dcsimg

Mataparent ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA
Taxonomia Super-regneEukaryotaRegneFungiClasseAgaricomycetesOrdreBoletalesFamíliaBoletaceaeGènereBoletusEspècieBoletus satanas
Lenz
Modifica les dades a Wikidata

No s'ha de confondre els "mataparents", una sèrie de boletus comestibles, con ara el boletus luridus, el boletus regius o similars, amb el "matagent". Hi ha la falsa creença popular, que qualsevol boletus que es torna blau al tallar-se, és tòxic.

El matagent (Boletus satanas, del llatí boletus: bolet; satanas: dimoni) és un bolet tingut popularment per molt tòxic, com indica el seu nom, però no és pas dels bolets més perillosos. La seva ingestió provoca trastorns gastrointestinals, amb vòmits i diarrees, que es manifesten poc després del seu consum. És aquest el bolet que figura en la foto de la portada.

Altres matagent també tòxics similars són el Boletus pulchrotinctus, que és més petit, amb el marge del barret de color rosa violaci, i els porus completament grocs; i el Boletus lupinus, que té el barret de color rosa lilós i els porus vermells. Es troben als mateixos hàbitats que Boletus satanas.

Descripció

Amb un capell molt gran, de 10-30 cm, gairebé esfèric de jove i després convex, amb el marge excedent, incurvat i ondulat. La cutícula, que no és separable, és seca i un xic vellutada, de color blanc-crema gris pàl·lid.

Hàbitat

Surt a l'estiu i la tardor, en boscos d'arbres de fulla caduca: roures, alzines i faigs, en sòls calcaris. No és gaire abundant, però fidel als llocs on surt.

Enllaços externs

En altres projectes de Wikimedia:
Commons
Commons (Galeria)
Commons
Commons (Categoria) Modifica l'enllaç a Wikidata
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Mataparent: Brief Summary ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA

No s'ha de confondre els "mataparents", una sèrie de boletus comestibles, con ara el boletus luridus, el boletus regius o similars, amb el "matagent". Hi ha la falsa creença popular, que qualsevol boletus que es torna blau al tallar-se, és tòxic.

El matagent (Boletus satanas, del llatí boletus: bolet; satanas: dimoni) és un bolet tingut popularment per molt tòxic, com indica el seu nom, però no és pas dels bolets més perillosos. La seva ingestió provoca trastorns gastrointestinals, amb vòmits i diarrees, que es manifesten poc després del seu consum. És aquest el bolet que figura en la foto de la portada.

Altres matagent també tòxics similars són el Boletus pulchrotinctus, que és més petit, amb el marge del barret de color rosa violaci, i els porus completament grocs; i el Boletus lupinus, que té el barret de color rosa lilós i els porus vermells. Es troben als mateixos hàbitats que Boletus satanas.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Hřib satan ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Hřib satan (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014) je jedovatá houba z čeledi hřibovitých.[1] Patří do skupiny tzv. modrajících a barevných hřibů. Satan je také největší hřib, který se vyskytuje na území bývalého Československa.[2]

Synonyma

české názvy
  • hřib krvavý[6]
  • hřib satan[5]
lidové názvy

Červenáč (na Holicku)[7], červenka[6], bliják[2], blivák (na Chlumecku)[8], jeduvatyj doubravník[9], jenerál (na Karlštejnsku)[8], kardinál (na Karlštejnsku)[8], karmazín[9], krousťák[9], krvák[9], růžovák[9], safián[9], umrdlák[10].

Ve starší literatuře byl uváděn název hřib krvavý nebo červenka (podle barvy), teprve v roce 1881 zmiňuje Čelakovský německý název „der Satanspilz“, ze kterého se zřejmě vyvinulo české pojmenování hřib satan.[6] Toto označení pochází z odborného názvu Boletus satanas (v překladu „hřib satanův“), kterým houbu pojmenoval německý přírodovědec Harald Othmar Lenz. Takto označil hřib poté, co se jím společně s přítelem Karlem Salzmannem, služkou a další dámou v září 1830 otrávil.[11]

Vzhled

 src=
Dužina je bělavá, jen minimálně nažloutlá a po rozkrojení modrá méně ochotně než u ostatních podobných hřibů

Makroskopický

Klobouk je 60–250 (350) milimetrů široký, sametový, stříbřitě šedý, polštářkovitý.[5]

Rourky jsou zprvu žluté, ve stáří žlutozelené, póry jsou na zpočátku stejně zbarvené jako rourky, ale krátce po otevření klobouku získávají vínově červenou barvu. Ve stáří bývají oranžovočervené.[5] Na okraji tvoří žlutý pásek.[12]

Třeň je válcovitý, dole červený, směrem nahoru ke klobouku se mění do červenožluta. Povrch kryje síťka, která sahá shora až do dolní poloviny třeně; zbarvena je oranžově červeně nebo stejně jako podklad.[5]

Dužina je bělavá, na řezu nepatrně modrající. Chutná jemně, ořechově (pozor, houba je za syrova silně jedovatá). Pokud je sucho, barva dužiny se skoro vůbec nezmění. Mladá plodnice je bez výraznějšího zápachu, staré plodnice páchnou – pach bývá přirovnáván k mršině nebo zpoceným nohám[13].

Mikroskopický

Povrch klobouku kryjí trichodermové vláknité 4–9 μm široké hyfy, které mohou být kryté tenkou gelatinózní vrstvou. Výtrusy dosahují 11–15 × 5–7 μm, jsou boletoidního tvaru, téměř vřetenovité až elipsovitě vřetenovité se suprahilární depresí patrnou z profilu.[5]

Výskyt

 src=
Hřib satan

Satan se vyskytuje vzácně v nížinách a pahorkatinách v listnatých lesích na alkalických podkladech v oblastech teplomilné květeny.[5] Pilát jej uvádí jako druh teplomilných lesů na vápenatých půdách, konkrétně pak v rámci xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, skalních hadcových stepí (pod listnáči, na základě nálezů řídícího učitele Rudolfa Dvořáka).[14] Zároveň zmiňuje, že v rámci kyselých doubrav a oligotrofních habrových doubrav se patrně nevyskytuje vůbec.[14] Roste především pod duby, méně často pod jinými listnáči.[5] Jmenovat lze například buk[5], lípu[5] nebo břízu. Fruktifikuje od konce června do začátku října.

Rozšíření

Hřib satan roste v Evropě a Severní Americe (USA). Z evropských zemí to jsou: Česká republika, Dánsko, Gibraltar, Chorvatsko, Lichtenštejnsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.[15]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib satan popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Dále se vyskytuje v Polabí a na Brněnsku.[18]

Záměna

Hřib satan je možné zaměnit s podobnými hřiby s červenými póry, například hřibem kovářem, hřibem kolodějem, hřibem nachovým nebo hřibem kříštěm.[1]

  • hřib kovář (Neoboletus luridiformis) - hnědý až hnědorezavý klobouk, třeň nemá síťku
  • hřib koloděj (Suillellus luridus) - krémový klobouk, barva síťky a podkladu se obvykle výrazněji liší
  • hřib kříšť (Caloboletus calopus) - žluté póry, výskyt často pod jehličnany spíše ve vyšších polohách
  • hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus) - drobnější, ve stáří nepáchne, třeň válcovitý s výraznější síťkou
  • hřib Moserův (Rubroboletus rubrosanguineus) - roste vzácně ve vyšších polohách pod jehličnany
  • hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae) - výraznější síťka, při zasychání voní po Maggi, i hráze rybníků
  • hřib satanovitý (Boletus satanoides) - hráze rybníků, žlutější dužnina, kyjovitý třeň

K rozlišení může pomoci i fakt, že se hřib satan na rozdíl od kovářů, kolodějů a hřibu Le Galové až na ojedinělé výjimky nevyskytuje na hrázích rybníků a podobných synantropních stanovištích.[18]

Hřib satan hlohový

Související informace naleznete také ve článku Hřib hlohový.

Rubroboletus satanas f. crataegi Smotl. ex Mikšík. Xanthoidní forma, které chybí červené barvivo, byla dříve klasifikována jako samostatný druh, hřib hlohový. Tento název však neodráží symbiózu s hlohem, pouze světlé zbarvení. Klobouk je bělavý, rourky žluté, třeň bledě žlutý, dužnina modrá, staré plodnice páchnou.[5]

Ochrana

Jde o vzácnou houbu, která je evidována v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh (VU).[18] Je proto třeba jej chránit, nálezy je vhodné hlásit mykologickým pracovištím.[5]

Toxicita

Související informace naleznete také ve článku Otrava hřibem satanem.

Hřib satan je za syrova (či po nedostatečné tepelné úpravě[23]) silně jedovatý, působí neutišitelné zvracení,[2] které může trvat i 6 hodin[24]. K otravě stačí ochutnat malý kousek houby, potíže mohou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti.[2]

Po kvalitním tepelném zpracování (minimálně 20 minut varu) otrava nehrozí, nicméně v satanu byly zjištěny i indolové deriváty (psychotoxické látky, které se vařením nerozkládají).[2] Ke konzumaci jej proto nelze v žádném případě doporučit.[23]

Zajímavosti

 src=
Vlajka obec Vršovice na Lounsku znázorňuje plodnici hřibu satanu

V roce 2005 umístila obec Vršovice na svoji vlajku a erb figuru hřibu satanu, která připomíná národní přírodní památku Velký Vrch, jednu z nejvýznamnějších českých lokalit této houby.[25] Plodnice mohou dosahovat poměrně vysoké hmotnosti. V roce 1928 byly v okolí Karlštejna nalezeny exempláře, z nichž nejtěžší vážil 2 kg.[26]

Odkazy

Reference

  1. a b GRÜNERT, Helmut; GRÜNERTOVÁ, Renate. Houby. Praha: Ikar, 1995. 288 s. ISBN 80-85830-91-4. S. 208.
  2. a b c d e KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s. S. 30, 45-46, 206.
  3. a b c d e f g h PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola Boletus satanas.
  4. a b c d e Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2013-03-24]. Dostupné online.
  5. a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib satan, s. 166.
  6. a b c HOUDA, Josef. Staré názvy nejjedovatějších hub. Svobodný hlas. 10. 2008, čís. 40, s. 5. Dostupné online.
  7. BOROVSKÝ, Eduard; SMOTLACHA, František Smotlacha. Zkoušky jedlosti hub (satana). In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1954. Ročník XXXI. S. 18-19.
  8. a b c MAJERNÍK, Ján; BAIER, Jiří. Víno, houby a koření. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. S. 192, 265, 277.
  9. a b c d e f KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Lidová jména hub, s. 437-438.
  10. MATOUŠEK, František. Kovář - Boletus miniatoporus Secr.. In: SMOTLACHA, František. Mykologický sborník. Praha: Československá mykologická společnost, 1953. Ročník XXX. S. 49.
  11. BEZDĚK, Jan. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha: vlastním nákladem, 1901. 225 s. S. 33-35.
  12. Hřib satan (Boletus satanas Lenz 1831) [online]. houbareni.cz [cit. 2012-07-07]. Dostupné online.
  13. PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 61.
  14. a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 30, 50-51, 70.
  15. Boletus satanas [online]. Gwannon.com [cit. 2013-03-24]. Dostupné online.
  16. SOUČEK, Zdeněk. Hradčany - Chráněné území Báň [online]. obec Hradčany [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.
  17. Ministerstvo životního prostředí České republiky. CHKO Bílé Karpaty - Mykologie [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.
  18. a b c d e HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
  19. Správa CHKO Český kras. Plán péče o Přírodní rezervaci Klapice na období 2011–2020 [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.
  20. BĚŤÁK, Jan. Houby v národním parku Podyjí (leták) [online]. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.
  21. kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vyšenské kopce, s. 506.
  22. MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.
  23. a b KLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; Josef a Marie Erhartovi. Poznáváme houby. [s.l.]: Svépomoc, 1985. 374 s. 38-001-85. Kapitola Hřib satan, s. 74-75.
  24. PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: SPN, 1964. 191 s. Kapitola Hřib satan, s. 58.
  25. SVOBODA, Zbyněk. Přírodopisné motivy na českých komunálních vlajkách a praporech VI. Neobvyklé motivy. Živa. 2011, čís. 6, s. 302.
  26. SMOTLACHA, František. Různé zprávy. In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1928. Ročník VIII. S. 111.

Externí odkazy

Hřibovité Hřib (Aureoboletus) Hřib (Boletus) Hřib (Buchwaldoboletus)
Hřib (Chalciporus) Hřib (Butyriboletus) Hřib (Caloboletus) Hřib (Cyanoboletus) Hřib (Hemileccinum) Hřib (Hortiboletus) Hřib (Imleria) Hřib (Imperator) Hřib (Neoboletus) Hřib (Pseudoboletus) Hřib (Rheubarbariboletus) Hřib (Rubroboletus) Hřib (Suillellus) Hřib (Tylopilus) Hřib (Xerocomus) Hřib (Xerocomellus) Kozák (Leccinellum)
Kozák a křemenáč
(Leccinum)
Další rody
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Hřib satan: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Hřib satan (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014) je jedovatá houba z čeledi hřibovitých. Patří do skupiny tzv. modrajících a barevných hřibů. Satan je také největší hřib, který se vyskytuje na území bývalého Československa.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Satans-Röhrling ( German )

provided by wikipedia DE
Wissenschaftlicher Name Rubroboletus satanas (Lenz) K. Zhao & Zhu L. Yang

Der Satans-Röhrling (Rubroboletus satanas,[1] Syn.: Boletus satanas), im Volksmund auch Satanspilz genannt, ist eine Pilzart aus der Familie der Dickröhrlingsverwandten (Boletaceae). Er ist ein Giftpilz.

Merkmale

 src=
Gruppenfoto: Fruchtkörper in verschiedenen Altersstadien

Der kompakte Hut kann bis zu 35 cm breit werden. Zuerst halbkugelig, dann polsterförmig ausgebreitet, ist er im Alter unregelmäßig verbogen. Jung ist der Hut grauweiß bis schottersteinfarben, älter tendiert er mehr ins Ocker-, Lederfarbene und ins Grünliche. Die Huthaut ist fein filzig-haarig bewachsen, verkahlt später und wird dann oft schwach klebrig-schmierig. Die Röhren sind erst blassgelb und laufen schließlich grüngelb und schwach blaugrün an. Die Poren sind nur bei jungen Pilzen gelblich, aber sehr bald rötlich überhaucht und bereits vor der vollen Reife ganz rot. Der Stiel wird 5 bis 12 cm lang und ist dabei oft sehr knollig-bauchig (4 bis 10 cm); meist ist er breiter als lang und jung sogar fast kugelig. Er ist von einem deutlich roten Netz auf gelbem Grund überzogen, das zuletzt düster blutrot wird, engmaschig, sechseckig ist und manchmal bis zur gelblichen Basiszone reicht. Das Fleisch ist weißlich, gelb bis hellocker, wird bei Bruch nur mäßig blau und verfärbt sich sehr selten rötlich. Der Geruch ist jung schwach und wird erst später und nach längerem Liegen aasartig.

Ökologie und Verbreitung

Der Satans-Röhrling kommt in der gesamten gemäßigten Zone vor, doch weist er in Europa eine deutlich südliche Verbreitung auf. Er wächst in Laubwäldern, bevorzugt auf kalkhaltigen Böden.

Artabgrenzung

Der Satans-Röhrling kann insbesondere mit anderen rotporigen Dickröhrlingen verwechselt werden. Der Blasshütige Purpur-Röhrling (R. rhodoxanthus) ist durch ein karminrotes Stielnetz und leuchtend gelbes, nur im Hut blauendes Fleisch gekennzeichnet. In höheren Lagen ist mit dem Weinroten Purpur-Röhrling (R. rubrosanguineus) ein weiterer Doppelgänger anzutreffen. Er besitzt in der Regel einen schmaleren Stiel und im Alter eine weinrote Hutfarbe. Auch der ungenießbare Schönfuß-Röhrling (Caloboletus calopus) kann dem Satans-Röhrling ähneln. Die Röhrenmündungen der Fruchtkörper sind jedoch bis auf die Varietät ruforubraporus gelb und nicht rot gefärbt. Darüber hinaus halten Pilzsammler oft die essbaren Hexen-Röhrlinge wie zum Beispiel den Flockenstieligen Hexen-Röhrling (Neoboletus luridiformis) für den Satans-Röhrling. Diese bilden jedoch braunhütige Fruchtkörper aus. Darüber hinaus blaut ihr Fleisch bei Kontakt mit Luftsauerstoff schnell und deutlich.

Bedeutung

Der Satans-Röhrling ist giftig und verursacht schwere Magen- und Darmbeschwerden. Tödliche Vergiftungen durch Röhrlinge sind nicht bekannt geworden.

Quellen

Literatur

Einzelnachweis

  1. Kuan Zhao, Gang Wu, Zhu L. Yang: A new genus, Rubroboletus, to accommodate Boletus sinicus and its allies. In: Phytotaxa. Band 188, Nr. 2, 2014, S. 61–77, doi:10.11646/phytotaxa.188.2.1.

Weblinks

 src= Commons: Satans-Röhrling (Rubroboletus satanas) – Album mit Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Satans-Röhrling: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE

Der Satans-Röhrling (Rubroboletus satanas, Syn.: Boletus satanas), im Volksmund auch Satanspilz genannt, ist eine Pilzart aus der Familie der Dickröhrlingsverwandten (Boletaceae). Er ist ein Giftpilz.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Piruntatti ( Finnish )

provided by wikipedia FI
 src=
Piruntatti

Piruntatti (Boletus satanas) on myrkyllinen tattilaji, jonka lakki on väriltään valkoinen tai hopeanharmaa. Tatin maku on nuorena mieto, vanhemmiten epämiellyttävä. Jalka on yläosastaan kellertävä, alhaalta punertava. Boletus-sukuun kuuluu muitakin myrkyllisiä tattilajeja, kuten tauriontatti. Punaiset tatit onkin syytä jättää sienikirjojen mukaan käyttämättä.[2] Tatti on havaittu Suomessa vain yhden kerran, vuonna 1943 Korppoossa.

Lähteet

  1. Taksonomian lähde: Index Fungorum Luettu 1.9.2008
  2. Phillips, R.: WSOY Suuri Sienikirja, s. 202. suomeksi toim. Lasse Kosonen. WSOY, 1981, suom. 1992. ISBN 951-0-17255-3.
Tämä sieniin liittyvä artikkeli on tynkä. Voit auttaa Wikipediaa laajentamalla artikkelia.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Piruntatti: Brief Summary ( Finnish )

provided by wikipedia FI
 src= Piruntatti

Piruntatti (Boletus satanas) on myrkyllinen tattilaji, jonka lakki on väriltään valkoinen tai hopeanharmaa. Tatin maku on nuorena mieto, vanhemmiten epämiellyttävä. Jalka on yläosastaan kellertävä, alhaalta punertava. Boletus-sukuun kuuluu muitakin myrkyllisiä tattilajeja, kuten tauriontatti. Punaiset tatit onkin syytä jättää sienikirjojen mukaan käyttämättä. Tatti on havaittu Suomessa vain yhden kerran, vuonna 1943 Korppoossa.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Satansboleet ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De satansboleet (Boletus satanas) is een giftige paddenstoel uit de familie Boletaceae.

Leefomgeving

De satansboleet is zeldzaam. De soort komt voor onder beuken of eiken in loofbossen op kalkrijke grond of leem in zones met een gematigd klimaat.

Kenmerken

Hoed

De gladde hoed heeft een doorsnede van 10-25 cm en is eerst bolvormig gewelfd met soms een omgeronde rand, maar wordt later vlakker De hoed is wit tot licht grijsachtig en krijgt later grijsbruine of roodachtige vlekken aan de rand.

Steel

De steel is 7-12 cm hoog. Er is een gezwollen basis die tot 12 cm dik kan zijn. Van boven is de steel geel, onderaan is deze rood. De steel is bedekt met donkerrood netwerk.

Buisjes

De buisjes zijn vrijstaand, klein en bloedrood. Ze worden bij beschadiging groenblauw. De sporen zijn olijfbruin.

Vlees

Het vlees is lichtgeel. Van de steel en buisjes wordt het later iets blauwachtig.

Mycotoxine

Zowel rauw als gekookt is de satansboleet giftig en veroorzaakt een braakreactie die zes uur kan duren.

Verwisseling

De satansboleet kan met andere boleten verwisseld worden zoals de roodnetboleet (Boletus rhodoxanthus), de (eetbare) gewone heksenboleet (Boletus erythropus), Boletus luridus, Boletus splendidus, Boletus torosus of met de (licht giftige) pronksteelboleet (Boletus calopus).

Zie ook

Lijst van giftige paddenstoelen

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Satansboleet: Brief Summary ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De satansboleet (Boletus satanas) is een giftige paddenstoel uit de familie Boletaceae.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Satansopp ( Norwegian )

provided by wikipedia NO

Satansopp (Boletus satanas) er en art i slekten Boletus (steinsopp). Soppen er giftig og anses ikke som mat. Soppen er rødlistet fordi den er svært sjelden. Det finnes ikke dokumentert funn i Norge, men det har vært funn i Sverige.

Kjennetegn

Satansoppen har halvkuleformet hatt, inntil 25 cm i diameter. Hatten er lysegrå til gulgrå, senere lysebrun. Overflaten på hatten er matt og tørr. Rørene er gule, med oransje til karminrøde porer som blåner ved trykk. Stilken er gulaktig, senere karminrød i midten og har gult årenett øverst. Kjøttet er gulhvitt og blåner sakte ved overskjæring. Soppen lukter urin som ung, senere råttent [1].

Referanser

  1. ^ Side 28, Sigmund Sivertsen: Sopp, Enkel Og Sikker Artsbestemmelse, oversatt av Jan Gausemel, Cappelen, 2005

Eksterne lenker

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia NO

Satansopp: Brief Summary ( Norwegian )

provided by wikipedia NO

Satansopp (Boletus satanas) er en art i slekten Boletus (steinsopp). Soppen er giftig og anses ikke som mat. Soppen er rødlistet fordi den er svært sjelden. Det finnes ikke dokumentert funn i Norge, men det har vært funn i Sverige.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia NO

Borowik szatański ( Polish )

provided by wikipedia POL
 src=
Owocniki Boletus satanas
1999-09-20 Boletus satanas Lenz 60561.jpg

Borowik szatański (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao & Zhu L. Yang) – gatunek grzybów z rodziny borowikowatych (Boletaceae)[1].

Systematyka i nazewnictwo

Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Rubroboletus, Boletaceae, Boletales, Agaricomycetidae, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1].

Po raz pierwszy takson ten zdiagnozował w roku 1831 Lenz. nadając mu nazwę Boletus satanas. W ostatnich latach prowadzono badania filogenetyczne w obrębie rodzaju Boletus, w wyniku których systematyka tego rodzaju uległa znacznej zmianie. W 2014 r. Boletus satanas został przez Kuan Zhao & Zhu L. Yang przeniesiono do nowo utworzonego rodzaju Rubroboletus[1].

Synonimy nazwy naukowej[2]:

  • Boletus crataegi Smotl 1952
  • Boletus satanas Lenz 1831
  • Suillus satanas (Lenz) Kuntze 1898
  • Tubiporus satanas (Lenz) Maire 1937

Nazwę polską nadała Alina Skirgiełło w 1939 r. W polskim piśmiennictwie mykologicznym gatunek ten opisywany był też pod nazwami: grzyb krwisty i grzyb szatański[3]. Obecnie nazwy polskie są niespójne z nową nazwą naukową.

Morfologia

Kapelusz

Średnica 6–30 cm, szary, u dojrzałych osobników z odcieniem żółtawym, zielonkawym, po naciśnięciu brązowoochrowy. Półkulisty, później powyginany i spłaszczony, gruby. Skórka matowa, sucha, lub zamszowa, nie oddziela się od miąższu[4].

Rurki

Początkowo żółtawe, potem krwistoczerwone, z wiekiem przybierają brązowooliwkowy kolor[4]. Uszkodzone sinieją. Pory u młodych początkowo pomarańczowożółte, później karminowe, u starych okazów stają się oliwkowe[5].

Trzon

Wysokość 5-15 cm, grubość 3-8 cm. Pełny, potężny, początkowo jest kulisty lub cylindryczny, potem baryłkowaty. Pod kapeluszem ma żółtawy kolor, niżej jest karminowoczerwony[5].

Miąższ

Białawy, mięsisty, po przekrojeniu powoli sinieje. Smak łagodny, słaby zapach, stare osobniki mają zapach nieco przypominający padlinę[5].

Wysyp zarodników

Oliwkowy. Zarodniki gładkie, elipsoidalne, o rozmiarach 10 × 16 x 5–7 μm[4].

Występowanie i siedlisko

Występuje tylko w Europie, Maroku w Afryce Północnej oraz w stanach Kalifornia i Waszyngton w USA[6]. Wszędzie jest rzadki. W Polsce jest bardzo rzadki, wymierający. Znajduje się na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski. Ma status E – wymierający, krytycznie zagrożony[7]. Znajduje się na listach gatunków zagrożonych także w Austrii, Belgii, Czechach, Niemczech, Danii, Słowacji, Finlandii, Holandii, Szwecji, Estonii, Anglii[3]. Jedno jego stanowisko znaleziono w buczynie storczykowej w Górach Kaczawskich[8][9], a drugie zostało odkryte w roku 2006 na Wyżynie Krakowsko-Częstochowskiej[10]. Są to stanowiska opisane w literaturze fachowej, niewykluczone jednak, że pojawia się czasami również na innych, nieopisanych w literaturze stanowiskach (zob. np. duże stanowisko na Ponidziu[11]).

W Polsce podlega ścisłej ochronie gatunkowej[12].

Rośnie w ciepłych lasach liściastych, zwłaszcza pod dębami i bukami, preferuje gleby wapienne. Owocniki wytwarza od lipca do września[5].

Znaczenie

Grzyb trujący, szczególnie w stanie surowym. Zjedzenie owocników powoduje ciężkie dolegliwości żołądkowo-jelitowe. Z grzyba wyizolowano muskarynę, ale ilości zawarte w owocnikach są przypuszczalnie zbyt małe, by odpowiadać za toksyczny efekt spożycia borowików szatańskich. Stosunkowo niedawno opisano obecność glikoproteiny o nazwie bolesatyna, mogącej mieć toksyczne działanie[13].

Gatunki podobne

  • borowik purpurowy (Rubroboletus rhodoxanthus). Też jest rzadki, ma czerwony trzon i jego miąższ sinieje (ale tylko na kapeluszu). Różni się różowym odcieniem kapelusza, trzon ma walcowaty, pokryty charakterystyczną siateczką.
  • borowik żółtopory (Caloboletus calopus). Jest pospolity, ma żółte pory, miąższ gorzki[5].
  • borowik orawski (Rubroboletus rubrosanguineus). Występuje w lasach iglastych[14].

Przypisy

  1. a b c Index Fungorum (ang.). [dostęp 2015-10-25].
  2. Species Fungorum (ang.). [dostęp 2015-10-24].
  3. a b Władysław Wojewoda: Checklist of Polish Larger Basidiomycetes. Krytyczna lista wielkoowocnikowych grzybów podstawkowych Polski. Kraków: W. Szafer Institute of Botany, Polish Academy of Sciences, 2003. ISBN 83-89648-09-1.
  4. a b c Barbara Gumińska, Władysław Wojewoda: Grzyby i ich oznaczanie. Warszawa: PWRiL, 1985. ISBN 83-09-00714-0.
  5. a b c d e Pavol Škubla: Wielki atlas grzybów. Poznań: Elipsa, 2007. ISBN 978-83-245-9550-1.
  6. Discover Life Maps. [dostęp 2014-09-01].
  7. Zbigniew Mirek: Red list of plants and fungi in Poland = Czerwona lista roślin i grzybów Polski. Kraków: W. Szafer Institute of Botany. Polish Academy of Sciences, 2006. ISBN 83-89648-38-5.
  8. Boletus satanas (borowik szatański), www.grzyby.pl [dostęp 2017-11-22] .
  9. Czesław Narkiewicz: Borowik szatański (Boletus satanas) i muchomor szyszkowaty (Amanita strobiliformis) w rezerwacie "Góra Miłek" w Górach Kaczawskich, Przyroda Sudetów Zachodnich, t. 3, Jelenia Góra 2000, s. 69-72, ISSN 1508-6135
  10. A. Brzeg, S. Wika. Nowe dla Polski stanowisko borowika szatańskiego Boletus satanas Lenz w środkowej części Wyżyny Krakowsko-Częstochowskiej. „Badania Fizjograficzne nad Polską Zachodnią, Seria B – Botanika”. 56, s. 39–47, 2007. ISSN 0067-2815.
  11. YouTube, www.youtube.com [dostęp 2017-11-22] (fr.).
  12. Dz.U. z 2014 r. poz. 1409 – Rozporządzenie Ministra Środowiska z dnia 9 października 2014 r. w sprawie ochrony gatunkowej grzybów
  13. Kretz O, Creppy EE, Dirheimer G. Characterization of bolesatine, a toxic protein from the mushroom Boletus satanas Lenz and it's effects on kidney cells. „Toxicology”. 66. 2, s. 213–24, 1991.
  14. B. rubrosanguineus « boletales.com, boletales.com [dostęp 2018-08-08] (ang.).
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Borowik szatański: Brief Summary ( Polish )

provided by wikipedia POL
 src= Owocniki Boletus satanas 1999-09-20 Boletus satanas Lenz 60561.jpg

Borowik szatański (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao & Zhu L. Yang) – gatunek grzybów z rodziny borowikowatych (Boletaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Hribul dracului ( Romanian; Moldavian; Moldovan )

provided by wikipedia RO

Boletus satanas (Harald Othmar Lenz, 1831), sin. Rubroboletus satanas (Lenz ex Kuan Zhao & Zhu L. Yang, 2014) precum Suillellus satanas (Lenz ex Jaime Blanco-Dios, 2015),[1] cunoscut în popor sub numele buretele (hribul) dracului[2] sau hrib (burete) țigănesc[3] este o specie de ciuperci otrăvitoare nu prea rară din încrengătura Basidiomycota în familia Boletaceae și de genul Boletus. Acest burete coabitează, fiind un simbiont micoriza (formând micorize pe rădăcinile de arbori). El este răspândit de-a lungul zonei temperate în Europa, crește prin pășuni, tufișuri și în poienile din păduri de foioase, preferat pe soluri calcaroase. În România, Basarabia și Bucovina de Nord poate fi găsit adeseori în zonele mai călduroase ale Munții Carpaților din (mai) iunie până septembrie (octombrie).[4]

Istoric

Soiul a fost descris pentru prima dată de micologul german Harald Othmar Lenz în 1831, cel care i-a dat numele sinistru al lui Satan, derivat din cuvântul grec σατανᾶς, după ce s-a simțit rău datorită "emanațiilor" buretelui din timpul descrierii.[5]

După ce se pare, că a început o discuție destul de crâncenă între micologi referitor la corectul nume binomial pentru acest burete, care se pare încă neterminată, acest soi este enumerat aici mai departe sub numele său vechi și cunoscut.

Descriere

 src=
Bres.: Boletus satanas
  • Pălăria: Ea este compactă și poate avea o lățime de până la 25 cm. La început semisferică, ea se întinde apoi în formă de pernă, cu timpul devine neregulat îndoită. În tinerețe pălăria este alb-cenușie, la maturitate tinde mai mult spre ocru, adeseori și spre culoarea pielei cu note verzui. Cuticula este inițial acoperită fin fetru-păroasă, mai târziu netedă și în sfârșit adesea ușor unsuros-lipicioasă.
  • Tuburile și porii: Sporiferele au la început un colorit galben-pal, pentru ași schimba culoarea în cele din urmă spre galben-verzui respectiv slab albastru-verde. Porii de la capătul tubulețelor sunt doar în tinerețe de culoare gălbuie, preluând foarte curând o nuanță din ce în ce mai roșiatică, devenind la maturitate deplină roșu puternic.
  • Sporii: Ei sunt fusiformi, brun-măslinii și au o mărime de 11,5-14,5 x 5-6 microni.
  • Piciorul: El are o lungime de 5 până la 12 cm și o grosime de 4 până la 10 cm. El este deseori foarte bulbos și de obicei mai larg decât lung, tânăr aproape sferic, acoperit cu o grilă strânsă și hexagonală evident roșie pe fond galben.
  • Carnea: Ea este albicioasă, cu tonuri gălbuie până la ocru pal, decolorându-se tăiată sau după o leziune doar moderat verde-albăstrui, nu rar și roșiatic. Mirosul este în tinerețe slab, dar la maturitate sau după o depozitare prelungită, ca de carne stricată, gustul fiind plăcut.[5][6][7]
  • Reacții chimice: Buretele se decolorează cu acid sulfuric ocru-gălbui, cu anilină încet brun-roșiatic, cu Hidroxid de amoniu galben-verzui, cu Hidroxid de potasiu pal roșiatic și cu sulfat de fier gri.[8]

Toxicitate

 src=
R. Moldova: Hrib țigănesc

O componentă toxică a fost descoperită deja de mult (1867): muscarina. Dar cantitățile au fost considerate a fi mult prea mici pentru mulțimea efectelor toxice ale ciupercii. Între timp (1990) a fost izolată o altă componentă mult mai eficientă. Este vorba de glicoproteina bolesatine.[9]

Buretele dracului este foarte otrăvitor, nu numai atunci când este consumat crud, ci de asemenea fiert. Simptomele predominante sunt de natură gastrointestinală care includ greață severă, vărsături violente care pot dura până la șase ore precum și diaree sângeroasă gravă. Din cauza împovărării puternice a organismului, otrăvirea poate să termine letal pentru copii mici, oameni în vârstă și bolnavi. Un medic ar trebui să fie convocat imediat la primele semne suspecte ale unei astfel de intoxicații.[6][10][5]

Bureți similari

Există mai multe ciuperci asemănătoare cu hribul dacului. Unele sunt de asemenea otrăvitoare sau necomestibile, altele sunt savuroase. Câteva exemple:

Imagini de bureți similari

Note

  1. ^ Index Fungorum
  2. ^ RO 1
  3. ^ Denumire RO 2
  4. ^ Buretele dracului
  5. ^ a b c Harald Othmar Lenz: „Die nützlichen und schädlichen Schwämme“, Editura Beckersche Buchhandlung, Gotha 1840, p. 81-88
  6. ^ a b Linus Zeitlmayr: „Knaurs Pilzbuch”, Editura Droemer Knaur, München-Zürich 1976, p. 88-89
  7. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 1, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1976, p. 488-489, ISBN 3-405-11774-7
  8. ^ Rose Marie și Sabine Maria Dähncke: „700 Pilze in Farbfotos”, Editura AT Verlag, Aarau - Stuttgart 1979 și 1980, p. 50, ISBN 3-85502-0450
  9. ^ Bolesatine
  10. ^ Andreas Neuner: „BLV Naturführer 3 – Pilze”, Editura BLV Verlagsgesellschaft mbH, München 1975, p. 20-21
  11. ^ R. Michael Davis, Robert Sommer, John A. Menge: „Field Guide to Mushrooms of Western North America”, Editura University of California Ltd., Londra 2012, p. 371, ISBN 978-0-520-27107-4
  12. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 2, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1980, p. 502-503, ISBN 3-405-12081-0
  13. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 3, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1980, p. 430-431, ISBN 3-405-12124-8
  14. ^ Linus Zeitlmayr: „Knaurs Pilzbuch”, Editura Droemer Knaur, München-Zürich 1976, p. 93-94
  15. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 1, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1976, p. 475, ISBN 3-405-11774-7
  16. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 1, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1976, p. 480-481, ISBN 3-405-11774-7
  17. ^ Linus Zeitlmayr: „Knaurs Pilzbuch”, Editura Droemer Knaur, München-Zürich 1976, p. 89, 92
  18. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 3, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1980, p. 426-427, ISBN 3-405-12124-8
  19. ^ Linus Zeitlmayr: „Knaurs Pilzbuch”, Editura Droemer Knaur, München-Zürich 1976, p. 92-93
  20. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 1, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1976, p. 500-501, ISBN 3-405-11774-7
  21. ^ Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 3, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna, Viena 1980, p. 428-429, ISBN 3-405-12124-8

Bibliografie

  • Marcel Bon: “Pareys Buch der Pilze”, Editura Kosmos, Halberstadt 2012, ISBN 978-3-440-13447-4
  • Bruno Cetto, volumele 1-4, vezi note
  • Rose Marie și Sabine Maria Dähncke: „700 Pilze in Farbfotos”, Editura AT Verlag, Aarau - Stuttgart 1979 și 1980, ISBN 3-85502-0450
  • Rose Marie și Sabine Maria Dähncke: „Pilze”, Editura Silva, Zürich 1986
  • Ernst Gäumann: „Vergleichende Morphologie der Pilze”, Editura Gustav Fischer, Jena 1926
  • Jean-Louis Lamaison & Jean-Marie Polese: „Der große Pilzatlas“, Editura Tandem Verlag GmbH, Potsdam 2012, ISBN 978-3-8427-0483-1
  • J. E. și M. Lange: „BLV Bestimmungsbuch - Pilze”, Editura BLV Verlagsgesellschaft, München, Berna Viena 1977, ISBN 3-405-11568-2
  • Hans E. Laux: „Der große Pilzführer, Editura Kosmos, Halberstadt 2001, ISBN 978-3-440-14530-2
  • Csaba Locsmándi, Gizella Vasas: „Ghidul culegătorului de ciuperci”, Editura Casa, Cluj-Napoca 2013, ISBN 9786068527147, 192 p.
  • Meinhard Michael Moser: „ Röhrlinge und Blätterpilze - Kleine Kryptogamenflora Mitteleuropas”, ediția a 5-ea, vol. 2, Editura Gustav Fischer, Stuttgart 1983
  • Rolf Singer: „Die Pilze Mitteleuropas”, vol. 5 și 6: „Die Röhrlinge, pârțile 1 și 2”, Editura Justus Klinkhardt, Bad Heilbrunn 1965-1967

Legături externe

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autori și editori
original
visit source
partner site
wikipedia RO

Hribul dracului: Brief Summary ( Romanian; Moldavian; Moldovan )

provided by wikipedia RO

Boletus satanas (Harald Othmar Lenz, 1831), sin. Rubroboletus satanas (Lenz ex Kuan Zhao & Zhu L. Yang, 2014) precum Suillellus satanas (Lenz ex Jaime Blanco-Dios, 2015), cunoscut în popor sub numele buretele (hribul) dracului sau hrib (burete) țigănesc este o specie de ciuperci otrăvitoare nu prea rară din încrengătura Basidiomycota în familia Boletaceae și de genul Boletus. Acest burete coabitează, fiind un simbiont micoriza (formând micorize pe rădăcinile de arbori). El este răspândit de-a lungul zonei temperate în Europa, crește prin pășuni, tufișuri și în poienile din păduri de foioase, preferat pe soluri calcaroase. În România, Basarabia și Bucovina de Nord poate fi găsit adeseori în zonele mai călduroase ale Munții Carpaților din (mai) iunie până septembrie (octombrie).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autori și editori
original
visit source
partner site
wikipedia RO

Djävulssopp ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Den mykologiska karaktären hos djävulssopp:

Pores icon.png
hymenium:
rör

Convex cap icon.svg
hatt:
välvd

NA cap icon.svg
skivtyp:

Poisonous toxicity icon.png
ätlighet:
giftig



NA cap icon.svg
fot:
nätådrig

Tan spore print icon.png
sporavtryck:
oliv

Mycorrhizal ecology icon.png
ekologi:
mykorrhiza

Djävulssopp (Rubroboletus satanas)[2][3] är en svampart i familjen Boletaceae. Den har även kallats för vargsopp, ett namn som dock använts även på närbesläktade arter.

Förekomst

Den är ej ovanlig i Syd- och Mellaneuropa där den bildar ektomykorrhiza med ekar, bokar, lindar och andra lövräd på kalkrik mark. I Sverige har den tidigare med säkerhet endast påträffats på Öland och Gotland, men 2018 rapporterade media om ett fynd vid Uppsala i Uppland.[4] I övriga Norden är den funnen även i sydvästligaste Finland och Danmark.[5]

Kännetecken

Hatten är 10 till 25 cm bred och ljusgrå (ibland nästan vit eller ljusockra) ovan. Porerna är röda till rödorange, något ljusare mot hattkanten, och blånar vid beröring.. Foten är klubbformig och gul, med tiden rodnande, med ett rött ådernät. Köttet är ljusgult hos unga fruktkroppar, men vitnar med åldern, och blånar i snitt.[5][6] Den kan förväxlas med rosensopp (Rubroboletus rhodoxanthus), Rubroboletus rubrosanguineus och falsk djävulssopp Rubroboletus legaliae, men dessa har vanligen rosa till röda färgtoner i hatthuden.

Giftighet

Svampen innehåller ett glykoprotein kallat "bolesatin" (LD50 3,3 mg/kg hos möss[7]) vilket framkallar kraftig gastroenterit med svåra magkramper och kräkningar. I äldre svampböcker har den betecknats som dödligt giftig, så även ibland i nyare.[8] Bolesatin denatureras av upphettning, vilket gör att rå eller dåligt tillagad djävulssopp leder till allvarligare förgiftningar.[9] Bolesatin hämmar proteinsyntes och verkar som cellgift, vilket kan komma till användning inom cancerbehandling.[10]

Referenser

  1. ^ Maire (1937) , In: Publ. Inst. Bot. Barcelona 3(4):45
  2. ^ DjävulssoppDyntaxa.
  3. ^ Rubriboletus satanas på Species Fungorum.
  4. ^ Lotta Sandhammar, Unikt fynd av giftig svamp i Uppsala på svt.se, 21 september 2018.
  5. ^ [a b] DjävulssoppArtdatabanken.
  6. ^ Boletus satanas' på Boletales.com.
  7. ^ O. Kretz, E.E. Creppy, G Dirheimer, 1991, Disposition of the toxic protein, bolesatine, in rats: its resistance to proteolytic enzymes, Xenobiotica 21:1, sid. 65-73.
  8. ^ Peter Jordan, 2015, Field Guide To Edible Mushrooms Of Britain And Europe, sid. 125. ISBN 9781472920850
  9. ^ Jiri Patocka, 2018, Bolesatine, a Toxic Protein from the Mushroom Rubroboletus satanas, Military Medical Science Letters, 87:1, sid. 14-20.
  10. ^ T.S. Ivanova, T.A. Krupodorova, V.Y. Barshteyn, A.B. Artamonova, V.A. Shlyakhovenko, 2014, Anticancer substances of mushroom origin, Experimental Oncology, 36:2.

Externa länkar

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Djävulssopp: Brief Summary ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Djävulssopp (Rubroboletus satanas) är en svampart i familjen Boletaceae. Den har även kallats för vargsopp, ett namn som dock använts även på närbesläktade arter.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Şeytan mantarı ( Turkish )

provided by wikipedia TR

Şeytan mantarı (Boletus satanas), Boletaceae familyasından zehirli bir mantar türü. Türkiye'de, Karadeniz Bölgesi ormanları başta olmak üzere pek çok yörede bulunur.

Görünüşü zehirsiz Boletus türleri ile karışabilir. Mantar kesildiğinde dokusu mavileşir. Halk arasında, kesilince dokusu mavileşen mantarların zehirli olduğuna dair bir inanış vardır. Ancak yenebilen bazı Boletus türleri de kesilince mavileşir. Şeytan mantarı zehirli etkisini esas olarak sindirim sistemi üzerinde gösterir. Dünya üzerinde ölüme sebep olabilen 20 kadar çok zehirli mantar türünden biridir.

Stub icon Mantar ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia yazarları ve editörleri
original
visit source
partner site
wikipedia TR

Чортів гриб ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK

Морфологічна характеристика

Шапка 5-20(30) см у діаметрі, напівсферична, пізніше опукло-подушкоподібна або плоскорозпростерта, брудно-біла, сірувата, сіра, оливкувато-сіра, згодом гола. Шкірка не знімається. Ніжка 4-18 Х 3-5 см, щільна, жовто-червона з темно-червоною сіткою.

М'якуш білуватий, у ніжці вгорі жовтуватий, при розрізанні на повітрі трохи червоніє, потім синіє — з неприємним запахом, проте з приємним смаком.

Поширення та середовище існування

Росте у листяних лісах під дубом, буком у червні-вересні. В Україні поширений на Поліссі, у Лісостепу.

Практичне використання

Гриб, до деякої міри подібний до дубовика та синяка зернистого, від якого чітко відрізняється світлою шапкою.

Примітки

  1. (Lenz) Maire, Publicacions del Instituto Botánico Barcelona 3 (4): 45 (1937)
  2. (Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang,, A new genus, Rubroboletus, to accommodate Boletus sinicus and its allies 188: 70 (2014)
  3. Boletus satanas. www.mycobank.org. Процитовано 2016-05-13T12:40:28+00:00.

Джерела


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

Чортів гриб: Brief Summary ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

Сатанинский гриб ( Russian )

provided by wikipedia русскую Википедию
Царство: Грибы
Подцарство: Высшие грибы
Подотдел: Agaricomycotina
Порядок: Болетовые
Подпорядок: Boletineae
Семейство: Болетовые
Род: Боровик
Вид: Сатанинский гриб
Международное научное название

Boletus satanas Lenz, 1831

Синонимы
Tubiporus satanas (Lenz) Maire, 1937
Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
EOL 163492MB 232959

Сатани́нский гриб, также Болет сатанинский (лат. Boletus satanas) — вид рода Боровик (Boletus) семейства Болетовые (Boletaceae).

Описание

Диаметр шляпки составляет 8—25 см (до 30 см), шляпка имеет полушаровидную, округло-подушковидную форму, в зрелом виде ближе к распростёртой, на ощупь гладкая или бархатистая, сухая, цвет шляпки — беловатый, сероватый, грязно-серый, оливково-серый, иногда с желтоватым или охряным оттенком, иногда с зеленоватыми или желто-розовыми разводами.

Мякоть белая или желтоватая, на срезе умеренно синеет или окрашивается в красный цвет, в ножке — красноватая, у старых грибов с неприятным запахом.

Трубочки желтоватые, позднее жёлто-оливковые, зеленовато-жёлтые, поры мелкие, желтоватые, позднее оранжевые, карминно-красные, красно-оливковые или красно-бурые, при надавливании синеют.

Ножка 5—15 см высотой и 3—10 см толщиной, вначале яйцевидная или шаровидная, потом клубневидная, бочонковидная или реповидная, суженная кверху, плотная, цвет сверху желтовато-красный, в середине — карминно-красный или оранжево-красный, у основания — буровато-жёлтый. Имеет сетчатый рисунок с округлыми ячейками.

Споровый порошок оливковый или коричнево-оливковый. Споры 11—15×4—7 мкм, эллипсоидно-веретеновидные, медово-жёлтые, гладкие.

Изменчивость

Цвет шляпки может быть от беловато-серого до свинцово-серого, желтоватого или оливкового с розовыми разводами. Сетчатый рисунок на ножке чаще тёмно-красный, но бывает белый или оливковый. Поры с возрастом меняют цвет с жёлтого до ярко-красного. Запах мякоти у молодых грибов слабый, пряный, у старых похож на запах падали или сгнившего лука.

Экология и распространение

Встречается в светлых лиственных лесах с дубом, буком, грабом, лещиной, съедобным каштаном, липой с которыми образует микоризу, преимущественно на известковых почвах. Распространён в Южной Европе, на юге европейской части России, на Кавказе, Ближнем Востоке.
Встречается также в лесах на юге Приморского края. Сезон июнь — сентябрь.

Сходные виды

Другие болетовые с окрашенными порами и синеющей мякотью.

Несъедобные:

Условно-съедобные:

  • Дубовик оливково-бурый (Boletus luridus) со шляпкой коричневых оттенков и быстро синеющей мякотью
  • Дубовик крапчатый (Boletus erythropus) с более тёмной шляпкой и без сеточки на ножке, мякоть его тоже окрашивается быстро.

Токсичность

В сыром виде гриб сильно ядовит. Утверждают, что даже кусочек мякоти массой не более 1 грамма может вызвать тяжёлое расстройство пищеварительной системы[1]. Известно, что в плодовом теле гриба имеется грибной токсин мускарин, однако количество этого токсина в сатанинском грибе недостаточно, чтобы вызвать наблюдаемые симптомы интоксикации[2]. В 1989 году из сатанинского гриба был также выделен токсический гликопротеин болесатин[3]. Болесатин ингибирует синтез белков и вызывает у мышей массивный тромбоз[4].

Возможность пищевого употребления

Согласно некоторым источникам[5] сатанинский гриб в европейских странах (Чехия, Франция) считают условно-съедобным и употребляют в пищу. Однако у Жерара Уду[6] гриб описан как ядовитый. Согласно итальянскому справочнику[7] токсичность сохраняется и после тепловой обработки. Согласно латвийскому микологу И. Даниеле, гриб является легко ядовитым, но его токсины той же группы, что и у млечников или сыроежек со жгучим соком, считающихся условно-съедобными, и вызывают в организме лишь расстройство желудка.[8]

Примечания

  1. Семёнов А.И. О грибах и грибниках: Справочник по сбору грибов в Крыму. — Симферополь: «Таврия», 1990. — 192 с. — ISBN 5-7780-0177-0.
  2. Benjamin, Denis R. Mushrooms: poisons and panaceas — a handbook for naturalists, mycologists and physicians. — New York : WH Freeman and Company, 1995. — P. 359. — ISBN 0-7167-2600-9.
  3. Kretz O, Creppy EE, Dirheimer G (1991). “Characterization of bolesatine, a toxic protein from the mushroom Boletus satanas Lenz and its effects on kidney cells”. Toxicology. 66 (2): 213—24. DOI:10.1016/0300-483X(91)90220-U. PMID 1707561.
  4. Ennamany R, Bingen A, Creppy EE, Kretz O, Gut JP, Dubuisson L, Balabaud C, Sage PB, Kirn A (1998). “Aspirin (R) and heparin prevent hepatic blood stasis and thrombosis induced by the toxic glycoprotein Bolesatine in mice”. Human & Experimental Toxicology. 17 (11): 620&ndash, 624. DOI:10.1191/096032798678908017.
  5. Справочник-определитель: Грибы / Отв. за выпуск Ю. Г. Хацкевич. — Мн.: «Харвест», 2002. — С. 108. — 7000 экз.ISBN 985-13-0913-3.
  6. Уду Ж. Грибы. Энциклопедия = Le grand livre des Champignons / пер. с фр. — М.: «Астрель», «АСТ», 2003. — С. 32. — ISBN 5-271-05827-1.
  7. Грибы: Справочник / Пер. с итал. Ф. Двин. — М.: «Астрель», «АСТ», 2001. — С. 215. — 304 с. — ISBN 5-17-009961-4.
  8. Собираем грибы рассудительно (lv)
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Авторы и редакторы Википедии

Сатанинский гриб: Brief Summary ( Russian )

provided by wikipedia русскую Википедию

Сатани́нский гриб, также Болет сатанинский (лат. Boletus satanas) — вид рода Боровик (Boletus) семейства Болетовые (Boletaceae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Авторы и редакторы Википедии