Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) je druh raka, jeden ze dvou původních českých raků. Obývá především chladné a čisté vody horních úseků toků, jež mají kamenité či štěrkové dno,[2] kde se ukrývá pod kameny a v jeskyňkách. Je velice citlivý na čistotu vody.
Kamenáč se podobá raku říčnímu (Astacus astacus), má však jinak utvářený nosec (rostrum) a jen jeden pár hrbolků na pancíři (karapax) za očními výkroji. Dorůstá průměrně délky 60–90 mm a hmotnosti 100 g.[2] Krunýř má hladký, široký, postorbitální lišta, která se nachází na karapaxu za očima, je jen jedna, rostrum je krátké. Klepeta jsou mohutná, s množstvím hrbolků a trnů, na spodní straně jsou světlá, stejně jako nohy. Při sevření klepet se jejich prsty nedovírají. Na hlavě jsou dva páry tykadel a dvě oči. Zadeček je článkovaný, zakončený pětidílnou ploutvičkou. Zbarvení se řídí podle příslušné lokality, často bývá do šedomodra.
Možná záměna s dalšími českými raky a to zejména s rakem bahenním (Pontastacus leptodactylus), který je jen o něco větší (velikost dospělců asi 120–150 mm). Rak bahenní má obvykle krunýř pokrytý výraznými hrbolky a postorbitální lišty jsou dvě. Klepeta má úzká a drobná. Od raka říčního ho odlišíme snadno podle červeného zbarvení na spodní straně klepet.
Osou rozšíření druhu je Dunaj. Od rumunské řeky Olt pak pokračuje vhůru proti proudu do Německa a Švýcarska a do částí rýnské a labské pánve. Je rozšířen v jižním německu a Švýcarsku Rakousku, Maďarsku, Slovinsku a Chorvatsku [3].
V současné době se kamenáči vyskytují lokálně v malých a středních tocích. V České republice je rozšířen v západních (hlavně povodí Úhlavy, Úslavy, Bradavy a Klabavy) a středních Čechách (v CHKO Křivoklátsko a okolí v povodí Stroupínského potoka a některých přítocích Berounky) a v izolovaných lokalitách v CHKO České středohoří a Podkrkonoší (PP Luční potok v Podkrkonoší). Na Moravě jeho výskyt není v současné době prokázán. O značný úbytek kamenáčů se zasloužilo onemocnění způsobené řasovkou (dříve Oomycetou) Aphanomyces astaci především v letech 1876–1885, jež bývá běžně označována jako račí mor. Na Slovensku se kamenáč vyskytuje hojněji v Malých Karpatech.
Rak kamenáč se vyskytuje především v horních úsecích meandrujících toků s kamenitým či štěrkovitým dnem. Své úkryty vyhledává převážně pod kameny v celém korytě potoků a řek v klidných zónách vody.
K páření dochází na podzim.Samci nalepují samicím bílé trubičkovité spermatofory do blízkosti párovitých pohlavních otvorů na kyčlích třetího páru hrudních noh. V říjnu a listopadu kladou samice vajíčka velikost asi 3 mm v průměru, černohnědé barvy, v počtu asi 50–100kusů. Jsou lepkavá a ulpívající na zadečkových nožkách (samice při kladení podkládá zadeček pod tělo). Samice opatruje vajíčka pod zadečkem až do jara, kdy se z nich líhnou malí ráčci, kteří se zde ještě nějakou dobu aktivně přidržují. Malí ráčci se po vykulení živí planktonem. Ráčci se několikrát svlékají a do zimy dosahují délky asi 4 cm. Pak už rostou pomaleji, ale i v dospělosti se dále pravidelně svlékají.
Samci se liší od samic větší velikostí, širším karapaxem (u samic naopak) a tím, že mají prvé dny dva páry zadečkových nožek přeměněny v kopulační orgán.
Raci loví v noci různé vodní živočichy. Žere také mrtvá těla živočichů nebo rostliny.
Existence raka kamenáče je ohrožena několika negativními vlivy, zejména znečišťováním toků odpadními vodami z průmyslu, odpadem a chemikáliemi používanými v zemědělství, lesním hospodářství, ale také komunálními odpadními splašky. Silné usazeniny sedimentů v důsledku přísunu ze zemědělství vedou pro stálé vyplňování dutých prostorů k vyhynutí obsádek nebo zabraňují novému osídlení. Dalším velmi závažným faktorem jsou vodohospodářské zásahy. Jedná se o regulační úpravy na tocích, které většinou znamenají sníženou diverzitu mikrohabitatů koryta. S regulacemi je spojeno často i čištění a prohlubování koryta, při kterém dochází v dotčených úsecích k likvidaci většiny organismů. Příčinou ohrožení tohoto druhu bývá rovněž narušení biologické rovnováhy v tocích vysazením nadměrného množství pstruhů likvidujících mladé jedince či predace přemnoženým nepůvodním druhem – norkem americkým. Velmi významným negativním vlivem působícím na původní druhy raků je onemocnění zvané račí mor, jehož původcem je plíseň Aphanomyces astaci.
V rámci péče o druh je nutné zejména zachovat čistotu vody a přirozený charakter koryta toků i jejich okolí, ve kterých se ještě rak kamenáč vyskytuje. Z opatření směřujících ke zlepšení stavu populací druhu je podstatné odstraňování nevhodných vodohospodářských zásahů, zamezení možnému znečištění vody a zanášení koryta sedimenty. V určitých oblastech lze doporučit provedení monitoringu populace norka amerického a v případě zjištění výskytu významnější populace přistoupit k její eliminaci. V souvislosti s hrozícím onemocněním račího moru je nutná maximální opatrnost při záchranných transferech, výzkumech, souvisí s upozorněním rybářů na problematiku možného výskytu račího moru, dezinfekcí společně se sledováním výskytu nepůvodních druhů raků, kteří jsou přenašeči onemocnění a snahou zamezit jejich dalšímu šíření.
Všichni raci jsou velmi citliví na změny chemického složení vody. I slabé a jednorázové znečištění potoka vyhubí směrem po proudu celou račí populaci. Znovuosídlení vytrávené vodoteče probíhá pomalu za předpokladu, že již k dalším otravám nedojde. Je možno klást rovnítko mezi ochranou raků a ochranou přirozeného stavu a čistoty vod. Raky lze používat též pro bioindikaci čistoty řek a potoků. Z potoků, které nejsou zastíněny břehovými porosty, raci též mizí. Vydlážděné betonové stoky jsou pro ně zcela neobyvatelné.
Obrázky, zvuky či videa k tématu rak kamenáč ve Wikimedia Commons
Galerie rak kamenáč ve Wikimedia CommonsRak kamenáč (Austropotamobius torrentium) je druh raka, jeden ze dvou původních českých raků. Obývá především chladné a čisté vody horních úseků toků, jež mají kamenité či štěrkové dno, kde se ukrývá pod kameny a v jeskyňkách. Je velice citlivý na čistotu vody.
Austropotamobius torrentium eller «steinkreps» er en art av ferskvannskreps i slekten Austropotamobius (familie Astacidae, orden Reptantia). Den er en av 3 - 5 arter i denne slekten. Denne arten har tidligere vært regnet til slekten Astacus, men er siden flyttet.
Utbredelsen er utpreget laurentisk med forekomster i elver og innsjøer i vestlige Europa.
En moderne oppdatering av systematikken rundt denne arten gis her med basis i WoRMS-databasens systematikk fra 2013.[1].
Austropotamobius torrentium eller «steinkreps» er en art av ferskvannskreps i slekten Austropotamobius (familie Astacidae, orden Reptantia). Den er en av 3 - 5 arter i denne slekten. Denne arten har tidligere vært regnet til slekten Astacus, men er siden flyttet.
Utbredelsen er utpreget laurentisk med forekomster i elver og innsjøer i vestlige Europa.
Rak strumieniowy, rak górski [2] (Austropotamobius torrentium) – europejski gatunek raka niewielkich rozmiarów[4], długości ok. 13 cm dł.[5], zamieszkujący podgórskie strumienie i rzeki o zimnej i czystej wodzie[5]. Żyje w dopływach Dunaju, części dorzecza Łaby oraz Renu i na Półwyspie Bałkańskim[4]. W Polsce nie został stwierdzony, ale występuje w Czechach w pobliżu polskiej granicy[6].
Opisano 3 podgatunki tego gatunku[1]:
Rak strumieniowy, rak górski (Austropotamobius torrentium) – europejski gatunek raka niewielkich rozmiarów, długości ok. 13 cm dł., zamieszkujący podgórskie strumienie i rzeki o zimnej i czystej wodzie. Żyje w dopływach Dunaju, części dorzecza Łaby oraz Renu i na Półwyspie Bałkańskim. W Polsce nie został stwierdzony, ale występuje w Czechach w pobliżu polskiej granicy.
Opisano 3 podgatunki tego gatunku:
Austropotamobius torrentium torrentium Austropotamobius torrentium danubicus Austropotamobius torrentium macedonicusAustropotamobius torrentium là một loài tôm hùm đá trong họ Astacidae. Chúng được tìm thấy chủ yếu trong các chi lưu của Danube, bắt nguồn từ phần phía bắc của bán đảo Balkan.
Bài viết Giáp xác mười chân này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Austropotamobius torrentium là một loài tôm hùm đá trong họ Astacidae. Chúng được tìm thấy chủ yếu trong các chi lưu của Danube, bắt nguồn từ phần phía bắc của bán đảo Balkan.
巨石螯蝦（學名Austropotamobius torrentium），又名石小龍蝦，是歐洲的一種淡水螯蝦。它們分佈在源於巴爾幹半島北部的多瑙河流域。
巨石螯蝦長約10厘米，甲殼褐色，額劍呈三角形及沒有鋸齒，底部奶白色。雄蝦的爪比雌蝦大，但雌蝦的腹部較大。[3]雄蝦首兩對腹足是用來傳遞精子的，雌蝦的腹足則是用來哺育卵的。[3]
巨石螯蝦分佈在多瑙河流域，由上游羅馬尼亞奧爾特河至德國及瑞士，並進入萊茵河及易北河盆地。它們廣泛分佈在德國南部、瑞士、奧地利、匈牙利、斯洛文尼亞及克羅地亞。[4]
在法國有兩個巨石螯蝦的群落，分別在阿爾薩斯及洛林。[5]在捷克及斯洛伐克就4個已知的群落，都是位於小卡帕田山脈（Lesser Carpathians）。[6]最北端的群落則是在近德累斯頓的地方。[7]義大利是它們的西南邊界，最少有兩個群落分佈在近塔爾維西奧（Tarvisio）。[5]它們東至阿爾巴尼亞的德林河（Drin River），2005年更在土耳其出沒。[8]在羅馬尼亞，它們在阿普塞尼山脈（Apuseni Mountains）及喀爾巴阡山脈出沒，與奧斯塔歐洲螯蝦的分佈地些微重疊。[3]
西部群落的遺傳性很單調，而在上庫帕河群落的基因則與其他巨石螯蝦不同，所以從而得知它們是源自巴爾幹半島西部。[9]
巨石螯蝦喜歡棲息在寒冷及湍急的溪，也有些會棲息在河流及湖泊。它們會在河堤挖穴，並會躲到樹根或岩石下，於夜間才出來覓食。[3]
成年的巨石螯蝦吃多種植物食物，包括葉子；幼蝦則會吃水生的無脊椎動物。[3]它們的天敵有赤狐、棕熊、歐亞狼及獾；幼蝦則會是魚類的食物。[3]它們對於氧濃度及污染十分敏感。[3]它們也受到小龍蝦瘟疫及排到河流中清潔劑的威脅。[3]
巨石螯蝦於10月下旬會進行交配。雌蝦會帶著40-70顆受精卵直至孵化。幼蝦每年會脫殼4-5次，成熟了後就會減至每年1-2次。它們3-5歲大就達至性成熟，約長35-50毫米。成年雄蝦每年會繁殖一次，但雌蝦要在卵孵化後最少一年才能繁殖。[3]
巨石螯蝦是歐洲最受威脅的物種之一[7]，受到歐盟棲地指令（European Union Habitats Directive）[10]及《欧洲野生生物与自然生境保护伯尔尼公约》（Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats）的保護[11]，而國際自然保護聯盟則將它們列為數據缺乏。[1]
