nimet breadcrumb-navigoinnissa
Avokado (lat. Persea)[1] – dəfnəkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Avokado həmişəyaşıl meyvə bitkiləri cinsidir. Tropik meyvədir. Hünd. 10–20 m-dir. Çiçəkləri ikicinsiyyətli və ağımtıldır. Armud formalı meyvələri tündyaşıl, yaxud qara və birtoxumlu olur. Əkiləndən 4-5 il sonra məhsul verməyə başlayır; hər ağacı 150-200 kq meyvə verir. Meyvələri 250-600 kq gəlir, yeyilir, qoz dadı verir. Tərkibində asan həzm edilən yağ (30%-ədək), zülal (1,5-4%), B1, B2, C və D vitaminləri var. Diabet xəstəliyi olanlar üçün faydalıdır.
Amerika avokadosu (Persea americana)
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Avokado (lat. Persea) – dəfnəkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Avokado həmişəyaşıl meyvə bitkiləri cinsidir. Tropik meyvədir. Hünd. 10–20 m-dir. Çiçəkləri ikicinsiyyətli və ağımtıldır. Armud formalı meyvələri tündyaşıl, yaxud qara və birtoxumlu olur. Əkiləndən 4-5 il sonra məhsul verməyə başlayır; hər ağacı 150-200 kq meyvə verir. Meyvələri 250-600 kq gəlir, yeyilir, qoz dadı verir. Tərkibində asan həzm edilən yağ (30%-ədək), zülal (1,5-4%), B1, B2, C və D vitaminləri var. Diabet xəstəliyi olanlar üçün faydalıdır.
Persea és un gènere de plantes amb flors amb unes 150 espècies d'arbres de fulla persistent dins la família del llorer (Lauràcia).[2] El membre més conegut del gènere és l'alvocat, Persea americana.
Són arbres de mida mitjana, de 15-30 m d'alt. Les fulles són simples i lanceolades de 5-30 cm de llargada i 2-12 cm d'amplada i en disposició en espiral o alternada. Les flors es disposen en panícules curtes. El fruit és una drupa oval o amb forma de pera i una sola llavor. La mida del fruit és variable segons les espècies, d'1-1,5 cm per exemple en P. borbonia i P. indica, fins a 10-20 cm en P. americana.
Les espècies de Persea tenen una distribució disjunta amb 70 espècies neotropicals des de Brasil a Xile i de Mèxic al Carib; arriben al sud-est dels Estats Units. A les illes de la Macaronèsia n'hi ha una sola espècie, l'endèmica Persea indica. N'hi ha unes 80 espècies a l'est i sud-est d'Àsia. Les espècies que aguanten més el fred suporten fins a -12°C: P. borbonia, P. ichangensis i P. lingue; necessiten un sòl constantment humit i no toleren la secada.
La família Lauraceae formava part de la flora de Gondwana i molts dels seus gèneres migraren a Amèrica del Sud per l'Antàrtida, per ponts de terra en el Paleocè. Persea indica sobrevisqué en els boscos nebulosos de la laurisilva de les Canàries i les altres zones de la Macaronèsia.
L'evidència fòssil indica que el gènere Persea es va originar a l'Àfrica occidental durant el Paleocè i se n'estengué després més enllà. L'assecament posterior a l'Oligocè i les glaciacions va extingir el gènere Persea d'Europa.
El gènere Persea té tres subgèneres. El subgènere asiàtic Machilus es tracta com un gènere separat per molts especialistes, incloent la Flora of China; la incompatibilitat d'empelt entre els subgènere Persea i el subgènere Eriodaphne suggereix que aquests es poden tractar millor en gèneres diferents, de fet Kostermans (1993) fundà el gènere Mutisiopersea per a aquests. Un altre gènere estretament relacionat, Beilschmiedia, de vegades també s'inclou en Persea.
Philip Miller derivà Persea del nom grec Περσεα. L'aplicaren Teofrast i Hipòcrates a un arbre egipci, possiblement Cordia myxa, o a una espècie del gènere Mimusops.[4]
Persea és un gènere de plantes amb flors amb unes 150 espècies d'arbres de fulla persistent dins la família del llorer (Lauràcia). El membre més conegut del gènere és l'alvocat, Persea americana.
Hruškovec (Persea) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi vavřínovité. Jsou to stálezelené dřeviny s jednoduchými, většinou tuhými listy a drobnými květy v bohatých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 90 druhů. Je rozšířen v tropické a subtropické Americe a v Makaronézii. Nejvýznamnějším a nejznámějším zástupcem je hruškovec přelahodný, poskytující ovoce avokádo.
Hruškovce jsou stálezelené keře až středně vysoké stromy s aromatickými střídavými listy se zpeřenou žilnatinou. Čepele listů jsou papírovité až tuhé a tlustě kožovité, pýřité. Listy jsou na větvích zpravidla pravidelně rozložené, řidčeji nahloučené na jejich koncích. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, uspořádané v bohatých, úžlabních až téměř vrcholových, stopkatých složených vrcholících skládajících laty. Okvětí je vytrvalé, trojčetné, ve 2 kruzích, s krátkou trubkou a 6 laloky. Pro většinu jihoamerických zástupců je charakteristická rozdílná délka vnějších a vnitřních okvětních lístků. Tyčinek je 9, mimo těchto fertilních tyčinek jsou přítomna 3 střelovitá staminodia. Semeník je vejcovitý až téměř kulovitý, s tenkou čnělkou zakončenou terčovitou bliznou. Plodem je dužnatá, za zralosti tmavě modrá až černá bobule, někdy nesprávně uváděná jako peckovice.[1][2] Plody jsou u většiny druhů drobné a kulovité, řidčeji jsou větší a vejcovitého až hruškovitého tvaru. Na bázi plodu je u většiny druhů vytrvalé, laločnaté okvětí. Číška chybí.[3][4][5][6]
Hruškovec přelahodný na ostrově Réunion
Květenství hruškovce přelahodného
Detail květů hruškovce přelahodného
Persea lingue s plody
Rod zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 80 až 90 druhů.[7][8] Je rozšířen v tropické a subtropické Americe, jeden druh roste v Makaronézii.
V USA se vyskytují celkem 3 druhy. Persea palustris a P. borbonia mají rozsáhlý areál na jihu a jihovýchodě USA, P. humilis je endemit Floridy.[4][9] V Jižní Americe rostou zástupci tohoto rodu zejména v horách.[6] Druh Persea indica je navzdory svému názvu endemit Makaronézie. Vyskytuje se na Kanárských ostrovech, Azorách i Madeiře. Disjunktní výskyt v Makaronézii je vysvětlován dálkovým přenosem. Na Madeiře a Kanárských ostrovech roste též Apollonias barbujana, druh který podle výsledků molekulárních studií rovněž náleží do rodu Persea.[7]
Fosílie třetihorního druhu † Persea princeps byly nalezeny na různých lokalitách v Evropě.[10][11] Z fosilních listů vymřelého druhu † Persea pseudocarolinensis miocénního stáří byla v roce 2003 izolována DNA, konkrétně gen pro rbcL. Bylo zjištěno, že se v několika nukleotidech odlišuje od sekvence současných zástupců rodu.[12]
Taxonomické vymezení rodu Persea není dosud dořešené. Rod je součástí skupiny blízce příbuzných rodů, označované jako Persea Group. Náleží do ní celkem asi 400 až 450 druhů řazených do rodů Alseodaphne, Apollonias, Dehaasia, Machilus, Nothaphoebe, Persea a Phoebe. Všechny tyto rody s výjimkou amerického rodu Persea jsou (v současném převládajícím taxonomickém pojetí) rozšířeny v tropech Starého světa. [7] V roce 2011 vyšla fylogenetická studie dané skupiny. V ní se prokázalo, že rod Persea je v klasickém pojetí parafyletický a oba jeho podrody (subg. Persea a subg. Eriodaphne) představují samostatné vývojové větve. Jako parafyletické se ukázaly i rody Alseodaphne a Dehaasia.[7] Taxonomická revize nebyla dosud publikována.
Makaronéský druh Persea indica je v některých zdrojích (např. [13]) řazen do rodu Phoebe, rozšířeného v tropech Starého světa, podle výsledků molekulárních studií je však situován do vývojové větve rodu Persea.[7]
Nejvýznamnějším zástupcem rodu je hruškovec přelahodný, který poskytuje ovoce známé jako avokádo. Pochází ze Střední Ameriky. Byly vypěstovány četné kulturní odrůdy, vhodné pro různá podnebí (tropické nížiny, tropické hory a subtropy).[14] Některé druhy jsou v tropické Americe zdrojem dřeva. Jádrové dřevo je hnědé, načervenalé nebo narůžovělé a je ostře oddělené od šedé až krémové běli. Je poměrně málo trvanlivé a používá se na nábytek, bedny, interiéry ap. Nejčastěji je obchodováno pod názvy lingue nebo canela-rosa.[15]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hruškovec ve Wikimedia Commons
Hruškovec (Persea) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi vavřínovité. Jsou to stálezelené dřeviny s jednoduchými, většinou tuhými listy a drobnými květy v bohatých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 90 druhů. Je rozšířen v tropické a subtropické Americe a v Makaronézii. Nejvýznamnějším a nejznámějším zástupcem je hruškovec přelahodný, poskytující ovoce avokádo.
Avocado-slægten (Persea) er udbredt i Mellem- og Sydamerika. Her omtales kun den ene art, som har økonomisk betydning i Danmark.
Arter
Persea ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Lorbeergewächse (Lauraceae). Die etwa 150 Arten sind hauptsächlich in den tropischen Regionen Mittel- und Südamerikas heimisch, einige Arten sind jedoch auch in Asien zu finden. Die bekanntesten Arten sind die Avocado (Persea americana) und die Indische Persea (Persea indica).
Es sind immergrüne Sträucher oder mittelgroße Bäume. Die dünne Rinde ist rötlich braun. Die wechselständigen, anfangs behaarten, später lederig glänzenden Laubblätter duften aromatisch.
Die zwittrigen Blüten sind gelb und behaart. Die Blütenhüllblätter sind nicht in Kelch und Krone gegliedert, es sind also Tepalen. Die äußeren Tepalen sind kürzer als die inneren. Es sind neun Staubblätter vorhanden. Die reifen Früchte sind kugelrunde oder birnenförmige, tief blaue bis schwarze Beeren. Die Tepalen bleiben an der Basis der reifen Früchte erhalten.
Die Gattung Persea wurde im Jahr 1754 durch Philip Miller aufgestellt. Ein Homonym ist Persea C.F.Gaertn. (Supplementum Carpologiae 1805, S. 222).
Der Umfang der Gattungen dieser Verwandtschaftsgruppe wird kontrovers diskutiert. Die Gattung Persea s. l. ist nicht monophyletisch. Einige Arten sind allerdings in die Gattungen Alseodaphne, Dehaasia und Nothaphoebe zu stellen.[1] Die asiatische Untergattung Machilus wird von vielen Autoren als eigene Gattung Machilus betrachtet (zum Beispiel in der Flora of China). Eine andere nahe verwandte Gattung, Beilschmiedia (beispielsweise Beilschmiedia mannii (Meisn.) Benth. & Hook.f. ex B.D.Jacks.), wird manchmal auch in die Gattung Persea eingegliedert. Synonyme für Persea Mill. waren: Machilus Rumph. ex Nees, Mutisiopersea Kosterm., Tamala Raf.[2]
Im weitgefassten Umfang gibt es in der Gattung Persea s. l. etwa 150 Arten. Die Gattung Persea s. l. wurde in drei Untergattungen gegliedert:
Seit 2017 enthält die Persea group die etwa acht Gattungen mit 400 bis 450 Arten:[5]
Persea ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Lorbeergewächse (Lauraceae). Die etwa 150 Arten sind hauptsächlich in den tropischen Regionen Mittel- und Südamerikas heimisch, einige Arten sind jedoch auch in Asien zu finden. Die bekanntesten Arten sind die Avocado (Persea americana) und die Indische Persea (Persea indica).
Avokado, alligator noki (Persea) – lavrdoshlarga mansub doim yashil o‘simliklar (daraxtlar) turkumi. Sub-tropik zonada, jumladan, Qora den-giz atroflarida o‘sadi, O‘zbekistonda hozirgacha ekilmagan. A. daraxti ba-land, gullari ikki jinsli, oq. Mevasi (250–600 g) bir urug‘li, to‘q yashil yoki ko‘kimtir-qizil, tarkibida 30% gacha moy, 1,5–4% gacha oqsil bor; yangi uzil-gan holda iste’mol qilinadi.[1]
Avokado, alligator noki (Persea) – lavrdoshlarga mansub doim yashil o‘simliklar (daraxtlar) turkumi. Sub-tropik zonada, jumladan, Qora den-giz atroflarida o‘sadi, O‘zbekistonda hozirgacha ekilmagan. A. daraxti ba-land, gullari ikki jinsli, oq. Mevasi (250–600 g) bir urug‘li, to‘q yashil yoki ko‘kimtir-qizil, tarkibida 30% gacha moy, 1,5–4% gacha oqsil bor; yangi uzil-gan holda iste’mol qilinadi.
Tekst üüb Öömrang Persea as en plaantenskööl uun det famile faan a loorbeerplaanten (Lauraceae). Diar hiar 150 slacher tu. A wichtagsten san det Avokaado (Persea americana) an det Indisk Persea (Persea indica).
Persea as en plaantenskööl uun det famile faan a loorbeerplaanten (Lauraceae). Diar hiar 150 slacher tu. A wichtagsten san det Avokaado (Persea americana) an det Indisk Persea (Persea indica).
Persea is a genus of about 150 species of evergreen trees belonging to the laurel family, Lauraceae.[2] The best-known member of the genus is the avocado, P. americana, widely cultivated in subtropical regions for its large, edible fruit.
They are medium-size trees, 15–30 m (49.2–98.4 ft) tall at maturity. The leaves are simple, lanceolate to broad lanceolate, varying with species from 5–30 cm (1.97–11.81 in) long and 2–12 cm (0.79–4.72 in) broad, and arranged spirally or alternately on the stems. The flowers are in short panicles, with six small greenish-yellow perianth segments 3–6 mm (0.12–0.24 in) long, nine stamens and an ovary with a single embryo. The fruit is an oval or pear-shaped berry,[3] with a fleshy outer covering surrounding the single seed; size is very variable among the species, from 1–1.5 cm (0.39–0.59 inches) in e.g. P. borbonia and P. indica, up to 10–20 cm (3.94–7.87 inches) in some cultivars of P. americana.
The species of Persea have a disjunct distribution, with about 70 Neotropical species, ranging from Brazil and Chile in South America to Central America and Mexico, the Caribbean, and the southeastern United States; a single species, P. indica, endemic to Madeira and the Canary Islands off northwest Africa; and 80 species inhabiting east and southeast Asia. None of the species are very tolerant of severe winter cold, with the hardiest, P. borbonia, P. ichangensis and P. lingue, surviving temperatures down to about −12 °C (10.4 °F); they also require continuously moist soil, and do not tolerate drought. A number of these species are found in forests that face threats of destruction or deforestation; for example, P. meyeniana in Central Chile.
The family Lauraceae was part of the land flora of Gondwana, and many genera had migrated to South America via Antarctica over ocean landbridges by the time of the Paleocene. From South America they spread over most of the continent. When the North American and South American tectonic plates joined in the late Neogene, volcanic mountain building created island chains which later formed the Mesoamerican landbridge. Pliocene elevation created new habitats for speciation. While some genera died out in increasingly xerophytic mainland Africa, starting with the freezing of Antarctica about 20 million years ago and the formation of the Benguela current, others, which also reached South America and Mesoamerica, such as Beilschmiedia and Nectandra are still surviving today in Africa in a number of species. The genus, however, died out in Africa, except for P. indica, which is, today, a threatened species that survives in the fog-shrouded mountains of the Canary Islands and Madeira.
Fossil evidence indicates that the genus originated in West Africa during the Paleocene, and spread to Asia, to South America, and to Europe and thence to North America. It is thought that the gradual drying of Africa, west Asia, and the Mediterranean from the Oligocene to the Pleistocene, and the glaciation of Europe during the Pleistocene, caused the extinction of the genus across these regions, resulting in the present distribution.
Since this habitat is constantly threatened by encroaching agriculture, the laurel forest animal or vegetal species have already become rare in many of its former habitats and are threatened by further habitat loss.
In Mesoamerica, Persea proliferated into many new species, and the berries of some of them constitute a valuable food supply for quetzals, trogoniform birds that live in the montane rainforests of Mesoamerica. In particular, the resplendent quetzal's favorite fruits are berries of wild relatives of the avocado. Their differing maturing times in the cloudforest determine the migratory movements of the quetzals to differing elevation levels in the forests. With a gape width of 21 mm (0.83 in), the quetzal swallows the small berry (aguacatillo) whole, which he catches while flying through the lower canopy of the tree, and then regurgitates the seed within 100 meters (328 ft) from the tree. Wheelright in 1983 observed that parent quetzals take far less time intervals to deliver fruits to the young brood than insects or lizards, reflecting the ease of procuring fruits, as opposed to capturing animal prey. Since the young are fed exclusively berries in the first 2 weeks after hatching, these berries must be of high nutritional value. Usually only the total percentage of water, sugar, nitrogen, crude fats and carbohydrates are reported by ornithologists.[4]
Persea species are also used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including giant leopard moth, Coleophora octagonella (which feeds exclusively on P. carolinensis) and Hypercompe indecisa.
The genus Persea is treated in three subgenera. The Asian subgenus Machilus is treated in a separate genus Machilus by many authors, including in the Flora of China, while graft-incompatibility between subgenus Persea and subgenus Eriodaphne suggests that these too may be better treated as distinct genera, in fact Kostermans (1993) founded the genus Mutisiopersea for these. Another closely related genus, Beilschmiedia, is also sometimes included in Persea.
In a phylogenetic analysis of the "Persea group", which also includes Alseodaphne, Phoebe, Nothaphoebe, Dehaasia and Apollonias, Persea was found to be mostly monophyletic, with Apollonias barbujana from the Canary Islands nested within the core Persea group. The species Persea nudigemma was found to be more closely related to Phoebe, while Persea sphaerocarpa was found to be nested within a group of Alseodaphne species.[5]
Based on[5]
clade IMac. robusta
Mac. sp. W14071
Mac. sp. W14068
Pho. minutiflora
Mac. japonica
Mac. decursinervis
Mac. grijsii
Mac. platycarpa
Mac. yunnanensis
Mac. kwangtungensis
Mac. oculodracontis
Mac. duthiei
Mac. gamblei
Mac. oreophila
Mac. leptophylla
Pho. faberi
Mac. salicoides
Mac. pomifera
Mac. salicina
Mac. thunbergii
Mac. breviflora
Mac. pingii
Mac. shweliensis
Mac gongshanensis
Mac. phoenicis
Mac. monticola
Deh. caesia
Deh. hainanensis
Als. sp. W17084
Deh. sp. L20070187
Als. semecarpifolia
Als. huanglianshanensis
Als. gigaphylla
Not. umbelliflora
Deh. sp. A34
Deh. incrassata
clade II Persea clade IPer. aurata
Per. splendens
Per. major
Per. weberbaueri
Per. sp. V25232
Per. sp. W19517
Per. alba
Per. sp. W14875
Per. sp. B21834
Per. lingue
Per. caerulea
Per. borbonia
Per. haenkeana
Per. palustris
Per. indica
Per. areolatocostae
Persea clade IIPer. americana
Per. styermarkii
Apo. barbujana
clade III Phoebe clade IPho. formosana
Pho. chekiangensis
Pho. nanmu
Pho. neurantha
Pho. lanceolata
Pho. sp. L20070260
Pho. zhennan
Pho. macrocarpa
Pho. angustifolia
Phoebe clade IIPho. cuneata
Pho. elliptica
Pho. sp. A49
Pho. puwenensis
Pho. hungmaoensis
Pho. megacalyx
Per. nudigemma
Als. rugosa
Als. hainanensis
Als. sp. W14264
Per. sphaerocarpa
Per. sp. W21874
Als. petiolaris
Als. andersonii
Neo. sericea
Neo. howii
Neo. cambodiana
Act. cupularis
Act. trichocarpa
Lit. verticillata
Lin. megaphylla
Lit. auriculata
Lin. erythrocarpa
Philip Miller derived Persea from the Greek name Περσέα. It was applied by Theophrastus and Hippocrates to an uncertain Egyptian tree, possibly Cordia myxa or a Mimusops species.[7]
Persea is a genus of about 150 species of evergreen trees belonging to the laurel family, Lauraceae. The best-known member of the genus is the avocado, P. americana, widely cultivated in subtropical regions for its large, edible fruit.
Persea es un género de alrededor de 100 especies aceptadas, de las casi 400 descritas,[1] de árboles perennifolios de la familia Lauraceae. El miembro más conocido es el aguacate o palto (Persea americana), muy cultivado en regiones subtropicales por sus frutos comestibles.
Son arbustos y árboles medianos de unos 15-30 m de altura en la madurez. Las hojas, perennes, son simples, lanceoladas a lanceoladas anchas, pubescentes en la juventud, con nervios prominentes en el envés, variando entre especies entre 5-30 cm de longitud, y 2-12 cm de ancho, de disposición espiral o alterna en los tallos. Las flores, pedunculadas, se organizan en cimas compuestas axilares; son bisexuales, con 6 tépalos pubescentes verde amarillentos de 3-6 mm de longitud, casi iguales o con los 3 exteriores más pequeños, generalmente persistentes en el fruto, 9 estambres en 3 filas concéntricas y un ovario globoso con estilo estrecho, pubescente y de estigma discoidal. El fruto es una drupa globular, ovalada o aperada, con pericarpo de color verde oscuro hasta casi negro, más o menos tuberculado y con un mesocarpo carnoso y una única semilla sin endospermo, rodeada por un tegumento papiráceo a menudo íntimamente adherido al mesocarpo.[2][3] Tiene un tamaño muy variable según las especies, desde 1-1,5 cm en P. borbonia y en P. indica, hasta más de 10-20 cm en P. americana.
Las especies de Persea tienen una heterogénea distribución, con cerca de 70 especies del Neotrópico, de Brasil a Chile en Sudamérica a Centroamérica y México, las Indias Occidentales, el sudeste de EE. UU.; una sola especie, P. indica, endémica de las islas de Macaronesia, incluyendo Madeira y la islas Canarias; y 80 especies del este asiático y sudeste de Asia.
Ninguna de las especies es muy tolerante a fríos severos, salvo, P. borbonia, P. ichangensis y P. lingue, sobreviven temperaturas debajo de los -12 °C; también requieren suelo húmedo continuo, y no toleran la sequía.
Las evidencias fósiles indican que el género tuvo su origen en África Occidental durante el Paleoceno y se extendió por Asia, por Sudamérica, luego Europa y finalmente a Norteamérica. Se considera que el gradual desecamiento de África, Asia Occidental y el Mediterráneo del Oligoceno al Pleistoceno, y la glaciación de Europa durante el Pleistoceno, fue lo que causó la extinción del género en esas regiones, resultando en la actual distribución.
Las especies de Persea son el alimento de las larvas de algunas especies de Lepidopteras, incluyendo Coleophora octagonella (que come exclusivamente de P. carolinensis) y Hypercompe indecisa.
Tiene el género Persea tres subgéneros. El subgénero asiático Machilus es tratado en separado del género Machilus por muchos autores, incluido en Flora of China, con incompatibilidad de injerto entre el subgénero Persea y el Eriodaphne que sugiere que sería mejor tratarlos como distintos géneros, de hecho Kostermans (1993) definió el género Mutisiopersea para este. Otro género estrechamente relacionado Beilschmiedia se incluye algunas veces en Persea.
Persea es un género de alrededor de 100 especies aceptadas, de las casi 400 descritas, de árboles perennifolios de la familia Lauraceae. El miembro más conocido es el aguacate o palto (Persea americana), muy cultivado en regiones subtropicales por sus frutos comestibles.
Pirnloorber (Persea) on puude perekond loorberiliste sugukonnast.
Perekonda kuulub umbes 150 liiki igihaljaid puid. Neist on laialdasemalt tuntud ameerika pirnloorber, kelle viljad on avokaadod.
Pirnloorber (Persea) on puude perekond loorberiliste sugukonnast.
Perekonda kuulub umbes 150 liiki igihaljaid puid. Neist on laialdasemalt tuntud ameerika pirnloorber, kelle viljad on avokaadod.
Persea est un genre végétal appartenant à la famille des lauracées représenté par plus de 150 espèces d'arbres à feuillage persistant. L'espèce la plus connue est l'avocatier (P. americana), largement cultivé dans les régions tropicales et subtropicales pour son fruit, l'avocat.
Des preuves fossiles indiquent que le genre est apparu en Afrique de l'ouest durant le Paléocène, puis s'est répandu en Asie, en Amérique du Sud, en Europe et jusqu'en Amérique du Nord. On pense que l'assèchement progressif du climat africain, d'Asie orientale, du bassin méditerranéen entre l'Oligocène et le Pléistocène, ainsi que la glaciation de l'Europe pendant le Pléistocène, ont causé l'extinction du genre à travers ces régions, ayant pour résultat la distribution actuelle.
Le genre Persea est subdivisé en trois sous-genres.
Persea est un genre végétal appartenant à la famille des lauracées représenté par plus de 150 espèces d'arbres à feuillage persistant. L'espèce la plus connue est l'avocatier (P. americana), largement cultivé dans les régions tropicales et subtropicales pour son fruit, l'avocat.
Persea é un xénero de ao redor de 100 especies aceptadas, das case 400 descritas, de árbores perennifolias da familia das lauráceas (Lauraceae).[1] O membro máis coñecido é o aguacate ou abacateiro (Persea americana), moi cultivado en rexións subtropicais polos seus froitos comestíbeis.
Son arbustos e árbores medianas duns 15–30 m de altura na madureza. As follas, perennes, son simples, lanceoladas a lanceoladas largas, pubescentes cando novas, con nervios prominentes no envés, variando entre especies entre 5–30 cm de lonxitude, e 2–12 cm de largo, de disposición espiral ou alterna nos talos. As flores, pedunculadas, organízanse en cimas compostas axilares; son bisexuais, con 6 tépalos pubescentes verde amarelados de 3–6 mm de lonxitude, case iguais ou cos 3 exteriores máis pequenos, xeralmente persistentes no froito, 9 estames en 3 ringleiras concéntricas e un ovario globoso con estilo estreito, pubescente e de estigma discoidal. O froito é unha drupa globular, ovalada ou aperada, con pericarpo de cor verde escuro até case negro, máis ou menos tuberculado e cun mesocarpo carnoso e unha única semente sen endospermo, arrodeada por un tegumento papiráceo a miúdo intimamente adherido ao mesocarpo.[2][3] Ten un tamaño moi variábel segundo as especies, desde 1-1,5 cm en P. borbonia e en P. indica, até máis de 10–20 cm en P. americana.
As especies de Persea teñen unha heteroxénea distribución, con preto de 70 especies do Neotrópico, do Brasil a Chile en Suramérica a Centroamérica e México, as Indias Occidentais, o sueste dos EUA; unha soa especie, P. indica, endémica das Illas de Macaronesia, incluíndo a Madeira e as Illas Canarias; e 80 especies do leste asiático e sueste de Asia.
Ningunha das especies é moi tolerante a fríos severos, agás P. borbonia, P. ichangensis e P. lingue, que sobreviven temperaturas debaixo dos -12 °C; tamén precisan de solos húmidos continuos, e non aturan a seca.
As evidencias fósiles indican que o xénero tivo a súa orixe en África Occidental durante o Paleoceno e estendeuse por Asia, por Suramérica, despois por Europa e finalmente a América do Norte. Considérase que o gradual desecamento de África, Asia Occidental e o Mediterráneo do Oligoceno ao Plistoceno, e a glaciación de Europa durante o Plistoceno, foi o que causou a extinción do xénero nesas rexións, resultando na actual distribución.
As especies de Persea son o alimento das larvas dalgunhas especies de lepidópteros (bolboretas e avelaíñas), incluíndo Coleophora octagonella (que come exclusivamente de P. carolinensis) e Hypercompe indecisa.
O xénero Persea ten tres subxéneros. O subxénero asiático Machilus é tratado en separado do xénero Machilus por moitos autores, incluído en Flora of China, con incompatibilidade de enxerto entre o subxénero Persea e o Eriodaphne que suxire que sería mellor tratalos como distintos xéneros; de feito Kostermans (1993) definiu o xénero Mutisiopersea para este. Outro xénero estreitamente relacionado Beilschmiedia inclúese algunhas veces en Persea.
Persea é un xénero de ao redor de 100 especies aceptadas, das case 400 descritas, de árbores perennifolias da familia das lauráceas (Lauraceae). O membro máis coñecido é o aguacate ou abacateiro (Persea americana), moi cultivado en rexións subtropicais polos seus froitos comestíbeis.
Avokado (lat. Persea), biljni rod porodice lovorovki iz tropske Amerike i Azije. Postoji preko 100 vrsta[1] od kojih jedna raste i u Makaroneziji.
Najpoznatiji predstavnik roda je avokado, P. americana.
Avokado (lat. Persea), biljni rod porodice lovorovki iz tropske Amerike i Azije. Postoji preko 100 vrsta od kojih jedna raste i u Makaroneziji.
Najpoznatiji predstavnik roda je avokado, P. americana.
Persea Mill. è un genere di piante della famiglia delle Lauracee comprendente oltre 100 specie di piante arboree sempreverdi[1], delle quali la più conosciuta è l'avocado (Persea americana), coltivata nelle regioni subtropicali per il suo frutto edibile.
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Persea Mill. è un genere di piante della famiglia delle Lauracee comprendente oltre 100 specie di piante arboree sempreverdi, delle quali la più conosciuta è l'avocado (Persea americana), coltivata nelle regioni subtropicali per il suo frutto edibile.
Persea est genus 150 specierum arborum sempervirentium familiae Lauracearum.[2] Notissima generis species est Persea americana, late in regionibus subtropicis proper eius fructus magnos et edules culta.
Genus Persea in tria subgenera digeritur. Machilus, subgenus Asianum, in Machilo, genere separato, multis auctoribus tractatur.
Philippus Miller vocabulum persea a Περσέα Graeco derivavit. A Theophrasto et Hippocrate arbori Aegyptae incertae, fortasse Cordiae myxae vel speciei Mimusopi adhibere solebatur.[4]
Vide "Persea" apud Vicispecies. Persea est genus 150 specierum arborum sempervirentium familiae Lauracearum. Notissima generis species est Persea americana, late in regionibus subtropicis proper eius fructus magnos et edules culta.
Avokadoslekten (Persea) er en planteslekt av eviggrønne løvtrær i laurbærfamilien. Slekten omfatter om lag 150 arter i tropiske og subtropiske strøk. Den mest kjente arten er avokado (P. americana).
Artene er busker til middels høye trær. Barken er rødbrun og tynn. Bladene sitter spredt og dufter. De gule blomstene er tvekjønnede med 9 pollenbærere. Frukten er en steinfrukt, som er oval til pæreformet med mørkeblå til svart farge.
Om lag 70 av artene vokser i Amerika nordover til Sørstatene, om lag 80 arter i Asia fra India og Sri Lanka til Korea og Japan, og én art, Persea indica, på Kanariøyene, Madeira og Azorene. I miocen og pliocen fantes Persea også i California og Sør-Europa, men døde ut der da klimaet endret seg slik at sommerregnet forsvant, og vintrene ble kaldere.
Noen av de viktigste artene omfatter:
Alle de asiatiske artene regnes til Machillus. I Flora of China oppfattes denne gruppen som en egen slekt, men de fleste forskere regner den som en underslekt under Persea.
Avokadoslekten (Persea) er en planteslekt av eviggrønne løvtrær i laurbærfamilien. Slekten omfatter om lag 150 arter i tropiske og subtropiske strøk. Den mest kjente arten er avokado (P. americana).
Artene er busker til middels høye trær. Barken er rødbrun og tynn. Bladene sitter spredt og dufter. De gule blomstene er tvekjønnede med 9 pollenbærere. Frukten er en steinfrukt, som er oval til pæreformet med mørkeblå til svart farge.
Om lag 70 av artene vokser i Amerika nordover til Sørstatene, om lag 80 arter i Asia fra India og Sri Lanka til Korea og Japan, og én art, Persea indica, på Kanariøyene, Madeira og Azorene. I miocen og pliocen fantes Persea også i California og Sør-Europa, men døde ut der da klimaet endret seg slik at sommerregnet forsvant, og vintrene ble kaldere.
Awokado, smaczliwka (Persea Mill.) – rodzaj wiecznie zielonych drzew z rodziny wawrzynowatych (Lauraceae). Obejmuje co najmniej 118 gatunków[3]. Występują one w Ameryce Północnej i Południowej, nieliczne gatunki także w Azji południowo-wschodniej[4]. Ważną rośliną użytkową wykorzystywaną od co najmniej 7000 lat p.n.e. jest smaczliwka wdzięczna zwana też awokado właściwym[5].
Jeden z około 50 rodzajów zaliczanych do rodziny wawrzynowatych (Lauraceae), wchodzącej w skład rzędu wawrzynowców (Laurales) stanowiącego klad w obrębie grupy magnoliowych w obrębie wczesnych dwuliściennych.
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Magnoliopsida Brongn., podklasa Magnoliidae Novák ex Takht., nadrząd Lauranae Takht., rząd wawrzynowce (Laurales Perleb), rodzina wawrzynowate (Lauraceae Juss.), podrodzina Perseoideae Pax in Engl. & Prantl, plemię Perseeae Nees, rodzaj smaczliwka (Persea Mill.)[11].
Awokado, smaczliwka (Persea Mill.) – rodzaj wiecznie zielonych drzew z rodziny wawrzynowatych (Lauraceae). Obejmuje co najmniej 118 gatunków. Występują one w Ameryce Północnej i Południowej, nieliczne gatunki także w Azji południowo-wschodniej. Ważną rośliną użytkową wykorzystywaną od co najmniej 7000 lat p.n.e. jest smaczliwka wdzięczna zwana też awokado właściwym.
Persea é um gênero botânico pertencente à família Lauraceae.
Avokadosläktet (Persea)[1] är ett släkte inom familjen lagerväxter med cirka 150-200 arter. De förekommer i tropiska och subtropiska Amerika och Asien, en art är vildväxande på Kanarieöarna. Arten avokado (P. americana) odlas för sina frukter.
Wikimedia Commons har media som rör Persea.
Wikispecies har information om Persea.
Wikimedia Commons har media som rör Avokadosläktet.
Avokadosläktet (Persea) är ett släkte inom familjen lagerväxter med cirka 150-200 arter. De förekommer i tropiska och subtropiska Amerika och Asien, en art är vildväxande på Kanarieöarna. Arten avokado (P. americana) odlas för sina frukter.
Персея (Persea) — рід з близько 150 видів вічнозелених дерев та кущів родини лаврових. Найвідоміший представник — авокадо (Persea americana), що утворює популярні їстівні плоди.
Некоторые виды[8] по данным сайта GRIN (если не указано иное):
Ряд видов ранее относимых в роду Персея позже были перенесены в другие роды:
鳄梨属（学名：Persea）是樟目樟科的一属，主要分布于新热带界及东洋界，已确认的至少有118个物种。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
