Darlingtonia californica, tamién llamada lliriu cobra o planta fudre de California ye una planta carnívora, ye un únicu miembru del xéneru Darlingtonia de la familia Sarraceniaceae.
Nativu del norte de California y Oregón, que crez en banzaos y agua corriente. Ye una planta infrecuente por cuenta de la so rareza nel campu.
El "lliriu de la cobra" ye únicu porque nun atrapa l'agua d'agua na so jarra, sinón que la regula dientro bombiando dende les sos raigaños o espulsándola, según convenga. Les sos fueyes nun producen enzimes dixestives, una y bones les célules qu'absuerben los alimentos son idéntiques a los raigaños del suelu, col enfotu de bacteries simbiótiques.
La flor ye púrpura amarellentada y crez con un llargor similar al tarmu, tien cinco sépalos de color verde que son más llargos que los pétalos veteaos de colloráu.
Pal so cultivu, ye necesariu qu'el sustrato nunca supere los 20 Cº de temperatura, pos los sos raigaños son bien sensibles a calor.
Tien de regase pol "métodu de la bandexa" con agua bien frío.
Ye usada na terapia floral californiana, como ayuda a persones que sienten abatimientu, con disociación de los aspeutos instintivos del Yo, o qu'inclusive sienten medrana d'estos, fortaleciendo la vitalidá física.[2]
Darlingtonia californica afayóse en 1841 pol botánicu William Dunlop Brackenridge. En 1853 describióse por John Torrey y espublizóse en Smithsonian Contributions to Knowledge 6(4): 5–7, pl. 12. 1853.[3]
Darlingtonia: nome xenéricu dau n'honor del botánicu William Darlington (1782-1863).
californica: epítetu xeográficu qu'alude al so localización en California.
El lliriu de la cobra provién de la semeyanza de les sos fueyes tubulares cola cabeza d'una cobra alzada. Termina con una fueya encruciada, de color mariellu o púrpura-verdosu, qu'asemeya los canils d'una culiebra.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Darlingtonia californica, tamién llamada lliriu cobra o planta fudre de California ye una planta carnívora, ye un únicu miembru del xéneru Darlingtonia de la familia Sarraceniaceae.
Darlingtonia californica, també anomenada lliri de la cobra és una planta carnívora, és un únic membre del gènere Darlingtonia de la família Sarraceniaceae. Natiu del nord de Califòrnia i Oregon, creixent en pantans i aigua corrent. És una planta infreqüent a causa de la seva raresa en el camp.
El lliri de la cobra prové de la semblança de les seves fulles tubulars amb el cap d'una cobra alçada. Acaba amb una fulla bifurcada, de color groc o púrpura-verdós, que asemeja els ullals d'una serp.
La planta va ser descoberta en 1841 pel botànic William D. Brackenridge. En 1853 va ser descrita per John Torrey, que va nomenar el gènere Darlingtonia en honor del botànic William Darlington (1782-1863).
El "lliri de la cobra" és únic perquè no atrapa l'aigua de pluja en la seva jarra, sinó que la regula dintre bombant des de les seves arrels o expulsant-la, segons convingui. Les seves fulles no produeixen enzimes digestives, ja que les cèl·lules que absorbeixen els aliments són idèntiques a les arrels del sòl, confiant en bacteris simbiòtiques.
La flor és púrpura grogenca i creix amb una longitud similar al tija, té cinc sèpals de color verd que són més llargs que els pètals de vermell. Per al seu cultiu, és necessari que el sustrate mai superi els 20Cº de temperatura, doncs les seves arreles són molt sensibles a calor. S'ha de regar pel 'mètode de la safata', però regant des d'a dalt amb aigua molt fria.
Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica) je jediný druh botanického rodu darlingtonie (Darlingtonia), řazeného do čeledi špirlicovité (Sarraceniaceae). Darlingtonie kalifornská je masožravá rostlina rostoucí na malém území v Severní Americe (Kalifornii, Oregonu).
Na úbočí hory Mt. Shasta v Kalifornii byla v roce 1841 objevena botaniky provázející výpravu kapitána Wilkense. Americký botanik John Torrey z těchto prvních zvláštních exemplářů rozpoznal dosud neznámý rod a později jej pojmenoval a popsal. Díky přátelství vědců Darlingtona a Torreyho pojmenoval Torrey nově objevený rod Darlingtonie ale neuvědomil si, že tak již učinil u dvou druhů či rodů a tudíž bylo pojmenovaní dle nomenklaturních pravidel neplatné. V roce 1891 byla Darlingtonie přejmenována na Chrysamfora profesorem Greenem. Původní pojmenování však bylo již natolik zažité, že v roce 1954 Mezinárodní botanický kongres rozhodl o návratu k původnímu názvu Darlingtonia.[2]
Darlingtonie kalifornská je vytrvalá, v přírodě téměř 90cm vysoká rostlina, příznačná svými nezaměnitelnými, zajímavými až bizarními láčkami se zvláštně tvarovaným přívěskem u vstupního otvoru, který se podobá rozeklanému rybímu ocasu. Pro jejich vzhled, připomínající vztyčenou hlavu kobry, bývá také nazývána "kobří lilie" (z anglického označení Cobra Lilly).
Láčky Darlingtonie vyrůstají ze ztloustlého, mělce uloženého oddenku, na jehož koncové části vytvářejí růžici. Jednotlivé láčky jsou od své báze postupně šroubovitě zkroucené až o 180° tak, že je vstupní otvor a tedy ústí pasti směrováno k vnějšímu obvodu růžice. Láčky mají po celé délce lamelovité křídlo, které vede od spodní části ke vstupnímu otvoru. Ten je umístěn naspodu hlavic, jimiž je láčka ve své horní části ukončena a které mohou u exemplářů, rostoucí na přirozených nalezištích, dosahovat 12-15cm v průměru. Podél křídla a na přívěsku jsou četná nektária, jejichž sladkým nektarem je kořist naváděna k ústí láčky. Hlavice a část trubicovité láčky je díky četným prosvítavým okénkům (fenestrace neboli areoly) prosvětlena a vytváří pro nic netušící hmyz iluzi volného prostoru. Jakmile se však například moucha nebo mravenec při olizování sladkého nektaru dostanou příliš daleko do nitra hlavice, cesta zpět je přes četné, ke spodní části láčky směřující chloupky prakticky nemožná. Délka a hustota chloupků se směrem dolů k bázi láčky zvětšuje, přičemž ve spodní části bývá malé množství tekutiny obsahující velké množství mikroorganismů (především bakterií).
Množství trávicích enzymů produkovaných rostlinou je zanedbatelné a rozklad těl kořisti je téměř výhradně zajišťován prostřednictvím enzymů, které produkují mikroorganismy. Produkty rozkladných procesů jsou následně vstřebávány rostlinou.[2]
Vyrůstají na až 1 metr vysokých květních stvolech a v mnohém se podobají květům příbuzných špirlic. Na rozdíl od špirlic, u kterých se v době kvetení rozevírají lístky kališní i korunní, hnědofialová koruna květů darlingtonie zůstává nerozevřená a podobá se spíše poupěti, shora chráněnému rozevřeným kalichem. Ve vyzrálém semeníku se vytváří větší počet hnědých, asi 2-3mm velkých semen, jejichž osemení je pokryto okem viditelnými věžatými výrůstky. Semena velice dobře plavou na vodní hladině a jsou nesmáčivá (po delší doba nesají vodu, ani po několika dnech se do vody neponoří).[2]
Darlingtonie rostou na různých typech stanovišť, v různých nadmořských výškách a mnohdy ve zcela odlišných lokálních (místních) podmínkách. Např. v oblasti Siskiyou Mountains rostou populace rostlin pouze poblíž tekoucích vod, jinde pak v bažinách s koberci rašeliníku, rašelině, ve štěrkových náplavech vzniklých zvětráváním hadců nebo na březích tůněk apod. Velmi zřídka roste darlingtonie v rašeliništích se stagnující (stojatou) vodou. Daleko nejčastěji bývají rostliny vázány na mikroklima, vytvářené horskými toky a prameništi. Rostou také v potočních náplavech, teplota a vlhkost substrátu je vyrovnávána protékající vodou, která jej promývá, zvlhčuje a ochlazuje i v nejteplejších letních dnech na teploty většinou pod 15° Celsia. Blízkost oceánu a případně i vysokohorská poloha zajišťují vysokou vzdušnou vlhkost také v době letního sucha.
Darlingtonia roste v přímořských nížinných polohách téměř až na úrovni moře, ale také na horských úbočích vystavených západnímu, oceánskému proudění vlhkého vzduchu, kde vystupuje až do horských poloh kolem 2800 m n. m. Toto území je charakteristické obdobím se zimními dešti a letním obdobím sucha, která trvá jeden až čtyři měsíce. V severnějších a vysokohorských polohách bývají rostliny během zimy pod pokrývkou sněhu, zatímco rostliny s populací rostoucí v nižších nadmořských výškách jsou zřídkakdy vystaveny slabému mrazu (teploty mohou být v rámci areálu darlingtonie značně rozdílné a např. v Sierra Nevadě ve výšce 1900 m n. m. činí teplotní průměr nejstudenější měsíce -2° Celsia, zatímco v nížinách se mohou průměrné teploty pohybovat až kolem 8° Celsia). Také roční úhrn srážek se v rámci areálu darlingtonie velmi různí a je v rozmezí přibližně od 500 do 2000mm. Společně s darlingtonií rostou na některých lokalitách také jiné druhy masožravých rostlin jako například rosnatka okrouhlolistá (Drossera rotundifolia), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris).
V literatuře bývá někdy uváděno, že se darlingtonie vyskytují také v oblastech, které jsou postihovány občasnými požáry. Působení vysokých teplot rostliny přežívají pomocí oddenku, přičemž oheň likviduje také okolní vegetaci coby konkurenci a připravuje se tak na příhodné podmínky pro klíčení semen a uchycení semenáčků.[2]
Jak již dává tušit druhové jméno "kalifornská", je domovinou této obdivuhodné rostliny mimo jiné také část státu Kalifornie (USA), kde byla tato rostlina také objevena. Darlingtonie svým výskytem vázaná na asi 160km dlouhý pás pobřeží od města Roseburg v jihozápadní části státu Oregon až k městu Santa Rosa v severní Kalifornii.[2]
Pěstování darlingtonie má svá úskalí ale je považována za poměrně snadno pěstovanou masožravou rostlinu. Kultivační podmínky jsou až na některá specifika v mnohém srovnatelné s podmínkami pro pěstování špirlic.[2]
V přírodě darlingtonie bývají obvykle používány dostatečně objemné nádoby z pálené hlíny, které umožňují odpařování vody z jejich povrchu (částečně se tak nádoby ochlazují). Plastové květináče jsou také vhodné, přičemž se pro udržení nižší teploty v substrátu obalují např. hliníkovou fólií pro zvýšení odrazivosti dopadajících slunečních paprsků nebo se umisťují do větších, živým rašeliníkem vyplněných květináčů.[2]
Rostliny se nejčastěji pěstují ve vzdušnějších substrátech které lze získat smícháním rašeliny a perlitu, keramzitu a nebo žulové drti. Na povrchu substrátu kolem zasazených rostlin překrýt rašeliníkem.[2]
Maximální možné osvětlení, ale rostliny snáší také polostín. Darlingtonie si nepotrpí na vysoké teploty zvláště v horkých dnech (dojde k přehřívání rostliny, hlavně pak substrátu). Ve vyhřátých sklenících lze rostlinu ochránit předstíněním.[2]
Při kultivaci darlingtonie je především důležitá teplota substrátu, která by se měla i v teplejším období optimálně pohybovat kolem 18° Celsia. V horkých letních dnech lze optimální teplotu substrátu udržovat častým proléváním studenou vodou či přidáváním kousku ledu na povrch nebo pomocí trsů rašeliníku, jimiž je možno květináč s rostlinou obložit. Aklimatizované rostliny krátkodobě snáší v letním období teploty až ke 30° Celsia, v zimě od 0 do 10° Celsia, přičemž je také možno pěstovat rostliny celoročně venku, například na venkovním rašeliništi.[2]
Rostliny vyžadují po celý rok stálou relativní vlhkost vzduchu okolo 60-80%. Je nutné udržovat substrát stále vlhký ale neměly by stát trvale ve vodě.[2]
Z oddenku samovolně odnožují stolony (výběžky), které prorůstají pod povrchem substrátu a na jejichž koncových částech po vynoření vyrůstají růžice nových jedinců. Méně častým způsobem je množení semeny který je náročný.[2]
Je vhodné pouze tehdy, kdy je na například starý substrát, malá velikost květináče a tak dále nejlépe v jarním období. Při přesazování nesmí dojít k porušení kořenového systému rostliny to znamená nejlépe alespoň s částí kořenového obalu.[2]
Díky přirozeně lapenému množství kořisti není hnojení životně nezbytné.[2]
Nejčastějším problémem je zajištění optimálních světelných, teplotních a vlhkostních podmínek v různých obdobích roku, především pak zajištění optimální teploty a vlhkosti substrátu.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu darlingtonie kalifornská ve Wikimedia Commons
Galerie darlingtonie kalifornská ve Wikimedia CommonsDarlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica) je jediný druh botanického rodu darlingtonie (Darlingtonia), řazeného do čeledi špirlicovité (Sarraceniaceae). Darlingtonie kalifornská je masožravá rostlina rostoucí na malém území v Severní Americe (Kalifornii, Oregonu).
Die Kobralilie (Darlingtonia californica) ist eine präkarnivore Pflanze und die einzige Art der monotypischen Gattung Darlingtonia aus der Familie der Schlauchpflanzengewächse (Sarraceniaceae). Sie ist eng mit den karnivoren Schlauchpflanzen (Sarracenia) verwandt.
Die Kobralilie ist eine immergrüne, mehrjährige, krautige Pflanze mit einem Rhizom von ein bis zwei Zentimetern Durchmesser. Sie wächst sehr langsam, erst nach zwei bis drei Jahren nimmt sie ihre typische Gestalt an und nach sieben bis zehn Jahren blüht sie erstmals.
Die Pflanzen haben keine Hauptwurzel, sondern bilden aus dem Rhizom heraus zahlreiche feine Haarwurzeln.
Das direkt aus dem Rhizom heraus treibende Blattwerk der Pflanzen besteht ausschließlich aus den typischen Schlauchblättern, die eine lose Rosette bilden. Die Blätter sind schwach kegelförmig und verbreitern sich von der Basis an. Sie sind hohl und werden 60 bis 80 Zentimeter, gelegentlich bis zu einem Meter hoch, über ihre gesamte Länge zieht sich auf der Vorderseite des Blattes eine Flügelleiste. An ihrem oberen Ende sind sie von einer helmartigen Haube überdacht, an deren Vorderende ein umgedreht V-förmiges Anhängsel herabhängt. Hinter dieser „Schlangenzunge“ liegt eine kleine, zum Boden zeigende Öffnung, die von einem Peristom umkränzt ist. Die Blätter stehen entweder aufrecht oder wachsen fast waagerecht zum Boden, sodass die Schlangenzunge den Boden berührt und, anders als die aufrechten Blätter, hauptsächlich bodenlebende Insekten anzieht. Jedes Blatt ist bis zu 270 Grad in sich verdreht, sodass Öffnung und Schlangenzunge von der Rosette weg zeigen – vermutlich um Beute besser anzulocken.
Die Blätter werden in sechs Zonen unterteilt: Zone 1 ist die „Schlangenzunge“, Zone 2 das Peristom, Zone 3 die Haube, Zonen 4 bis 6 jeweils tiefer liegende Abschnitte des eigentlichen Schlauches. Jede dieser Zonen hat beim Beutefang eine Funktion, für die sie entsprechend ausgestattet ist.
Trotz dieser aufwändigen Fallenkonstruktion ist die Kobralilie im Vergleich zu ihren Verwandten, den Schlauchpflanzen, kein besonders guter Beutefänger. Auch ist sie selbst nicht zur Produktion von Verdauungsenzymen imstande, sondern angewiesen auf die Zersetzung des Fangs durch Bakterien in der Lösung. Das Beutespektrum umfasst aufgrund der zwei verschiedenen Blattformen (aufrecht stehend und am Boden liegend) sowohl Flug- als auch Bodeninsekten.
Der mit Hochblättern besetzte, ab Mai sich ausbildende Blütenstand wird bis zu einem Meter hoch, damit überragt er, für eine Karnivore ungewöhnlich, die Fallen nur geringfügig; zum Blühzeitpunkt sind die Fallen allerdings noch nicht aktiv. Die einzelne, hängende, selbstfertile, jedoch schwach protandrische Blüte ist ungewöhnlich gebaut: Die gelblich-hellgrünen Kelchblätter sind etwas länger als die purpurnen Kronblätter. 1994 wurde allerdings ein Vorkommen von rund 30 Individuen entdeckt, bei dem die Kronblätter nicht purpurn sind, sondern von gleicher Farbe wie die Kelchblätter. Diese öffnen sich nicht, sondern bilden eine Art Kapsel, die für mögliche Bestäuber nur durch kleine, durch Einwölbungen der Kronblätter am Rand nahe der Spitze gebildete Öffnungen zugänglich ist. Für welche Art von Bestäubern diese komplexe Blüte gebildet ist, ist jedoch trotz teils langjähriger Beobachtungen der Art immer noch nicht eindeutig bekannt, vermutlich sind Spinnen daran beteiligt, der – für Menschen unangenehme – Duft der Blüte lässt aber auch die Vermutung zu, dass Fliegen beteiligt sind.
Nach erfolgter Bestäubung hebt sich der Fruchtknoten allmählich, so dass die Kapselfrucht aufrecht steht. Die ausgebildete Frucht ist umgekehrt-eiförmig und enthält etwa zehn Wochen nach der Bestäubung mehrere hundert bis über tausend sandfarbene, behaarte Samen von zwei bis drei Millimetern Länge, der Embryo ist recht groß, Endosperm ist vorhanden. Durch ihre Behaarung sind diese schwimmfähig und treiben mit der Strömung von der Mutterpflanze fort (Bythisochorie).
Das Rhizom der Pflanzen bildet Ausläufer, die mit zunehmendem Alter einer Kolonie große Geflechte bilden können. Jede Nodie des Rhizoms wiederum kann eigenständig neue Wurzeln und Blätter ausbilden. An vielen Standorten ist die Vermehrungsrate durch Ausläufer erheblich höher als die durch Samen. An besonders nährstoffarmen Standorten dienen die Rhizomgeflechte möglicherweise auch zum Nährstoffaustausch zwischen den einzelnen Individuen einer Kolonie.
Die Art ist endemisch im Nordwesten der USA. Sie findet sich nur in Westoregon und Nordkalifornien, ein einzelnes Vorkommen am Chase Lake bei Seattle im Staate Washington gilt als angesalbt. Hauptsächlich findet sie sich in Gebirgslagen (Kaskadenkette, Sierra Nevada, Klamath Mountains, Siskiyou Mountains, Trinity Mountains) auf bis zu 2500 m NN, steigt aber in Oregon bei entsprechenden Bedingungen auch bis auf Meeresniveau unmittelbar an die Pazifikküste herab (z. B. in Florence, Oregon, wo sich mit dem nur sieben Hektar großen Darlingtonia Botanical Wayside das einzige Naturschutzgebiet Oregons befindet, das nur einer einzigen Art gewidmet ist). Die Zahl der angegebenen Vorkommen schwankt dabei zwischen 200 und 250, die sich einigermaßen gleichmäßig auf Oregon und Kalifornien aufteilen.
Kobralilien wachsen bevorzugt an Standorten mit felsigem Untergrund (meist Serpentin), geringem Nährstoffangebot und hohem Schwermetallanteil (dem gegenüber die Pflanzen tolerant sind). Die Vorkommen sind häufig dicht und ausgedehnt, das größte bekannte Vorkommen in den Siskiyou Mountains umfasst mehrere Tausend Pflanzen. Häufige Standorte sind Feuchtwiesen und Moore, aber auch Flussufer oder Böden aus reinem (kalkfreiem) Sand in Kiefernwäldern. Alle Standorte sind südlich oder südwestlich ausgerichtet und liegen in Zonen hoher Niederschläge (1000 bis 2000 mm).
Für das Gedeihen der Pflanze ist ein hoher Spiegel kühlen Grundwassers und reichlich fließendes Wasser bei zugleich gut drainiertem Boden von Bedeutung, welche für die notwendige kühle Wurzeltemperatur sorgen. Ebenso wichtig sind offene und sonnige Standorte, die im Verbreitungsgebiet eigentlich durch periodisch auftretende Brände gewährleistet bleiben. Diese Pflanzenart ist bedingt winterhart und liegt an einigen Standorten zu dieser Zeit unter Schnee und Eis. Die Art findet sich in Gesellschaft unter anderem mit Torfmoosen, dem Rundblättrigen Sonnentau, dem Gemeinen Fettkraut, Pinguicula macroceras ssp. nortensis sowie Panther-Lilien (Lilium pardalinum).
Seit 1981 ist die Kobralilie im Anhang 2 des Washingtoner Artenschutzabkommens (CITES) gelistet, wodurch der Handel mit Wildpflanzen genehmigungspflichtig und streng reglementiert ist. Darüber hinaus unterliegt die Art auch unterschiedlichen Unterschutzstellungen auf staatlicher, regionaler und lokaler Ebene; all diesen ist gemeinsam, dass sie die Art als nicht unmittelbar gefährdet, aber wegen ihres kleinen Verbreitungsgebietes und den speziellen Standortanforderungen als relativ verletzlich einstufen.
Als hauptsächlich gefährdende Faktoren gelten Bergbauaktivitäten (das Verbreitungsgebiet ist vielfach reich an Nickel, Chrom und Cobalt), Holzfällaktivitäten, Straßenbau sowie Freizeit- und Siedlungsdruck (letzteres vor allem in Oregon), wodurch ebenso Habitate zerstört werden wie mittelbar durch die Unterdrückung von Bränden, die als natürliche Mahd wirken. Die bis in die 80er Jahre stärkste Bedrohung war das Absammeln der Pflanzen durch Händler oder Sammler, diese hat sich seither durch die diversen Unterschutzstellungen und das gestiegene Umweltbewusstsein von Sammlern erheblich verringert. Immerhin einige Vorkommen befinden sich in Schutzgebieten und sind so als ungefährdet anzusehen.
Zahlreiche Insektenarten leben in und an Kobralilien, einige von ihnen in sehr enger Lebensgemeinschaft. Häufige Kommensalen sind Metriocnemus edwardsii (eine Fliege), Eperigone trilobata (eine Spinnenart) sowie Sarraceniopus darlingtoniae, eine Milbenart, die ausschließlich in den Schläuchen von Kobralilien vorkommt.
Innerhalb der Gattung gibt es nur die eine Art, ohne weitere Unterarten oder Varietäten, allerdings ist eine Albino-Form bekannt. Zur Abgrenzung von den eng verwandten Schlauchpflanzen dient neben morphologischen Merkmalen wie dem Blütenaufbau, der Fähigkeit zur Regulierung des Standes der Verdauungsflüssigkeit in den Schläuchen und der Präkarnivorie vor allem das von den Schlauchpflanzen im Osten und Süden der USA isolierte und beträchtlich entfernte Verbreitungsgebiet. Letzteres wird auch als bestätigendes Merkmal der Klassifikation als eigene Gattung herangezogen.
Die Phylogenie der Familie ist nur wenig erforscht, molekulargenetische Untersuchungen ergaben, dass die Kobralilie ein Schwestertaxon der beiden anderen Gattungen der Familie darstellt[1]:
Wanzenpflanzen (Roridula)
Kobralilie (Darlingtonia)
Sumpfkrüge (Heliamphora)
Schlauchpflanzen (Sarracenia)
Entdeckt wurde die Pflanze erst 1841 in Feuchtwiesen südlich des Mount Shasta durch William Dunlop Brackenridge, Mitglied einer botanischen Expedition der US-Regierung. Die Erstbeschreibung erfolgte 1850 durch John Torrey, wurde aber erst 1853 veröffentlicht, der botanische Gattungsname (den sie durch einen schönen Zufall mit einer Natterngattung im Tierreich teilt) verweist auf den amerikanischen Arzt und Botaniker William Darlington (1782–1863), das Artepitheton auf den ersten Fund in Kalifornien.
1871 wurde die Kobralilie in den Kew Gardens in Kultur genommen, heutzutage findet sie sich in vielen Botanischen Gärten und privaten Karnivorensammlungen, vereinzelt auch in Alpin- und Felsgärten.
In den 70er Jahren des 19. Jahrhunderts erforschte Rebecca M. Austin als erste die Kobralilie. Über mehrere Jahre hinweg betrieb sie intensive Feldforschung und teilte von 1875 an bis 1877 ihre Ergebnisse brieflich dem Botaniker William Marriott Canby mit, der sie darin unterstützte und ermutigte. Ihre Aufzeichnungen wurden allerdings bis heute nur auszugsweise veröffentlicht.
1891 stellte sich heraus, dass der Name Darlingtonia bereits 1825 von de Candolle für ein Mimosengewächs vergeben worden war. Dadurch war der Name ungültig, woraufhin die Gattung von Greene in Chrysamphora umbenannt wurde. Nachdem aber die nun als Darlingtonia geführte Gattung 1954 in die Gattung Desmanthus eingegliedert wurde, war quasi der Weg frei und eine ICBN-Kommission erlaubte die Rückbenennung der Chrysamphora californica in Darlingtonia californica, weil dieser der etabliertere war (nomen conservandum).
Die Informationen dieses Artikels entstammen zum größten Teil den unter Nachweise angegebenen Quellen, darüber hinaus werden folgende Quellen zitiert:
Die Kobralilie (Darlingtonia californica) ist eine präkarnivore Pflanze und die einzige Art der monotypischen Gattung Darlingtonia aus der Familie der Schlauchpflanzengewächse (Sarraceniaceae). Sie ist eng mit den karnivoren Schlauchpflanzen (Sarracenia) verwandt.
Darlingtoniya (Darlingtonia californica) — sarratseniyadoshlar oilasiga mansub koʻp yillik hasharotxoʻr oʻt. Kaliforniyaning Syerra-Nevada botqokliklarida oʻsadi. Barglari naysi-mon koʻzachaga oʻxshaydi, uchi olabula, qayrilgan, baliq dumiga oʻxshab ketadigan rangdor ortigʻi bor. Bargining ichki sirti pastga qaragan tuklar bilan qoplangan, ularning orasida shiradonlar bor. Shiraga kelgan hasharot barg ichiga tushsa, tashqariga chiqa olmay, nobud boʻladi, chirituvchi bakteriyalar taʼsirida parchalanadi; parchalanishdan hosil boʻlgan mahsulotlarni barg soʻrib oladi.
Darlingtoniya (Darlingtonia californica) — sarratseniyadoshlar oilasiga mansub koʻp yillik hasharotxoʻr oʻt. Kaliforniyaning Syerra-Nevada botqokliklarida oʻsadi. Barglari naysi-mon koʻzachaga oʻxshaydi, uchi olabula, qayrilgan, baliq dumiga oʻxshab ketadigan rangdor ortigʻi bor. Bargining ichki sirti pastga qaragan tuklar bilan qoplangan, ularning orasida shiradonlar bor. Shiraga kelgan hasharot barg ichiga tushsa, tashqariga chiqa olmay, nobud boʻladi, chirituvchi bakteriyalar taʼsirida parchalanadi; parchalanishdan hosil boʻlgan mahsulotlarni barg soʻrib oladi.
Darlingtonia californica /dɑːrlɪŋˈtoʊniə kælɪˈfɔːrnɪkə/, also called the California pitcher plant, cobra lily, or cobra plant, is a species of carnivorous plant. It is the sole member of the genus Darlingtonia in the family Sarraceniaceae. This pitcher plant is native to Northern California and Oregon, US, growing in bogs and seeps with cold running water usually on serpentine soils. This plant is designated as uncommon due to its rarity in the field.[2]
The name "cobra lily" stems from the resemblance of its tubular leaves to a rearing cobra, complete with a forked leaf – ranging from yellow to purplish-green – that resemble fangs or a serpent's tongue.
The plant was discovered in 1841 by the botanist William D. Brackenridge at Mount Shasta. In 1853 it was described by John Torrey, who named the genus Darlingtonia after the Philadelphian botanist William Darlington (1782–1863).
Cultivation in the UK has gained the plant the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[3][4]
The cobra plant is not just restricted to nutrient-poor acidic bogs and seepage slopes, but many colonies actually thrive in ultramafic soils, which are in fact basic soils, within its range. In common with most carnivorous plants, the cobra lily is adapted to supplementing its nitrogen requirements through carnivory, which helps to compensate for the lack of available nitrogen in such habitats.
Because many carnivorous species live in hostile environments, their root systems are commonly as highly modified as their leaves. Darlingtonia californica is no exception. The cobra lily has a very large and rambling root system when compared to those of other carnivorous plants in the family Sarraceniaceae.[5] The cobra lily is able to survive fire by regenerating from its roots, but despite this important role the roots are very delicate organs. While the temperatures in much of the species's range can exceed 25 °C (77 °F), their roots die back after exposure to temperatures not much higher than 10 °C (50 °F) . Temperature plays a large part in the functioning of all plants, but it is very rare for individual organs to have such different temperature tolerances. The physiological mechanisms and evolutionary benefits of this discrepancy are not fully understood, however, in habitat the plants are normally found growing out of cold seeps, and this behavior would cause the plant to only expend energy growing roots in the direction of cold subsurface water sources. The reason for this extraordinary sensitivity of the roots to high temperatures is currently believed to be caused by a very low and limited optimal temperature of the ion pumps in root cells [5][6]
Modern cultivation efforts in breeding and selecting plants that can withstand higher temperatures without the roots dying back have met with significant success. As a result, there are several cultivars available as commercial house or garden plants which are more tolerant of higher temperatures. Many wild populations grow in serpentine (ultramafic) soils which are toxic to most green plants. Populations found growing on serpentine can withstand soil temperatures above 80 °F based on field studies of various cobra lily populations in Oregon, most of which are found growing on slopes composed of serpentine with cold subsurface water flow. The plants can suffer from root rot in cultivation if grown in stagnant, standing water and tend to thrive in areas where cold subsurface water slowly flows underground around their roots. It is not currently understood why the plants can withstand higher soil temperatures when found growing on serpentine soils.[7][8]
The cobra lily is unique among the three genera of American pitcher plants. It does not trap rainwater in its pitcher. Instead, it regulates the level of water inside physiologically by releasing or absorbing water into the trap that has been pumped up from the roots. It was once believed that this species of pitcher plant did not produce any digestive enzymes and relied on symbiotic bacteria and protozoa to break down the captured insects into easily absorbed nutrients. However, recent studies have indicated that Darlingtonia secretes at least one proteolytic enzyme that digests captured prey.[9]: 61 The cells that absorb nutrients from the inside of the pitcher are the same as those on the roots that absorb soil nutrients. The efficiency of the plant's trapping ability is attested to by its leaves and pitchers, which are, more often than not, full of insects and their remains.[9]: 58
The slippery walls and hairs of the pitcher tube prevent trapped prey from escaping. In addition to the lubricating secretions and downward-pointing hairs common to all North American pitcher plants to force their prey into the trap, this species uses its curled operculum (hood) to hide the tiny exit hole from trapped insects and offers multiple translucent false exits. Upon trying many times to escape via the false exits, the insect will tire and fall down into the trap. Other species that use a low-hanging hood to hide the exit hole include the parrot pitcher plant, Sarracenia psittacina and the hooded pitcher plant, Sarracenia minor. S. psittacina also forms a curled operculum, while S. minor uses a leaf that is folded over the entrance. A misconception about Darlingtonia is that its forked tongue is an adaption to trap insects. However, a study done by American Journal of Botany determined that removal of the tongue does not affect prey biomass.[10]
A remaining mystery surrounding the cobra lily is its means of pollination. Its flower is unusually shaped and complex, typically a sign of a close pollinator-plant specialization. The flower is yellowish purple in color and grows on a stalk which is slightly taller than the pitcher leaves. It has five sepals, green in color, which are longer than the red-veined petals. It is generally expected that the pollinator is either a fly or bee attracted to the flower's unpleasant smell or some nocturnal insect.[11]
A new study suggests that it may be melittophilous after observing a miner bee species (Andrena nigrihirta). Pollinating by hand yielded poor results, therefore, melittophilous seems likely considering the complexity of the fruit. According to the study, "Observations of A. nigrihirta on flowers revealed that the shape and orientation of D. californica's ovary and petals promote stigma contact both when pollinators enter and exit a flower, contrary to previous thought. Our findings provide evidence that D. californica is melittophilous". Furthermore, Darlingtonia was pollen-limited in all five plants observed. However, in the case of male absence, Darlingtonia was still able to reproduce suggesting that self pollination may play a role as well.[12] It seems likely that both occur and only bolsters the reputation of hardiness in the wild.[13]
Two infraspecific taxa are recognized:[14]
Darlingtonia californica can be a difficult carnivorous plant to keep in cultivation, as they require specific environmental conditions.[15] They prefer cool to warm day-time temperatures and cold or cool night-time temperatures. Cobra lilies typically grow in bogs or streambanks that are fed by cold mountain water, and grow best when the roots are kept cooler than the rest of the plant.[15] It is best to mimic these conditions in cultivation, and water the plants with cold, purified water. On hot days, it helps to place ice cubes of purified water on the soil surface. They prefer sunny conditions if in a humid, warm location, and prefer part-shade if humidity is low or fluctuates often. Plants can adapt to low humidity conditions, but optimum growth occurs under reasonable humidity.
Growing cobra lilies from seed is extremely slow and cobra seedlings are difficult to maintain, so these plants are best propagated from the long stolons they grow in late winter and spring. When a minute cobra plant is visible at the end of the stolon (usually in mid to late spring), the whole stolon may be cut into sections a few inches long, each with a few roots attached. Lay these upon cool, moist, shredded long-fibered sphagnum moss and place in a humid location with bright light. In many weeks, cobra plants will protrude from each section of stolon.
Like many other carnivorous plants of temperate regions, cobra lilies require a cold winter dormancy in order to live long-term. Plants die down to their rhizomes in frigid winters and will maintain their leaves in cool winters during their dormancy period. This period lasts from 3 to 5 months during the year, and all growth stops. As spring approaches, mature plants may send up a single, nodding flower, and a few weeks later the plant will send up a few large pitchers. The plant will continue to produce pitchers throughout the summer, however much smaller than the early spring pitchers.
Many carnivorous plant enthusiasts have succeeded in cultivating these plants, and have developed or discovered three color morphs: all green, all red, and red-green bicolor.
Wild-type plants are all green in moderate light and bicolor in intense sunlight.
Darlingtonia californica /dɑːrlɪŋˈtoʊniə kælɪˈfɔːrnɪkə/, also called the California pitcher plant, cobra lily, or cobra plant, is a species of carnivorous plant. It is the sole member of the genus Darlingtonia in the family Sarraceniaceae. This pitcher plant is native to Northern California and Oregon, US, growing in bogs and seeps with cold running water usually on serpentine soils. This plant is designated as uncommon due to its rarity in the field.
The name "cobra lily" stems from the resemblance of its tubular leaves to a rearing cobra, complete with a forked leaf – ranging from yellow to purplish-green – that resemble fangs or a serpent's tongue.
The plant was discovered in 1841 by the botanist William D. Brackenridge at Mount Shasta. In 1853 it was described by John Torrey, who named the genus Darlingtonia after the Philadelphian botanist William Darlington (1782–1863).
Cultivation in the UK has gained the plant the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.
La kalifornia darlingtonio (science: Darlingtonia californica) estas karnovora planto kaj la unusola specio de la monotipa genro Darlingtonia el la familio de la Saraceniacoj (Sarraceniaceae). Ĝi estas proksime parenca al la karnovora Saracenio (Sarracenia).
Darlingtonio estas ĉiamverda, multjara, herba planto kun rizomo. La rizomo havas diametron de 2 cm. La planto kreskas tre malrapide, nur post du ĝis tri jaroj ĝi havas sian tipan formon kaj post sep ĝis dek jaroj ĝi komencas flori la unuan fojon.
La plantoj ne havas ĉefan radikon, sed formas el la rizomo multajn fajnajn radikojn.
La rekte el la rizomo kreskanta foliaro konsistas el tipaj hosoformaj folioj, kiuj formas folirozedon. La folioj estas iom konusformaj kaj plilarĝiĝas direkte al la bazo. Ili estas kavaj kaj altas 60 ĝis 80 cm, kelkfoje ĝis unu metro. Sur la kompleta antaŭa flanko la folio havas listelon. Ĉe la pinto ĝi havas kaskoforman kufon, kiu pendas kiel renversita V-forma alpendaĵo. Tio similas al lango de serpento. Tial la planto en kelkaj lingvoj nomiĝas Kobroplanto. Malantaŭ tiu lango de serpento estas malgranda aperturo kiu estas ĉirkaŭita de peristomo. La folioj aŭ staras vertikale aŭ kreskas preskaŭ horizontale kaj la serpentolango tuŝas la grundon por altiri insektojn, kiuj vivas sur la grundo. Ĉiu folio estas tordita en si mem je 270 gradoj, tiel, ke la aperturo kaj la serpentolango montras for de la rozedo – eble por pli bone kapti sian predon.
La folioj estas dividitaj en ses zonoj: zono 1a estas la „serpentolango“, zono 2a la peristomo, zono 3a la kufo, zono 4a ĝis 6a po pli malalte situantaj segmentoj de la hoso. Ĉiu zono havas specialan funkcion kaptante la predon.
Malgraŭ tiu kaptilkonstruaĵo la darlingtonio ne estas tre bona kaptanto.
Havante brakteojn la floraro en majo fariĝas ĝis unu metro alta. Ĝi superas la altecon de la folioj nur iomete. La flave helverdaj sepaloj estas iom pli longaj ol la purpuraj petaloj. En 1994 oni malkovris kreskejon kun ĉ. 30 individuoj, kiuj ne havas purpurajn petalojn, sed la saman koloron kiel la sepaloj.
Post la polenigado altiĝas la ovario malrapide, tiel, ke la kapsulfrukto rekte staras. La kreskanta frukto estas renverse ovoforma kaj enhavas plurajn centojn de haraj kaj sablokoloraj semoj. Pro la haroj la semoj kapablas flosi (bitisoĥorio).
La rizomo de la planto formas stolonojn, kiuj formas iom post iom grandajn koloniojn. Ĉiu nodo povas formi novajn radikojn kaj foliojn. La vegeta reproduktado estas ofte multe pli granda ol per semoj.
La specio estas endemia en la nordokcidento de Usono. Ili trovigas nur en okcidenta Oregano kaj Nordkalifornio. Nur ununura trovejo estas ĉe la lago Chase apud Seattle en la ŝtato Vaŝingtonio. En sia hejmregiono la specio kreskas en montaroj (Kaskada Montaro, Sierra Nevada, Klamath montaro, Siskiyou montaro, Trinity montaro) ĝis 2500 m super marnivelo kaj en Florence (Oregono) ĝis marnivelo, kie troviĝas la nur sep hektaroj granda Darlingtonia Botanical Wayside, la sola naturprotektejo de Oregono. La nombro de la specioj varias inter 200 kaj 250, kiuj kreskas en Oregono kaj Kalifornio.
Darlingtonioj kreskas precipe sur roka subgrundo. Oftaj kreskejoj estas malsekherbejoj kaj marĉoj, sed ankaŭ ĉe riverbordoj kaj grundoj kun pura (senkalka) sablo en pinaroj. Ĉiu kreskejo direktiĝas suden aŭ sudokcidenten kaj havas altan precipitaĵon (1000 ĝis 2000 mm).
En tiu genro ekzistas nur unu specio, sen subspecioj kaj varioj, sed ekzistas albinismoformo.
Roridulo (Roridula)
Darlingtonio (Darlingtonia)
Heliamforo (Heliamphora)
Saraceniacoj (Sarracenia)
La kalifornia darlingtonio (science: Darlingtonia californica) estas karnovora planto kaj la unusola specio de la monotipa genro Darlingtonia el la familio de la Saraceniacoj (Sarraceniaceae). Ĝi estas proksime parenca al la karnovora Saracenio (Sarracenia).
Darlingtonia californica, también llamada lirio cobra o cobra Lily, es un género de plantas carnívoras perteneciente a la familia Sarraceniaceae que incluyen cuatro especies (típica, red-purpurea, red y Othello).
Nativo del norte de California y Oregón, que crece en pantanos y agua corriente. Es una planta infrecuente debido a su rareza en el campo.
El "lirio de la cobra" es único porque no atrapa el agua de lluvia en su jarra, sino que la regula dentro bombeando desde sus raíces o expulsándola, según convenga. Sus hojas no producen enzimas digestivas, ya que las células que absorben los alimentos son idénticas a las raíces del suelo, confiando en bacterias simbióticas.
La flor es púrpura amarillenta y crece con una longitud similar al tallo, tiene cinco sépalos de color verde que son más largos que los pétalos veteados de rojo.
Para su cultivo, es necesario que el sustrato nunca supere los 20 Cº de temperatura, pues sus raíces son muy sensibles a calor.
Se debe regar desde arriba 2 veces por semana con agua muy fría ya que no tolera del todo el agua por método de bandeja.
Es usada en la terapia floral californiana, como ayuda a personas que sienten abatimiento, con disociación de los aspectos instintivos del Yo, o que incluso sienten temor de estos, fortaleciendo la vitalidad física.[2]
Darlingtonia californica fue descubierta en 1841 por el botánico William Dunlop Brackenridge. En 1853 fue descrita por John Torrey y publicado en Smithsonian Contributions to Knowledge 6(4): 5–7, pl. 12. 1853.[3]
Darlingtonia: nombre genérico otorgado en honor del botánico William Darlington (1782-1863).
californica: epíteto geográfico que alude a su localización en California.
La cobra Lily proviene de la semejanza de sus hojas tubulares con la cabeza de una cobra alzada. Termina con una hoja bifurcada, de color amarillo o púrpura-verdoso, que asemeja los colmillos de una serpiente.
Darlingtonia californica, también llamada lirio cobra o cobra Lily, es un género de plantas carnívoras perteneciente a la familia Sarraceniaceae que incluyen cuatro especies (típica, red-purpurea, red y Othello).
Kaliforniantötterö (Darlingtonia californica) on tötterökasvien heimoon kuuluva lihansyöjäkasvi.
Kaliforniantötterön lehdet muodostavat tötterön, jonka pohjalla oleva neste sulattaa sinne pudonneet hyönteiset ravinnoksi.[2] Tötterön korkeus on tyypillisesti 20-60 cm, mutta pienimmät voivat olla 1 cm ja suurimmat 1 m.[3]
Kaliforniantötterö on endeeminen Oregonin ja Kalifornian vuoristojen laji.[3]
Kaliforniantötterö (Darlingtonia californica) on tötterökasvien heimoon kuuluva lihansyöjäkasvi.
Darlingtonia californica
La plante cobra (Darlingtonia californica) est une plante herbacée vivace de la famille des Sarracéniacées. C'est la seule espèce du genre "Darlingtonia". Sa forme de serpent dressé fait penser à un cobra en position d'intimidation. C'est la raison pour laquelle on lui attribue le surnom de "plante cobra".
Cette plante carnivore est originaire de l'Oregon et du nord de la Californie. Elle pousse sur un sol dit de serpentine dans des marais avec sphaignes au climat tempéré frais et humide, mais avec de grandes variations de température.
La plante cobra mesure de 0,9 à 1 m de haut. Les feuilles sont en cornets. Les fleurs ont des pétales bruns et des sépales verts et sont suspendues[1].
Durant sa croissance, la Darlingtonia s'incurve jusqu'à un angle de 90°. La plante carnivore utilise ses appendices en forme de moustaches pour sécréter du nectar qui va attirer les insectes. Ceux-ci sont ensuite guidés vers l'entrée du piège. Une fois prisonniers, ils cherchent à s'échapper en suivant la lumière passant à travers les taches blanches trompeuses situées sur la partie haute de la Darlingtonia. S'épuisant petit à petit, les insectes tombent ensuite au fond de la fosse où se trouve le système digestif de la plante carnivore.
Entrée de piège, vue de profil
Entrées de piège, vue de profil
La fleur
Piège, vue du dessus
Darlingtonia californica
La plante cobra (Darlingtonia californica) est une plante herbacée vivace de la famille des Sarracéniacées. C'est la seule espèce du genre "Darlingtonia". Sa forme de serpent dressé fait penser à un cobra en position d'intimidation. C'est la raison pour laquelle on lui attribue le surnom de "plante cobra".
Cette plante carnivore est originaire de l'Oregon et du nord de la Californie. Elle pousse sur un sol dit de serpentine dans des marais avec sphaignes au climat tempéré frais et humide, mais avec de grandes variations de température.
Darlingtonia californica Torr., 1853, unica specie del genere Darlingtonia, è una pianta carnivora endemica degli Stati Uniti d'America, in particolar modo delle zone montane dalla California settentrionale all'Oregon meridionale. La pianta fu scoperta nel 1841 dal botanico William D. Brackenridge sul monte Shasta. Nel 1853 fu descritta da John Torrey, che chiamò il genere Darlingtonia in onore del botanico americano William Darlington.
È chiamata anche pianta cobra per la tipica "lingua nettarifera" simile a quella di un cobra.
La Darlingtonia è una pianta insettivora, il rizoma è breve e striscicante; gli ascidi (cioè foglie modificate) possono essere alti da pochi cm fino a oltre 1 m, sono a forma di tubo espanso, verde smeraldo, avvolti su sé stesse con un caratteristico coperchietto all'apice che ricopre una piccola apertura. In tal modo l'acqua piovana non può entrare a diluire il liquido viscido, una sorta di "succo gastrico" prodotto dall'ascidio.
L'opercolo è fittamente ricoperto di macchie bianche e trasparenti. I fiori sono isolati, da giallo verdastro a bruno rossastro, posti su dei gambi lunghi svariate decine di cm. All'interno dell'opercolo sono localizzate delle ghiandole nettarifere che attirano gli insetti. Questi, quando stanno per riprendere il volo, si dirigono verso la luce e cozzano contro la cupola, fino a cadere in fondo all'ascidio dove verranno digeriti dalla pianta grazie agli enzimi secreti da cellule costituenti le pareti interne.
La Darlingtonia va sistemata in serra fredda in ambiente umido e ombreggiato a temperatura possibilmente costante. In estate può essere collocata in posizione soleggiata e interrata in sfagno umido, provvedendo a mantenere il substrato ad una temperatura non elevata.
Procedere al rinvaso a fine inverno/inizi primavera,con un vaso più alto di 10 cm. Utilizzando un substrato costituito da torba acida di sfagno e perlite sul fondo e da sfagno vegetante in superficie.Annaffiare solo con acqua piovana o distillata,mantenere il sottovaso sempre pieno.
Darlingtonia californica Torr., 1853, unica specie del genere Darlingtonia, è una pianta carnivora endemica degli Stati Uniti d'America, in particolar modo delle zone montane dalla California settentrionale all'Oregon meridionale. La pianta fu scoperta nel 1841 dal botanico William D. Brackenridge sul monte Shasta. Nel 1853 fu descritta da John Torrey, che chiamò il genere Darlingtonia in onore del botanico americano William Darlington.
È chiamata anche pianta cobra per la tipica "lingua nettarifera" simile a quella di un cobra.
Kaliforninė darlingtonija (lot. Darlingtonia californica, angl. California Pitcher plant, vok. Kobralilie) – saracėnijinių (Sarraceniaceae) šeimos vabzdžiaėdis augalas, vienintelis darlingtonijos (Darlingtonia) gentyje.
Šiam augalui pavadinimas buvo suteiktas, pagerbiant Pensilvanijos botaniką Viljamą Darlingtoną (1782-1863).
Paplitusi JAV nuo Kalifornijos iki Sietlo ir Oregono. Auga nederlingame dirvožemyje.
Darlingtonia californica is een vleesetende bekerplant uit de familie Sarraceniaceae en de enige vertegenwoordiger van het geslacht Darlingtonia. De planten kunnen wel een hoogte van 90 cm bereiken. De plant vangt voornamelijk kleine insecten.
De soort is endemisch in het noordwesten van de Verenigde Staten, in de staten Californië en Oregon. Darlingtonia's komen voor in bergachtige gebieden tot een hoogte van ongeveer 2800 m. Ze groeien op een koele schaduwrijke plek in veenmosvelden en langs beekjes of stroompjes. De planten groeien op een voedselarme bodem en vangen insecten als extra voedingsstoffen.
De beker is om de lengteas gedraaid en heeft een karakteristieke 'slangentong'. Onder de tong bevinden zich de nectarklieren, waarmee de plant prooien (insecten) lokt. Insecten die in de plant belanden kunnen moeilijk terug omhoog gaan doordat de plant langs de binnenkant haartjes heeft die naar beneden gericht zijn.
Darlingtonia californica is een vleesetende bekerplant uit de familie Sarraceniaceae en de enige vertegenwoordiger van het geslacht Darlingtonia. De planten kunnen wel een hoogte van 90 cm bereiken. De plant vangt voornamelijk kleine insecten.
De soort is endemisch in het noordwesten van de Verenigde Staten, in de staten Californië en Oregon. Darlingtonia's komen voor in bergachtige gebieden tot een hoogte van ongeveer 2800 m. Ze groeien op een koele schaduwrijke plek in veenmosvelden en langs beekjes of stroompjes. De planten groeien op een voedselarme bodem en vangen insecten als extra voedingsstoffen.
Multimedia w Wikimedia Commons Darlingtonia kalifornijska (Darlingtonia californica) – gatunek rośliny z rodziny kapturnicowatych. Jest jedynym przedstawicielem rodzaju Darlingtonia. Występuje na górskich bagnach w górach Sierra Nevada do wysokości około 2000 m n.p.m. Gatunek opisał i nazwał w 1854 John Torrey. Nazwa pochodzi od nazwiska innego botanika – W. Darlingtona.
Bylina, roślina mięsożerna. Kwiaty są owadopylne.
Należy do monotypowego rodzaju Darlingtonia, rodziny kapturnicowatych Sarraceniaceae, rzędu wrzosowców wchodzącego w skład grupy astrowych (asterids) w obrębie dwuliściennych właściwych (eudicots)[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe Takht. ex Reveal & Tahkt., nadrząd Sarracenianae Thorne ex Reveal, rząd kapturnicowce (Sarraceniales Bromhead), rodzina kapturnicowate (Sarraceniaceae Dumort.), rodzaj Darlingtonia Torr[2].
Darlingtonię odkrył w 1841 J. D. Brachenridge w górach Shasta.
Darlingtonia kalifornijska (Darlingtonia californica) – gatunek rośliny z rodziny kapturnicowatych. Jest jedynym przedstawicielem rodzaju Darlingtonia. Występuje na górskich bagnach w górach Sierra Nevada do wysokości około 2000 m n.p.m. Gatunek opisał i nazwał w 1854 John Torrey. Nazwa pochodzi od nazwiska innego botanika – W. Darlingtona.
Darlingtonia é um género botânico composto por uma única planta pertencente à família Sarraceniaceae. Esta espécie é uma planta carnívora.[1].[1]
Ela captura insetos por meio de um buraco no qual eles entram e são envolvidos por uma espécie de alimento.
Darlingtonia é um género botânico composto por uma única planta pertencente à família Sarraceniaceae. Esta espécie é uma planta carnívora..
Ela captura insetos por meio de um buraco no qual eles entram e são envolvidos por uma espécie de alimento.
Darlingtónia (lat. Darlingtonia) je rod mäsožravých rastlín, ktorý zahŕňa jediný druh darlingtónia kalifornská (Darlingtonia californica). Je to endemit severnej Kalifornie a juhozápadného Oregonu. Rastie v prímorských nížinných polohách a na úbočiach pohorí vystavených západnému, oceánskemu prúdeniu vlhkého vzduchu, kde vystupuje až do výšky 2 800 m n. m..
Pasce darlingtónie sa tvarovo podobajú hlave kobry, preto má v angličtine názov "Cobra Plant". Jej pasce sú gravitačného typu. Prilákaný hmyz skĺzava a padá alebo je iným spôsobom jeho pohyb navedený do vnútra pasce. Pohyb sa teda deje v smere gravitačnej sily. Vnútro pasce je nanajvýš vystlané škridlovito sa prekrývajúcimi a dolu smerujúcimi hrotnatými výrastkami buniek. Dolná polovica vnútorného povrchu pasce je pokrytá až 3 mm dlhými chlpmi. Napriek tomu, že v pasci nie sú žiadne tráviace žľazy, dochádza tu k vylučovaniu tekutiny. Objem tekutiny sa zvyšuje po chytení koristi.
Korisť vstupuje do pasce spodným otvorom. Hlavica pasce je posiata oválnymi belavými okienkami - fenestrácia. Ich funkcia je odľahčenie stiesnenosti priestoru nakoľko prepúšťa svetlo.
Darlingtónia má päťpočetné kvety, ktoré vyrastajú jednotlivo na vysokých stvoloch. Kalich je zelený a koruna je hnedočervená.
Darlingtónia (lat. Darlingtonia) je rod mäsožravých rastlín, ktorý zahŕňa jediný druh darlingtónia kalifornská (Darlingtonia californica). Je to endemit severnej Kalifornie a juhozápadného Oregonu. Rastie v prímorských nížinných polohách a na úbočiach pohorí vystavených západnému, oceánskemu prúdeniu vlhkého vzduchu, kde vystupuje až do výšky 2 800 m n. m..
Pasce darlingtónie sa tvarovo podobajú hlave kobry, preto má v angličtine názov "Cobra Plant". Jej pasce sú gravitačného typu. Prilákaný hmyz skĺzava a padá alebo je iným spôsobom jeho pohyb navedený do vnútra pasce. Pohyb sa teda deje v smere gravitačnej sily. Vnútro pasce je nanajvýš vystlané škridlovito sa prekrývajúcimi a dolu smerujúcimi hrotnatými výrastkami buniek. Dolná polovica vnútorného povrchu pasce je pokrytá až 3 mm dlhými chlpmi. Napriek tomu, že v pasci nie sú žiadne tráviace žľazy, dochádza tu k vylučovaniu tekutiny. Objem tekutiny sa zvyšuje po chytení koristi.
Korisť vstupuje do pasce spodným otvorom. Hlavica pasce je posiata oválnymi belavými okienkami - fenestrácia. Ich funkcia je odľahčenie stiesnenosti priestoru nakoľko prepúšťa svetlo.
Darlingtónia má päťpočetné kvety, ktoré vyrastajú jednotlivo na vysokých stvoloch. Kalich je zelený a koruna je hnedočervená.
Комахоїдна рослина, що пристосувалася до бідних на азот ґрунтів боліт. Вона має видозмінені листки у формі глечиків, що наповнені травним соком для перетравлювання жертв. Дослідження показують, що комахи дають 95 відсотків азоту рослині. Бджоли, оси, мурахи приманюються солодким нектаром, який виділяє основа листка-глечика та стікає по елементу у вигляді риб'ячого хвоста чи вусів. Комахи, приманені нектаром, тонуть у воді глечиків, де розкладаються на поживні речовини за допомогою бактерій, що схожі на аналогічні у кишковику ссавців. Під дією бактерій вода стає мутною коричневою та розповсюджує поганий запах, що приманює комах. Окрім перетравлювання їжі бактерії також зменшують поверхневий натяг води, дозволяючи жертвам легше тонути.
Пастки-накопичувачі виділяють різкий запах, який приваблює комах. Вони потрапляють всередину і більше не можуть вибратися. Комахи перетравлюються в травних соках рослини, яке таким чином отримує додаткові поживні речовини. [1] Оскільки пастки прикриті від дощу, волога у них потрапляє через коріння рослини.[2]
Дарлінгтонія росте на болотистих ґрунтах східного узбережжя Північної Америки від Північної Кароліни до південної частини Орегона.
Вирощується як кімнатна рослина. Розмножують розподілом дорослої рослини.[3]
Darlingtonia californica /dɑrlɪŋˈtoʊniə kælɪˈfɔrnɪkə/, còn gọi là Nấp ấm California, Loa kèn hổ mang hay Cây hổ mang là một loài thực vật có hoa ăn thịt, thành viên duy nhất của chi Darlingtonia trong họ Sarraceniaceae. Nó là loài bản địa Bắc California và Oregon, phát triển trong đầm lầy và nước lạnh chảy rỉ ra.[1]
Tên Loa kèn hổ mang bắt nguồn từ sự tương đồng của lá hình ống của nó với một con rắng hổ mang lồng lên, hoàn chỉnh với một lá chia hai - từ vàng tới tía-lục- tương tự như những chiếc răng nanh hoặc lưỡi của một con rắn.
Cây được phát hiện vào năm 1841 bởi nhà thực vật học William D. Brackenridge ở Mount Shasta. Năm 1853 nó được mô tả bởi John Torrey, người đã đặt tên chi Darlingtonia sau nhà thực vật học Philadelphian William Darlington (1782-1863).
Bài viết về chủ đề Bộ Thạch nam này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Darlingtonia californica /dɑrlɪŋˈtoʊniə kælɪˈfɔrnɪkə/, còn gọi là Nấp ấm California, Loa kèn hổ mang hay Cây hổ mang là một loài thực vật có hoa ăn thịt, thành viên duy nhất của chi Darlingtonia trong họ Sarraceniaceae. Nó là loài bản địa Bắc California và Oregon, phát triển trong đầm lầy và nước lạnh chảy rỉ ra.
Tên Loa kèn hổ mang bắt nguồn từ sự tương đồng của lá hình ống của nó với một con rắng hổ mang lồng lên, hoàn chỉnh với một lá chia hai - từ vàng tới tía-lục- tương tự như những chiếc răng nanh hoặc lưỡi của một con rắn.
Cây được phát hiện vào năm 1841 bởi nhà thực vật học William D. Brackenridge ở Mount Shasta. Năm 1853 nó được mô tả bởi John Torrey, người đã đặt tên chi Darlingtonia sau nhà thực vật học Philadelphian William Darlington (1782-1863).
Darlingtonia Hook.f.
Единственный вид
Дарлингтония (лат. Darlingtonia) — род насекомоядных растений семейства Саррацениевые. Единственный представитель рода — Дарлингтония калифорнийская (Darlingtonia californica), встречающаяся на болотах на севере Калифорнии и в Орегоне.
Род назван в честь американского врача и ботаника Уильяма Дарлингтона[2].
Это редкое растение встречается на болотах Северной Америки.
Стебель длинный. Листья-ловушки жёлтого или красно-оранжевого цвета в форме капюшона кобры. На их верхушке — кувшинчик светло-зелёного цвета, достигающий в диаметре 60 сантиметров.
Ловушки-накопители выделяют резкий запах, который привлекает насекомых. Они попадают внутрь и больше не могут выбраться. Насекомые перевариваются в пищеварительных соках растения, которое таким образом получает дополнительные питательные вещества.
Дарлингтония (лат. Darlingtonia) — род насекомоядных растений семейства Саррацениевые. Единственный представитель рода — Дарлингтония калифорнийская (Darlingtonia californica), встречающаяся на болотах на севере Калифорнии и в Орегоне.
Род назван в честь американского врача и ботаника Уильяма Дарлингтона.
眼鏡蛇瓶子草（学名：Darlingtonia californica），又稱為加州瓶子草（California Pitcher plant）、眼鏡蛇百合（Cobra Lily）[1]、眼鏡蛇植物（Cobra Plant），为瓶子草科眼鏡蛇瓶子草屬食蟲植物。眼镜蛇瓶子草属为单种属，仅眼镜蛇瓶子草一种。[1]其原产於奧勒岡州及加利福尼亚州以北的沼澤及冷水浸润地。[2]
眼镜蛇瓶子草的种加词“californica”来源于其发现地加利福尼亚州。而眼镜蛇瓶子草属的学名来源于宾夕法尼亚州伯明翰植物学家、医生及政治家威廉·达林顿（William Darlington）。[1]眼镜蛇瓶子草的中文名称来源于其类似于眼镜蛇的管状叶及其类似蛇信子的管状叶末端叉状部分。
1841年，植物學家J·D·布拉肯里奇（J. D. Brackenridge）在一次对西部偏远地区的考察中于加利福尼亚州沙斯塔山发现了眼鏡蛇瓶子草。[1]
1853年，约翰·托里（John Torrey）描述了眼镜蛇瓶子草属，并以威廉·达林顿的名字命名了该属。[1]
眼镜蛇瓶子草为丛生多年生草本。其茎常沿地表匍匐分支生长，匍匐茎长20至80厘米。匍匐茎又可发育为独立植株。眼镜蛇瓶子草的根呈棕色，长10至25厘米。[1]
眼镜蛇瓶子草的叶片具两型。叶片呈莲座状分布，每个成年生长点由3至14片叶组成。种苗在2至3年内叶片均为简单的筒状，末端渐尖。幼叶一般长1至3厘米，呈红绿色至红色。之后，眼镜蛇瓶子草的叶片转变的成熟状态。成熟叶片已具捕虫功能，长20至80厘米，中空，其中下部为管状，上部为球状并向前膨大。叶前隆处底部有一个10至20毫米的空洞，为叶片的唯一开口。瓶口边缘内弯，形成类似龙虾笼笼口的形状。瓶口链接着一个二叉的鱼尾状附属物。附属物背侧及瓶口周围存在蜜腺。叶片球状部及管状部上端表面具大量不规则的半透明白色斑纹。叶球状部分内表面无毛，光滑具蜡质。管状部分下三分之一内表面具下向毛，长2至8毫米。[1]
每个眼镜蛇瓶子草的成熟植株在春天只会产生一朵花。萼片为黄绿色，披针形，长3至5厘米。花瓣呈暗红色至紫色，披针形至长圆形，长2至3厘米，无毛，具横向脉。子房位于花朵中心，绿色，5室，长1至2厘米。柱头星形，由子房末端伸出。雄蕊15至25枚，分布于子房基部周围。花药长2至3毫米，长圆形，黄色。花茎长25至90厘米，通常比成熟的叶片高10至25厘米。花期4月至6月。花开后1至2天，柱头可接受花粉，而花粉亦开始飘散花粉。6至10天后，花瓣和雄蕊萎蔫脱落。雌蕊若授粉成功则继续膨大，并在8至14周后形成长3至4厘米的种荚。种荚顶裂，内含40至300枚长1至3毫米的浅棕色种子。种子表面具不规则的突刺。[1]
眼镜蛇瓶子草的鱼尾状附属物背侧会分泌大量糖蜜，并散发出强烈的气味。黄蜂及苍蝇等昆虫会被这种气味吸引至瓶口。顺着蜜腺爬行的昆虫可能被引入捕虫瓶内，而捕虫瓶内透光的斑纹又会迷惑昆虫，使其将这些斑纹误认为出口而被困在捕虫瓶内。由于捕虫瓶蜡质的顶部及带下向毛的中下部，昆虫会逐渐落入捕虫瓶基部的消化液内。之后，其尸体被消化，植株即可从中吸收分解出来的营养物。[1]与此捕虫机制类似的物种还有鹦鹉瓶子草（Sarracenia psittacina）、小瓶子草（Sarracenia minor）、克洛斯猪笼草（Nepenthes klossii）及马兜铃猪笼草（N. aristolochioides）。
眼镜蛇瓶子草是美洲的三种瓶子草植物之一。其捕虫瓶並不蒐集雨水，而是通过根部吸收水分再分泌于捕虫瓶内。人们曾认为眼鏡蛇瓶子草的捕蟲瓶不會分泌消化酶，而必需依靠共生菌及原生動物將獵物分解為可吸收的養分。但后来的研究表明，眼镜蛇瓶子草至少能分泌一种蛋白水解酶来消化猎物。[3]:61捕虫瓶内壁细胞从消化液中吸收养分与根系细胞从土壤中吸收养分是类似的。[3]:58但眼镜蛇瓶子草与一些动物及微生物之间仍存在着密切的互利互惠关系。[1]
眼镜蛇瓶子草分布于美国俄勒冈州和加利福尼亚州西海岸潮湿开阔的温带针叶雨林内。海拔分布范围为0至约2400米。年降雨量可达2300毫米。原生地为由云杉、红杉及道格拉斯冷杉组成的云雾森林，地表灌木与蕨类生长茂盛。土壤由酸性的针叶林落叶及泥炭组成。[1]
眼鏡蛇瓶子草并不限于生长在貧瘠的酸性沼澤及冷水浸润地，其也能在许多碱性的超基性土壤中正常生长。其一般分布于河流两岸或常年潮湿的泥炭藓沼泽或具流水的沼泽洼地中。这样水分极其丰富的地区会阻碍其他高大植物的生长，使眼镜蛇瓶子草在其中极为显眼。[1]
在0至30%遮光且水分充足的条件下，眼镜蛇瓶子草常会通过匍匐茎繁殖成一个直径达数米的草垫状丛生株。而当环境进一步遮光时，周围高大的植株则会限制眼镜蛇瓶子草植株的进一步扩张。不过眼镜蛇瓶子草对于遮光环境的耐受能力还是相对较强的。当遮光达40%时且水分充足时，其仍能正常生长，但分布稀疏且生长缓慢。当遮光达40%至50%时，眼镜蛇瓶子草的叶会出现黄化，生长停滞，最终死亡。[1]
春末至初秋是眼镜蛇瓶子草的生长季，此时其原生地湿度极高且降水频繁，与部分太阳瓶子草属植物原生地的圭亚那高地非常类似。夏季日间温度很少超过28℃，通常约为24℃。在眼镜蛇瓶子草的休眠季，温带地区的温度一般都较低，但由于沿海森林的保温作用，其内空地的温度常高于其他地区。所以其低地原生地很少遭遇大雪或气温长期低于-10℃。[1]
不同地区及不同季节的眼镜蛇瓶子草原生地水分条件也存在较大差异。部分种群分布于终年积水的地区，而另一部分则分布于排水良好的丘陵地区，但其土壤仍能保持终年湿润。当水分不足时，眼镜蛇瓶子草的生长速度会明显降低。[1]
分布于高海拔地区的种群通常都生长于水源旁或具水渗流的蛇纹石土壤中。其植株稀疏，常生长于开阔的沼泽中，周围植被稀少或不存在。高地分布地环境温度要比低地原生地低。冬季更寒冷而持续时间更长，零度以下时间通常可持续数周。但在夏季由于周围植被稀少，地表平均温度要比低地原生地高，湿度也较低。[1]
眼镜蛇瓶子草的颜色取决于光照强度，这些性状会随着原生地条件的不同而不同。在5%至20%遮光条件下，其叶片为黄绿色，鱼尾状附属物成红色或紫色，部分植株叶球状部分下部具淡红色网纹。当遮光达25%以上时，其红色纹路消失，叶片及半透明斑点都缩小，整体呈纯绿色。当其生长于光照极强的地区时，其半透明斑纹会扩大，特别是叶顶部的斑点，叶呈黄色，而鱼尾状附属物和叶球状部分下部的红色则更深。[1]
眼镜蛇瓶子草与瓶子草属植物一样存在休眠期。通常眼镜蛇瓶子草于每年的3月萌发，位于高地地区的可于4月萌发。4至6月为花期，之后则进入生长期长出捕虫叶。当10月气温逐渐下降，日照逐渐缩短，眼镜蛇瓶子草则停止生长，进入休眠直至来年春季。休眠期间其叶不凋谢，仍为绿色。[1]
眼镜蛇瓶子草的捕虫瓶会分泌大量蜜液，其气味明显，在数米之外即可闻到，特别是那些丛状的植株。其气味类似于太阳瓶子草，不如瓶子草味甜。而分泌这些蜜液的目的即是为了吸引昆虫。蜜腺集中于鱼尾状附属物，特别是红色部分。[1]
眼镜蛇瓶子草在植被较密集而使得种子无法发育的地方也能进行繁殖，这得力于其较强的无性生殖能力。成年的眼镜蛇瓶子草会不断长出匍匐茎，匍匐茎可延伸达1米，各顶芽之间则可间隔数米。若其间茎断裂则可分裂为两棵独立的植株，所以其与瓶子草属属物种的分支不同。通常从眼镜蛇瓶子草从种子生长至成年植株需要3至7年时间，而通过分株则更快。通过不断的分株，眼镜蛇瓶子草可迅速占领周围地区，从而保持其优势地位。这使其在周围植被密集地区的适应能力要强于瓶子草属植物。这种现象也可见于少数太阳瓶子草属植物中，如曲曼他太阳瓶子草（Heliamphora chimantensis）。[1]
眼镜蛇瓶子草的叶片有许多特征在食虫植物中是其独有的。如其半透明的斑点，虽然瓶子草属的某些物种也具有类似的斑点，但其是不透明的，不过两者在功能上是相同的。而眼镜蛇瓶子草捕虫瓶的上部，包括其球状膨大处，常呈90°至270°逆时针扭转，使得捕虫瓶的翼常呈螺旋状分布于捕虫瓶管状部。此外，眼镜蛇瓶子草也是唯一可以匍匐茎繁殖的囊状植物。[1]
大部分生长于恶劣环境中的食虫植物，其根系都会出现高度的改变。眼镜蛇瓶子草也不例外，其根系能耐受大火而存活下来。但过火后其根系的环境温度不能超过10℃，而通常其植株所处环境温度可能超过25℃。适宜的温度对于所有植物来说都是非常重要的，但不同器官对温度有不同要求却极其罕见。这种对温度的差异性要求的生理机制及进化优势还未清楚。[4]
一直以來人們對於眼鏡蛇瓶子草的授粉方式都不甚了解。其花朵形状特殊而复杂，是虫媒花的特化标志，但尚未被确定。眼镜蛇瓶子草的花朵为黄紫色。花外側有5枚綠色的花萼，內側有5枚帶有紅色紋路的花瓣，花萼比花瓣長。目前尚未實際觀察到授粉的過程，只能推測授粉者為蒼蠅或一些夜行性昆蟲，被花朵怪異的味道吸引而來。
斯图尔特·麦克弗森和唐纳德·施奈尔（Donald Schnell）在他们2010年的专著《北美的瓶子草科植物》中对瓶子草进行了全面的修订。他们确定了以下眼镜蛇瓶子草的类群：[1]
巴里·赖斯博士发现并命名了一种名为奥赛罗眼镜蛇瓶子草（D. californica 'Othello'）的变种。该变种不能产生红色素，无论在多强的光照下，其叶和花都只能为黄绿色。[5][1]
眼鏡蛇瓶子草是较難栽培的食蟲植物之一。其需要较高的日间温度及较低的夜间温度。其原生地为終年有冰涼山泉流入的沼澤或河岸，根部能一直保持较低的温度。所以在栽培最佳的模擬方法即是以冷涼的纯净水培养。天氣炎熱時可将冰塊放于土壤表面降溫。在高濕度、溫暖的環境下，可以給予植株充足日照；若濕度低或變化幅度大，則需稍微遮蔭。
眼镜蛇瓶子草从种苗开始种植是非常困难且缓慢的，所以通常在晚冬或春季以其匍匐茎繁殖。通常在春分至晚春時，匍匐莖節間上会长出许多小芽。將匍匐莖剪成數段，每段帶一些根。再將这些茎段放在凉爽潮濕的碎水苔上，保持明亮高濕的環境。數週後即可見到芽发育。
与其他生长于温带地区的食虫植物一样，眼鏡蛇瓶子草需要在冬季休眠才能长期存活。植株在冬季会停止生長3至5个月。直到邻近春天，成熟植株會長出單一朵花，並於數週後長出数个大型的捕虫瓶。整个夏季其都会不断长出捕虫瓶，但其尺寸都远小于春季的捕虫瓶。
许多栽培者都已成功栽培了眼鏡蛇瓶子草，並发现了三个变型：全綠、全紅、紅綠。野生的眼鏡蛇瓶子草，在一般強度的日照下為全綠，強光下則呈現紅綠色。
眼鏡蛇瓶子草（学名：Darlingtonia californica），又稱為加州瓶子草（California Pitcher plant）、眼鏡蛇百合（Cobra Lily）、眼鏡蛇植物（Cobra Plant），为瓶子草科眼鏡蛇瓶子草屬食蟲植物。眼镜蛇瓶子草属为单种属，仅眼镜蛇瓶子草一种。其原产於奧勒岡州及加利福尼亚州以北的沼澤及冷水浸润地。
眼镜蛇瓶子草的种加词“californica”来源于其发现地加利福尼亚州。而眼镜蛇瓶子草属的学名来源于宾夕法尼亚州伯明翰植物学家、医生及政治家威廉·达林顿（William Darlington）。眼镜蛇瓶子草的中文名称来源于其类似于眼镜蛇的管状叶及其类似蛇信子的管状叶末端叉状部分。
.jpg)
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 階級なし : キク類 asterids 目 : ツツジ目 Ericales 科 : サラセニア科 Sarraceniaceae 属 : ダーリングトニア属 Darlingtonia 種 : ダーリングトニア・カリフォルニカ D. californica 学名 Darlingtonia californica Torr. シノニム Chrysamphora californica (Torr.) Greene[2]
和名 ダーリングトニア・カリフォルニカ（ランチュウソウ） 英名 cobra plant
ダーリングトニア・カリフォルニカ Darlingtonia californica Torr. は、サラセニア科の食虫植物。筒状の葉の先端が丸く膨らみ、下側に口が開く。また口のそばに垂れ下がる付属体がある。北アメリカ西岸の一部にのみ分布し、本種1種のみで独立属をなす。
サラセニア科の他の植物と同じように、本種も葉が筒状になり、そこに虫が落ち込むようになっている。ただし葉の先端は大きく膨らみ、その下面に入り口があり、さらに入り口には先が二つに分かれた付属物がある点は独特である。膨らんだ頂端部は光を通し、昆虫が入りやすくなっている。花は花弁がよりあって雄しべと雌蘂を包み込む。花弁同士のすき間にその縁がくぼんで穴になる部分が出来、昆虫はこの穴から出入りする。
北アメリカ西部のごく限られた湿地にのみ分布する。生息地は冷たい水が流れる場所に限られる。面白い形の食虫植物として栽培されることもあるが、夏期の高温を嫌うので日本での栽培は難しい。
学名としてはクリサンフォラ属 Chrysamphora も、特にアメリカで使われた[3]。英名はコブラプラントで、立ち上がり、先端が膨らんだ葉の形によるものであろう。和名としてはランチュウソウがあり、これは膨らんだ葉の先端から鰭状の付属体が下がるところを金魚のランチュウに見立てたものである[4]。
地下の根茎から葉を根出状に出す多年生草本[5]。地下に匍匐茎を出し、周囲に新たな芽を出す。葉は長さ12-15cm、（ただし90cmに達するとの情報も[6]）筒状で先端が丸く膨らむ。葉はよじれて立ち上がり、先端では側が外を向き、先端に横向きに開く口を包むように、その上が大きな頭状に膨らみ、皿にその口の中肋の延長が左右2片に分かれたカイゼルひげ様の付属体となる[7]。この膨らんだ部分は脈間が透明になり、光を通す。
花茎は直立して分枝はなく、高さ36-100cmに達し、先端は下向きに曲がり、そこに単独の花を付ける。花弁は卵円形で縁は脈打ち、海老茶色から紫を帯び、長さは4-5cm、幅は約1.5cm。萼は5枚あり、披針形で緑色、長さ3-5cm、幅は8-12mmm。
花茎には途中に苞のような鱗片が6-9個ある。雄蕊は12か15本、柱頭は5裂する。開花時、萼片はやや平らに広がるが、花弁は互いに寄り合い、先端も互いに接近して雄蕊や雌蕊を閉じこめる形になる。この時、花弁の縁の中央にくぼみがあることから、互いに寄り合った時にこのくぼみ同士が向き合って穴が出来る。つまり5枚の花弁のそれぞれの間に5つの穴が出来ることになる、訪花昆虫はこの穴を出入り口として利用する[8]。
葉は途中で捻れる
花の側面・途中に鱗片がある
同・拡大
同・下面・花弁の間に穴が出来る
本種はいわゆる落とし穴式の食虫植物である。落とし穴の入り口は膨らんだ葉の先端の下にあるが、この部分を下から見上げると、葉の透明部から光が入り、まるでステンドグラスのようになっている。さらに入り口周辺や付属体には多くの蜜腺がある[9]。これに誘われて入り口から入った場合、昆虫は外に出るのが困難である。内側の面は滑りやすくなっており、昆虫はそのまま下に落ちる。なお、この植物は幼時には小型の捕虫葉をつけるが、これは立ちあがることなく地上に這うように伸びる。これは地上を歩くアリなどを捕らえるものである[10]。
葉の先端の断面
頂端部・脈の間が透明
見上げるとそこから光が
幼植物・葉は立ち上がらない
北アメリカ西部、オレゴン州の西部とカリフォルニア州北部にのみ分布する[11]。生育地は蛇紋岩質土壌で、表面に冷水が流れている場所である[12]。根の周りの地温は常に18℃を越えない。匍匐茎を伸ばし、大きな群落を作ることもある[13]。
生育環境
生育環境
本種はこの1種のみで独立の属とする。サラセニア科には3つの属があり、いずれも落とし穴式の食虫植物であるが、その捕虫葉の形や、それに花の構造に明確な違いがあり、区別は明らかである。本種の捕虫葉は筒の先端がドーム状に膨らみ、その下側に入り口があるもので、この点ではサラセニア属のヒメヘイシソウ S. psittacina と多少似ているが、口の側に付属体を持つのは本種のみである。花の構造はサラセニア属とは大きく異なり、サラセニア属の大きな特徴である雌蕊先端が傘状に広がることもない。
珍奇な形の植物であり、食虫植物であることから、観賞用に栽培されることがある。ただし、上記のように生育環境が特殊であり、自生地以外で生育させるのが難しい[14]。特に夏の暑さには非常に弱く、日本では冷房装置を用いる必要がある[15]。
ダーリングトニア・カリフォルニカ Darlingtonia californica Torr. は、サラセニア科の食虫植物。筒状の葉の先端が丸く膨らみ、下側に口が開く。また口のそばに垂れ下がる付属体がある。北アメリカ西岸の一部にのみ分布し、本種1種のみで独立属をなす。
.jpg)
_plant.jpg)
.jpg)
