nomes no trilho de navegação
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a dyf yng ngorllewin Ewrop ydy Eurinllys meinsyth sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Hypericaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hypericum pulchrum a'r enw Saesneg yw Slender st john's-wort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Eurinllys Tlws, Eurinlys-Mân-syth, Eurinllys Mân Syth, Eurinllys Syth, Erinllys Mân syth.
Mae ganddo blodau melyn bychan a maint y planhigyn yw naw modfedd ar ei dalaf.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a dyf yng ngorllewin Ewrop ydy Eurinllys meinsyth sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Hypericaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hypericum pulchrum a'r enw Saesneg yw Slender st john's-wort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Eurinllys Tlws, Eurinlys-Mân-syth, Eurinllys Mân Syth, Eurinllys Syth, Erinllys Mân syth.
Mae ganddo blodau melyn bychan a maint y planhigyn yw naw modfedd ar ei dalaf.
Třezalka pěkná (Hypericum pulchrum) je vytrvalá bylina s drobnými listy a zářivě žlutými květy. Je sice v české krajině původní, ale vždy patřila k vzácnějším druhům české flory. Není to dáno její náročnosti na půdní podmínky, ale spíše požadavkem na chladnější, ale mírné přímořské podnebí, které do České republiky zasahuje pouze okrajově. O tom, jak je vzácná svědčí to, že již byla považována v ČR za vyhynulou.[1]
Roste v Severní, Západní, Jižní Evropě (vyjma jižních středomořských oblasti) a částečně i ve Střední, kde se Česká republika, Polsko a Rakousko nacházejí na samé východní hranici areálu. Byla zavlečena do přírody Nového Zélandu. Patří mezi rostliny rostoucí hlavně v k Atlantiku přilehlé části Evropy s přesahem do Skandinávie. Společným rysem tohoto území je podnebí ovlivňováno vlhkým západním, atlantským prouděním s relativně mírnými mrazy.
Z historických pramenů vyplývá, že se v minulosti vyskytovala v české krajině pouze na třech místech ze kterých postupně vymizela, naposled byla zjištěna v polovině 20. století u Mirošova v okrese Rokycany. Nyní jsou evidovány její dvě nové lokality v severozápadních Čechách u hranic s Německem. První leží ve stinném údolí Dolnožlebského potoka při silnici západně od Dolního Žlebu, městské části Děčína. Druhá, méně početná, je vzdálena severovýchodně asi 1 km, rostliny tam rostou poblíž lesní cesty v prokáceném smrkovém lese.[1][2][3]
Vápnostřezná rostlina, která upřednostňuje světlé vlhčí lesy kde roste jako součást podrostu, písčité okraje lesních cest, vřesoviště, příkopy i místa kolem chodníků. Vyskytuje se hlavně na částečně zastíněných stanovištích, kde bývá v průběhu roku vyšší vzdušná vlhkost a to do nadmořské výšky až 1000 m.[1][2]
Vytrvalá, často dlouhověká rostlina vysoká 15 až 60 cm. Má silný, bohatě větvený kořenový systém sahající až několik decimetrů hluboko. Z kořene vyrůstají jak přímé či vystoupavé květní lodyhy až 2 mm tlusté, tak i tenčí a poléhavé sterilní výběžky. Lodyha je jednoduchá nebo slabě větvená, u báze hnědofialová, lysá, na průřezu oblá a je v dlouhých internodiích porostlá vstřícnými, poloobjímavými, trojúhelníkovitě vejčitými listy s průsvitnými buňkami se silicí. Listové čepele bývají dlouhé jen 5 až 20 mm, ve spodní třetině jsou nejširší, na svrchní straně jsou tmavozelené a na spodní znatelně světlejší, mívají podvinutým chrupavčitým lem a na bázi lodyhy jsou srdčitě objímavé a vzájemně se překrývají. V úžlabí lodyžních listů vyrůstají sterilní, vzpřímené prýty jenž se dále větví a mnohdy zcela kryjí lodyhu, jejich listy jsou menší, podlouhlé a krátce řapíkaté.
Za příznivých podmínek vytváří rostlina několik vzpřímených plodných lodyh a větší počet neplodných nahloučených hlavně v její dolní části. Protože lodyhy bývají víceleté a ve spodní části postupně tloustnou a dřevnatějí, nabývá rostlina po několika létech vzhled drobného keříku. V konkurenci s jinými druhy nebo při plném zastínění rostlina málo kvete, mívá málo vzpřímených větví, v bazální části se silně větví a poléhavé výběžky v uzlinách často koření.
Latnaté květenství je úzce pyramidální a tvoří jej od dvou do pěti vstřícných větví, každá z nich nese jeden až tři květy velké 1,5 až 2 cm. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kališní lístky, asi 3 × 2 mm velké, jsou široce obvejčité, tupě špičaté a po okrajích mají černé žlázky. Korunní lístky, přibližně 9 × 3,5 mm, jsou vejčité, žluté s červenavým nádechem, na ploše mají roztroušené světlé buňky se silicí a taktéž mívají po okrajích černé žlázky. Tyčinek s nitkami dlouhými okolo 7 mm bývá v květu kolem padesáti, jsou trojbratré, srostlé do třech skupinek a nesou oranžově červené prašníky 0,5 mm velké. Kvetou od června do srpna, opylovány jsou hmyzem nebo samosprašně, nemají nektar a opylovačům nabízejí pouze pyl. Ploidie druhu je 2n = 18.
Plodem je hnědá, válcovitá, tlustostěnná tobolka velká 6 × 3 mm. Obsahuje světle hnědá, podlouhlá, drsná semena dlouhá asi 1 mm, každé má hmotnost asi 0,1 gramu; obvykle dobře klíčí. Jejich mřížkované osemení obsahuje vysokou koncentraci fenolu a hypericinu, který působí toxicky na patogenní půdní houby; semena jsou tak schopná zůstávat v půdě po dlouhou dobu životaschopná.[1][2][4][5]
Třezalka pěkná se rozmnožuje semeny, která na jaře vyklíčí a začne vyrůstat hlavní, nevětvená lodyha a z její báze začnou rašit postranní větve. Od jara následného roku se hlavní lodyha i postranní větve prodlužují, většinou jsou poléhavé nebo na konci vystoupavé. V průběhu léta se některé začnou vzpřimovat a mohou zakládat květenství. Tyto napřímené lodyhy, s květenstvím i bez, tvoří v úžlabí spodních a prostředních listů zárodky sterilních postranních lodyh. Na podzim některé nekvetoucí lodyhy opět polehnou a jejich postranní větve se vzpřímí. Při blízkém růstu několika rostlin se občas lodyhy promísí a je obtížné odlišit jednu rostlinu od druhé.[1]
Třezalka pěkná byla ještě v roce 1995 zařazována mezi druhy nezvěstné a mělo se zato, že pravděpodobně vyhynula. Tento stav změnily dvě nové lokality objevené na rozhraní 20. a 21. století. Obě populace jsou však velmi malé a nacházejí se na zranitelných místech, mohou být lehce zničeny následkem turistických aktivit nebo stahováním či skládkováním pokáceného dřeva. Jsou proto zařazeny v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky mezi druhy kriticky ohrožené (C1r).[1][2][6]
Sterilní lodyha
Kvetoucí rostlina
Květy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třezalka pěkná ve Wikimedia Commons
Třezalka pěkná (Hypericum pulchrum) je vytrvalá bylina s drobnými listy a zářivě žlutými květy. Je sice v české krajině původní, ale vždy patřila k vzácnějším druhům české flory. Není to dáno její náročnosti na půdní podmínky, ale spíše požadavkem na chladnější, ale mírné přímořské podnebí, které do České republiky zasahuje pouze okrajově. O tom, jak je vzácná svědčí to, že již byla považována v ČR za vyhynulou.
Smuk perikon (Hypericum pulchrum) er en flerårig, 30-60 cm høj plante i perikon-familien. Arten kendes blandt andet på, at blomsterne, der er 1,5-2 cm i diameter, har omvendt ægformede bægerblade med kortstilkede kirtler i randen. I Danmark findes smuk perikon hist og her på lysåbne skrænter, hedebakker og i egekrat, især i Syd- og Østjylland.[1]
Smuk perikon (Hypericum pulchrum) er en flerårig, 30-60 cm høj plante i perikon-familien. Arten kendes blandt andet på, at blomsterne, der er 1,5-2 cm i diameter, har omvendt ægformede bægerblade med kortstilkede kirtler i randen. I Danmark findes smuk perikon hist og her på lysåbne skrænter, hedebakker og i egekrat, især i Syd- og Østjylland.
Das Schöne Johanniskraut (Hypericum pulchrum), auch Schönes Hartheu genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Johanniskräuter (Hypericum) innerhalb der Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae).
Das Schöne Johanniskraut ist eine ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 15 bis 80 Zentimetern erreicht. Die Pflanzenteile sind kahl. Die aufrechten Stängel sind stielrund. Die gegenständig an den Stängeln sitzenden Laubblätter sind mit einer Länge von 0,5 bis 2 Zentimetern breit-dreieckig am Grunde herzförmig sowie dort am breitesten und enden stumpf. Sie sind durchscheinend drüsig punktiert, der Blattrand ist ohne schwarze Drüsen.
Es blüht von Juli bis September. Die Blüten sind in einem lockeren rispigen Blütenstand angeordnet. Die zwittrigen Blüten besitzen eine doppelte Blütenhülle. Die Kelchblätter sind mit einer Länge von 2 bis 3 Millimetern breit-eiförmig, stumpf und am Rand schwarzdrüsig punktiert. Die freien, goldgelben, oft rötlich überlaufenen Kronblätter sind 6 bis 9 Millimeter lang. Die vielen Staubblätter sind zu Bündeln zusammengefasst.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[1]
Das Schöne Johanniskraut ist ein wintergrüner Chamaephyt. Vegetative Vermehrung erfolgt durch unterirdische Ausläufer. Die Blätter verfärben sich durch Anthocyane, die als Lichtschutz dienen, dunkelrot.
Die wandspaltigen Kapselfrüchte fungieren als Wind- und Tierstreuer.
Das Verbreitungsgebiet reicht von Nordwest- und Westeuropa bis ins nordwestliche Kroatien. In Neuseeland ist Hypericum pulchrum ein Neophyt.[2]
Das Schöne Johanniskraut kommt zerstreut in Laub- und Mischwäldern und in Nadelforsten vor. Es gedeiht am besten in Lichtungen oder an Waldränder auf sauren Sand- oder Lehmböden. Diese Pflanzenart ist kalkscheu und zeigt deshalb die Entkalkung der Bodenoberfläche an. Sie gedeiht in Pflanzengesellschaften des Verbands Quercion roboris, kommt aber auch in denen der Unterverbände Luzulo-Fagenion oder Sarothamnenion vor.[1]
Die Erstveröffentlichung von Hypericum pulchrum erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, S. 786. Synonyme für Hypericum pulchrum L. sind: Hypericum amplexicaule Gilib., Hypericum pulchrum var. procumbens (Rostr.) Beeby, Hypericum pulchrum var. gillotii Rouy, Hypericum pulchrum var. pallidum Rouy.[2] Es werden keine Subtaxa akzeptiert.
Das Schöne Johanniskraut enthält in den Blüten den roten Farbstoff Hypericin, welcher bei Tieren die Lichtkrankheit hervorrufen kann. Wegen des roten Hypericins und seiner wundheilenden Wirkung wird das Johanniskraut auch Jesuwundenkraut genannt.
Das Schöne Johanniskraut (Hypericum pulchrum), auch Schönes Hartheu genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Johanniskräuter (Hypericum) innerhalb der Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae).
Fagurligt pirikum ella Víriksgras (frøðiheiti Hypericum pulchrum) er ein planta. Hon verður 5 til 25 cm høg. Á turrlendi uttangarðs. Leggirnir klæntrasligir, greindir, rundir, uppbendir. Bløðini andstødd, hjartavaksin, avlong, kubbut; tey eru blágrøn á niðara borði, smáprikkut at síggja til upp fyri ljósið. Blómuskipanin líkist tyssaskjóli. Krúnan føgurgul, ber fyrst í reydligt. Krúnubløðini 5, bikarbløðini 5; sáðberarnir mangir, og træðrirnir eru samanvaksnir í grundini í trimum bundum. Fruktin er 3-5 rúmt hylki.
Leggurin reyðlittur, klantrasligur, upprættur ella uppbendur. Bløðini egg- til hjartavaksin, kubbut, prikkut av kertlum, fevna um eitt sindur tvørtur um leggin. Krúnan reyð og gul. Reyð-gulir sáðberar; bæði krúna og bikar hava svørt kertilhár. Plantan annars snøgg. Bl. í juni. Veksur á turrlendi á haganum, eisini í homrum. Sum vanl. mest niðarlaga.
Fagurligt pirikum ella Víriksgras (frøðiheiti Hypericum pulchrum) er ein planta. Hon verður 5 til 25 cm høg. Á turrlendi uttangarðs. Leggirnir klæntrasligir, greindir, rundir, uppbendir. Bløðini andstødd, hjartavaksin, avlong, kubbut; tey eru blágrøn á niðara borði, smáprikkut at síggja til upp fyri ljósið. Blómuskipanin líkist tyssaskjóli. Krúnan føgurgul, ber fyrst í reydligt. Krúnubløðini 5, bikarbløðini 5; sáðberarnir mangir, og træðrirnir eru samanvaksnir í grundini í trimum bundum. Fruktin er 3-5 rúmt hylki.
Leggurin reyðlittur, klantrasligur, upprættur ella uppbendur. Bløðini egg- til hjartavaksin, kubbut, prikkut av kertlum, fevna um eitt sindur tvørtur um leggin. Krúnan reyð og gul. Reyð-gulir sáðberar; bæði krúna og bikar hava svørt kertilhár. Plantan annars snøgg. Bl. í juni. Veksur á turrlendi á haganum, eisini í homrum. Sum vanl. mest niðarlaga.
Hypericum pulchrum is a flowering plant in the family Hypericaceae, commonly known as slender St John's-wort.[1] It is native to Western Europe.
Hypericum pulchrum is a dainty, rhizomatous perennial plant growing 9–18 in (23–46 cm) high. It has erect smooth stems without ridges or wings. It has a few opposite pairs of untoothed, heart-shaped leaves that half clasp the stem. They are dotted with transparent spots and often have inrolled margins. The terminal inflorescence has rich yellow flowers. Each of these has five small, broad, blunt sepals with black dots on the margins. The five petals are red beneath and have red and black dots on the margins. There are three styles and many stamens with orange anthers in three bundles. The fruit is a dehiscent capsule.[2][3]
Hypericum pulchrum is a calcifuge, found in heathy places, dry moorlands, among rocks in upland regions and on road verges on non-calcareous soils.[4][3][5]
Hypericum pulchrum is found growing in Austria, Belgium, Britain, Czech Republic, Slovakia, Denmark, Finland, France, Germany, Ireland, Italy, Netherlands, Norway, Poland, Portugal, Spain, Sweden and Switzerland.[6] It is found in suitable habitats throughout the United Kingdom.[5] It has been introduced to New Zealand where it has spread across the South Island and the southern part of the North Island.[7]
Hypericum pulchrum is a flowering plant in the family Hypericaceae, commonly known as slender St John's-wort. It is native to Western Europe.
Hypericum pulchrum
Le millepertuis élégant (Hypericum pulchrum L.) est une plante herbacée vivace de la famille des Clusiacées selon la classification classique (ou des Hypéricacées selon la classification phylogénétique).
Autre nom commun : Millepertuis joli.
La taille varie de 20 à 60 cm. Cette espèce se distingue des autres millepertuis notamment par la couleur rougeâtre des boutons floraux.
Elle préfère les sols acides.
Organes reproducteurs
Graine
Habitat et répartition
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Hypericum pulchrum
Le millepertuis élégant (Hypericum pulchrum L.) est une plante herbacée vivace de la famille des Clusiacées selon la classification classique (ou des Hypéricacées selon la classification phylogénétique).
Autre nom commun : Millepertuis joli.
Lesny křižomnik (Hypericum pulchrum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).
Lesny křižomnik je trajne zelo, kotrež docpěja wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina je naha a na spódku wodrjewjena.
Łopjena docpěja dołhosć wot 1 hač 2 cm a su wutrobojte nimale třiróžkate, sedźace, na spódku najšěrše, deleka módrozelene a na kromje njejsu žałzojće dypkowane. Delnje łopjena su transparenće dypkowane.
Kćěje wot julija hač septembra. Złotožołte kćenja steja w čumpatych pakićach a docpěja wulkosć wot 1 hač 2 cm. Keluškowe łopješka su tupe a njesu na kromje sedźace abo krótko stołpikate čorne žałzy. Krónowe łopješka su často čerwjenje přeběžane a na kromje čornožałzowe. Próškowe łopješka su w prawym měrje mnoholičbne. Płódniki su oranžojte hač čerwjenojte. Pupk je často čerwjenje přeběžany.
Kćenja płaća jako najrjeńše domjacych křižomnikow.
Rosće na swětlinach a pućach wot kisałych dubowych měšanych lěsach, chójnowych kupach a holanskich wobkromach.
Rostlina je srjedźnej Europje a južnej Skandinawiskej rozšěrjena.
Lesny křižomnik (Hypericum pulchrum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).
Fraai hertshooi (Hypericum pulchrum) is een plant die behoort tot de hertshooifamilie (Hypericaceae). Deze familie omvat soorten die bekend zijn om hun geneeskrachtige werking. Fraai hertshooi staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en sterk afgenomen.
De plant wordt 30-60 cm hoog en heeft rechtopstaande stengels. De bladeren zijn elliptisch en hebben doorschijnende puntjes. Fraai hertshooi bloeit in juni tot augustus. De bloeiwijze is een schroef. De gele kroonbladen hebben aan de rand vele zwarte klieren. De kelkbladen zijn elliptisch met een gezaagde, zwart-klierachtige rand. De doosvrucht is driehokkig.
De plant komt voor op droge, lemige grond in loofbossen, heidevelden en op kapvlakten.
Fraai hertshooi (Hypericum pulchrum) is een plant die behoort tot de hertshooifamilie (Hypericaceae). Deze familie omvat soorten die bekend zijn om hun geneeskrachtige werking. Fraai hertshooi staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en sterk afgenomen.
De plant wordt 30-60 cm hoog en heeft rechtopstaande stengels. De bladeren zijn elliptisch en hebben doorschijnende puntjes. Fraai hertshooi bloeit in juni tot augustus. De bloeiwijze is een schroef. De gele kroonbladen hebben aan de rand vele zwarte klieren. De kelkbladen zijn elliptisch met een gezaagde, zwart-klierachtige rand. De doosvrucht is driehokkig.
.jpg)
De plant komt voor op droge, lemige grond in loofbossen, heidevelden en op kapvlakten.
Dziurawiec nadobny (Hypericum pulchrum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny dziurawcowatych. Występuje w Europie, głównie w części zachodniej. Gatunek w Polsce bardzo rzadki, podawany był tylko z 5 stanowisk na Dolnym Śląsku i jako gatunek synantropijny także koło Gdańska, gdzie został zawleczony[2].
Bylina, hemikryptofit. Siedlisko: suche lasy liściaste, mieszane i iglaste, w miejscach widnych. Kwitnie od lipca do września.
Roślina podlega w Polsce od 2004 ścisłej ochronie. Na naturalnych stanowiskach prawdopodobnie już wyginęła[2]. Umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii RE (wymarły na obszarze Polski)[3].
Dziurawiec nadobny (Hypericum pulchrum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny dziurawcowatych. Występuje w Europie, głównie w części zachodniej. Gatunek w Polsce bardzo rzadki, podawany był tylko z 5 stanowisk na Dolnym Śląsku i jako gatunek synantropijny także koło Gdańska, gdzie został zawleczony.
Hypericum pulchrum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Hypericaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 786. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Hypericum pulchrum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Hypericaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 786. 1753.
Hedjohannesört (Hypericum pulchrum) är en art i familjen johannesörtsväxter.
Äldre benämningar är praktmansblod och skönpirk.
Wikimedia Commons har media som rör Hedjohannesört.
Hedjohannesört (Hypericum pulchrum) är en art i familjen johannesörtsväxter.
Äldre benämningar är praktmansblod och skönpirk.
Багаторічна трав'яниста рослина. Стебла 30–60(100) см, стрункі, циліндричні, прямі, голубуваті, часто стають червонуватими. Листки основних стебел серцеподібні, голі, 11–24 x 7–11 мм; листя гілок 5–13 x 1.5–5 мм. Квіти розташовані у вільному, розсипному суцвітті. Приквітки 1–3 мм. Квіти яскраво-жовті. Чашолистки еліптичні, 2–3.5 мм, з чорними залозами біля країв. Пелюстки 8–11 мм, в 3–4 рази довші за чашолистки, з червоними жилками й деякими чорними залозами зверху біля країв. Тичинки трохи коротші, ніж пелюстки. Капсули яйцеподібні, 5–6 мм, в 2–3 рази коротші за чашолистки, зі смужками. Насіння 0.8–1 мм, коричневе. 2n = 18.
Листя стає темно-червоним через антоціани, що слугує для захисту від світла. Вегетативне розмноження відбувається через підземні гілки. Капсульні плоди поширюються вітром і тваринами. Містить у квітах червоний барвник гіперицин, який у тварин може викликати легку хворобу.
Європа: Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Ліхтенштейн, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фарерські острови, Фінляндія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Італія, Чорногорія, Сербія, Франція, Португалія, Іспанія. Неофіт Нової Зеландії.
Населяє відкриті ліси з крем'янистими ґрунтами, сухі вересовища, береги, виходи гірських порід, придорожжя.
листки
пелюстки
плоди
ілюстрація
.jpg)
.jpg)
