Els xereixos o cerreigs[1] formen el gènere Setaria, de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins.
(vegeu-ne una relació més exhaustiva a Wikispecies)
(Els gèneres marcats amb un asterisc (*) són sinònims probables)
Acrochaete Peter, *Camusiella Bosser, Chaetochloa Scribn., Cymbosetaria Schweick., Miliastrum Fabr., nom. inval., *Paspalidium Stapf, Tansaniochloa Rauschert.[2]
Xereix pota de gall (Echinochloa crus-galli)
Els xereixos o cerreigs formen el gènere Setaria, de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins.
Bér (Setaria) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo výběžkaté, či s oddenky nebo poléhavé. Stébla dorůstají výšek zpravidla 10-320 cm. Čepele listů jsou převážně ploché nebo skládané. Na vnější straně báze čepele listu se místo jazýčku nachází věneček chlupů, vzácněji drobný jazýček vyvinut. Květy jsou v kláscích, které tvoří lichoklas nebo latu, která je rozložitá nebo stažená do klasovitého, vejčitého či nepravidelného tvaru. Klásky vyrůstají v paždí neopadavých štětin. Klásky jsou zpředu dozadu smáčklé, zpravidla 2-květé, ale dolní květ je sterilní či samčí. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou většinou nestejné, bez osin. Pluchy jsou bez osin, zašpičatělé. Plušky jsou bez osin, dvoužilné. Plodem je obilka, která je okoralá. Je známo asi 110 druhů, které jsou rozšířeny v tropech, subtropech a teplejších částech mírného pásu, místy i adventivní výskyt.
V České republice můžeme potkat 6 druhů z rodu bér (Setaria). Všechny druhy rostou zpravidla mimo les, jako polní plevel nebo na ruderálních místech, podél železnice či v městské zástavbě. Rostou hlavně v teplejších oblastech, od nížin po střední polohy. Běžným druhem je bér sivý (Setaria pumila, syn.: Setaria glauca auct.). Drobnější klásky má bér zelený (Setaria viridis), který je také běžným druhem. Bér přeslenitý (Setaria verticillata) má na rozdíl od předchozích druhů lichoklas přetrhovaný a zespodu nahoru silně drsný. Bér ohnutý (Setaria faberi) roste vzácně v Polabí, jinde zavlékán jen výjimečně. Bér klamný (Setaria gussonei, syn.: Setaria decipiens Schimper) je snad ustáleným křížencem mezi bérem přeslenitým a bérem zeleným (Setaria verticillata × S. viridis). Zvláště v posledních letech je nacházen na jihovýchodní Moravě. Bér italský (Setaria italica) je pěstovaná obilnina, nyní používána jako krmivo pro ptáky. Občas zplaňuje. K tomuto druhu patří plodiny čumíza a mohár.
Bér (Setaria) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo výběžkaté, či s oddenky nebo poléhavé. Stébla dorůstají výšek zpravidla 10-320 cm. Čepele listů jsou převážně ploché nebo skládané. Na vnější straně báze čepele listu se místo jazýčku nachází věneček chlupů, vzácněji drobný jazýček vyvinut. Květy jsou v kláscích, které tvoří lichoklas nebo latu, která je rozložitá nebo stažená do klasovitého, vejčitého či nepravidelného tvaru. Klásky vyrůstají v paždí neopadavých štětin. Klásky jsou zpředu dozadu smáčklé, zpravidla 2-květé, ale dolní květ je sterilní či samčí. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou většinou nestejné, bez osin. Pluchy jsou bez osin, zašpičatělé. Plušky jsou bez osin, dvoužilné. Plodem je obilka, která je okoralá. Je známo asi 110 druhů, které jsou rozšířeny v tropech, subtropech a teplejších částech mírného pásu, místy i adventivní výskyt.
Pantaheinät (Setaria) on heinäkasvien suku, jossa on noin sata lajia yksi- ja monivuotisia heiniä. Niitä esiintyy maailmassa luonnostaan trooppisen, subtrooppisen ja lämpimän ilmaston vyöhykkeillä.[1] Joitain pantaheinälajeja, kuten italianpantaheinää (Setaria italica), viljellään viljakasvina. Niitä voidaan käyttää myös yksivuotisina koristeheininä.[2]
Pantaheinät (Setaria) on heinäkasvien suku, jossa on noin sata lajia yksi- ja monivuotisia heiniä. Niitä esiintyy maailmassa luonnostaan trooppisen, subtrooppisen ja lämpimän ilmaston vyöhykkeillä. Joitain pantaheinälajeja, kuten italianpantaheinää (Setaria italica), viljellään viljakasvina. Niitä voidaan käyttää myös yksivuotisina koristeheininä.
Naaldaar (Setaria, synoniemen: Camusiella, Cymbosetaria) is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten van dit geslacht komen voor in vrijwel de hele wereld. De naam is afgeleid van het Latijns seta ("haar" of "stoppel") en verwijst naar de borstelige aren van deze soorten.
Sommige soorten worden geteeld als voedingsgewas of als diervoeder, bijvoorbeeld S. italica (trosgierst of vogelgiers) is een gierstsoort. Andere, als S. viridis (groene naaldaar), worden beschouwd als onkruid en worden bestreden met herbiciden of bioherbiciden, dit zijn organismen die pathogeen zijn voor de planten. S. viridis kan bestreden worden met de schimmel Pyricularia setariae.[1]
Van het geslacht zijn de volgende soorten bekend [bron?]:
Naaldaar (Setaria, synoniemen: Camusiella, Cymbosetaria) is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten van dit geslacht komen voor in vrijwel de hele wereld. De naam is afgeleid van het Latijns seta ("haar" of "stoppel") en verwijst naar de borstelige aren van deze soorten.
Sommige soorten worden geteeld als voedingsgewas of als diervoeder, bijvoorbeeld S. italica (trosgierst of vogelgiers) is een gierstsoort. Andere, als S. viridis (groene naaldaar), worden beschouwd als onkruid en worden bestreden met herbiciden of bioherbiciden, dit zijn organismen die pathogeen zijn voor de planten. S. viridis kan bestreden worden met de schimmel Pyricularia setariae.
Włośnica (Setaria P. Beauv.) – rodzaj roślin z rodziny wiechlinowatych. Należy do niego ok. 130 gatunków występujących głównie w strefie międzyzwrotnikowej[2]. Gatunkiem typowym jest Setaria viridis (L.) P. Beauv[3]. W Polsce występuje 6 gatunków jako antropofity zadomowione lub przejściowo dziczejące[4].
Chaetochloa Scribner
Setaria Acharius ex A. Michaux = Bryoria I. M. Brodo et D. L. Hawksworth
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny Panicoideae, plemienia Paniceae[5].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh., podplemię Setariinae Dumort., rodzaj włośnica (Setaria P. Beauv.)[6].
Włośnica (Setaria P. Beauv.) – rodzaj roślin z rodziny wiechlinowatych. Należy do niego ok. 130 gatunków występujących głównie w strefie międzyzwrotnikowej. Gatunkiem typowym jest Setaria viridis (L.) P. Beauv. W Polsce występuje 6 gatunków jako antropofity zadomowione lub przejściowo dziczejące.
Назва роду походить від латинського слова seta, що означає щетинка або волос, через щетинки у суцвітті.[2],[3] Вперше рід описав у 1812 році французький ботанік Амбруаз Марі Франсуа Жозеф Палізо де Бовуа.
Має густе суцвіття, видовжене або циліндричне, типу колосовидна волоть. Колоски одно- або двоквіткові, на коротких ніжках. Вони оточені неплідними гілочками суцвіття, які виглядають як довгі, зазублені, ламкі щетинки. Мають три плівчастих колоскових луски. Нижня луска найбільш укорочена, друга довша, а третя має довжину колоска і часто буває з чоловічою квіткою. Квіткові луски при плодах зморщені або гладенькі, хрящуваті. Тичинок три. Приймочки пірчасті.[3]
Мишій росте на прирічкових ділянках, галявах, полях, біля доріг. Рід містить близько 100 видів (див. Список видів роду мишій). Поширений переважно у тропічних і субтропічних країнах.
В Україні є три види:
Вражається іржастими грибами роду Puccinia, такими як Puccinia chaetochloae, Puccinia dolosa, Puccinia graminis, Puccinia substriata, ‘Uromyces’ setariae-italicae і Puccinia esclavensis. Також вражається грибами роду Tilletia та родів Sorosporium, Sphacelotheca, Tolyposporium, Ustilago.[4]
Застосовується у народній медицині.
Кілька видів культивують як харчові та кормові культури, наприклад могар, чумиза (S. italica) та S. pumila. Багато видів є інвазійними бур'янами.[5] Мишій зелений (S. viridis) використовується як модельний організм для вивчення біоенергетичних трав та трав з типом фотосинтезу С4.[6],[7]
Колосок Setaria apiculata
Setaria là một chi cỏ thuộc họ Poaceae.
Chi này có hơn 100 loài phân bố ở nhiều khu vực ôn đới và nhiệt đới trên khắp thế giới,[2] và các thành viên chi thường được gọi là "đuôi cáo.[1][3][4][5][6][7] Một số loài được trồng làm thực phẩm như kê đuôi cáo (S. italica) và korali (S. pumila), trong khi một số loài bị xem là loài xâm lấn.[8] Setaria viridis hiện đang được phát triển thành một mẫu di truyền cho các loại cỏ năng lượng sinh học.
Phương tiện liên quan tới Setaria tại Wikimedia Commons
sai; không có nội dung trong thẻ ref có tên z
Setaria P.Beauv., 1809
СинонимыЩети́нник, или Сета́рия[2], или Мыше́й[3] (лат. Setária) — род однолетних растений из семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae).
Некоторые виды данного рода являются очень древними пищевыми и кормовыми растениями, имеют много разновидностей, например: гоми, могар, чумиза.
Представители рода являются сорняками в посевах проса и имеют зёрна, сходные по размерам и форме с зёрнами проса. Поэтому этим видам щетинника дают ещё название просянки. Зёрна просянок могут служить источником пищи, например, для приготовления каши.
Растения с красивыми, плотными метёлками.
Соцветие колосовидное, цилиндрическое, плотное, иногда лопастное. Колоски на коротких ножках, 1—2-цветковые, яйцевидные, немного сжатые со спинки, при основании окружённые зазубренными щетинками. Колосковых чешуй три, они плёнчатые: нижняя очень маленькая, вторая длиннее, третья равная цветочным чешуям. Цветковые чешуи кожистые, голые, гладкие или морщинистые. Цветёт в июле — августе.
Плод — зерновка, сжатая со спинки, заключена в цветочные чешуи, созревает в августе — сентябре. Размножается семенами (одно растение образует до 5—10 тыс. семян, сохраняющих жизнеспособность в почве до 10 лет).
Растёт на приречных песках, галечниках, полях.
Щетинники содержат витамины, жирные кислоты.
Применяются в народной медицине.
Кормовое растение, плоды пригодны в пищу.
Сорные растения.
Род включает более 100 видов.[5]
Многие виды, которые ранее входили в род Setaria, сейчас входят в другие роды — например, в род Pennisetum.
Щети́нник, или Сета́рия, или Мыше́й (лат. Setária) — род однолетних растений из семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae).
Некоторые виды данного рода являются очень древними пищевыми и кормовыми растениями, имеют много разновидностей, например: гоми, могар, чумиза.
Представители рода являются сорняками в посевах проса и имеют зёрна, сходные по размерам и форме с зёрнами проса. Поэтому этим видам щетинника дают ещё название просянки. Зёрна просянок могут служить источником пищи, например, для приготовления каши.
見內文。
狗尾草属(学名:Setaria),是禾本科的一屬。
本文参照
エノコログサ属 Setaria は、イネ科植物の一群で、丸っこい小穂をつけ、花序の枝先が芒状に尖る。エノコログサやアワを含む。
一年草または多年草で葉は扁平、種によって縦皺が入る[1]。花序は円錐花序であり、主軸から出た横枝に複数の小穂を並べる形をとる。またその枝が多く針状の突起に変形する。小穂は卵形で先端が丸く、内部には小花を一つだけ含む。第一穎から第三穎までは膜質で小穂より小さく、特に第一穎はごく小さい。革質の第四穎が果実を包む。小穂の下部からは多数の針状突起を出す。
この円錐花序の側枝が長いものはまばらに広がった円錐形の穂をつける。イヌアワなどはこれに当たる。だが、多くのものでは側枝はごく短くまとまり、それらの間も狭くなっているため、全体の形が密集した円柱形となる。結果として、円錐花序の構造は見えにくく、密集した小穂の間から伸び出した針が一面に出て、時に瓶洗いのブラシのような外観になる。
エノコログサの小穂は、果実が熟すると、一個の種子(実際には果実)を鱗片が包んだものに見える。小穂の中には花は1つしかない。しかし、本来は2つの小花があるべきもので、そのうち1つが退化したものと解釈されている。
穂の軸から出る、短い柄の先に、普通は1個の小穂がつく。第一包穎は背が低くて横長で、表側の基部を包む。第二包穎は第三穎と共向き合って小花を包んでいる。その内側には護穎と内穎に包まれた花がある。本来は、第三は消失した小花の護穎であったもので、小花の消失とともに内穎もなくなったものである。
世界の暖地を中心に100種が知られる。
もっとも有名なものはアワである。中国の黄河流域が発祥と言われ、五穀の一つとされる。これはエノコログサを原種とする[2]。日本ではエノコログサ類は普通な雑草である。
エノコログサ属(学名:Setaria)の特徴は、先に述べたような小穂を円錐花序につけるものである。また、小穂のつく枝に刺状の突起をもつ。世界に約100種が知られる。日本にある同属の種は7種ばかりある。