Boží květ (Dodecatheon) či božskokvět[1] je rod rostlin z čeledi prvosenkovité. V současné taxonomii byly všechny druhy tohoto rodu vřazeny do rodu Primula. Boží květy jsou vytrvalé byliny s přízemní růžicí listů a květy v okolíkovitém květenství. Korunní lístky jsou silně nazpět ohnuté podobně jako u bramboříku a květy jsou přizpůsobené specializovanému způsobu opylování včelami. Do rodu bylo řazeno 17 druhů rozšířených téměř výhradně v Severní Americe.
Boží květy se pěstují jako skalničky a zahradní trvalky.
Boží květy jsou vytrvalé byliny se vzpřímeným jednoduchým stvolem. Listy jsou celokrajné, zubaté nebo vroubkované, uspořádané v přízemní růžici. Řapík bývá křídlatý. Květy jsou uspořádané v chudých až mnohokvětých okolících, někdy pouze jednotlivé. Kalich je trubkovitý, obvykle zelený, zakončený 4 nebo 5 laloky většinou delšími než trubka. Koruna je bílá, růžová, fialová nebo purpurová se žlutavou nebo bělavou bází a často s purpurovým nebo červeným kroužkem. Na bázi koruny je vyvinuta krátká korunní trubka. Korunní lístky jsou silně nazpět ohnuté, na vrcholu většinou špičaté. Tyčinky jsou volné nebo srostlé v trubičku. Plodem je tobolka pukající chlopněmi nebo víčkem. Semena jsou tmavě hnědá až černá.[2]
Kvetoucí D. redolens
Detail květů D. conjugens
Tobolky D. meadia
Rod Dodecatheon zahrnuje 17 druhů. Je rozšířen v Severní Americe od arktických oblastí Kanady a Aljašky po severozápadní Mexiko.[2] Arktický druh D. frigidum zasahuje i na ruský Dálný východ.[3] Převážná většina druhů roste v západní polovině Severní Ameriky s výjimkou D. meadia, který má rozsáhlý areál ve východních oblastech. Do arktických oblastí zasahují druhy D. frigidum a D. jeffreyi.[4]
Květy jsou přizpůsobeny specializovanému způsobu opylování včelami, známému jako buzz-pollination. Včela při něm velmi rychlými vibracemi vytřásá pyl z prašníků. Podobný způsob opylování mají i některé jiné rostliny, např. lilky, klikva či některé melastomovité.[5][6]
Na listech božího květu zahradního se živí housenky severoamerických modrásků Agriades glandon a A. cassiope.[7]
Rod Dodecatheon není v současné taxonomii uznáván a byl vřazen do rodu Primula. Výsledky molekulárních studií ukázaly, že je blízce příbuzný s prvosenkami z podrodu Auriculastrum, jako je P. palinuri, P. cusickiana nebo P. cuneifolia. Osobitý tvar květů u rodu Dodecatheon souvisí se specializovaným způsobem opylování.[8][6]
Prvosenka Primula cuneifolia, jeden z druhů blízce příbuzných s božím květem
Boží květy se pěstují jako zahradní trvalky a skalničky. Jedním z nejokrasnějších a nejčastěji pěstovaných druhů je boží květ zahradní (Dodecatheon meadia), vyznačující se vysokými květenstvími a nápadnými květy. Byly vyšlechtěny i bělokvěté kultivary. Dodecatheon hendersonii 'Sooke' je trpasličí kultivar. Rostliny vyžadují dobře propustnou, humózní půdu. Na jaře potřebují zálivku, po zbytek roku sušší podmínky. Zatahují v půli léta.[9][10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu boží květ ve Wikimedia Commons
Boží květ (Dodecatheon) či božskokvět je rod rostlin z čeledi prvosenkovité. V současné taxonomii byly všechny druhy tohoto rodu vřazeny do rodu Primula. Boží květy jsou vytrvalé byliny s přízemní růžicí listů a květy v okolíkovitém květenství. Korunní lístky jsou silně nazpět ohnuté podobně jako u bramboříku a květy jsou přizpůsobené specializovanému způsobu opylování včelami. Do rodu bylo řazeno 17 druhů rozšířených téměř výhradně v Severní Americe.
Boží květy se pěstují jako skalničky a zahradní trvalky.
Die Götterblumen (Dodecatheon) waren eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Die Dodecatheon-Arten werden seit 2007 als Sektion Primula sect. Dodecatheon in der Gattung Primula (Primeln) eingegliedert[1]. Sie ist in Nordamerika verbreitet.
Die Götterblumen-Arten sind ausdauernde (perennierende), krautige Pflanzen und erreichen Wuchshöhen von 5 bis 50 Zentimetern. Die Pflanzen überdauern den Winter mit einem unterirdischen Rhizom. Die Laubblätter sind in einer grundständigen Rosette angeordnet.[2] Die Blattspreite ist einfach.[3]
Die Blütezeit liegt im Frühjahr. Auf einem Blütenstandsschaft steht ein doldiger Blütenstand der 1 bis 25 Blüten enthält. Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Blütenkronblätter sind verwachsen. Charakteristisches Merkmal bei den Götterblumen-Arten sind die fünf umgeschlagene Kronlappen. Der Hals der Blütenkrone hat bei den Götterblumen meist eine auffällige farbige Markierung mit einem Übergang von schwarz-braun zu gelb. Die Kronlappen sind weiß, rosa-, purpurfarben oder rot. Es sind fünf Staubblätter vorhanden.[2][3]
Es erfolgt vegetative Vermehrung aus dem überdauernden Rhizom.
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten. Götterblumen-Arten produzieren keinen Nektar. Stattdessen sammeln die Bestäuber, vor allem Hummelarten (Bombus spec.), die Pollen. Die Hummeln lösen durch Vibrationen Pollen von den Staubbeuteln (Antheren). Die für die Vibrationsbestäubung typische Blütenform mit zurückgeschlagenen Blütenkronblättern (als „solaniform“ bezeichnet nach den Solanum-Arten; weitere Beispiele: Ramonda-Arten, Oxycoccus-Arten und Cylamen-Arten) und mit poricidalen Staubbeuteln hat sich unabhängig in verschiedenen Pflanzengattungen entwickelt und stellt somit ein typisches Beispiel für konvergente Evolution dar.[4]
Der Gattungsname Dodecatheon geht auf Plinius den Älteren zurück und setzt sich aus den griechischen Worten dodéka (Zwölf) und théos (Gott) zusammen: Zwölfgötterblume[5]. Anekdotisch soll Plinius die Blume nach den bedeutendsten sechs griechischen Göttinnen und sechs Göttern benannt haben, da ihr allheilende Kräfte und somit die Herrlichkeit der Götter zugeschrieben wurde (25. Buch der Naturgeschichte von Cajus Plinius Secundus[6]). Plinius selbst kann diese nordamerikanische Pflanzenarten nie gesehen haben, welche Pflanzenart genau er mit dem Namen "Dodecatheon" beschrieb ist unbekannt, es wird vermutet, dass die Gemeine Schlüsselblume (Primula officinalis) gemeint war. Carl von Linné verwendete allerdings 1754 in der 5. Auflage seines Werkes Genera Plantarum den antiken Namen Dodecatheon für diese nordamerikanische Pflanzengattung. Götterblumen kommen natürlicherweise in Nordamerika und entlang der Beringstraße vor. Ein anderer, am Aussehen der Pflanze inspirierter Name ist Sternschnuppenblume, da die Blütenkrone wie ein Kometenschweif vom spitzen Fruchtstand absteht.[7]
Der Name Dodecatheon geht auf Carl von Linné zurück. Basierend auf den Ähnlichkeiten der Blüte wurde eine nahe Verwandtschaft zur Gattung Alpenveilchen (Cyclamen) postuliert. Auf Grund der unterschiedlichen geographischen Verbreitung und der morphologischen Ähnlichkeit der Dodecatheon in ihrem Stadium vor der Blüte zur Allioni-Primel (Primula allionii) wurde die Verwandtschaft zur Primula-Gattung genauer untersucht. In Studien an Chloroplasten-DNA und nukleärer DNA wurde ermittelt, dass der jüngste gemeinsame Vorfahr (Most recent common ancestor) aus der Primula-Gattung stammt. Aus diesem Grund werden seit Mast et al. 2007 die Dodecatheon als Sektion der Gattung Primula zugeordnet (vgl. z. B. Jepson-eFlora[3]). Im Gegensatz zu den meisten Primeln sind Dodecatheon nicht heterostyl. Wahrscheinlich hat sich aus einem distylen gemeinsamen Vorfahren bei den Dodecatheon-Arten eine der beiden Morphologien genetisch fixiert und sich in weiteren Schritten die solaniforme Blütenform entwickelt.[8][9]
Die monophyletische Sektion Dodecatheon gehört zur Untergattung Auriculastrum Schott aus der Gattung Primula L.[3]
Die Arten der Sektion Primula sect. Dodecatheon sind in Nordamerika verbreitet.
Zur Sektion Primula sect. Dodecatheon (L.) A.R.Mast & Reveal gehören:[3]
Die Götterblumen (Dodecatheon) waren eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Die Dodecatheon-Arten werden seit 2007 als Sektion Primula sect. Dodecatheon in der Gattung Primula (Primeln) eingegliedert. Sie ist in Nordamerika verbreitet.
Primula sect. Dodecatheon is a section of herbaceous flowering plants in the family Primulaceae.[1][2][3][4] Primula species in this section were formerly placed in a separate genus, Dodecatheon.[2] The species have basal clumps of leaves and nodding flowers that are produced at the top of tall stems rising from where the leaves join the crown. The genus is largely confined to North America and part of northeastern Siberia. Common names include shooting star,[5] American cowslip, mosquito bills, mad violets,[6] and sailor caps. A few species are grown in gardens for their showy and unique flower display.
The stamens are thrust out with the sepals bent back. The flowers are pollinated by bees, which grab hold of the petals, and gather pollen by vibrating the flowers by buzzing their wings (buzz pollination). The vibration releases pollen from the anthers.
Carl Linnaeus created the genus Dodecatheon in Species Plantarum in 1753.[7] Dodecatheon could be distinguished by its buzz-pollinated flowers, with reflexed petals and projecting styles and anthers. Repeated molecular phylogenetic studies agreed with morphological and cytological evidence that Dodecatheon was most closely related to one of the subgenera of Primula, P. subgen. Auriculastrum, so that if Dodecatheon is kept separate from Primula, then Primula is not monophyletic. Accordingly, in 2007, Austin R. Mast and James L. Reveal reduced the genus Dodecatheon to Primula sect. Dodecatheon of P. subgen. Auriculastrum, and provided names in Primula for all former Dodecatheon species.[8]
17 Primula species are placed in Primula section Dodecatheon.[8]
Several species are found in cultivation, including Primula latiloba (Dodecatheon dentatum), Primula hendersonii (Dodecathon hendersonii) and Primula meadia (Dodecathon meadia).
Species of Primula sect. Dodecathon need good drainage and often dry soils in summer and winter when plants are dormant, in the spring plants like moist soils for best growth. Plants grown in dry soils tend to be smaller and lower growing. Since plants typically go summer dormant, seed raised plants need three or more years of growth before they are large enough to bloom. For some species, if given frequent light fertilization and kept moist, dormancy can be delayed resulting in larger plants after germination and the interval between germination and flowering decreased by a year or two. Another technique to shorten the interval between seed germination and flowering is to place the plants in a cooler after dormancy has set in, in late spring, and after a number of weeks move the plants to a shadehouse in midsummer where new growth will start. The flowers produce seeds via buzz pollination.[9]
They can be propagated by division in winter.
Several varieties of the Pacific Northwest are edible.[10]
Primula sect. Dodecatheon is a section of herbaceous flowering plants in the family Primulaceae. Primula species in this section were formerly placed in a separate genus, Dodecatheon. The species have basal clumps of leaves and nodding flowers that are produced at the top of tall stems rising from where the leaves join the crown. The genus is largely confined to North America and part of northeastern Siberia. Common names include shooting star, American cowslip, mosquito bills, mad violets, and sailor caps. A few species are grown in gardens for their showy and unique flower display.
The stamens are thrust out with the sepals bent back. The flowers are pollinated by bees, which grab hold of the petals, and gather pollen by vibrating the flowers by buzzing their wings (buzz pollination). The vibration releases pollen from the anthers.
Dodecatheon es un género de plantas de la familia de las primuláceas. Comprende 84 especies descritas y de estas, solo 15 aceptadas.[1] Las flores requieren polinización por zumbido.
El género fue descrito por Antoine-Laurent de Jussieu y publicado en Species Plantarum 1: 144. 1753.[2] La especie tipo es: ''Dodecatheon meadia L.
A continuación se brinda un listado de las especies del género Dodecatheon aceptadas hasta noviembre de 2013, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Datos: Q2704175
Multimedia:
Especies: Dodecatheon
Dodecatheon es un género de plantas de la familia de las primuláceas. Comprende 84 especies descritas y de estas, solo 15 aceptadas. Las flores requieren polinización por zumbido.
Jumaltenkukat (Dodecatheon) on esikkokasvien heimoon kuuluva kasvisuku. Lehdet ovat soikeat ja kukkavarret ovat ohuet. Kukkien väri vaihtelee vaaleanpunaisesta ja magentasta laventelin siniseen ja terälehdet ovat kääntyneet taaksepäin. Kukinta-aika on keväällä. Suvun lajeja tavataan luonnonvaraisena Pohjois-Amerikassa. Jumaltenkukat menestyvät sekä aurinkoisella että varjoisella kasvupaikalla. Jotkut lajit ovat kostean paikan kasveja, mutta maan on joka tapauksessa oltava hyvin vettä läpäisevä.
Jumaltenkukat (Dodecatheon) on esikkokasvien heimoon kuuluva kasvisuku. Lehdet ovat soikeat ja kukkavarret ovat ohuet. Kukkien väri vaihtelee vaaleanpunaisesta ja magentasta laventelin siniseen ja terälehdet ovat kääntyneet taaksepäin. Kukinta-aika on keväällä. Suvun lajeja tavataan luonnonvaraisena Pohjois-Amerikassa. Jumaltenkukat menestyvät sekä aurinkoisella että varjoisella kasvupaikalla. Jotkut lajit ovat kostean paikan kasveja, mutta maan on joka tapauksessa oltava hyvin vettä läpäisevä.
Dodecatheon, ou le dodécathéon[1], est un genre de plantes herbacées avec des fleurs en forme de cloche, de la famille des primulacées. On les rencontre essentiellement en Amérique du Nord. On recense 14 espèces de vivaces, poussant, pour la plupart dans des prairies alpines ou humides, parfois dans les sous-bois, en Amérique du Nord. Le nom vernaculaire est Gyroselle.
Pline, dans son livre 25 (chapitre 4), cite une plante qu'il nomme δωδεκάθεος (dodécatheon) parce qu'elle renferme en elle la majesté des douze grand Dieux ; la gyroselle est une plante différente : originaire d'Amérique, elle porte le nom savant de dodecatheon parce que la hampe de cette plante porte ordinairement douze (δώδεκα) fleurs.
Les feuilles ovales à lancéolées, spatulées ou oblongues, sont glabres. Elles sont disposées en rosette basale. Sur les tiges arquées apparaissent des ombelles de fleurs pendantes, ressemblant à celles du cyclamen, avec des pétales très réfléchis et des styles longs et pointus.
Les gyroselles entrent en dormance en été, après la floraison.
Utilisation : en sous-bois ou en rocaille. Ces plantes demandent un sol frais, bien drainé, riche en humus. Multiplication : par semis sous châssis à la maturité des graines. Division au printemps. Principaux ennemis : Limaces et escargots qui dévorent les feuilles jeunes.
Dodecatheon, ou le dodécathéon, est un genre de plantes herbacées avec des fleurs en forme de cloche, de la famille des primulacées. On les rencontre essentiellement en Amérique du Nord. On recense 14 espèces de vivaces, poussant, pour la plupart dans des prairies alpines ou humides, parfois dans les sous-bois, en Amérique du Nord. Le nom vernaculaire est Gyroselle.
Goðalyklar (fræðiheiti: Dodecatheon) er ættkvísl jurtkenndra blómstrandi plantna af Maríulykilsætt. Tegundirnar eru með blöðin í hvirfingu niður við jörð og lútandi blóm á enda langs blómstönguls sem kemur úr miðri blaðhvirfingunni. Ættkvíslin er afmörkuð að mestu við Norður Ameríku og hluta notrðaustur Síberíu. Nokkrar tegundir eru ræktaðar vegna skrautlegrar og sérstakrar blómgerðar.
Goðalyklar er skyld ættkvíslinni Lyklar; í raun, er Dodecatheon líklega undirættkvísl af Primula; Primula subg. Auriculastrum sect. Dodecatheon (L.) A.R.Mast & Reveal.[1]
Það eru 17 tegundir:
fræðiheiti íslenskt nafn útbreiðsla Dodecatheon alpinum Fjallagoðalykill Kalifornía Dodecatheon amethystinum Efri miðvestur Bandaríkin, Pennsylvanía Dodecatheon austrofrigidum Strandsvæði Oregon og Washington Dodecatheon clevelandii Ásagoðalykill Kalifornía Dodecatheon conjugens Hæðagoðalykill Wyoming til Oregon Dodecatheon dentatum Hjartagoðalykill Washington til Idaho Dodecatheon frenchii Suðaustur Bandaríkin Dodecatheon frigidum Snægoðalykill Alaska, NV Kanada, Rússland Dodecatheon ellisiae Arizona, Nýja Mexíkó, vestur Mexíkó Dodecatheon hendersonii Spaðagoðalykill Kalifornía til Idaho Dodecatheon jeffreyi Hlíðagoðalykill Kalifornía Dodecatheon meadia Goðalykill Austur Bandaríkin Dodecatheon poeticum Brekkugoðalykill Washington, Oregon Dodecatheon pulchellum Skriðugoðalykill vesturhluti Norður Ameríku, norðvestur Mexíkó Dodecatheon redolens Kirtilgoðalykill Kalifornía, Nevada og Utah Dodecatheon subalpinum Fjallagoðalykill Kalifornía Dodecatheon utahense Fjallagoðalykill Big Cottonwood Canyon, UtahGoðalyklar (fræðiheiti: Dodecatheon) er ættkvísl jurtkenndra blómstrandi plantna af Maríulykilsætt. Tegundirnar eru með blöðin í hvirfingu niður við jörð og lútandi blóm á enda langs blómstönguls sem kemur úr miðri blaðhvirfingunni. Ættkvíslin er afmörkuð að mestu við Norður Ameríku og hluta notrðaustur Síberíu. Nokkrar tegundir eru ræktaðar vegna skrautlegrar og sérstakrar blómgerðar.
Dvylikadeivė (lot. Dodecatheon, angl. Shooting Star) – raktažolinių (primulaceae) šeimos augalas. Panaši į ciklameną. Žydi gegužės-birželio mėn.
Auga kalnų pievose. Paplitusi Šiaurės Amerikoje.
Gentyje yra 30 rūšių.[1]
Dvylikadeivė (lot. Dodecatheon, angl. Shooting Star) – raktažolinių (primulaceae) šeimos augalas. Panaši į ciklameną. Žydi gegužės-birželio mėn.
Auga kalnų pievose. Paplitusi Šiaurės Amerikoje.
Bożykwiat (Primula subgen. Auriculastrum, sect. Dodecatheon) – sekcja w obrębie rodzaju pierwiosnek Primula, dawniej rodzaj Dodecatheon w obrębie rodziny pierwiosnkowatych. Grupa obejmuje 17 gatunków występujących w Ameryce Północnej (na północ od północnego Meksyku) oraz na Dalekim Wschodzie w Rosji[4]. Niektóre gatunki są uprawiane jako rośliny ozdobne, także w Polsce, głównie bożykwiat Meada.
Grupa gatunków opisana w randze odrębnego rodzaju przez Karola Linneusza w 1753. Badania molekularne wykazały, że rośliny te mają najbliższych wspólnych przodków z gatunkami z podrodzaju Auriculastrum w obrębie rodzaju pierwiosnek Primula[5][6]. W konsekwencji gatunki tworzące dawny rodzaj przeklasyfikowane zostały do własnej sekcji Dodecatheon w obrębie rodzaju Primula[2].
Bożykwiat (Primula subgen. Auriculastrum, sect. Dodecatheon) – sekcja w obrębie rodzaju pierwiosnek Primula, dawniej rodzaj Dodecatheon w obrębie rodziny pierwiosnkowatych. Grupa obejmuje 17 gatunków występujących w Ameryce Północnej (na północ od północnego Meksyku) oraz na Dalekim Wschodzie w Rosji. Niektóre gatunki są uprawiane jako rośliny ozdobne, także w Polsce, głównie bożykwiat Meada.
Dodecatheon L. é um género botânico pertencente à família Primulaceae.[1]
Dodecatheon L. é um género botânico pertencente à família Primulaceae.
.jpg)
.png)
