nomes no trilho de navegação
Təbii halda qərbi, cənubi və şərqi Avstraliyada yayılmışdır.
Hündürlüyü 6-13m olan, zoğları buğumlu kol və ya kolvari ağacdır. Yarpaqları neştərvari və ya xətvari-neştərvari, ucu küt və ya biz, boz-yaşıl rəngli, uzunluğu 10 sm-dək, eni təxminən 0,6 sm-ə çatan, orta və ya yan damarcıqlı olub, qalın kənarlıdır. Çiçək sünbülləri sıx, iri, möhkəm, silindrik, uzunluğu 5-12 sm, eni isə 3-6 sm-dir. Erkəkcik sapları qırmızı rəngli, ucunda uzunluğu 2-3 sm olan parlaq, sarı tozluqludur. Meyvəsi ağacvari, çoxtoxumlu qutucuq, şarvari və ya yumurtavaridir.
Rütubətli, qumlu torpaqlarda, çayların kənarlarında, bəzən günəşli, daşlı-qayalı ərazilərdə bitir.
Abşeron və Lənkəranda mədəni şəraitdə park və bağlarda rast gəlinir.
Dekorativ bitkidir, tək və qrup əkinlərində istifadəsi məqsədəuyğundur. Almanlar bu çiçəkləri daşların təmizlənməsində istifadə olunan “fırçaya” bənzədirlər. İngilislər lampa şüşəsinə, siqaret çəkənlər isə müştüklərin təmizlənməsi üçün istifadə olunan təmizləyiciyə oxşadırlar.
Azərbaycan Dendroflorası III cild-Bakı:"Elm",2016,400 səh. T.S.Məmmədov
Callistemon és un gènere d'arbres de la família de les Mirtàcies.[1] Comprèn 74 espècies descrites i, d'aquestes, només 37 acceptades.[2]
Els callistemons són arbres o arbustos perennes amb l'escorça esquerdada i amb les fulles sempre alternes i enteres. Però el més espectacular dels callistemons són les seves flors, o més ben dit, les seves inflorescències, l'estructura que agrupa les flors. Es tracta d'un conjunt de flors agrupades en forma d'espiga gairebé a l'extrem de la tija. El que fa més vistosa tota la inflorescència no són els pètals, com cabria esperar, sinó la part masculina de la flor, l'androceu, format per nombrosos estams lliures molt més llargs que els pètals, de color vermell molt vistós, o a vegades blanc, verd o groc. L'aparença d'aquesta inflorescència recorda un raspall neteja tubs, d'aquí que comunament se l'anomeni així. L'eix de la inflorescència segueix creixent després d'haver florit formant una nova tija amb fulles. És per això que quan aquestes inflorescències donen lloc al fruit, trobem un grup de càpsules llenyoses voltejant la tija que persisteixen durant uns quants anys. Poden confondre's amb les espècies del gènere Melaleuca, que també tenen les inflorescències en forma de "neteja tubs"; per diferenciar-les cal observar els estams amb la lupa. Fins i tot a vegades s'han considerat sinònims ambdós gèneres.[3]
Creix en sòls humits, bruguerars o sorrals costaners, normalment associat ales Banksies, a la costa sud-est d’Austràlia, essent endèmic d'allà. Ha estat cultivat arreu del món per les seves flors vistoses. El seu ambient natural és prop de la costa i aiguamolls. És la font del compost químic leptosmermona, component del conegut herbicida anomenat "Calisto".
El gènere va ser descrit per Robert Brown i publicat a A Voyage to Terra Australis 2(App. 3): 547. 1814.[4] L'espècie tipus és: Callistemon rigidus R.Br.
Callistemon: nom genèric que prové del grec, i significa "d'estams bells", fent al·lusió a l'espectacularitat de les seves inflorescències.
A continuació hi ha una llista de les espècies del gènere Callistemon acceptades fins a abril del 2013, ordenades alfabèticament:
Callistemon és un gènere d'arbres de la família de les Mirtàcies. Comprèn 74 espècies descrites i, d'aquestes, només 37 acceptades.
Els callistemons són arbres o arbustos perennes amb l'escorça esquerdada i amb les fulles sempre alternes i enteres. Però el més espectacular dels callistemons són les seves flors, o més ben dit, les seves inflorescències, l'estructura que agrupa les flors. Es tracta d'un conjunt de flors agrupades en forma d'espiga gairebé a l'extrem de la tija. El que fa més vistosa tota la inflorescència no són els pètals, com cabria esperar, sinó la part masculina de la flor, l'androceu, format per nombrosos estams lliures molt més llargs que els pètals, de color vermell molt vistós, o a vegades blanc, verd o groc. L'aparença d'aquesta inflorescència recorda un raspall neteja tubs, d'aquí que comunament se l'anomeni així. L'eix de la inflorescència segueix creixent després d'haver florit formant una nova tija amb fulles. És per això que quan aquestes inflorescències donen lloc al fruit, trobem un grup de càpsules llenyoses voltejant la tija que persisteixen durant uns quants anys. Poden confondre's amb les espècies del gènere Melaleuca, que també tenen les inflorescències en forma de "neteja tubs"; per diferenciar-les cal observar els estams amb la lupa. Fins i tot a vegades s'han considerat sinònims ambdós gèneres.
Creix en sòls humits, bruguerars o sorrals costaners, normalment associat ales Banksies, a la costa sud-est d’Austràlia, essent endèmic d'allà. Ha estat cultivat arreu del món per les seves flors vistoses. El seu ambient natural és prop de la costa i aiguamolls. És la font del compost químic leptosmermona, component del conegut herbicida anomenat "Calisto".
Štětkovec[1] (Callistemon) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Jsou to keře a stromy s nevelkými, jednoduchými, střídavými listy a květy v nápadných, podlouhlých květenstvích s dlouhými, většinou červenými nebo žlutými tyčinkami. Květy jsou opylovány zejména ptáky a různými včelami. Rod zahrnuje téměř 40 druhů a je rozšířen v Austrálii a na Tasmánii. Štětkovce jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány pro nápadná květenství jako okrasné dřeviny. Taxonomie rodu Callistemon není dosud dořešená, pravděpodobně však bude na základě fylogenetických výzkumů vřazen do blízce příbuzného rodu kajeput (Melaleuca).
Štětkovce jsou stálezelené, aromatické keře a stromy, dorůstající výšky od 1 do 12 metrů. Listy jsou drobné až středně velké, jednoduché, zpravidla dlouhé a úzké, střídavé, kožovité, řapíkaté až přisedlé. Čepel listů je na ploše žláznatě tečkovaná. Palisty chybějí. Květy jsou přisedlé, pětičetné, podepřené listeny, uspořádané v jednoduchých klasech vytvářejících se u konce větévek. Po odkvětu větévka pokračuje v růstu. Kalich je složen z 5 volných, vejčitých až okrouhlých lístků. Koruna je drobná a nenápadná, zpravidla zelená, smetanová, žlutá nebo růžová, složená z 5 volných, eliptických, vejčitých až okrouhlých korunních lístků. Tyčinek je mnoho (obvykle 16 až 70), jsou dlouhé a barevné (nejčastěji červené nebo žluté), na bázi krátce srostlé. Semeník je polospodní, srostlý ze 3 nebo 4 plodolistů a se stejným počtem komůrek s mnoha vajíčky. Čnělka je 1, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je pouzdrosečná, pukavá, dřevnatá tobolka s mnoha semeny. Plody většinou dlouhou dobu vytrvávají na větvích.[2][3][4]
Nakvétající květenství štětkovce
Detail květů C. pallidus
Plodenství C. linearis
Plodenství C. viminalis
Rod štětkovec zahrnuje 37 druhů.[5] Je rozšířen v Austrálii a na Tasmánii. V některých zdrojích je uváděno i několik druhů z Nové Guiney (např.[2]), které jsou však většinou řazeny do rodu Melaleuca. V Austrálii rostou štětkovce zejména v jihozápadní, východní a jihovýchodní části kontinentu. Ve vnitrozemí je jejich výskyt sporadický.[6] Největší počet druhů roste ve východní Austrálii.[4] Z Tasmánie jsou uváděny 2 druhy: C. viridiflorus a C. pallidus.[5][7]
Květy štětkovců jsou opylovány zejména ptáky a včelami. Různých druhů ptáků bylo na květech australských štětkovců napočítáno celkem 28. Patří mezi ně zejména medosavky rodu Phylidonyris a Meliphaga, kystráčci rodu Melithreptus, jehlozobky (Acanthorhynchus), někteří papoušci aj. Ptáci navštěvují květy brzy zrána a zkonzumují většinu nektar, který se vytváří zejména v noci. Včely přilétají během dne a dosbírávají jeho zbytky.[8] Listy štětkovců se v Austrálii živí někteří blouci, např. vrubounovitý brouk Repsimus manicatus nebo mandelinky rodu Paropsisterna.[9]
Plody většiny druhů zůstávají na větvích a otevírají se až po několika letech. K otevření tobolek může dojít např. po požáru vegetace, které jsou v některých oblastech Austrálie časté a periodické. U některých druhů se tobolky otevírají již po roce.[4]
Drvodělka Xylocopa pubescens na květech štětkovce
Bělásek Delias eucharis a otakárek Graphium doson na květech C. viminalis
Medosavka Phylidonyris novaehollandiae na štětkovci
Lori mnohobarvý na květech C. viminalis
Rod Callistemon je v rámci myrtovitých řazen do podčeledi Myrtoideae a tribu Melaleuceae. Taxonomie a pojetí tohoto rodu jsou dosud nesjednocené. Na základě fylogenetických studií bylo zjištěno, že rod Callistemon tvoří (podobně jako několik dalších rodů myrtovitých) vývojovou větev uvnitř rodu Melaleuca, který se tím stává polyfyletickým. Taxonomická revize této skupiny nebyla dosud uveřejněna. V rámci vývojového stromu rodu Melaleuca se sice objevuje několik monofyletických skupin a bylo by možno jej rozřadit do několika monofyletických rodů, tyto skupiny však nemají téměř žádné význačné morfologické znaky, které by je navzájem vymezovaly. Současní taxonomové se proto kloní spíše k širokému pojetí rodu Melaleuca, zahrnujícího i druhy rodu Callistemon a upřednostňují toto řešení před jeho rozdělením do několika vzájemně nerozlišitelných rodů.[10] Některé zdroje již Callistemon jako součást rodu Melaleuca uvádějí (např.[11]), jiné zatím preferují starší pojetí ([5][12])
Štětkovce se pěstují v klimaticky příhodných oblastech světa jako zajímavé okrasné dřeviny s nápadnými květenstvími. Druh C. citrinus byl dovezen do Británie Josephem Banksem již v roce 1789. Většina druhů vyžaduje sušší klima a dobře propustnou půdu, pouze druh C. viminalis je vlhkomilnější a snese i zasolenou půdu. Štětkovce se často i v přírodě mezi sebou kříží a jejich určování je dosti obtížné. Mimo botanických druhů se pěstuje i řada okrasných kultivarů a různých hybridů. Z červeně kvetoucích štětkovců náležejí mezi běžněji pěstované druhy zejména C. rigidus, C. speciosus, C. viminalis, C. brachyandrus a C. citrinus, ze žlutokvětých se pěstuje zejména C. pallidus, C. pityoides, C. subulatus, C. formosus, C. salignus a C. sieberi. Druhy C. citrinus a C. rigidus jsou vyhledávány pro svůj vzpřímený vzrůst.[3][13][4]
Různé druhy štětkovců lze vidět ve sklenících českých botanických zahrad.[14]
Růžová květenství C. salignus
Krásně rozkvetlý štětkovec C. citrinus
Obrázky, zvuky či videa k tématu štětkovec ve Wikimedia Commons
Štětkovec (Callistemon) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Jsou to keře a stromy s nevelkými, jednoduchými, střídavými listy a květy v nápadných, podlouhlých květenstvích s dlouhými, většinou červenými nebo žlutými tyčinkami. Květy jsou opylovány zejména ptáky a různými včelami. Rod zahrnuje téměř 40 druhů a je rozšířen v Austrálii a na Tasmánii. Štětkovce jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány pro nápadná květenství jako okrasné dřeviny. Taxonomie rodu Callistemon není dosud dořešená, pravděpodobně však bude na základě fylogenetických výzkumů vřazen do blízce příbuzného rodu kajeput (Melaleuca).
Die Zylinderputzer (Callistemon) sind eine taxonomisch umstrittene Pflanzengattung innerhalb der Familie der Myrtengewächse (Myrtaceae). Sie stammt aus Australien. Wenige Arten und ihre Sorten werden als Zierpflanzen kultiviert. Der Trivialname Zylinderputzer, auch „Pfeifenputzer“ oder „Flaschenputzer“, bezieht sich auf die in zylinderförmigen Blütenständen angeordneten Blüten.
Bei Callistemon-Arten handelt es sich um immergrüne kleine Bäume oder Sträucher. Viele Arten haben lange, leicht überhängende Zweige.
Die wechselständigen Laubblätter sind lanzettlich oder linealisch und stets ganzrandig. Sie enthalten viele ätherische Öle und duften beim Zerreiben leicht aromatisch. Oft stehen die Blätter so, dass sie der Sonne ihre Schmalseite zuwenden.
Die Blüten stehen in den Achseln von kleinen, dicht aufeinanderfolgenden Tragblättern. Die Blütenstandsachse setzt über dem Blütenstand ihre Entwicklung mit einer Reihe normaler Laubblätter fort. Nach einiger Zeit erscheint dann der nächste Blütenstand, oft noch, während die Früchte des alten Blütenstandes noch nicht reif sind.
Die Einzelblüten haben nur unauffällige Blütenhüllblätter, dafür sind die meist rot gefärbten und langen Staubblätter auffällig und stehen mehr oder weniger senkrecht von der Blütenstandsachse ab. Hierdurch entstehen zylinderförmige Blütenstände, die einer roten Flaschenbürste oder einem Zylinderputzer ähneln. Die Staubbeutel sind bei vielen Arten gelb. Wichtigster, und einziger verlässlicher morphologischer Unterschied zur Gattung Melaleuca ist: bei Callistemon stehen die Staubblätter einzeln und bis zum Grund getrennt. Bei den Melaleuca-Arten sind jeweils fünf am Grund miteinander verwachsen, oder sie bilden zumindest Bündel zu jeweils fünf aus.
Die stark verholzten, harten Kapselfrüchte enthalten viele winzige Samen.
Die nektarreichen Blüten werden von Vögeln bestäubt, die sich an der Blütenstandsachse kurz unterhalb des Blütenstandes festhalten.
Die stark verholzten, harten Kapselfrüchte bleiben oft mehrere Jahre geschlossen und enthalten viele winzige Samen. Erst nach einem Buschbrand öffnen sich die Kapselfrüchte und entlassen die Samen (Pyrophyt).
Die meisten Arten wachsen an wasserreichen Orten, beispielsweise an Bächen oder an Stellen, die regelmäßig überflutet werden.
Der Umfang der Gattungen Callistemon und Melaleuca L. wird kontrovers diskutiert. Über die Anerkennung einer eigenständigen Gattung Callistemon bestehen zwischen verschiedenen australischen Botanikern Meinungsverschiedenheiten, die bis heute (Stand 2017) andauern. Während die Herbarien in New South Wales, Victoria, South Australia und Western Australia, wie auch die Australian Native Plants Society[1] weiterhin eine Gattung Callistemon anerkennen, betrachten die Herbarien in Queensland, Northern Territory, Australian Capital Territory und Tasmanien Callistemon als Synonym und Bestandteil einer weit gefassten Gattung Melaleuca.[2] Die Befürworter einer Einbeziehung der Gattung erkennen nur noch eine, informelle, „Callistemon-Gruppe“ innerhalb der Gattung Melaleuca an[3], deren Vertreter in eine weit gefasste Gattung eingeschachtelt sind, so dass ihre Anerkennung die Gattung Melaleuca paraphyletisch machen würde.[4] Durch diese unbefriedigende Situation wurden in den Jahren seit 2006 etliche Arten unter zwei Namen geführt bzw. nach der Erstbeschreibung in einer davon in die jeweils andere umgruppiert. Im Australian Plant Census (APC) wird 2017 die Gattung Callistemon weiterhin anerkannt.[5]
Die Zylinderputzer-Arten stammen aus Australien, besonders aus dem Osten und Südosten Australiens, wo sie von den Tropen bis in die gemäßigten Breiten vorkommen. Zwei Arten stammen aus dem südwestlichen Australien und vier aus Neukaledonien.
Die Gattung Callistemon enthält (25 bis) etwa 37 Arten:[6]
Die Zylinderputzer (Callistemon) sind eine taxonomisch umstrittene Pflanzengattung innerhalb der Familie der Myrtengewächse (Myrtaceae). Sie stammt aus Australien. Wenige Arten und ihre Sorten werden als Zierpflanzen kultiviert. Der Trivialname Zylinderputzer, auch „Pfeifenputzer“ oder „Flaschenputzer“, bezieht sich auf die in zylinderförmigen Blütenständen angeordneten Blüten.
De Callistemon-Plant oder Piepenputzer is en Geslecht vun Planten ut Australien. Dormank gifft dat ok allerhand Zierplanten, de geern tohuse tagen weert.
Dat hannelt sik bi de Piepenputzers üm lüttje, jummers gröne Bööm oder Strüker. Veel Arten hefft lange Twiegen, de en beten överhangen doot. De Blöer staht nich övereen (Phyllotaxis) un seht ut, as lüttje Lanzen oder Linealen. Dor sitt allerhand Ätheersche Öölen in un wenn een de Blöer rieven deit, denn gifft dat en krüdigen Duft. Faken staht de Blöer so, dat se de smalle Siet na de Sunne hendreihen doot.
De Blöten staht in de Asseln vun lüttje Dreegblöer, de dicht up'nanner wasst. De Blöer vun de Blöten fallt an un for sik nich wieter up, man de Stoffblöer sünd tomeist root un lang un maakt oorntlich wat her. Se staht meist liek vun de Blööt af. Up düsse Aart kaamt denn Blötenstänn tostanne, de utseht, as en Piepenputzer oder en Buddelböst. De Stoffblöer sünd bi allerhand Arten geel.
De Blötenstengel wasst över de Blööt hen wieter un bringt denn dor noch en Reeg normole Blöer tostanne. Dat passeert faken, wenn de Frücht an de ole Blööt noch nich mol riep sünd.
De Blöten sünd oorntlich vull vun Nektaar un weert geern upsöcht vun Vagels, de sik bi't Drinken an de Stengels ünner de Blööt fasthollen doot. Bi düt Drinken bringt de Vagels denn ok den Pollen na de annern Blöten.
De Frücht sünd hart un holten, as Nööt. Dor sitt en ganzen Barg luurlüttje Saatköörn in. Faken blievt se en ganze Reeg vun Johren to. Eerst wenn dat in den Busch brennt hett, denn gaht se up un laat de Saatköörn free (Pyrophyt).
De Piepenputzers stammt vun Australien un dor besunners ut'n Oosten un Süüdoosten. Dor wasst se vun de Tropen bit na de Kuntreien mit matig Weer hen. Twee Arten kaamt ut den Süüdwesten vun Australien un veer ut Neekaledonien.
De meisten Arten wasst, wo dat veel Water gifft, as an Creeks oder an Steden, wo regelmatig de Floot överhen geiht.
To de Gattung Callistemon höört nu ok de Arten vun de vörmolige Gattung Melaleuca to. En Reeg vun Arten un jem ehre Sorten weert ok as Zierplanten holen:
Callistemon teretifolius F.Muell. (Syn.: Melaleuca orophila Craven)
. Mehr Biller, Videos oder Audiodateien to’t Thema gifft dat bi Wikimedia Commons. De Callistemon-Plant oder Piepenputzer is en Geslecht vun Planten ut Australien. Dormank gifft dat ok allerhand Zierplanten, de geern tohuse tagen weert.
कल्की रूख वर्गमा पर्ने वनस्पति हो । रातो आकर्षक फूल फुल्ने हुनाले यसलाई घर, कार्यालय, सडक किनारा, बगैंचा तथा पार्कहरूमा सजावटका लागि रोप्ने गरिन्छ । कल्कीको फूल प्राचिनकालमा राजाहरूले मुकुटमा प्रयोग गर्ने कल्की जस्तै हुने हुनाले यसलाई कल्की भनिएको हो । यसको फूलमा पाइने रस माहुरीले मह बनाउन प्रयोग गर्छ ।
Callistemon "Little John" or dwarf bottlebrush - a Callistemon cultivar
Foreground: Bottlebrush buds. Background: Partial blooming bottlebrush flower.
Blooming bottlebrush found in Kelantan, Malaysia.
Bottlebrush flower partial blooming found in Kelantan, Malaysia.
Tree in bloom in Florida.
Illustration showing bottle brushes, the namesake of the plant
Callistemon Bottlebrush
कल्की रूख वर्गमा पर्ने वनस्पति हो । रातो आकर्षक फूल फुल्ने हुनाले यसलाई घर, कार्यालय, सडक किनारा, बगैंचा तथा पार्कहरूमा सजावटका लागि रोप्ने गरिन्छ । कल्कीको फूल प्राचिनकालमा राजाहरूले मुकुटमा प्रयोग गर्ने कल्की जस्तै हुने हुनाले यसलाई कल्की भनिएको हो । यसको फूलमा पाइने रस माहुरीले मह बनाउन प्रयोग गर्छ ।
Callistemon /ˌkælɪˈstiːmən/[2] is a genus of shrubs in the family Myrtaceae, first described as a genus in 1814.[3] The entire genus is endemic to Australia but widely cultivated in many other regions and naturalised in scattered locations.[4] Their status as a separate taxon is in doubt, some authorities accepting that the difference between callistemons and melaleucas is not sufficient for them to be grouped in a separate genus.
Callistemon species have commonly been referred to as bottlebrushes because of their cylindrical, brush like flowers resembling a traditional bottle brush. They are mostly found in the more temperate regions of Australia, especially along the east coast and typically favour moist conditions so when planted in gardens thrive on regular watering. However, two species are found in Tasmania and several others in the south-west of Western Australia. At least some species are drought-resistant and some are used in ornamental landscaping elsewhere in the world.
The Latin name Callistemon comes from the combination of 2 Greek words of 'callis' meaning beauty and 'stemon' meaning stamen, referring to the flowers of the plant.[5]
The genus Callistemon was first formally described in 1814 by Robert Brown.[6][7] In his description he noted that the genus includes “those species of Metrosideros that have inflorescence similar to that of Melaleuca, and distinct elongated filaments.”[6] Carl Linnaeus had described the genus Melaleuca in 1767[8] and in 1867, George Bentham brought all the Metrosideros species into Melaleuca. Bentham described melaleucas as having stamens united in bundles opposite the (five) petals.[9]
In his 1864 description of Callistemon salignus in Fragmenta phytographiae Australiae, Ferdinand von Mueller noted that the difference between the genera was “entirely artificial” (“omnino artificiale").[10] George Bentham also noted in Flora Australiensis that Callistemon “passes gradually into Melaleuca, with which F. Mueller proposes to unite it.”[11] In 1876, Henri Ernest Baillon proposed in Histoire des Plantes that Callistemon, as well as Calothamnus and Lamarchea be merged into Melaleuca.[12]
Nevertheless, most authors had preserved the distinction between the two genera Callistemon and Melaleuca until 1998. In that year, in recognition of the fact that the callistemons and melaleucas on New Caledonia were clearly related, Lyndley Craven and J.W. Dawson transferred the callistemons on that island to Melaleuca, even though some (e.g. Melaleuca pancheri) do not have stamens fused in 5 groups.[13]
On the basis of DNA evidence,[14] in 2006[15] and 2009[16] Craven moved all but four callistemons to melaleuca. Those four were Callistemon forresterae, Callistemon genofluvialis, Callistemon kenmorrisonii and Callistemon nyallingensis which were regarded as being hybrids.[13]
The new description of Melaleuca has been accepted by some herbaria but not all. For example, the Queensland Herbarium accepts Melaleuca flammea (synonym Callistemon acuminatus)[17] but the New South Wales Herbarium accepts Callistemon acuminatus.[18] In 2012, Frank Udovicic and Roger Spencer transferred the newly described species of melaleuca with separate stamens (e.g. Melaleuca megalongensis and Melaleuca wimmerensis) to Callistemon (hence Callistemon megalongensis and Callistemon wimmerensis). Their argument is that using the DNA evidence is premature.[19] They further argue that if all the genera Beaufortia, Callistemon, Calothamnus, Conothamnus, Eremaea, Melaleuca, Phymatocarpus were combined (as Craven has suggested),[20] then there would be no characteristics that would define the group.[21]
Many commercial nurseries continue to use the name ‘’Callistemon’’. These species can be propagated either by cuttings (some species more easily than others), or from the seeds.[22] Flowering is normally in spring and early summer (October–December), but conditions may cause flowering at other times of the year. The obvious parts of the flower masses are stamens, with the pollen at the tip of the filament; the petals are inconspicuous (see picture). Flower heads vary in colour with species; most are red, but some are yellow, green, orange or white. Each flower head produces a profusion of triple-celled seed capsules around a stem (see picture) which remain on the plant with the seeds enclosed until stimulated to open when the plant dies or fire causes the release of the seeds. A few species release the seeds annually.[23][24]
Bottlebrush plants can be grown in pots.[25]
They have been grown in Europe since a specimen of Callistemon citrinus was introduced to Kew Gardens in London by Joseph Banks in 1789.[26]
There are about 50 species of callistemon.[24] They include:[6]
Callistemon "Little John" or dwarf bottlebrush - a Callistemon cultivar
_bud.jpg)
Foreground: Bottlebrush buds. Background: Partial blooming bottlebrush flower.
_found_in_Kelantan,_Malaysia.JPG)
Blooming bottlebrush found in Kelantan, Malaysia.
.jpg)
Bottlebrush flower partial blooming found in Kelantan, Malaysia.
Tree in bloom in Florida.
Illustration showing bottle brushes, the namesake of the plant
Callistemon Bottlebrush
Callistemon /ˌkælɪˈstiːmən/ is a genus of shrubs in the family Myrtaceae, first described as a genus in 1814. The entire genus is endemic to Australia but widely cultivated in many other regions and naturalised in scattered locations. Their status as a separate taxon is in doubt, some authorities accepting that the difference between callistemons and melaleucas is not sufficient for them to be grouped in a separate genus.
Callistemon es un género de árboles y arbustos de la familia Myrtaceae,[1] llamado comúnmente limpiatubos o limpiabotellas por la forma de su inflorescencia. Conocido también como calistemo. En Venezuela es conocido con el nombre de Cepillo. En San Juan, Argentina como Cepillito. Comprende 74 especies descritas y de estas, solo 37 aceptadas.[2] Endémicas de Australia y cultivadas en otras partes del mundo por sus flores vistosas.
Son árboles o arbustos; con crecimiento joven peloso o tomentoso, los pelos simples. Ramitas teretes. Hojas alternas o dispuestas en espiral, aciculares, lineares, lanceoladas u oblanceoladas, la nervadura pinnada. Inflorescencias terminales, espiciformes, el ápice persistentemente vegetativo. Flores sésiles; hipanto cilíndrico a urceolado, alargándose para formar un tubo corto por encima del ovario; lobos de cáliz 5, deciduos; pétalos 5, con o sin una uña corta, amplia; estambres numerosos, en 2 o más verticilos unidos al margen del hipanto, los filamentos libres o fusionados en la base; ovario 3-4 locular; estilo 1. Frutos en cápsulas loculicidas leñosas; semillas numerosas.[3]
El género fue descrito por Robert Brown y publicado en A Voyage to Terra Australis 2(App. 3): 547. 1814.[3] La especie tipo es: Callistemon rigidus R.Br.
Callistemon: nombre genérico que proviene del griego, y significa de "estambres hermosos", aludiendo a lo espectacular de sus inflorescencias.
Callistemon es un género de árboles y arbustos de la familia Myrtaceae, llamado comúnmente limpiatubos o limpiabotellas por la forma de su inflorescencia. Conocido también como calistemo. En Venezuela es conocido con el nombre de Cepillo. En San Juan, Argentina como Cepillito. Comprende 74 especies descritas y de estas, solo 37 aceptadas. Endémicas de Australia y cultivadas en otras partes del mundo por sus flores vistosas.
Le genre Callistemon comprend 34 espèces de buissons de la famille des Myrtaceae. La majorité de ces espèces est endémique d'Australie ; quatre espèces se rencontrent aussi en Nouvelle-Calédonie. Ce genre est un synonyme, il est maintenant regroupé dans le genre Melaleuca qui comporte donc plus de 380 espèces.
Le nom provient des racines grecques "callis" (beauté) et "Stemon" (étamine). On leur donne le surnom de « rince bouteille » à cause de l'aspect cylindrique et en brosse des fleurs sur la tige. On les trouve dans les régions tempérées de l'Australie surtout sur les côtes est et sud-ouest. Généralement, ils apprécient un arrosage régulier lorsqu'on les cultive mais certaines espèces sont résistantes à la sécheresse.
Le genre Callistemon comprend 34 espèces de buissons de la famille des Myrtaceae. La majorité de ces espèces est endémique d'Australie ; quatre espèces se rencontrent aussi en Nouvelle-Calédonie. Ce genre est un synonyme, il est maintenant regroupé dans le genre Melaleuca qui comporte donc plus de 380 espèces.
Le nom provient des racines grecques "callis" (beauté) et "Stemon" (étamine). On leur donne le surnom de « rince bouteille » à cause de l'aspect cylindrique et en brosse des fleurs sur la tige. On les trouve dans les régions tempérées de l'Australie surtout sur les côtes est et sud-ouest. Généralement, ils apprécient un arrosage régulier lorsqu'on les cultive mais certaines espèces sont résistantes à la sécheresse.
Callistemon is de botanische naam van een geslacht van struiken. De naam komt van de Griekse woorden kallos (schoonheid) en stemon (meeldraad). De Nederlandse naam lampenpoetser verwijst naar de lange bloeiaren, die doen denken aan de kwastjes waarmee vroeger petroleumlampen werden schoongemaakt.
Het geslacht kent zo'n 34 soorten, afkomstig uit Australië, Tasmanië en Nieuw-Caledonië. In Europa zijn de soorten populair als tuin- of terrasplanten. Vooral Callistemon citrinus (Rode lampenpoetser) wordt veel gebruikt.
In Australië worden deze groenblijvende struiken of kleine bomen 1 tot 3 m hoog. Als pot- of kuipplant bereiken ze ongeveer een derde van deze hoogte. Het blad is stijf en leerachtig, vaak met een stekende top en opvallende nervatuur, groen en lancetvormig. In de zomer bloeien ze met prachtige, 5-10 cm lange bloeiaren. Wat we zien zijn de scharlaken, soms gele helmdraden die in cilindervormige bloeiwijzen aan het eind van de takken staan. Deze spiralen van bloemen verliezen hun kelk- en kroonbladen zodra de knoppen open gaan. Na twee maanden laten deze vlammende toortsen ook hun meeldraden vallen. Uit de vruchtbeginsels ontwikkelen zich harde, verhoute, grijze, drie- tot vierhoekige vruchtjes die vlak tegen de tak aan zitten gedrukt. Voorbij de bloeiwijze groeit de tak door en vormt weer blaadjes.
Callistemon-soorten worden in Australië gebruikt als voedselplanten door de rupsen van sommige motten van het geslacht Aenetus.
Callistemon pallidus
Bloem van Callistemon speciosus
Zaden van Callistemon pityoides
Callistemon is de botanische naam van een geslacht van struiken. De naam komt van de Griekse woorden kallos (schoonheid) en stemon (meeldraad). De Nederlandse naam lampenpoetser verwijst naar de lange bloeiaren, die doen denken aan de kwastjes waarmee vroeger petroleumlampen werden schoongemaakt.
Het geslacht kent zo'n 34 soorten, afkomstig uit Australië, Tasmanië en Nieuw-Caledonië. In Europa zijn de soorten populair als tuin- of terrasplanten. Vooral Callistemon citrinus (Rode lampenpoetser) wordt veel gebruikt.
In Australië worden deze groenblijvende struiken of kleine bomen 1 tot 3 m hoog. Als pot- of kuipplant bereiken ze ongeveer een derde van deze hoogte. Het blad is stijf en leerachtig, vaak met een stekende top en opvallende nervatuur, groen en lancetvormig. In de zomer bloeien ze met prachtige, 5-10 cm lange bloeiaren. Wat we zien zijn de scharlaken, soms gele helmdraden die in cilindervormige bloeiwijzen aan het eind van de takken staan. Deze spiralen van bloemen verliezen hun kelk- en kroonbladen zodra de knoppen open gaan. Na twee maanden laten deze vlammende toortsen ook hun meeldraden vallen. Uit de vruchtbeginsels ontwikkelen zich harde, verhoute, grijze, drie- tot vierhoekige vruchtjes die vlak tegen de tak aan zitten gedrukt. Voorbij de bloeiwijze groeit de tak door en vormt weer blaadjes.
Callistemon-soorten worden in Australië gebruikt als voedselplanten door de rupsen van sommige motten van het geslacht Aenetus.
Flaskebørsteslekten (Callistemon) er en planteslekt i myrtefamilien innenfor ordenen Myrtales. Den omfatter 34 arter av busker og løvtrær med utbredelse i tempererte strøk i østlige og sørlige Australia, og inkluderer fire arter på Ny-Caledonia. På engelsk kalles den «Bottlebrush».
Artene er ofte busker på 0,5 – 2 meter, eller lave løvtrær inntil 15 meter høye. Blomstrene er oftest røde, men kan også være gule, oransje, grønne og hvite. Noen arter slipper frøene årlig, andre er avhengig av brannspredning. Et eksemplar av Callistemon citrinus ble plantet i Kew Gardens i London i 1789, og er populære som spektakulære prydplanter.
Artene i flaskebørsteslekten omfatter:
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Flaskebørsteslekten (Callistemon) er en planteslekt i myrtefamilien innenfor ordenen Myrtales. Den omfatter 34 arter av busker og løvtrær med utbredelse i tempererte strøk i østlige og sørlige Australia, og inkluderer fire arter på Ny-Caledonia. På engelsk kalles den «Bottlebrush».
Artene er ofte busker på 0,5 – 2 meter, eller lave løvtrær inntil 15 meter høye. Blomstrene er oftest røde, men kan også være gule, oransje, grønne og hvite. Noen arter slipper frøene årlig, andre er avhengig av brannspredning. Et eksemplar av Callistemon citrinus ble plantet i Kew Gardens i London i 1789, og er populære som spektakulære prydplanter.
Kuflik, kalistemon (Callistemon) – rodzaj roślin z rodziny mirtowatych (czasem włączany do rodzaju Melaleuca L.). Rośliny z tego rodzaju występują w Australii, w innych częściach świata są uprawiane jako rośliny doniczkowe lub ogrodnicze.
Wiecznie zielone krzewy i małe drzewa. Kwiaty przeważnie czerwone z licznymi długimi pręcikami, zebrane w gęste, cylindryczne kwiatostany na szczytach pędów[2]. Po przekwitnięciu szypuły kwiatostanowe rosną dalej, natomiast zdrewniałe kapsuły nasion pozostają długo na nich, tak, że w końcu stają się na wpół osadzone na zdrewniałej gałęzi[2]. Kwiaty zawierają nektar i są źródłem pożywienia dla ptaków. 25 gatunków krzyżuje się z sobą dając mieszańce[2]. Wiele gatunków ma "płaczący pokrój', niektóre mają bardzo oryginalną, "papierową" korę[2].
Rodzaj z rodziny mirtowatych z rzędu mirtowców, należących do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1]. W obrębie rodziny: podrodzina Myrtoideae, plemię Melaleuceae[3].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Myrtanae Takht., rząd mirtowce (Myrtales Rchb.), podrząd Myrtinae Burnett., rodzina mirtowate (Myrtaceae Juss.), rodzaj kuflik Callistemon R. Br.[4].
Wiele gatunków i liczne ich mieszańce są uprawiane w krajach o cieplejszym klimacie jako rośliny ozdobne.
Kuflik, kalistemon (Callistemon) – rodzaj roślin z rodziny mirtowatych (czasem włączany do rodzaju Melaleuca L.). Rośliny z tego rodzaju występują w Australii, w innych częściach świata są uprawiane jako rośliny doniczkowe lub ogrodnicze.
Callistemon é um género botânico pertencente à família Myrtaceae. A maioria das espécies deste género são endémicas da Austrália; 4 espécies podem ser encontradas na Nova Caledónia. Encontram-se preferencialmente nas regiões temperadas, junto à costa.[1]
Têm um crescimento relativamente lento. Algumas espécies poderão atingir alturas de 4 metros.
Estas plantas são por vezes utilizadas como alimento por larvas de borboleta do género Aenetus.
Cerca de 34 species, incluindo:
Callistemon brachyandrus
Callistemon citrinus
Callistemon formosus
Callistemon linearifolius
Callistemon linearis
Callistemon pachyphyllus
Callistemon pallidus
Callistemon phoeniceus
Callistemon pinifolius
Callistemon pityoides
Callistemon rigidus
Callistemon rugulosus
Callistemon salignus
Callistemon speciosus
Callistemon subulatus
Callistemon viminalis
Callistemon viridiflorus
Callistemon é um género botânico pertencente à família Myrtaceae. A maioria das espécies deste género são endémicas da Austrália; 4 espécies podem ser encontradas na Nova Caledónia. Encontram-se preferencialmente nas regiões temperadas, junto à costa.
Têm um crescimento relativamente lento. Algumas espécies poderão atingir alturas de 4 metros.
Estas plantas são por vezes utilizadas como alimento por larvas de borboleta do género Aenetus.
Lampborstsläktet (Callistemon) är ett växtsläkte inom familjen myrtenväxter med cirka 35 arter. De flesta arterna kommer från Australien, men två arter finns på Nya Kaledonien. Några arter odlas i Sverige som krukväxter.
Lampborstsläktet (Callistemon) är ett växtsläkte inom familjen myrtenväxter med cirka 35 arter. De flesta arterna kommer från Australien, men två arter finns på Nya Kaledonien. Några arter odlas i Sverige som krukväxter.
Callistemon R.Br.
Виды
Каллистемон, или Красивотычиночник, или Краснотычиночник (лат. Callistemon) — род вечнозеленых кустарников или небольших деревьев семейства Миртовые (Myrtaceae), произрастающих в Австралии и, частично, в Новой Каледонии.
Первый образец, Каллистемон лимонный, был привезен в 1789 году Джозефом Банксом в Королевский ботанический сад в Кью.
Номенклатурное название (от греч. kallos — красивый и stemon — тычинка) указывает на отличительный вид цветка с длинными красными тычинками.
Обиходное название происходит из-за внешнего вида соцветия, напоминающего ёршик для чистки бутылок. Немцы считают, что эти цветы похожи на щетки для чистки каминов. Англичанам они напоминали ершики для ламповых стекол. Курильщики видели щеточки для чистки трубок.
Небольшие вечнозеленые деревья или кустарники, высотой от 0,5 до 15 метров.
Листья узкие, жесткие, кожистые, очередные, большей частью ланцетные, серовато-зелёные, об острые края можно поцарапаться.
Мелкие цветки собраны на концах ветвей, в плотные цилиндрические соцветия длиной 5—12 см и шириной 3—6 см, причем верхушка колоса заканчивается листоносным побегом. Основную часть цветка составляют многочисленные длинные, разноцветно окрашенные, торчащие тычинки. В зависимости от окраски тычинок они бывают ярко-красные, реже жёлтые, зелёные, оранжевые, кремовые или белые. В каждом цветке пятидольные чашечка и венчик и нижняя 3-4-гнездная завязь.
Плоды — деревянистые, многосемянные коробочки, шаровидные или яйцевидные.
Каллистемон — перекрестноопыляемое растение, для него характерна орнитофилия, то есть опыление птицами.
Большинство видов являются эндемиками Австралии, четыре вида произрастают в Новой Каледонии. Они найдены в умеренных районах Австралии, вдоль восточного и юго-западного побережья. Предпочитают влажные песчаные почвы, берега рек, нередко каменистые сухие склонах, но некоторые виды хорошо приспособлены к засухе.
По информации базы данных The Plant List, род включает 37 видов[2]:
Каллистемон, или Красивотычиночник, или Краснотычиночник (лат. Callistemon) — род вечнозеленых кустарников или небольших деревьев семейства Миртовые (Myrtaceae), произрастающих в Австралии и, частично, в Новой Каледонии.
Первый образец, Каллистемон лимонный, был привезен в 1789 году Джозефом Банксом в Королевский ботанический сад в Кью.
红千层属（学名：Callistemon）是桃金娘科下的一个属，为乔木或灌木植物。该属共有约20余种，原产于澳大利亚。[1]
这是一篇桃金孃科小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
_in_Hyderabad,_AP_W_IMG_0465.jpg)
_%26_Common_Jay_(Graphium_doson)_on_Callistemon_viminalis_W_IMG_0640.jpg)
.png)
_bud.jpg)
_found_in_Kelantan,_Malaysia.JPG)
.jpg)
