الأسماء في صفحات التنقل
Hlazenec (Cuphea) je rod rostlin z čeledi kyprejovité. Jsou to byliny a nízké keře se vstřícnými či přeslenitými jednoduchými listy. Květy jsou dvoustranně souměrné, s nápadnou kališní trubkou. Rod zahrnuje asi 260 druhů a je rozšířen v tropické a subtropické Americe od jihovýchodních oblastí USA po Argentinu. Některé druhy zdomácněly i v jiných oblastech tropů. Hlazence jsou pěstovány jako okrasné rostliny, mají význam i v medicíně a jako zdroj technického oleje. V České republice se jako letnička pěstuje zejména hlazenec yzopolistý.
Hlazence jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny nebo nízké keře. Odění se zpravidla skládá z vícebuněčných, žláznatých nebo vidličnatých chlupů, výjimečně jsou lysé. Listy jsou přisedlé nebo řapíkaté, zpravidla vstřícné a křižmostojné nebo přeslenité, vzácně částečně střídavé. Palisty jsou přítomny v podobě několika štětin při bázi řapíku. Květy jsou jednotlivé, úžlabní, nebo v jedoduchých či složených hroznech či vrcholících. Květy jsou dvoustranně souměrné, stopkaté. Kalich je trubkovitý, dvanáctižilný, zploštělý, na bázi tupý nebo ostruhatý a v ústí často zúžený. U některých druhů je kališní trubka nápadně zbarvená. Kališní trubka je uvnitř většinou chlupatá a je zakončena 6 cípy. Koruna je růžová nebo fialová, řidčeji bílá nebo žlutá, složená nejčastěji ze 6, řidčeji z menšího počtu (2 nebo 4) plátků. Horní pár korunních lístků je zpravidla odlišného tvaru a velikosti než ostatní. Výjimečně koruna chybí. Tyčinek je nejčastěji 11, výjimečně jen 6 nebo 9, a jsou přirostlé ke kališní trubce. Semeník je přisedlý, srostlý ze 2 plodolistů a nedokonale předělený na 2 komůrky, z nichž každá obsahuje několik až mnoho vajíček. Semeník postupně přechází v čnělku zakončenou nezřetelnou bliznou. Čnělka je zanořená nebo až dlouze vyčnívající z květu. Plodem je tenkostěnná, vejčitá nebo podlouhlá tobolka obalená vytrvalým kalichem. Obsahuje zpravidla mnoho semen. Semena jsou drobná, vejcovitá až okrouhlá, někdy tence křídlatá.[1][2]
Hroznovité květenství Cuphea circaeoides
Květenství Cuphea salvadorensis
Zajímavé květy Cuphea nudicostata
Žluté květy Cuphea xanthopetala
Rod hlazenec zahrnuje asi 260 druhů. Je to největší rod čeledi kyprejovité. Je rozšířen v tropické a subtropické Americe od USA po Argentinu a na Karibských ostrovech.[1] Rod má 2 centra druhové diverzity. Za primární centrum je považována východní Brazílie, zatímco oblast západního a jižního Mexika je považována za druhotné centrum, vniklé přenosem jednoho či několika jihoamerických druhů a následnou speciací.[3]
Z USA jsou uváděny 4 původní druhy. C. viscosissima se vyskytuje v jihovýchodních oblastech USA, C. strigulosa a C. aspera pouze na Floridě a C. wrightii v Arizoně a Novém Mexiku. Některé další druhy byly zavlečeny a v nejjižnějších oblastech USA zdomácněly.[4]
Většina druhů roste na otevřených, středně vlhkých až podmáčených stanovištích. Zpravidla se jedná o endemity s úzce vyhraněnými ekologickými nároky. Často obývají speciální stanoviště, jako jsou písčité savany, vápencové výchozy, mokřiny nebo oblasti s periodickými požáry. Menší počet druhů obývá narušené a degradované půdy a mají rozsáhlý areál výskytu, zejména C. carthagenensis a C. strigulosa. Některé z těchto druhů se staly plevely či invazními rostlinami a rozšířily se i na jiné kontinenty.[3]
Květy druhů s dlouhou, nápadně (zejména červeně) zbarvenou květní trubkou jsou specializovány na opylování kolibříky, případně velkými druhy včel. Bylo zjištěno, že tento typ květů se vyvinul vícekrát nezávisle z původně drobných květů se zelenou trubkou, opylovaných širším spektrem hmyzích opylovačů. U některých druhů (např. C. ignea, C. pulchra) přebrala nápadně zbarvená kališní trubka funkci koruny do té míry, že koruna zcela chybí.[3] Tobolky hlazenců za zralosti pukají i s vytrvalou kališní trubkou a vystavují semena k jejich dalšímu šíření. Semena mají na povrchu osemení spirální sliznaté chlupy, které napomáhají přichycení semen. Tato struktura je s výjimkou několika blízce příbuzných rodů v rostlinné říši zcela ojedinělá.[5]
Bezkorunný květ Cuphea ignea
Puklá tobolka hlazence yzopolistého s vystavenými semeny
Rod Cuphea je tradičně členěn na 2 podrody (Cuphea a Bracteolataes) a 13 sekcí, toto členění však čeká na revizi. Při fylogenetických studiích byl rod shledán monofyletickým. Nejblíže příbuzným rodem je Pleurophora.[3]
Mezi obsahové látky zjištěné v různých druzích hlazenců náležejí zejména třísloviny, flavonoidy, triterpenické sloučeniny, steroidy, aromatické kyseliny a nenasycené mastné kyseliny.[5]
Některé druhy hlazenců jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Mezi běžněji pěstované náleží zejména hlazenec yzopolistý (Cuphea hyssopifolia), hlazenec ohnivý (C. ignea) a druhy C. llavea, C. micropetala a C. lanceolata.[6] V mírném pásu se pěstují zpravidla jako letničky.
Hlazenec yzopolistý
Květy hlazence ohnivého
Květy Cuphea micropetala
Četné druhy hlazenců jsou využívány v místní tradiční medicíně. Široké použití mají zejména druhy C. carthagenesis a C. glutinosa. Nať C. aequipetala je používána při léčbě rakoviny a při trávicích potížích, C. asperta a C. calophylla při vysokém tlaku, C. epilobifolia při revmatismu, C. racemosa při infekcích močových cest, C. strigulosa při různých kožních chorobách. Medicínskými studiemi byly mimo jiné prokázány cytostatické a antimikrobiální účinky některých druhů.[5]
Olej ze semen některých hlazenců je ceněný zejména při výrobě mýdla, kosmetických přípravků a technických lubrikantů. Jako olejnina je pěstován zejména kříženec Cuphea lanceolata f. silenoides a C. viscosissima, známý po označením PSR23. Byl zaveden do kultury v roce 2004. Je možno jej jako jednoletou plodinu pěstovat i v mírném pásu a představuje alternativu k jediným dosavadním rostlinným zdrojům nasycených mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem (MCFA), kterými jsou kokosová a olejná palma.[7]
Jednoletý druh Cuphea carthagenensis zdomácněl v tropech téměř celého světa a v některých oblastech (např. na Floridě, na Havaji a v tropické Asii) náleží mezi obtížné invazní rostliny. Obsazuje zejména obdělávané a narušené půdy, místy však proniká i do řidších porostů přirozené vegetace. V Indonésii je řazen mezi 10 nejobtížnějších plevelů.[8][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hlazenec ve Wikimedia Commons
Hlazenec (Cuphea) je rod rostlin z čeledi kyprejovité. Jsou to byliny a nízké keře se vstřícnými či přeslenitými jednoduchými listy. Květy jsou dvoustranně souměrné, s nápadnou kališní trubkou. Rod zahrnuje asi 260 druhů a je rozšířen v tropické a subtropické Americe od jihovýchodních oblastí USA po Argentinu. Některé druhy zdomácněly i v jiných oblastech tropů. Hlazence jsou pěstovány jako okrasné rostliny, mají význam i v medicíně a jako zdroj technického oleje. V České republice se jako letnička pěstuje zejména hlazenec yzopolistý.
Köcherblümchen (Cuphea) sind die artenreichste Gattung der Familie der Weiderichgewächse (Lythraceae). Die 250 bis 260 Arten gedeihen vor allem in den tropischen und subtropischen Breiten Süd- und Mittelamerikas, nördlich bis Mexiko, mit fünf Arten bis ins warm-gemäßigte Nordamerika.
Bei Cuphea-Arten handelt es sich um einjährige bis ausdauernde krautige Pflanzen, seltener verholzende Halbsträucher. Die meisten Arten erreichen bis 1,5 Meter Wuchshöhe und sind ausdauernde Kräuter, verbreitet fakultative Einjährige, die im ersten Jahr blühen und fruchten, aber unter günstigen Bedingungen mehrere Jahre leben können. Es sind 41 Arten von echten Einjährigen bekannt, die meisten aus der Sektion Heterodon. Die wenigen größeren Arten, die Höhen bis zu vier Meter erreichen, sind in Südamerika lebende Kletterpflanzen. Sie besitzen meist eine Pfahlwurzel, selten einen massiven, verholzenden Wurzelstock. Die Laubblätter sitzen gegenständig oder, selten, in Wirteln zu dreien. Sie sind ganzrandig und meist dünn, bei wenigen Arten lederartig oder heideartig nadelig eingerollt. Sie sind meist beidseitig von kleinen, angedrückten Haaren bedeckt und werden zur Triebspitze hin kleiner, seltener sind sie abrupt von der Basis des Blütenstands an verkleinert. Der Trieb ist, wie die Blüten, oft von mehrzelligen, drüsigen Trichomen bedeckt.[1]
Der Blütenstand nimmt meist das obere Drittel, bis zur Hälfte, des Triebs ein. Bei den meisten Arten ist er traubig und kaum gegenüber dem vegetativen Abschnitt abgesetzt. Einige Arten besitzen deutlich differenzierte, endständige traubige oder rispige Blütenstände. Das Verzweigungsmuster ist für die Gattung charakteristisch: An jedem Knoten wird in einer Blattachsel eine vegetative Knospe, in der anderen eine Blütenknospe gebildet. Der Blütenstiel ist dabei mit dem Internodium der Triebachse verwachsen, so dass die Blüte scheinbar dem nächsthöheren Knoten ansitzt. Die gegenüberstehende Knospe kann sich an einen kurzen Seitenzweig mit weiteren Blüten ausbilden. Die Länge der Blütenstandsachse ist dabei nicht festgelegt.
Die Blüten sind zygomorph, eine Ausnahme innerhalb der Familie. Sie sind sechszählig. Jede Blüte besteht aus einer langen Blütenröhre, einem verlängerten Blütenbecher, die meist außen etwas gerippt ist. Sie ist bei den meisten Arten intensiv rot gefärbt, kann aber auch anders gefärbt, zum Beispiel grün, sein. Die Röhre kann einfach sein, bei den meisten Arten ist sie aber asymmetrisch einseitig ausgesackt und bildet so einen Sporn, der häufig die Röhre gerade fortsetzt, so dass der Blütenstiel zur Seite hin verschoben ist, die Blüten stehen dann rechtwinklig von der Achse ab. Die Kelchblätter bilden einen die Röhre abschließenden Saum. Zwischen den sechs Kelchblättern sitzt jeweils ein Anhängsel, das aus den verwachsenen Rändern benachbarter Kelchblätter gebildet wird. Bei vielen Arten sind die beiden oberen (adachsialen) Kelchblätter größer und dunkler gefärbt als die anderen. Die Kronblätter sind von variabler Form und Farbe, meist sind sie rot gefärbt, oft sind zwei oder vier von ihnen größer als die anderen, sie können aber auch gleich groß sein. Ihre Anzahl ist meist 6, bei einigen Arten sind es nur 4 oder 2. Sie werden oft früh, wenige Tage nach dem Aufblühen, abgeworfen. An ihrer Basis sitzt oft eine auffallende, weiß oder gelb gefärbte Schwellung, die den Schlund der Blütenröhre markiert. Die elf Staubblätter (ein morphologisch zu erschließendes zwölftes ist verloren gegangen) zweigen von der inneren Wand der Blütenröhre, meist nach etwa zwei Drittel ihrer Länge, ab. Bei manchen Arten ist die Zahl der Staubblätter von 11 auf 9, 7 oder 5 reduziert. Der Fruchtknoten ist oberständig und zweifächerig, wobei ein Fach immer mehr oder weniger stark reduziert ist.
Die Frucht ist eine dünnwandige, trockenhäutige Kapsel. Sie bleibt in die ausdauernde Blütenröhre eingeschlossen und wird nicht freigesetzt. Noch vor der Samenreife reißen Kapselwand und Blütenröhre seitlich längs auf, die Plazenta mit den noch grünen Samenanlagen wird frei und krümmt sich durch diesen Spalt nach außen. Die reifen Samen werden dann direkt freigesetzt. Dieser besondere Weg der Samenfreisetzung tritt ausschließlich bei der Gattung Cuphea auf. Meist werden pro Blüte zwischen 6 und 20 (minimal 2, maximal mehr als 100) Samen gebildet, die Tausendkornmasse liegt zwischen 0,18 und 4,45 Gramm.[1]
Die Blüten sind nektarreich, sie werden teilweise von Kolibris bestäubt.
Die Gattung Cuphea ist auf die Neue Welt beschränkt. Am artenreichsten ist mit mehr als 50 Arten der Südosten Brasiliens, im Cerrado der Hochländer von Bahia, Minas Gerais und Goias. Einige Arten kommen in Amazonien vor, die Artenzahl im tropischen Regenwald ist aber nicht sehr hoch. Auch hier bevorzugt die Gattung offene Stellen, wie Felsen oder die sandigen Ufer von Fließgewässern oder, als lokale Endemiten, die Bergspitzen isolierter Zeugenberge. Ein weiteres Zentrum der Diversität bildet mit mehr als 30 Arten der Westen Mexikos, wo Arten der Gattung in laubwerfenden Wäldern, von Trockenwäldern der Tieflagen bis zu Eichen- und Kiefernwäldern des Hochlands, bis in Höhen von etwa 3000 Meter, vorkommt. Bodentrockene, aride Lebensräume wie Wüsten und Halbwüsten werden gemieden, einige Arten dringen aber in gestörte Lebensräume wie Straßenränder vor. Nur wenige Arten sind Südamerika und Mexiko gemeinsam. Die Gesamtverbreitung der Gattung reicht nach Süden etwa bis zur Mitte Argentiniens, nach Norden bis Massachusetts. In die USA dringen nur fünf Arten vor.[1]
Nach klassischer Ansicht wird die Gattung Cuphea in zwei Untergattungen Cuphea s. str. und Bracteolata und 13 Sektionen geteilt. Bei genetischen Untersuchungen[2] erwiesen sich die Untergattung, aber nicht die meisten Sektionen als natürliche Einheiten.
Es gibt 250 bis 260 Cuphea-Arten (Auswahl):[3]
Die Monophylie der Gattung wurde durch morphologische und genetische Studien klar bestätigt, Schwestergruppe ist wahrscheinlich die südamerikanische Gattung Pleurophora.
Einige Arten werden wegen ihrer Blüten auch in Mitteleuropa als Zierpflanze kultiviert. Beim Zigaretten-Köcherblümchen (Cuphea ignea), auch Zigarettenblümchen, Zigarettenfuchsie, Zündholzfuchsie, Streichholzfuchsie, Streichholzpflanze oder Zigarrenblume genannt, das gerne als Beet- und Balkonpflanze verwendet wird, geht die Farbwirkung der orangeroten, mit einem weiß-schwärzlichen Saum versehenen Blüten allein von den verwachsenen Kelchblättern aus, Kronblätter fehlen.
Die Samen verschiedener Cuphea-Arten sind reich an gesättigten Fettsäuren mittlerer Länge, etwa Laurinsäure und Caprinsäure. Die Gattung ist dadurch eine in temperaten Regionen wachsende Alternative zur Kokospalme und der Ölpalme, den bisher einzigen kommerziell bedeutsamen Lieferanten dieser Fettsäuren von kommerziellem Interesse, die etwa in der Kosmetikindustrie, aber auch zur Gewinnung von Biodiesel verwendet werden. Der Anbau von Cuphea wurde daher, vor allem in den USA, intensiv erforscht. Problematisch für den Anbau ist bisher, dass die Samen, wie typisch für Wildpflanzen, bei Samenreife ausgestreut werden und für die Ernte verloren gehen. Eine Zuchtlinie mit verbesserter Retention der Samen auf der Pflanze durch eine besondere Mutation, PSR23, eine Hybride zwischen den nordamerikanischen Sommerannuellen Cuphea viscosissima und Cuphea lanceolata, wurde intensiv für einen landwirtschaftlichen Anbau getestet. Die Sorte erreicht, bei Aussaat im Mai und Ernte im September, in Minnesota Erträge von bis zu 1000 kg pro Hektar, mit Ölanteilen von etwa einem Drittel des Samengewichts. Ein kommerzieller landwirtschaftlicher Anbau ist aber bisher, trotz verbesserter Anbautechniken und Zuchterfolge, noch nicht rentabel.[4][5]
Köcherblümchen (Cuphea) sind die artenreichste Gattung der Familie der Weiderichgewächse (Lythraceae). Die 250 bis 260 Arten gedeihen vor allem in den tropischen und subtropischen Breiten Süd- und Mittelamerikas, nördlich bis Mexiko, mit fünf Arten bis ins warm-gemäßigte Nordamerika.
ಕ್ಯೂಫಿಯ ಲೈತ್ರೇಸೀ ಕುಟುಂಬದ ಕ್ಯೂಫಿಯ ಮಿನಿಯೇಟ ಎಂಬ ವೈಜ್ಞಾನಿಕ ಹೆಸರಿನ ವಾರ್ಷಿಕ ಸಸ್ಯ. ಇದರ ಹೊಳಪಿನ ಎಲೆಗಳ ಮತ್ತು ನಸುಗೆಂಪು ಹೂವಿನ ಅಲಂಕಾರಕ್ಕಾಗಿ ಈ ಸಸ್ಯ ತೋಟಗಾರಿಕೆಯಲ್ಲಿ ಪ್ರಾಮುಖ್ಯ ಪಡೆದಿದೆ. 12"-15" ಎತ್ತರಕ್ಕೆ ಬೆಳೆಯುವ ಈ ಸಸ್ಯವನ್ನು ಕುಂಡದಲ್ಲಿ ಅಥವಾ ಮಡಿಗಳಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಸಬಹುದು.
ಅಭಿಮುಖ ಜೋಡಣೆಯನ್ನು ತೋರುವ ಅಂಡಾಕಾರದ ಇಲ್ಲವೆ ಭರ್ಜಿಯಾಕಾರದ ಸರಳ ಎಲೆಗಳು, ರೆಸೀಮ್ ಮಾದರಿಯ ಹೂಗೊಂಚಲುಗಳಲ್ಲಿ ಸಮಾವೇಶಗೊಂಡಿರುವ ದ್ವಿಲಿಂಗಿ ಹೂಗಳು ಕ್ಯೂಫಿಯದ ಮುಖ್ಯ ಲಕ್ಷಣಗಳಲ್ಲಿ ಕೆಲವು. ದಳಗಳ ಸಂಖ್ಯೆಯಲ್ಲಿ ಗಮನಾರ್ಹವಾದ ವ್ಯತ್ಯಾಸಗಳನ್ನು ನೋಡಬಹುದು.
ಕ್ಯೂ.ಇಗ್ನಿಯ ಎಂಬ ಪ್ರಭೇದದಲ್ಲಿ ದಳಗಳೇ ಇಲ್ಲ. ಬದಲಿಗೆ ಕಣ್ಣುಕೋರೈಸುವಂಥ ಬಣ್ಣವುಳ್ಳ ಪುಷ್ಪಗಳಿವೆ. ಕ್ಯೂ. ಹಿಸೋಪಿಫೋಲಿಯ ಎಂಬುದರಲ್ಲಿ ಸಮಗಾತ್ರದ 6 ದಳಗಳಿವೆ. ಇವೆರಡು ಬಗೆಗಳ ನಡುವೆ 2 ದೊಡ್ಡ ಹಾಗೂ 4 ಚಿಕ್ಕ ದಳಗಳನ್ನು ಪಡೆದಿರುವ ಪ್ರಭೇದಗಳೂ (ಕ್ಯೂ.ಪ್ರೊಕಂಬೆನ್ಸ್) ಎರಡು ದಳಗಳನ್ನು ಮಾತ್ರ ಹೊಂದಿರುವ ಪ್ರಭೇದಗಳೂ (ಕ್ಯೂ.ಲಾವಿಯ) ಇವೆ. 12 ದಳಗಳಿರುವ ಭೇದಗಳೂ ಇಲ್ಲದಿಲ್ಲ (ಉದಾ: ಕ್ಯೂ.ಮೈಕ್ರೊಪೆಟಾಲ).
ಕ್ಯೂಫಿಯವನ್ನು ಬೀಜಗಳ ಮೂಲಕ ವೃದ್ಧಿಸಲಾಗುತ್ತದೆ. ಬೀಜಗಳನ್ನು ಮೊದಲು ಬಿತ್ತನೆ ಮಾಡಿ, 25-26ನೆಯ ದಿನದ ಸಸಿಗಳನ್ನು, 12"ನ ಕುಂಡಗಳಲ್ಲೊ ಇಲ್ಲವೆ ಮಡಿಗಳಲ್ಲಿ 9"-12" ಅಂತರ ಕೊಟ್ಟೊ ನೆಡಬೇಕು. 45, 60 ಮತ್ತು 75ನೆಯ ದಿನ ಒಂದು ಸಾರಿ ತುದಿಯನ್ನು ಜಿಗುಟ ಬೇಕು. 90-105 ದಿನಗಳಲ್ಲಿ ಗಿಡ ಹೂ ಬಿಡಲು ಆರಂಭಿಸುತ್ತದೆ. 140 ದಿನಗಳಲ್ಲಿ ಬೀಜವನ್ನು ಬಿಡಿಸಬಹುದು.
ಇದನ್ನು ಅಲಂಕಾರಕ್ಕಾಗಿ ಬೆಳೆಸುತ್ತಾರೆ.
ಕ್ಯೂಫಿಯ ಲೈತ್ರೇಸೀ ಕುಟುಂಬದ ಕ್ಯೂಫಿಯ ಮಿನಿಯೇಟ ಎಂಬ ವೈಜ್ಞಾನಿಕ ಹೆಸರಿನ ವಾರ್ಷಿಕ ಸಸ್ಯ. ಇದರ ಹೊಳಪಿನ ಎಲೆಗಳ ಮತ್ತು ನಸುಗೆಂಪು ಹೂವಿನ ಅಲಂಕಾರಕ್ಕಾಗಿ ಈ ಸಸ್ಯ ತೋಟಗಾರಿಕೆಯಲ್ಲಿ ಪ್ರಾಮುಖ್ಯ ಪಡೆದಿದೆ. 12"-15" ಎತ್ತರಕ್ಕೆ ಬೆಳೆಯುವ ಈ ಸಸ್ಯವನ್ನು ಕುಂಡದಲ್ಲಿ ಅಥವಾ ಮಡಿಗಳಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಸಬಹುದು.
Cuphea /ˈkjuːfiːə/[2] is a genus containing about 260 species of annual and perennial flowering plants native to warm temperate to tropical regions of the Americas. The species range from low-growing herbaceous plants to semi-woody shrubs up to 2 m (6 ft 7 in) tall. Commonly they are known as cupheas, or, in the case of some species, as cigar plants. The generic name is derived from the Greek word κυφος (kyphos), meaning "bent," "curved," or "humped."[3]
Several Cuphea species are popular ornamental plants or honey plants. C. ignea 'David Verity' and C. micropetalia are popular plants to attract hummingbirds.
Some species of Cuphea are used to produce cuphea oil, of interest as sources of medium-chain triglycerides. For most purposes, cuphea oil is identical to coconut oil and palm oil; these are derived from strictly tropical plants however and – particularly in the latter case – the expanding production of which has caused a considerable amount of habitat destruction. Cuphea may thus produce a valuable source of income for farmers in temperate regions, and by supplementing coconut and palm oil to satisfy the growing demand (e.g. for biodiesel production) at the same time decreasing the need for wholesale logging in tropical countries. Early attempts at commercial production have focused on an interspecific hybrid population derived from C. lanceolata and Clammy Cuphea (C. viscosissima).
Cuphea has also been shown to improve agricultural crops in North America when used in crop rotation. Crop rotation is commonly practiced among farmers to improve soil quality, control host-specific pests, and decrease the use of fertilizers and pesticides. When cuphea was introduced into the crop rotation of corn and wheat, scientists from the Agricultural Research Service of the USDA found that the addition of cuphea had positive effects on the following harvest, including a higher yield of crop and crops that are higher in protein.[1] Such research reveals how cuphea can be used in agriculture to increase the profitability of crops like wheat and corn.
The seed oils of some species are very rich in one particular fatty acid. C. painteri oil, for example, is about three-quarters caprylic acid; C. carthagenensis oil consists of about 80% lauric acid. C. koehneana oil may be the richest natural source of a single fatty acid, with 95% of its content consisting of capric acid. Currently the plant is not commonly used for medicinal effects; however, chemical analysis of its fatty oils suggest the plant could possibly serve as an algicidal, fungicidal or antibiotic agent. There is also reason to believe the plant could be effective as an appetite stimulant.
Cuphea ignea flowers resemble a tiny burning cigar in color, hence the common name "cigar plant" Cuphea /ˈkjuːfiːə/ is a genus containing about 260 species of annual and perennial flowering plants native to warm temperate to tropical regions of the Americas. The species range from low-growing herbaceous plants to semi-woody shrubs up to 2 m (6 ft 7 in) tall. Commonly they are known as cupheas, or, in the case of some species, as cigar plants. The generic name is derived from the Greek word κυφος (kyphos), meaning "bent," "curved," or "humped."
Cuphea es un género de plantas con flores con 260 especies; son plantas caducas y perennes nativas de regiones calurosas o tropicales de América.
Son plantas anuales o perennes de vida corta, herbáceas o leñosas; tallos glabros o más frecuentemente con una mezcla de tricomas víscido-glandulares y no glandulares. Hojas sésiles o pecioladas, membranáceas a coriáceas, ovadas, lanceoladas, elípticas o lineares, frecuentemente escabrosas, disminuyendo en tamaño gradual o abruptamente, transformándose en las brácteas de la inflorescencia indeterminada. Flores 1–3 por nudo, 1 siempre interaxilar, las otras alternas u opuestas en racimos foliosos, éstos terminales o axilares, bracteados; tubo floral zigomorfo, 6-mero, 12-acostillado, frecuentemente coloreado, 4–20 (–35) mm de largo, basalmente redondeado, giboso u obviamente espolonado; pétalos 2 o 6, caducos; estambres 11 (5–9 en C. elliptica); ovario incompletamente 2-locular, con apariencia 1-locular, generalmente con una glándula nectarífera subyacente. Fruto una cápsula de paredes delgadas, envuelta por el tubo floral ensanchado y persistente, la cápsula y el tubo floral abriéndose dorsalmente y la placenta emergiendo eventualmente; semillas 3–50 (–100 en C. mimuloides), comprimidas bilateralmente.[2]
C. ignea y C. micropetala son plantas favoritas de los colibrís.
Algunas especies de Cuphea se utilizan para la producción del aceite de cuphea, de interés como fuente de producción de triglicéridos de cadena media. La producción comercial se ha canalizado sobre un híbrido derivado de C. lanceolata y C. viscosissima.
El botánico Shirley A. Graham, del Missouri Botanical Garden, ha estudiado extensamente este género, publicando sus resultados en dos volúmenes de la serie Systematic Botany Monographs.
El género fue descrito por Patrick Browne y publicado en The Civil and Natural History of Jamaica in Three Parts 216–217. 1756.[2]
Cuphea es un género de plantas con flores con 260 especies; son plantas caducas y perennes nativas de regiones calurosas o tropicales de América.
Tulitorvet (Cuphea) on rantakukkakasveihin kuuluva suku, jossa on yli 250 lajia. Niitä esiintyy Amerikan mantereella, kaakkoisesta Yhdysvalloista Meksikoon, Keski-Amerikkaan ja Etelä-Amerikkaan, enimmäkseen trooppisella vyöhykkeellä.
Tulitorvet voivat olla yksivuotisia tai monivuotisia, lyhytikäisiä ja joskus varpumaisia perennoja tai ainavihantia pensaita. Tulitorvet kukkivat runsaasti kukin, jotka ovat epäsäännöllisen putkimaisen muotoisia. Lukuisia suvun lajeja viljellään koristekasveina, kuten huonekasveina.[1] Muutamat lajit ovat hyötykäytössä yksivuotisina ryhmäkasveina.[2]
Sinitulitorvi.
Sinitulitorvi.
Punatulitorvi.
Helotulitorvi.
Tulitorvet (Cuphea) on rantakukkakasveihin kuuluva suku, jossa on yli 250 lajia. Niitä esiintyy Amerikan mantereella, kaakkoisesta Yhdysvalloista Meksikoon, Keski-Amerikkaan ja Etelä-Amerikkaan, enimmäkseen trooppisella vyöhykkeellä.
Tulitorvet voivat olla yksivuotisia tai monivuotisia, lyhytikäisiä ja joskus varpumaisia perennoja tai ainavihantia pensaita. Tulitorvet kukkivat runsaasti kukin, jotka ovat epäsäännöllisen putkimaisen muotoisia. Lukuisia suvun lajeja viljellään koristekasveina, kuten huonekasveina. Muutamat lajit ovat hyötykäytössä yksivuotisina ryhmäkasveina.
Cuphea est un genre de plantes à fleur de la famille des Lythraceae, qui comprend environ 260 espèces, originaires des régions tempérées chaudes et tropicales des Amériques. Les espèces du genre comprennent de petites herbacées annuelles ou vivaces et des arbustes semi-ligneux atteignant jusqu'à 2 mètres de hauteur. Généralement, ils sont connus comme Cupheas, ou, dans le cas de certaines espèces, comme plante-cigare. Le nom générique est dérivé du grec mot κυφος (kyphos), signifiant "plié", "courbé" ou "bosselé"[3].
Plusieurs espèces de Cuphea sont populaires comme plantes ornementales ou comme mellifères. Cuphea ignea cv. 'David Verity' et Cuphea micropetalia sont réputées pour attirer les colibris.
Certaines espèces de Cuphea sont utilisés pour produire de l'huile de cuphea, intéressante en tant que sources de triglycérides à chaîne moyenne. Pour la plupart des utilisations, l'huile de cuphea a des propriétés similaires à l'huile de noix de coco ou à l'huile de palme, ces dernières, obtenue à partir de plantes strictement tropicales et responsable de déforestation massive (en particulier dans le dernier cas). Il a donc été suggéré que la production d'huile de Cuphea pouvait constituer une précieuse source de revenus pour les agriculteurs dans les régions tempérées, et répondre à la demande croissante (par exemple, pour la production de biodiesel), et parallèlement, contribuer à diminuer la pression sur les forêts tropicales. Les premières tentatives de production commerciale ont porté sur un hybride de Cuphea lanceolata et Cuphea viscosissima ("Clammy Cuphea").
En Amérique du Nord, il a été montré que l'utilisation de Cuphea dans la rotation des cultures améliorait les récoltes agricoles. La rotation de cultures est généralement pratiquée pour améliorer la qualité des sols, contrôler les organismes nuisibles, et diminuer l'utilisation d'engrais et de pesticides. Les chercheurs du Service de Recherche Agricole (USDA) ont montré que l'addition de Cuphea dans les rotations avec le maïs et le blé a eu des effets positifs sur la récolte suivante, y compris une augmentation du rendement et des taux plus élevés en protéines.
L'huile des graines de certaines espèces présente une composition originale avec un acide gras particulier dominant largement sa composition. Ainsi, l'huile de Cuphea painteri contient environ trois-quarts d'acide caprylique. De même, celle de Cuphea carthagenensis est composée à environ 80% d'acide laurique. L'huile de Cuphea koehneana est probablement la plus riche source naturelle en un seul acide gras, avec une composition de 95% d'acide caprique.
Cuphea est un genre de plantes à fleur de la famille des Lythraceae, qui comprend environ 260 espèces, originaires des régions tempérées chaudes et tropicales des Amériques. Les espèces du genre comprennent de petites herbacées annuelles ou vivaces et des arbustes semi-ligneux atteignant jusqu'à 2 mètres de hauteur. Généralement, ils sont connus comme Cupheas, ou, dans le cas de certaines espèces, comme plante-cigare. Le nom générique est dérivé du grec mot κυφος (kyphos), signifiant "plié", "courbé" ou "bosselé".
Kufeja (lat. Cuphea), Rod jednogodišnjeg raslinja, trajnica, polugrmova i vazdazelenih grmova iz porodice Lythraceae. Postoji preko 250 vrsta[1] koje rastu uglavnom po oba američka kontinenta. Ime roda dolazi od grčke riječi κυφος (kyphos), što znači savijen, zakrivljen ili grbav.
Neke vrste kufeja su popualrne kao ukrasno bilje, a najpoznatija je polugrmasta C. ignea porijeklom iz Meksika, a u hrvatskom jeziku poznata kao cigareta cvijet[2]. Od nekih vrsta proizvodi se kufejino ulje.
Kufeja (lat. Cuphea), Rod jednogodišnjeg raslinja, trajnica, polugrmova i vazdazelenih grmova iz porodice Lythraceae. Postoji preko 250 vrsta koje rastu uglavnom po oba američka kontinenta. Ime roda dolazi od grčke riječi κυφος (kyphos), što znači savijen, zakrivljen ili grbav.
Neke vrste kufeja su popualrne kao ukrasno bilje, a najpoznatija je polugrmasta C. ignea porijeklom iz Meksika, a u hrvatskom jeziku poznata kao cigareta cvijet. Od nekih vrsta proizvodi se kufejino ulje.
Cuphea (P.Browne, 1756) è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Lythraceae, originario delle Americhe[1][2].
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Cuphea. All'interno del genere Cuphea sono incluse 257 specie[1].
Cuphea (P.Browne, 1756) è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Lythraceae, originario delle Americhe.
Kufea (Cuphea) – rodzaj roślin należący do rodziny krwawnicowatych. Obejmuje co najmniej 280 gatunków[3] występujących dziko na kontynentach amerykańskich, najbardziej zróżnicowanych na obszarze między Meksykiem i Peru. Rosną najczęściej w miejscach wilgotnych i skalistych. Niektóre gatunki uprawiane są jako ozdobne[4].
Rodzaj z rodziny krwawnicowatych (Lythraceae) z rzędu mirtowców, należących do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1].
Kufea (Cuphea) – rodzaj roślin należący do rodziny krwawnicowatych. Obejmuje co najmniej 280 gatunków występujących dziko na kontynentach amerykańskich, najbardziej zróżnicowanych na obszarze między Meksykiem i Peru. Rosną najczęściej w miejscach wilgotnych i skalistych. Niektóre gatunki uprawiane są jako ozdobne.
Cuphea é um género botânico pertencente à família Lythraceae[1].
Compõe-se de plantas com flores monoclamídias. Muitas espécies são cultivadas como ornamentais.
O gênero Cuphea apresenta cerca de 250 espécies que em sua maioria vivem em lugares úmidos, é de origem centro e sul-americana, com bastante representatividade no Brasil.
Cuphea é um género botânico pertencente à família Lythraceae.
Compõe-se de plantas com flores monoclamídias. Muitas espécies são cultivadas como ornamentais.
O gênero Cuphea apresenta cerca de 250 espécies que em sua maioria vivem em lugares úmidos, é de origem centro e sul-americana, com bastante representatividade no Brasil.
Назва роду походить від грецького kyphos — «вигин», тому що квітка рослини зігнута біля основи чашечки.
Представники роду зустрічаються у теплих помірних, субтропічних і тропічних областях Америки.
Куфея скромна — рослина з дрібним овальним листям і розсипом невеликих квіток. Зате яка екзотична! Її трубчасті квітки нагадують тліючу сигарету, затягнену попелом. Такі «сигаретки» чудово виглядають в композиції з іншими рослинами.
Різні види куфей сягають від 20 см до 4 м заввишки.
Під час цвітіння рослини усипані безліччю червоно-фіолетових квіток. Воно триває довго — з кінця весни до пізньої осені.
Куфеї вирощують в оранжереях і зимових садах, зростають вони і в кімнатних умовах. У нашій кліматичній зоні куфею можна вирощувати на клумбах як однорічник.
Куфея легко розмножується живцями і насінням. Для розмноження обирають зелені верхівки пагонів довжиною 5-12 см. Нижні листки черешка обережно видаляють, щоб вони не загнили. Отриманий живець можна помістити в ємність з водою (слідкуйте за тим, щоб нижній зріз живця не торкався дна) або вкорінити у піску. У воді коріння з'являється через 7-15 днів. За сприятливих умов корінці можуть з'явитися вже на третій день. Коли вони досягають 2-3 см, живці висаджують в земляну суміш для розсади. Також легко і без проблем живці укорінюються в піску.
Якщо у вас не вистачає часу на пересадку і складання земельної суміші або ви побоюєтеся через недосвідченість зробити що-небудь не так, то укорініть черенки куфеї за допомогою торф'яних таблеток. Для цього торф'яну таблетку помістіть на пару хвилин у теплу воду, а коли вона набубнявіє, зробіть у ній невелику ямку і посадіть туди живець. Після цього найголовніше — вчасно поливати, щоб таблетка не висохла. Визначити, чи потрібно поливати рослину в торф'яній таблетці, дуже просто. Якщо таблетка темно-коричнева, то вона ще досить мокра, якщо ж колір став світло-коричневим, то рослина пора полити. Не бійтеся залити рослину в торф'яній таблетці — зайву воду таблетка просто не вбере.
Розмножувати куфею черенками найкраще навесні або влітку. Обрізка пагонів у зимовий період спокою несприятливо позначиться на рослині і може призвести до його хвороби. До того ж черешки будуть погано вкорінюватися. Розмножувати куфею насінням просто — вони швидко сходять. Останнім часом насіння куфеї з'явилися у продажу. Насіння можна отримати і самим: вони досить легко дозрівають в наших умовах. Але зібрати їх складно, тому що при дозріванні плід тріскається, і насіння розлітаються. Не варто забувати, що рослини, вирощені з насіння, зібраного з гібридів, в більшості випадків не повторюють всіх ознак материнської рослини.
Насіння — вигнуті диски зеленкувато-бурого кольору до 3 мм в діаметрі, легкі (в 1 г міститься до 300 насінин). Висівають насіння куфеї в березні-квітні. При посадці у відкритий ґрунт посів роблять у травні, коли вже немає приморозків. Сіяти насіння необхідно на деякій відстані один від одного: при проростанні воно виділяє клейку речовину і може злипнутися. Насіння куфеї проростають на світлі, тому при посіві їх не закладають в землю, а тільки трохи вдавлюють. Для проростання насіння температура 20-22 ° С найбільш сприятлива. Сходи з'являються на 5-7-й день. Особливого догляду вони не вимагають, єдина вимога — добре освітлення, інакше сіянці витягуються. Від моменту посіву насіння до початку цвітіння куфеї проходить близько трьох місяців.
Ще одним способом розмноження куфеї може бути відділення частини куща разом з корінням при пересадці.
Літом куфеї підійдуть температурні умови нашого клімату. Взимку ж рослина потребує прохолодного місця перебування. Відповідною температурою зимового періоду спокою для куфєї є 15-18°С. Але рослина може спокійно переносити і більше низьку температуру, аж до 8°С.
Куфея віддає перевагу світлому місцю, окремі види добре реагують на невелику кількість прямих сонячних променів. Ідеальним місцем для неї буде східне підвіконня, підійде і західне. Влітку рослина найкраще себе відчуває на свіжому повітрі (це може бути балкон або лоджія), але при цьому вона має бути захищена від прямих сонячних променів. Недолік освітлення може привести до мізерного цвітіння або до його відсутності.
Необхідний регулярний рясний полив (не рідше ніж двічі на тиждень, ґрунт має добре просякнути), хоча рослина може добре переносить короткочасне пересихання земляної грудки. Бажано, щоб між поливаннями верхній шар ґрунту підсихав. Не варто забувати, що в горщику з рослиною має бути достатній дренаж, щоб уникнути застою води. Взимку, в період спокою, полив потрібно зменшити.
До вологості повітря куфеї невимогливі, тому немає необхідності створювати якісь особливі умови і постійно обприскувати рослини. Але, як і більшості зелених вихованців, куфеї час від часу не перешкодить легкий душ.
Молоді рослини пересаджують щороку навесні, дорослі — раз в 2-3 роки. Ґрунт для куфеї має бути легким і родючим. Підійде будь-який універсальний ґрунт, що продається в магазині. Можна і самому скласти земельну суміш, узявши в рівних частинах дернову і листову землю, перегній, торф, пісок.
Оскільки рослина дуже швидко зростає і за один сезон досягає свого максимального розміру, її необхідно щовесни обрізати. Інакше куфея надто виростає і втрачає свою привабливість. Крім того, впродовж весняно-літнього сезону за допомогою прищипування і обрізання рослині можна надати потрібну форму. Часто, якщо куфеї неможливо забезпечити необхідні умови взимку, її просто оновлюють з живців. Рослина швидко зростає і квітне тоді ж, коли цвів би і старий кущ.
Навесні і літом рекомендується двічі в місяць підгодовувати куфею рідким добривом для кімнатних рослин.
Серед 260 видів куфей зустрічаються і однорічні, що сягають метрової висоти, і багаторічні низькорослі чагарники. Куфеї ланцетолиста, сланка, Лавея, С. hyssopifolia, вогняно-червона і мікролепеста поширені як декоративні рослини, зокрема у кімнатній культурі вирощують останні три види.
Багато інших видів культивуються, як декоративні і медоносні рослини, а також для приваблення в садки колібрі.
Деякі тропічні види куфей культивуються в США та Середземномор'ї заради жирного насіння, в якому міститься олія, схожа на кокосову і пальмову. Олія куфеї відрізняється високим вмістом жирних кислот, які використовуються при виробництві мила та миючих засобів. Наприклад, Cuphea painteri і Cuphea koehneana містять каприлову кислоту (73 % та 95 % відповідно), Cuphea carthagenensis — лауринову кислоту (81 %). Крім того, олію куфеї додають при виробництві цукерок і жувальної гумки, що покращує смакові якості та знижує кількість насичених жирів.
В 80-х роках минулого століття в США була розпочата активна селекційна робота з куфеями, і зараз вже виведені безліч цікавих гібридів: одні цінуються за красу квітки, інші — за промислові характеристики.
Куфея рідко вражається шкідниками і хворобами. Основними причинами ураження є несприятливі умови. У дуже сухому повітрі на куфеї може завестися павутинний кліщ. А в сирому, затіненому місці, де немає руху повітря, куфею може вразити борошниста роса. Від кліща можна позбутися, обробивши рослину гарячим мильним розчином (20 г зеленого калійного мила на 1 л води) або відповідним інсектицидом. При ураженні борошнистою росою простим народним засобом є кальцинована сода (2 г на 1 л води). Якщо ж це не принесло результатів, слід вдатися до неодноразової обробки фунгіцидами.
У разі таких несприятливих умов, як різкий перепад температур, мороз, тривалий вплив прямих сонячних променів або тривале пересушування земляної грудки, С. hyssopifolia може повністю скинути листя. У першу чергу необхідно усунути негативні чинники, потім обрізати сухі гілки і, можливо, пересадити рослину. При правильному догляді вона може ожити, і через 2-3 тижні з'являться молоденькі листочки.
Cuphea là một chi thực vật có hoa trong họ Lythraceae.[2]
Chi này gồm các loài:
Bài viết về họ Bằng lăng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Cuphea là một chi thực vật có hoa trong họ Lythraceae.
Cuphea P.Browne, 1756
Синонимы
Куфея (лат. Cuphea) — род растений семейства Дербенниковые (Lythraceae), включающий в себя около 275 видов[2] однолетних и многолетних трав, а также кустарников.
Ареал рода — тёплые умеренные, субтропические и тропические области Америки.
Некоторые тропические виды куфеи культивируются ради получения из их семян масла похожего на кокосовое и пальмовое.
Многие другие виды культивируются, как декоративные и медоносные растения, а также для привлечения птиц колибри.
Куфея (лат. Cuphea) — род растений семейства Дербенниковые (Lythraceae), включающий в себя около 275 видов однолетних и многолетних трав, а также кустарников.
Ареал рода — тёплые умеренные, субтропические и тропические области Америки.
萼距花属又名克菲亞草屬（学名：Cuphea）是千屈菜科下的一个属，为草本或灌木植物。该属共有约300种，分布于南、北美洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
