The Cherokee used the bark of Quercus imbricaria to treat indigestion, chronic dysentery, mouth sores, chapped skin, general sores, chills and fevers, lost voice, milky urine, and as an antiseptic and a general tonic (D. E. Moerman 1986).
This species reportedly hybridizes with Q . coccinea (W. H. Wagner Jr. and D. J. Schoen 1976); with Q . falcata (producing Q . × anceps E. J. Palmer) and Q . ilicifolia (D. M. Hunt 1989); with Q . marilandica , Q . palustris , and Q . phellos (H. A. Gleason 1952); and with Q . rubra , Q . shumardii , and Q . velutina .
Quercus imbricaria (lat. Quercus imbricaria) - fıstıqkimilər fəsiləsinin palıd cinsinə aid bitki növü.
Palıd cinsinə aid növlər Q. grisea• Q. oblongifolia• Q. acerifolia• Q. acuta• Q. acutissima• Q. afares• Q. agrifolia• Q. alba• Q. albocinta• Q. aliena• Q. alnifolia• Q. arizonica• Q. arkansana• Q. aucheri• Q. austrina• Q. basaseachicensis• Q. benthamii• Q. berberidifolia• Q. bicolor• Q. boyntonii• Q. brandegeei• Q. brenesii• Q. breviloba• Q. buckleyi• Q. bumelioides• Q. calliprinos• Q. canariensis• Q. castaneifolia• Q. cedrosensis• Q. cerrioides• Q. cerris• Q. chapmanii• Q. chrysolepis• Q. coahuilensis• Q. coccifera• Q. coccinea• Q. convallata• Q. conzattii• Q. copeyensis• Q. cornelius-mulleri• Q. corrugata• Q. costaricensis• Q. cubana• Q. deliquescens• Q. dentata• Q. depressa• Q. depressipes• Q. devia• Q. diversifolia• Q. douglasii• Q. dumosa• Q. durata• Q. ellipsoidalis• Q. emoryi• Q. engelmannii• Q. excelsa• Q. faginea• Q. falcata• Q. flagellifera• Q. frainetto• Q. fulva• Q. fusiformis• Q. galeanensis• Q. gambelii• Q. garryana• Q. georgiana• Q. germana• Q. glauca• Q. glaucoides• Q. graciliformis• Q. gravesii• Q. gulielmitreleasei• Q. havardii• Q. hemisphaerica• Q. hintonii• Q. hintoniorum• Q. humboldtii• Q. hypoxantha• Q. iberica• Q. ilex• Q. ilicifolia• Q. imbricaria• Q. invaginata• Q. john-tuckeri• Q. kelloggii• Q. laceyi• Q. laevis• Q. lamellosa• Q. laurifolia• Q. libani• Q. liebmannii• Q. lobata• Q. lusitanica• Q. lyrata• Q. macdonaldii• Q. macdougallii• Q. macranthera• Q. macrocarpa• Q. macrolepis• Q. marilandica• Q. martinezii• Q. michauxii• Q. miquihuanensis• Q. mohriana• Q. mongolica• Q. muehlenbergii• Q. myrsinifolia• Q. nigra• Q. oglethorpensis• Q. oleoides• Q. pacifica• Q. pagoda• Q. palmeri• Q. palustris• Q. peninsularis• Q. perpallida• Q. petraea• Q. phellos• Q. planipocula• Q. polymorpha• Q. pontica• Q. praeco• Q. praineana• Q. prinoides• Q. prinus• Q. pubescens• Q. pungens• Q. purulhana• Q. rapurahuensis• Q. robur• Q. robusta• Q. rubra• Q. rugosa• Q. rysophylla• Q. sadleriana• Q. sebifera• Q. shumardii• Q. skinneri• Q. skutchii• Q. stellata• Q. suber• Q. subspathulata• Q. tardifolia• Q. texana• Q. tomentella• Q. tonduzii• Q. toumeyi• Q. trojana• Q. turbinella• Q. undata• Q. uxoris• Q. vacciniifolia• Q. variabilis• Q. velutina• Q. vincentensis• Q. wislizeni• Q. xalapensis• Q. zempoaltepecana• Q. × alvordiana 
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Quercus imbricaria (lat. Quercus imbricaria) - fıstıqkimilər fəsiləsinin palıd cinsinə aid bitki növü.
El roure de teules (Quercus imbricaria) és un arbre del gènere Quercus original del centre i est de l'Amèrica del Nord. El botànic Michaux li va donar aquest nom perquè els colons d'aquestes terres feien servir les seva fusta per tapar forats, pres del llatí imbricatus-a-um, cobert amb teules.
Arbre amb fulles semi-persistents que pot arribar als 20 m d'alçada. La seva capçada és cònica o piramidal al principi, per passar, més endavant, a ser oberta i arrodonida. Requereix sòls humits, rics en nutrients i una exposició assolellada.
El tronc i branques presenten una escorça de color marró clar, llisa, que es desprèn en petites plaques i s'esquerda amb l'edat.gris que varia en diverses tonalitats, amb petites fissures o escates.
Les fulles, alternes, de 10 a 18,5 cm. de llarg i de 5 a 7 cm. d'ample, són lanceolades, de marges sencers o, de vegades, una mica ondulats. La part superior de la fulla és de color verd fosc, brillant, suau, llis, mentre que la part inferior és tomentós. A la tardor, les fulles es tenyeixen d'una tonalitat vermellosa i, posteriorment, resten a les branques durant molt temps passant al color groc i, finalment, al groc amarronat. A la primavera cauen les fulles seques amb la nova brotada.
La maduració de les glans és bianual.
Proporciona una fusta dura, que es fa servir a la construcció per fer taulons i per la fabricació de mobles; encara que no és gaire comercialitzada.
El roure de teules (Quercus imbricaria) és un arbre del gènere Quercus original del centre i est de l'Amèrica del Nord. El botànic Michaux li va donar aquest nom perquè els colons d'aquestes terres feien servir les seva fusta per tapar forats, pres del llatí imbricatus-a-um, cobert amb teules.
Dub celokrajný (Quercus imbricaria) je opadavý strom s celokrajnými listy bez laloků, dorůstající výšky okolo 20 metrů. Pochází z jihovýchodních a středních USA a v Česku je občas pěstován jako parkový strom.
Dub celokrajný je opadavý strom dorůstající výšky okolo 20 metrů. Koruna je mohutná, rozložitá. Borka je šedohnědá, s mělkými puklinami. Letorosty jsou zelenavě hnědé až hnědé, lysé nebo řídce pýřité. Zimní pupeny jsou hnědé až červenohnědé, 3 až 6 mm dlouhé, vejcovité, v řezu zřetelně pětihranné. Listy jsou vejčité, podlouhle kopinaté nebo eliptické až obvejčité, obvykle nejširší přibližně v polovině, 8 až 20 cm dlouhé a 1,5 až 7,5 cm široké, na bázi nejčastěji tupé až klínovité, na vrcholu špičaté až tupé, s celokrajným nebo jen mělce vykrajovaným okrajem. Listy jsou na líci tmavě zelené, lysé a lesklé, na rubu pýřité. Řapíky jsou 10 až 20 mm dlouhé. Na podzim se listy zbarvují do tmavě žlutých až hnědých odstínů. Žaludy dozrávají druhým rokem, jsou jednotlivé nebo po dvou, vejcovité až téměř kulovité, 9 až 18 mm dlouhé, do 1/3 až 1/2 kryté miskovitou až pohárkovitou číškou s pýřitými šupinami.[2][3]
Dub celokrajný je rozšířen ve středních a jihovýchodních oblastech USA. Roste v nadmořských výškách 100 až 700 metrů. Preferuje vlhké hlubší půdy bez vápníku, je však schopen růst i na zásaditých a sušších půdách. Je to spíše pomalu rostoucí dřevina.[4] V oblastech společného výskytu se dub celokrajný kříží s jinými duby, např. s dubem červeným (Quercus rubra), dubem cesmínolistým (Q. ilicifolia), dubem bahenním (Q. palustris), dubem vrbolistým (Q. phellos), dubem srpovitým (Q. falcata) aj.[2]
Dřevo dubu celokrajného bylo v minulosti využíváno na výrobu došků. Čerokíové využívali tento dub při ošetřování různých neduhů, jako je úplavice, afty, horečka, nachlazení a podobně.[2] Je to jeden z mála v Česku pěstovaných dubů s celokrajnými listy. Je mrazuvzdorný, je však pěstován poměrně zřídka. Je vysazen v Průhonickém parku na břehu Podzámeckého rybníka, v Pražské botanické zahradě v Tróji,[5] a v Arboretu Kostelec nad Černými lesy.[3] Do Evropy byl zaveden v roce 1786.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dub celokrajný ve Wikimedia Commons
Dub celokrajný (Quercus imbricaria) je opadavý strom s celokrajnými listy bez laloků, dorůstající výšky okolo 20 metrů. Pochází z jihovýchodních a středních USA a v Česku je občas pěstován jako parkový strom.
Die Schindel-Eiche[1] (Quercus imbricaria) ist ein mittelgroßer Baum aus der Gattung der Eichen in der Familie der Buchengewächse. Das Verbreitungsgebiet liegt im Nordosten und Südosten der USA.
Die Schindel-Eiche ist ein bis 25 Meter hoher Baum mit kegelförmiger bis rundlicher, lockerer Krone. Die Borke ist dunkelgrau und wird im Alter flach und unregelmäßig rissig, die innere Rinde ist rosafarben. Die Triebe sind kahl. Die Blätter sind 8 bis 20 Zentimeter lang, länglich lanzettlich bis eiförmig, an beiden Enden zugespitzt ganzrandig mit welligem Rand. Die Mittelrippe läuft in eine manchmal undeutliche Grannenspitze aus. Die Blattoberseite ist glänzend dunkelgrün, die Unterseite blassgrün und behaart. Der Blattstiel ist 0,5 bis 1,5 Zentimeter lang. Die Früchte sind 1 bis 1,5 Zentimeter lang, nahezu kugelig, kurz gestielt und zu einem Drittel bis zur Hälfte von einem flachen Fruchtbecher umgeben. Die Früchte reifen im zweiten Jahr. Die Chromosomenzahl beträgt 2 n = 24 {displaystyle 2n=24} 
Das Verbreitungsgebiet liegt im Nordosten, Südosten und der Mitte der USA.[4] Sie wächst in 100 bis 700 Metern Höhe in Auen und an Flussufern auf mäßig trockenen, frischen bis feuchten, schwach sauren bis neutralen, sandigen Böden an sonnigen bis lichtschattigen Standorten. Die Art ist wärmeliebend und meist frosthart.[2][3]
Die Schindel-Eiche (Quercus imbricaria) ist eine Art aus der Gattung der Eichen (Quercus) in der Familie der Buchengewächse (Fagaceae). Die Erstbeschreibung erfolgte 1801 durch André Michaux in der Histoire des chênes de l'Amérique, ….[4]
Die Art bildet mit Quercus coccinea, Quercus falcata, Quercus ilicifolia, Quercus marilandica, Quercus palustris, Quercus phellos, Quercus rubra, Quercus shumardii und Quercus velutina Hybride.[3]
Die Schindel-Eiche wird stark wirtschaftlich genutzt.[2] Früher wurden aus ihrem Holz Schindeln hergestellt, was ihr den Namen Schindel-Eiche eingebracht hat. Die Cherokee verwendeten die Rinde bei Verdauungsstörungen, chronischem Durchfall, Entzündungen der Mundschleimhaut, rissiger Haut, Schüttelfrost und Fieber.[3]
Als größtes Exemplar der Schindel-Eiche in Deutschland gilt die 1880 von Forstmeister Friedrich Wilhelm Meschwitz auf dem St.-Pauli-Friedhof in Dresden gepflanzte Meschwitzeiche, die zu den Gedenkbäumen in Dresden gehört.
Die Schindel-Eiche (Quercus imbricaria) ist ein mittelgroßer Baum aus der Gattung der Eichen in der Familie der Buchengewächse. Das Verbreitungsgebiet liegt im Nordosten und Südosten der USA.
Quercus imbricaria, the shingle oak, is a deciduous tree in the red oak group of oaks. It is native primarily to the Midwestern and Upper South regions of North America.
Quercus imbricaria is usually 15–18 meters (50–60 feet) high, maximum height 100 ft, with a broad pyramidal head when young, becoming in old age, broad-topped and open. Trunk up to 1 m (40 inches) in diameter (rarely 1.4 m or 56 in). It reaches its largest size in southern Illinois and Indiana, although the national champion is 104' by 68' in Cincinnati, Ohio.
It is distinguished from most other oaks by its leaves, which are shaped like laurel leaves, 8–20 cm (4–10 in) long and 1.5–7.5 cm (1⁄2–3 in) broad with an untoothed margin; they are bright green above, paler and somewhat downy beneath.
Quercus × leana Nutt. (Q. velutina x Q. imbricaria) (Lea's hybrid oak), is a naturally occurring hybrid of the black oak and shingle oak, growing to 20 m, a native of south-eastern North America, also found in a few European collections.
It is native primarily to the Midwestern and Upper South regions of North America, from southern New York west to northern Illinois and eastern Kansas, and south to central Alabama and Arkansas. It is abundant in the lower Ohio Valley and middle Mississippi Valley, and rare in the east.
It is most commonly found growing in uplands with good drainage, less often along lowland streams, at altitudes of 100–700 m (330–2,300 ft).
The acorn is an important food for squirrels and some birds.
In the past, the wood was important for making shingles, from which the common name derives.
Quercus imbricaria, the shingle oak, is a deciduous tree in the red oak group of oaks. It is native primarily to the Midwestern and Upper South regions of North America.
Quercus imbricaria, es un árbol caducifolio perteneciente a la familia de las fagáceas. Está clasificada en la Sección Lobatae; del roble rojo de América del Norte, Centroamérica y el norte de América del Sur que tienen los estilos largos, las bellotas maduran en 18 meses y tienen un sabor muy amargo. Las hojas suelen tener lóbulos con las puntas afiladas, con cerdas o con púas en el lóbulo.
Es originaria principalmente a los del Medio Oeste y el Sur superior de América del Norte, desde el sur de Nueva York al oeste hasta el norte de Illinois y el este de Kansas y al sur con el centro de Alabama y Arkansas. Se encuentra con mayor frecuencia en las tierras altas con buen drenaje y con menor frecuencia a lo largo de los arroyos de las tierras bajas, a 100-700 m de altitud.
Es un árbol de tamaño mediano que crece hasta 20 m de altura, con un tronco de hasta 1 m de diámetro (raramente 1,4 m). Se distingue de la mayoría de los otros robles por sus hojas , que tienen forma de laurel, de 8-20 cm de largo y 1.5-7.5 cm de ancho, con un margen entero, de color verde brillante por encima, más pálido y algo velloso debajo. El fruto es una bellota de 9-18 mm de largo y de ancho, con una copa poco profunda, y que están maduros alrededor de 18 meses después de la polinización. Son un alimento importante para las ardillas y algunas aves .
En el pasado, la madera era importante para la fabricación de tejas, de las cuales el nombre deriva.
Quercus suber fue descrita por André Michaux y publicado en Histoire des Chênes de l'Amérique no. 9, pl. 15–16. 1801.[1]
Quercus: nombre genérico del latín que designaba igualmente al roble y a la encina.
imbricaria: epíteto latín que significa "superpuesto".[2]
Quercus imbricaria, es un árbol caducifolio perteneciente a la familia de las fagáceas. Está clasificada en la Sección Lobatae; del roble rojo de América del Norte, Centroamérica y el norte de América del Sur que tienen los estilos largos, las bellotas maduran en 18 meses y tienen un sabor muy amargo. Las hojas suelen tener lóbulos con las puntas afiladas, con cerdas o con púas en el lóbulo.
Quercus imbricaria, le Chêne à lattes est une espèce d'arbres du sous-genre Quercus et de la section Lobatae.
Des bardeaux en bois sont fabriqués à partir de son bois.
Amérique du Nord (de la Pennsylvanie à la Caroline du Nord et à l'Iowa et au Michigan). Introduit en Europe par John Fraser en 1786.
Quercus imbricaria, le Chêne à lattes est une espèce d'arbres du sous-genre Quercus et de la section Lobatae.
Seljueik (fræðiheiti: Quercus imbricaria) er meðalstór eikartegund sem er ættuð frá Miðaustur-Bandaríkjunum.[2]
Seljueik (fræðiheiti: Quercus imbricaria) er meðalstór eikartegund sem er ættuð frá Miðaustur-Bandaríkjunum.
Multimedia w Wikimedia Commons Dąb dachówkowaty (Quercus imbricaria Michx.) – gatunek roślin z rodziny bukowatych (Fagaceae Dumort.). Występuje naturalnie w środkowo-wschodnich Stanach Zjednoczonych – w Alabamie, Arkansas, Dystrykcie Kolumbii, Delaware, Georgii, Iowa, Illinois, Indianie, Kansas, Kentucky, Luizjanie, Massachusetts, Marylandzie, Michigan, Missouri, Missisipi, Karolinie Północnej, Nebrasce, New Jersey, stanie Nowy Jork, Ohio, Oklahomie, Pensylwanii, Karolinie Południowej, Tennessee, Wirginii, Wisconsin oraz Wirginii Zachodniej[3][4][5].
Rośnie na zalesionych stokach oraz terenach skalistych. Występuje na wysokości do 700 m n.p.m.[5]
Czirokezi używali tego gatunku w medycynie tradycyjnej[5].
Dąb dachówkowaty (Quercus imbricaria Michx.) – gatunek roślin z rodziny bukowatych (Fagaceae Dumort.). Występuje naturalnie w środkowo-wschodnich Stanach Zjednoczonych – w Alabamie, Arkansas, Dystrykcie Kolumbii, Delaware, Georgii, Iowa, Illinois, Indianie, Kansas, Kentucky, Luizjanie, Massachusetts, Marylandzie, Michigan, Missouri, Missisipi, Karolinie Północnej, Nebrasce, New Jersey, stanie Nowy Jork, Ohio, Oklahomie, Pensylwanii, Karolinie Południowej, Tennessee, Wirginii, Wisconsin oraz Wirginii Zachodniej.
Quercus imbricaria là một loài thực vật có hoa trong họ Cử. Loài này được Michx. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1801.[1]
Quercus imbricaria là một loài thực vật có hoa trong họ Cử. Loài này được Michx. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1801.
