Merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum) je jednoletá, středně vysoká, rozvětvená bylina, druh z rodu merlík. Tento polní plevel je rozšířen hlavně v mírném pásmu Evropy a Asie, jeho jižní hranice areálu prochází severní Afrikou, Íránem, Irákem a Čínou. V České republice roste především v teplejších oblastech, ve vyšších chladnějších polohách je méně častý.
Roste na místech, kde dochází k obnažování povrchových vrstev půdy. Nejlépe však na humózních, lehkých půdách, které jsou bohaté na živiny, dobře snáší i polostín. Vyskytuje se obvykle na úhorech, kompostech, rumištích a kolem komunikací, odkud se šíří na obdělávanou půdu polí a zahrad. Jeho výška a rozvětvení odpovídá úrodnosti půdy a množství vláhy. Roste na místech s holou, jinou vegetací nepokrytou půdou. Je rostlinou citlivou na nízkou teplotu a po prvních podzimních mrazících usychá.
Jednoletá rostlina s lodyhou vysokou 60 až 100 cm, která vyrůstá z kořene sahajícího do hloubky téměř 2 m. Podélně rýhovaná, poléhavá nebo vzpřímená, bohatě rozvětvená lodyha porůstá střídavými nebo protistojnými listy. Řapíkaté listy mají chobotnaté čepele v obryse troj až pětiúhelníkovité s dvěma až třemi ostrými zuby po obou stranách. Čepel je na bázi mělce srdčitá, na vrcholu dlouze a ostře špičatá a bývá dlouhá 8 až 20 cm a široká 6 až 15 cm. Mladá rostlina je šedavá a slabě pomoučená, v dospělosti je sytě zelená a lesklá. Rozemnutá rostlina nepříjemně páchne.
Široce rozkladitým květenstvím je řídká lata vidlanů chudokvětých klubíček, které jsou tvořeny oboupohlavnými, nenápadnými květy. Jejich pětičetná nálevkovitá okvětí mají lístky zelenavé barvy, které jsou volné neb nejvýše v dolní třetině srostlé. Květy kvetou v období od května do října a jsou opylovány větrem.
Merlík se rozmnožuje výhradně semeny, což jsou okrouhlé, zploštělé nažky, asi 2 mm velké. Po obvodě jsou kýlnaté a vytrvalé bělavé okvětí mají silně přitlačeno k hnědému až černému osemení se síti nepravidelných důlků. Na jedné rostlině může uzrát i několik tisíců semen.
Nažky mají nepravidelnou dormanci, v menším množství klíčí brzy po vysemenění, masově po přezimování v půdě. Nejlépe vzcházejí přímo z povrchu půdy nebo z nevelké hloubky při teplotě 5 až 30 °C, klíčivost si podržují více než desetiletí.
Plevelná rostlina vyskytující se nejčastěji v širokořádkových plodinách, v okopaninách a v zelinářských zahradách, řidčeji v nezapojených porostech obilnin nebo víceletých pícnin. Je konkurenčně silnou rostlinou, odčerpává užitkovým rostlinám živiny, vláhu a světlo. Protože existuje osvědčený způsob jak zabránit dalšímu šíření, nedovolit rostlině vysemenit se, bývá merlík zvrhlý posuzován jako plevel méně významný.[1][2][3][4][5]
Listy
Květenství
Obrázky, zvuky či videa k tématu merlík zvrhlý ve Wikimedia Commons
Merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum) je jednoletá, středně vysoká, rozvětvená bylina, druh z rodu merlík. Tento polní plevel je rozšířen hlavně v mírném pásmu Evropy a Asie, jeho jižní hranice areálu prochází severní Afrikou, Íránem, Irákem a Čínou. V České republice roste především v teplejších oblastech, ve vyšších chladnějších polohách je méně častý.
Vaahterasavikka (Chenopodium hybridum) on suurilehtinen Euraasiassa tavattava savikkalaji.
Yksivuotinen vaahterasavikka kasvaa 20–80 cm korkeaksi. Kasvi on väriltään vaihtelevan vihreä ja sen nuoret osat ovat jauhoisia. Varsi on kellanvihreä, juovainen, pysty, särmikäs ja etenkin alaosasta niukkahaarainen. Lehdet ovat varressa kierteisesti. Varren keskiosissa lehtien lapa on kooltaan 4–12 cm ja muodoltaan leveänpuikea, harvaan liuskamaisesti isohampainen ja tavallisesti hertta- tai tylppätyvinen. Kukinto on lehdetön, runsashaarainen ja terttumainen, kukkasykeröt ovat pieniä. Suomessa vaahterasavikka kukkii heinä-syyskuussa. Pähkylä on kehän muodostaman hedelmäverhiön suojaama. Musta siemen on vaaka-asennossa ja tiukasti kiinni pähkylän seinässä. Kooltaan siemen on 1,6–2 mm pitkä, ympärykseltään pyöreä, tylppäreunainen ja pinnaltaan syväkuoppainen.[1][2]
Laji muistuttaa suuresti Pohjois-Amerikassa tavattavaa plataanisavikkaa (C. simplex).[3] Aikaisemmin plataanisavikka luokiteltiinkin vaahterasavikan yhdeksi alalajiksi (C. hybridum ssp. gigantospermum).[4]
Vaaterasavikkaa tavataan Euroopassa Pohjois-Espanjasta ja Britteinsaarilta läpi Keski- ja Etelä-Euroopan Pohjois-Kreikkaan, Romaniaan, Ukrainaan, Kaukasukselle ja Etelä- ja Keski-Venäjälle. Pohjoisessa levinneisyysalue ulottuu Fennoskandian keskiosiin. Levinneisyysalue jatkuu Venäjällä Aasian puolelle Etelä-Siperiaan ja satunnaisempana Keski-Aasiaan ja Pohjois-Kiinaan.[5]
Suomessa vaahterasavikkaa on tavattu Etelä- ja Länsi-Suomessa Oulun korkeudelle saakka. Eteläisimmässä Suomessa laji on vakiintunut uustulokas, muualla maassa satunnainen tulokaslaji.[3][6]
Vaahterasavikka on kulttuurin seuralainen, jota tavataan muun muassa puutarhoissa, satamissa, kaatopaikoilla, kaupungeissa, rautateillä ja erilaisilla joutomailla.[2][3]
Monien muiden savikkalajien tavoin myös vaahterasavikka kelpaa ihmisravinnoksi.[3]
Vaahterasavikka (Chenopodium hybridum) on suurilehtinen Euraasiassa tavattava savikkalaji.
De esdoornganzenvoet (Chenopodium hybridum, syn.: Chenopodiastrum hybridum) is een eenjarige plant uit de amarantenfamilie (Caryophyllaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en stabiel of toegenomen. De esdoornganzenvoet komt van nature voor in de gematigde streken van Europa, India, Azië en China en is van daaruit verspreid naar Noord-Amerika. Het aantal chromosomen 2n = 18.
De plant wordt 30 - 100 cm lang en stinkt bij aanraking. De kantige, gegroefde, rechtopgaande stengel is niet of weinig vertakt en op jonge leeftijd melig behaard. De 5 - 20 cm lange en 5 - 16 cm brede, eirond-driehoekige bladeren hebben een zwak hartvormige of afgeknotte voet. Aan de rand van het gesteelde, kale blad zitten enkele uit elkaar staande bladtanden.
De esdoornganzenvoet bloeit van juli tot in september. De piramidale bloeiwijze is een vertakte, brede, losse en voor een groot deel niet bebladerde pluim met groene bloemen, die in vrij ver uit elkaar staande kluwens zitten. De bloem heeft vijf, alleen aan de voet vergroeide bloemdekbladen, vijf meeldraden en 2 - 3 stempels.
De vrucht is een nootje. De zwarte zaden zijn 1,75 -2,0 mm breed en bezet met kraterachtige putjes.
De esdoornganzevoet komt voor in groentetuinen, akkers, zeeduinen, afgravingen, industrieterreinen, ruigten en open plekken in bermen.
Herbarium exemplaar
Bladeren
Achterkant blad
Stengel
Bloemen
Vruchten
Zaden en vrucht
Zaden
Zie de categorie Chenopodiastrum hybridum van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. De esdoornganzenvoet (Chenopodium hybridum, syn.: Chenopodiastrum hybridum) is een eenjarige plant uit de amarantenfamilie (Caryophyllaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en stabiel of toegenomen. De esdoornganzenvoet komt van nature voor in de gematigde streken van Europa, India, Azië en China en is van daaruit verspreid naar Noord-Amerika. Het aantal chromosomen 2n = 18.
De plant wordt 30 - 100 cm lang en stinkt bij aanraking. De kantige, gegroefde, rechtopgaande stengel is niet of weinig vertakt en op jonge leeftijd melig behaard. De 5 - 20 cm lange en 5 - 16 cm brede, eirond-driehoekige bladeren hebben een zwak hartvormige of afgeknotte voet. Aan de rand van het gesteelde, kale blad zitten enkele uit elkaar staande bladtanden.
De esdoornganzenvoet bloeit van juli tot in september. De piramidale bloeiwijze is een vertakte, brede, losse en voor een groot deel niet bebladerde pluim met groene bloemen, die in vrij ver uit elkaar staande kluwens zitten. De bloem heeft vijf, alleen aan de voet vergroeide bloemdekbladen, vijf meeldraden en 2 - 3 stempels.
De vrucht is een nootje. De zwarte zaden zijn 1,75 -2,0 mm breed en bezet met kraterachtige putjes.
De esdoornganzevoet komt voor in groentetuinen, akkers, zeeduinen, afgravingen, industrieterreinen, ruigten en open plekken in bermen.
Herbarium exemplaar
Bladeren
Achterkant blad
Stengel
Bloemen
Vruchten
Zaden en vrucht
Zaden
Hjertemelde (Chenopodiastrum hybridum) er en ettårig urt i amarantfamilien. Den ble inntil 2012 regnet til slekta Chenopodium som Chenopodium hybridum.
Den er glatt og kan bli opptil 80 cm høy. Stengelen er kantet, opprett og sparsomt forgrenet. De store bladene har lang stilk og kan bli opptil 20 cm lange; de er ovalt hjerteformete til trekantede med noen få, store tenner. Blomstene sitter i forgrenete, glisne topper. Frøene er svarte.
Planten vokser på næringsrik jord som jordhauger og ruderatmark. Arten har en vid utbredelse i Eurasia. I Norge er den blitt funnet nordover til Nordfjord, men ser ikke ut til å kunne etablere stabile populasjoner.
Hjertemelde (Chenopodiastrum hybridum) er en ettårig urt i amarantfamilien. Den ble inntil 2012 regnet til slekta Chenopodium som Chenopodium hybridum.
Den er glatt og kan bli opptil 80 cm høy. Stengelen er kantet, opprett og sparsomt forgrenet. De store bladene har lang stilk og kan bli opptil 20 cm lange; de er ovalt hjerteformete til trekantede med noen få, store tenner. Blomstene sitter i forgrenete, glisne topper. Frøene er svarte.
Planten vokser på næringsrik jord som jordhauger og ruderatmark. Arten har en vid utbredelse i Eurasia. I Norge er den blitt funnet nordover til Nordfjord, men ser ikke ut til å kunne etablere stabile populasjoner.
Komosa wielkolistna (Chenopodium hybridum L., właśc. Chenopodiastrum hybridum (L.) S. Fuentes & al.[2]) – gatunek rośliny z rodziny komosowatych. Występuje w całej niemal Europie i na obszarach Azji o klimacie umiarkowanym, a miejscami również o klimacie tropikalnym (w Indiach)[3]. Na terenie Polski jest dość pospolity, prawdopodobnie jest archeofitem[4].
Roślina roczna. Kwitnie od lipca do września. Siedliska ruderalne. Gatunek wybitnie azotolubny. Rośnie na niżu na siedliskach ruderalnych, ale także na polach uprawnych (chwast).
Komosa wielkolistna (Chenopodium hybridum L., właśc. Chenopodiastrum hybridum (L.) S. Fuentes & al.) – gatunek rośliny z rodziny komosowatych. Występuje w całej niemal Europie i na obszarach Azji o klimacie umiarkowanym, a miejscami również o klimacie tropikalnym (w Indiach). Na terenie Polski jest dość pospolity, prawdopodobnie jest archeofitem.
Chenopodiastrum hybridum (L.) S.Fuentes, Uotila & Borsch, 2012
Синонимы
Марь гибри́дная (лат. Chenopodiástrum hýbridum, также Chenopódium hybridum) — однолетние сорное травянистое растение, относящееся к роду Хеноподиаструм (Chenopodiastrum), выделенному из рода Марь (Chenopodium) семейства Амарантовые (Amaranthaceae).
Широко распространённое в Северном полушарии, обычное для средней России рудеральное растение, особенно часто встречается в чернозёмных районах. Произрастает вблизи поселений вдоль дорог и канав, на пустырях, огородах и в посевах, заселяет окрестные леса и берега водоёмов.
Растение высотой до 100 см. Стебель прямостоячий, простой или ветвистый, в сечении угловатый, с бороздками. Листья на длинных черешках, длиной от 5 до 20 см и 5—16 см шириной, яйцевидно-продолговатой формы у основания и узкие ланцетные у верхушки. Край листовой пластинки с редкими крупными зубцами. Цветки обоеполые собраны в рыхлые пирамидальные метельчатые соцветия. Цветение длится с июля по сентябрь.
Семена сжатые, диаметром от 1,5 до 2,0 мм, тускло-чёрного цвета с неглубокими ямочками. Созревают начиная с августа. С одного растения получается до 15 тысяч семян.
Растение обладает запахам дурмана, содержат алифатическую аминокислоту лейцин. Имеются сообщения о токсичности растения для домашних животных, особенно для свиней.
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Марь гибри́дная (лат. Chenopodiástrum hýbridum, также Chenopódium hybridum) — однолетние сорное травянистое растение, относящееся к роду Хеноподиаструм (Chenopodiastrum), выделенному из рода Марь (Chenopodium) семейства Амарантовые (Amaranthaceae).
Широко распространённое в Северном полушарии, обычное для средней России рудеральное растение, особенно часто встречается в чернозёмных районах. Произрастает вблизи поселений вдоль дорог и канав, на пустырях, огородах и в посевах, заселяет окрестные леса и берега водоёмов.
杂配藜（学名：Chenopodium hybridum）为苋科藜属的植物。分布于欧洲、中亚地区、朝鲜、西伯利亚、北美、蒙古、印度、夏威夷群岛、日本以及中国大陆的甘肃、浙江、四川、青海、新疆、辽宁、西藏、云南、内蒙古、河北、山西、黑龙江、陕西、吉林、宁夏等地，生长于海拔500米至4,000米的地区，多生在林缘、山坡灌丛间及沟沿，目前尚未由人工引种栽培。
大叶藜（东北草本植物志）
这是一篇莧科小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_IMG_1529.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_IMG_1544.jpg)
.jpg)
.jpg)
_IMG_1544.jpg)
