère hybride ayant donné une espèce taxonomiquement stable, quise serait ensuite répandue dans le sud-est du Plateau tibétain. Cependant, un certain polymorphisme génétique (tant au niveau allozymatique que de l’ADN mitochondrial, chloroplastique et nucléaire) suggérerait que sa spéciation provienne de divers évènements indépendants d’hybridation et d’introgression[7]. Ceux-ci auraient précédé l’élévation du Plateau tibétain au cours du Miocène[8], conséquence de la collision des plaques tectoniques Indo-Australiennes et Eurasiatique (amorcée lors du Crétacé supérieur). Les différentes lignées de P. densata ont connu une succession de goulots d’étranglement au fur et à mesure que l’espèce progressait vers l’ouest (fin du Pliocène), suivie de nouvelles divergences génétiques entre niches adjacentes en réponse aux variations tectoniques et climatiques (vagues de glaciations) survenues au cours du Pléistocène[9]. L’historique de ces mécanismes ayant mené à la distribution actuelle de P. densata semble encore à ce jour obscur.
Son aire de distribution géographique est étroitement liée à son origine évolutive. Endémique de la Chine, on le trouve principalement dans la Région autonome du Tibet ainsi que dans la province du Qinghai au nord, du Sichuan à l’est et celle du Yunnan au sud-est. On trouve typiquement Pinus densata en forêt montagneuse à une altitude comprise entre 2600 et 3 500 mètres, ou en deçà des 3 000 mètres d’altitude où il côtoie les espèces P. yunnanensis et P. armandii[2].
Comme la majorité des pins, il est intolérant à l’ombrage et constitue une espèce pionnière[10].
L’IUCN reporte à ce jour une augmentation de sa population et ne constitue point une espèce menacée[11]. Sa spéciation récente et ses aptitudes physiologiques laissent supposer une grande marge d’expansion future[12].
L’examen des cônes a suggéré que le succès reproducteur (fitness) de P. densata n’est pas inférieur à celui de ses espèces génitrices, son gradient de distribution géographique serait lié à son patrimoine génétique et à sa divergence écologique[13]. Cette conclusion est appuyée par le fait que P. densata présente significativement une meilleure tolérance aux basses températures. Son activité photosynthétique s’avère en effet supérieure et présente un taux plus élevé d’anthocyanes (pigments photosynthétiques) en situation de stress hypothermique[14]. Il supporterait également davantage une exposition à la sécheresse que P. yunnanensis et P. tabuliformis[15]. Enfin, il serait plus adapté que ces deux espèces à une teneur accrue en nitrates dans les sols, ce qui laisserait présager une compétitivité supérieure si le réchauffement climatique attendu devait se confirmer dans son aire de répartition[16].
Pinus densata est une espèce distinguable par sa teneur en différents terpénoïdes, principalement en ce qui concerne les sesquiterpénoïdes et les diterpénoïdes[17].
Son optimum écologique étant peu accessible, Pinus densata est une espèce peu utilisée en sylviculture (bois d’œuvre ou de construction, pâte à papier). Il fait néanmoins l’objet de recherches, entre autres, en vue de reboiser certaines zones forestières incendiées dans le nord-ouest du Sichuan[18] ou coupées à blanc sur le Plateau tibétain[19].
Pinus densata, également appelé pin du Tibet est une espèce de conifères de la famille des Pinaceae, endémique de la Chine, principalement dans les provinces du Qinghai, au sud, du Sichuan à l'ouest et du Yunnan au nord, ainsi que dans la Région autonome du Tibet, à des élévations allant entre 2 600 à 4 200 mètres pour leur forme pure, ou bien, en dessous de 3 000 mètres, hybride avec Pinus tabuliformis et Pinus armandii.
Pinus densata, er tegund af furu ættuð frá, og einlend í Kína.[2] Hún er stundum talin afbrigði af kínafuru.
Pinus densata, er tegund af furu ættuð frá, og einlend í Kína. Hún er stundum talin afbrigði af kínafuru.
greinPinus densata Mast. – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Pinus densata jest endemitem, występuje w Chinach (na południu prowincji Qinghai, na zachodzie Syczuanu, południowo-wschodni Tybet, Junnan[3][4].
Dwie wiązki przewodzące w liściu. Przewody żywiczne 3–4, brzegowe, sporadycznie 1–2 środkowe. Pochewki liściowe trwałe. Igły pozostają na drzewie przez 3 lata[3].
Pylenie następuje w maju. Szyszki nasienne dojrzewają w październiku drugiego roku.
Rośnie na wysokościach 2600–3500(4200) m n.p.m. Tworzy lasy jednogatunkowe lub mieszane - poniżej 3000 m n.p.m. towarzyszą jej Pinus armandii i P. yunnanensis.
Synonimy: Pinus prominens Masters, P. sinensis D. Don var. densata (Masters) Shaw, P. tabuliformis Carrière var. densata (Masters) Rehder, P. wilsonii Shaw 1911 non Roezl 1857.
Pozycja gatunku w obrębie rodzaju Pinus[5]:
Badania wskazują, że gatunek Pinus densata powstał prawdopodobnie w trzeciorzędzie jako krzyżówka P. yunnanensis i P. tabuliformis[4]. Analiza genetyczna sugeruje, że ewolucja poszczególnych populacji P. densata mogła zachodzić niezależnie[6].
P. densata bywa traktowany jako odmiana sosny chińskiej – P. tabuliformis Carr. var. densata (Masters) Rehder.
Międzynarodowa organizacja IUCN umieściła ten gatunek w Czerwonej księdze gatunków zagrożonych, ale przyznała mu kategorię zagrożenia LC (least concern), uznając go za gatunek najmniejszej troski, o niskim ryzyku wymarcia[7]. Klasyfikację tę utrzymano w kolejnym wydaniu księgi w 2013 roku[8].
Pinus densata Mast. – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Pinus densata jest endemitem, występuje w Chinach (na południu prowincji Qinghai, na zachodzie Syczuanu, południowo-wschodni Tybet, Junnan.
Pinus densata é uma espécie de pinheiro originária do Velho Mundo, mais precisamente da região da Ásia.[1]
Pinus densata é uma espécie de pinheiro originária do Velho Mundo, mais precisamente da região da Ásia.
Представники виду Pinus densata — дерева висотою до 30 м і товщиною стовбура до 1,3 м. Кора спочатку червонувато-коричнева, пізніше темніє до сіро-коричневого кольору, розтріскана на нерівномірні пластинки з поздовжними борознами. Осьові гілки розростаються вшир, утворюючи яйцеподібно-конічну, пізніше широко-яйцеподібну або розлогу крону. Гілки міцні, молоді пагони голі, з потовщеннями, на першому році — з сизо-бурим полиском, на другому-третьому — червонувато-бурі.[1].
Зимуючі бруньки темно-бурі, яйцеподібно-конічні, загострені. Верхівкові бруньки близько 15 мм в довжину і 6 мм в ширину. Луски бруньок загострені, краї з білою облямівкою. Шпильки ростуть по дві, зрідка по три в пучках з обгортками, які спочатку мають довжину 10-15 мм, а пізніше дещо коротші. Шпильки прямі, 8 — 14 см в довжину і 1 — 1,5 мм завширшки, жорсткі, дещо скручені, гострі, тьмяно-зелені. Краї дрібнозубчасті. На обох боках є ряди продихів. Кожна шпилька утворює 3-4 смоляні ходи. Шпильки тримаються на гілках 3 роки.[1]
Пилкові шишки виростають спірально групами при основі нових пагонів. Вони сизувато-бурі, короткоциліндричні, 10 — 18 мм в довжину і 3 — 4,5 мм в ширину. Насіннєві шишки ростуть поодиноко або парами, сидячі або на короткій ніжці, в закритому стані вузько-яйцеподібні 4 — 6 в довжину, а у відкритому стані — 4 — 7 см в ширину. Насіннєві луски коричневі, подовгасті, здерев'янілі, жорсткі. Апофіз з виразним пупком, 4 — 7 мм товщиною, з перехресними ребрами, більш-менш ромбічний, блискучого шоколадного забарвлення. Насінина яйцеподібно-еліптична, 4 — 6 мм в довжину, від світло-коричневої до сіро-коричневої барви. Крильце насінини 15 — 20 мм в довжину. Запилення настає в травні, шишки дозрівають у жовтні другого року.[1]
Країни зростання: Китай (провінції Хінган, Сичуань, Тибет, Юньнань).
Pinus densata là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Mast. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1906.[1]
Pinus densata là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Mast. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1906.
Pinus densata Mast., 1906
Охранный статусСосна густая[источник не указан 276 дней] (лат. Pinus densata) — вид вечнозелёных хвойных деревьев рода Сосна, эндемик Китая.
Деревья достигают в высоту 30 м, ствол диаметром до 1,3 метра, покрыт красновато-коричневой корой в молодом возрасте, со временем кора приобретает тёмный серо-коричневый цвет, кора чешуйчатая с пластинами неправильной формы, разделёнными продольными трещинами; шишки глянцевые, шоколадно-коричневого цвета; иглы длиной от 8 до 14 сантиметров. Корона на молодых деревьях яйцевидно-конической формы, с возрастом становится широко-яйцевидной[1].
Ареал находится в Китае, в высокогорных районах, на высотах 2600—4200 метров над уровнем моря. Встречается в провинциях Цинхай (на юге), Сычуань (на западе), Сицзан (на юго-востоке), Юньнань.
Образует чистые леса в высокогорных районах, ниже 3000 м может входить в смешанные с участием Pinus armandii и Pinus yunnanensis.
Морфологически вид находится между Pinus yunnanensis и Pinus tabuliformis. Молекулярные данные подтверждают гипотезу о том, что вид Pinus densata возник как естественный гибрид двух видов, появившийся в третичном периоде[2][3].
В связи с труднодоступностью мест произрастания не имеет заметного хозяйственного значения, однако может использоваться в лесном строительстве для озеленения высокогорных территорий.
Pinus densata Mast., 1906, Journal of the Linnean Society, Botany 37(262): 416–417[4].
Синонимы:
Сосна густая[источник не указан 276 дней] (лат. Pinus densata) — вид вечнозелёных хвойных деревьев рода Сосна, эндемик Китая.
Деревья достигают в высоту 30 м, ствол диаметром до 1,3 метра, покрыт красновато-коричневой корой в молодом возрасте, со временем кора приобретает тёмный серо-коричневый цвет, кора чешуйчатая с пластинами неправильной формы, разделёнными продольными трещинами; шишки глянцевые, шоколадно-коричневого цвета; иглы длиной от 8 до 14 сантиметров. Корона на молодых деревьях яйцевидно-конической формы, с возрастом становится широко-яйцевидной.
Ареал находится в Китае, в высокогорных районах, на высотах 2600—4200 метров над уровнем моря. Встречается в провинциях Цинхай (на юге), Сычуань (на западе), Сицзан (на юго-востоке), Юньнань.
Образует чистые леса в высокогорных районах, ниже 3000 м может входить в смешанные с участием Pinus armandii и Pinus yunnanensis.
Морфологически вид находится между Pinus yunnanensis и Pinus tabuliformis. Молекулярные данные подтверждают гипотезу о том, что вид Pinus densata возник как естественный гибрид двух видов, появившийся в третичном периоде.
В связи с труднодоступностью мест произрастания не имеет заметного хозяйственного значения, однако может использоваться в лесном строительстве для озеленения высокогорных территорий.