Ellobius talpinus ye una especie de royedor de la familia Cricetidae.
Alcuéntrase en Kazakstán, Turkmenistán y Ucraína.
Ellobius talpinus ye una especie de royedor de la familia Cricetidae.
Ellobius talpinus és una espècie de rosegador de la família dels cricètids. Viu a l'Iran, el Kazakhstan, Rússia, el Turkmenistan, Ucraïna i l'Uzbekistan. Es tracta d'un animal excavador que s'alimenta de les parts subterrànies de les plantes. El seu hàbitat natural és l'estepa. Es creu que no hi ha cap amenaça significativa per a la supervivència d'aquesta espècie.[1] El seu nom específic, talpinus, significa 'semblant a un talp' en llatí.[2]
Ellobius talpinus és una espècie de rosegador de la família dels cricètids. Viu a l'Iran, el Kazakhstan, Rússia, el Turkmenistan, Ucraïna i l'Uzbekistan. Es tracta d'un animal excavador que s'alimenta de les parts subterrànies de les plantes. El seu hàbitat natural és l'estepa. Es creu que no hi ha cap amenaça significativa per a la supervivència d'aquesta espècie. El seu nom específic, talpinus, significa 'semblant a un talp' en llatí.
Slepuška krtčí (Ellobius talpinus) je druh hlodavce z čeledi Cricetidae.[2] Je rozšířen na rozsáhlém území východní Evropy a Asie.
Tento druh se vyskytuje v Kazachstánu, Turkmenistánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, na Ukrajině, v jižním Rusku, na západní Sibiři, v severním Afghánistánu, Mongolsku a severní Číně.[3]
Slepuška krtčí je drobný savec o délce těla zhruba 130 mm s krátkým ocáskem, o váze do 70 g. Samička je o něco větší než sameček. Tělo má klínovitý obrys, hlava je plochá, krk krátký, svalstvo předních končetin mohutně vyvinuté. Má krátkou, hustou hnědavou srst, na spodní části těla poněkud světlejší. Tlapky jsou holé a růžové. Slepuška je přizpůsobena životu pod zemí; nory si hloubí s pomocí velkých řezáků.
V karyotypu má 2n = 54. Chromozom Y je přítomen, na rozdíl od příbuzných druhů E. lutescens a E. tancrei.[4]
Slepuška krtčí je denní živočich, aktivní během celého dne. Její aktivita se snižuje v obdobích sucha a v zimě, neupadá však do pravé hibernace. Studie z roku 2001 zjistila, že adaptace tohoto druhu na extrémy kontinentálního klimatu spočívá na výrazných sezónních změnách termoregulace. Březost trvá tři týdny při třech až čtyřech vrzích ročně. Mláďata rychle rostou a ve věku šesti týdnů dosahují pohlavní zralosti.
Jde o koloniální druh, žijící ve skupinách kolem deseti jedinců, zpravidla v rodinných skupinách s rodičovským párem a mláďaty z jednoho či dvou vrhů. Nory jsou složité: vchody jsou obvykle uzavřeny zeminou a hnízdní i zásobní komory jsou obvykle zhruba 4 m pod povrchem. Slepušky se živí kořínky, cibulkami, hlízami a šťavnatými oddenky; v létě a na podzim shromažďují menší zásoby potravy. Na povrch vycházejí pouze zřídka kromě vynášení vyhrabané zeminy nebo přesunu na jiná stanoviště, kdy urazí vzdálenost do 800 m. Velikost populace kolísá pod vlivem nakažlivých chorob, parazitů, krutých zim s hlubokým promrzáním půdy, jarních záplav nor vodou z tajícího sněhu a ptačích i savčích predátorů.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern mole vole na anglické Wikipedii.
{{Cite journal}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. Slepuška krtčí (Ellobius talpinus) je druh hlodavce z čeledi Cricetidae. Je rozšířen na rozsáhlém území východní Evropy a Asie.
The northern mole vole (Ellobius talpinus) is a species of rodent in the family Cricetidae.[4] It is distributed over large parts of Eastern Europe and Asia.
This vole is found in Kazakhstan, Turkmenistan, Kyrgyzstan, Uzbekistan and Ukraine, the southern parts of Russia, western Siberia, northern Afghanistan, Mongolia and northern China.[5]
The northern mole vole is a small mammal about 130 mm (5.1 in) long with a short tail, weighing up to 70 g. The females are slightly larger than the males. The body is wedge-shaped, the head flat, the neck short and the musculature of the forelimbs strongly developed. It has short, dense, brownish fur somewhat paler on the underparts. The feet are naked and pink. It is adapted to life underground, digging its burrows with the help of its large incisors.[5]
The karyotype has 2n = 54.[6] The Y chromosome is absent, males and females both possess two X chromosomes per set as in the case of its relative E. tancrei (whereas for E. lutescens both sexes only have 1 X per set)[7][8].
The northern mole vole is diurnal and active all day. Activity decreases during periods of drought and in the winter, but there is no true hibernation period.[5] A study undertaken in 2001 found the vole's adaptation to the extremes of the continental climate is based on distinct seasonal variations of thermoregulation.[9] The gestation period lasts three weeks, with three or four litters a year, with two to four young voles in each. These grow rapidly and are sexually mature at the age of six weeks.[5]
This vole is a colonial species, living in groups of about 10 individuals, typically a family group of one pair of adults and young animals from one or two litters. The burrows are complex, the entrances are usually sealed by soil and the nesting chambers and fodder chambers are usually about 4 m (13 ft) beneath the surface.[10] The animals feed on roots, bulbs, tubers and the juicy rhizomes of plants, and in the summer and autumn they store small stocks of food.[5] They seldom emerge onto the surface except to distribute soil excavated from the burrow or to move to new territories, at which times they can cover distances of up to 800 m (2,600 ft).[10] The population size varies, being limited by infectious diseases, parasites, severe winters with deep-frozen ground, spring flooding of burrows by melt water and predatory birds and mammals.[5]
The northern mole vole (Ellobius talpinus) is a species of rodent in the family Cricetidae. It is distributed over large parts of Eastern Europe and Asia.
Ellobius talpinus es una especie de roedor de la familia Cricetidae.
Se encuentra en Kazajistán, Turkmenistán y Ucrania.
Ellobius talpinus es una especie de roedor de la familia Cricetidae.
Ellobius talpinus Ellobius generoko animalia da. Karraskarien barruko Arvicolinae azpifamilia eta Cricetidae familian sailkatuta dago.
Ellobius talpinus Ellobius generoko animalia da. Karraskarien barruko Arvicolinae azpifamilia eta Cricetidae familian sailkatuta dago.
De blinde woelmuis (Ellobius talpinus) is een zoogdier uit de familie van de Cricetidae. De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door Pallas in 1770.
Bronnen, noten en/of referentiesŚlepuszonka północna[3], dawniej: ziemioryjka[4] (Ellobius talpinus) – roślinożerny gatunek gryzonia z rodziny chomikowatych[5]. Występuje na terenie Europy południowo-wschodniej, Kazachstanu, Uzbekistanu i Turkmenistanu. Zajmuje siedliska na terenach zielonych oraz półpustyniach[2].
Ślepuszonka północna jest roślinożercą – żywi się podziemnym częściami roślin. Prowadzi podziemny tryb życia, a wejście do swoich podziemnych korytarzy zamyka ziemią. Na powierzchnię ziemi wychodzi bardzo rzadko – w celu usunięcia ziemi z nory, w celu migracji lub (sporadycznie) w poszukiwaniu pożywienia. Jest zwierzęciem socjalnym. Tworzy kolonie, a każdą norę może zasiedlać około 10 osobników. Ślepuszonka północna nie hibernuje, ale w okresach letnich upałów i suszy oraz w zimie może wyraźnie zmniejszać swoją aktywność. Samica może rodzić 2 razy w roku, po 2-3 młodych w miocie[2].
Ślepuszonka północna, dawniej: ziemioryjka (Ellobius talpinus) – roślinożerny gatunek gryzonia z rodziny chomikowatych. Występuje na terenie Europy południowo-wschodniej, Kazachstanu, Uzbekistanu i Turkmenistanu. Zajmuje siedliska na terenach zielonych oraz półpustyniach.
Ślepuszonka północna jest roślinożercą – żywi się podziemnym częściami roślin. Prowadzi podziemny tryb życia, a wejście do swoich podziemnych korytarzy zamyka ziemią. Na powierzchnię ziemi wychodzi bardzo rzadko – w celu usunięcia ziemi z nory, w celu migracji lub (sporadycznie) w poszukiwaniu pożywienia. Jest zwierzęciem socjalnym. Tworzy kolonie, a każdą norę może zasiedlać około 10 osobników. Ślepuszonka północna nie hibernuje, ale w okresach letnich upałów i suszy oraz w zimie może wyraźnie zmniejszać swoją aktywność. Samica może rodzić 2 razy w roku, po 2-3 młodych w miocie.
Ellobius talpinus é uma espécie de roedor da família Cricetidae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: Cazaquistão, Turquemenistão e Ucrânia.
Ellobius talpinus é uma espécie de roedor da família Cricetidae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: Cazaquistão, Turquemenistão e Ucrânia.
Nordlig mullvadslämmel (Ellobius talpinus[2][3]) är en däggdjursart som först beskrevs av Peter Simon Pallas 1770. Ellobius talpinus ingår i släktet mullvadslämlar och familjen hamsterartade gnagare.[4][5] IUCN kategoriserar arten globalt som livskraftig.[1] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[4]
Denna gnagare förekommer i östra Europa och Asien från östra Ukraina till Novosibirsk och söderut till södra Turkmenistan. Habitatet utgörs av stäpper och mindre öppna skogar.[1]
Individerna bildar grupper med cirka 10 medlemmar som lever i ett komplext underjordiskt tunnelsystem. Boets centrala rum ligger vanligen 4 meter under markytan och hela tunnelsystemet kan ha en längd av 800 meter. Arten äter underjordiska växtdelar och syns sällan ovanpå marken. Den håller ingen vinterdvala men kan vara slö under kalla eller heta dagar. Honor har vanligen två kullar under årets varma månader och föder 2 eller 3 ungar per kull.[1]
Nordlig mullvadslämmel (Ellobius talpinus) är en däggdjursart som först beskrevs av Peter Simon Pallas 1770. Ellobius talpinus ingår i släktet mullvadslämlar och familjen hamsterartade gnagare. IUCN kategoriserar arten globalt som livskraftig. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Denna gnagare förekommer i östra Europa och Asien från östra Ukraina till Novosibirsk och söderut till södra Turkmenistan. Habitatet utgörs av stäpper och mindre öppna skogar.
Individerna bildar grupper med cirka 10 medlemmar som lever i ett komplext underjordiskt tunnelsystem. Boets centrala rum ligger vanligen 4 meter under markytan och hela tunnelsystemet kan ha en längd av 800 meter. Arten äter underjordiska växtdelar och syns sällan ovanpå marken. Den håller ingen vinterdvala men kan vara slö under kalla eller heta dagar. Honor har vanligen två kullar under årets varma månader och föder 2 eller 3 ungar per kull.
Ellobius talpinus — один з п'яти видів роду Ellobius. У сучасних класифікаціях сліпачків виокремлюють у трибу Ellobiusini, яка розглядається як найдавніша група сучасних Щурових (Arvicolidae), що зберегла певний рівень схожості з родиною Хом'якових (нерідко ці дві родини об'єднують в одну, і сліпачків розглядають як проміжну еволюційну групу).
Дрібний гризун з низкою ознак, що свідчать про підземний спосіб життя. Довжина тіла до 15 см, хвоста — до 1,5 см. Вуха зовні непомітні, очі малі. Забарвлення буро-вохристе, голова забарвлена помітно темніше за тіло.
В Україні проходять західні межі видового ареалу, який роздрібнений тут на кілька фрагментів. Поширений у степах Лівобережжя (на півн. до Павлограду та Луганська), у Приазов'ї та степовому Криму, в півд. частинах степів Правобережжя (у межах Дніпропетровської та Миколаївської області). Риє складні нори, що формують мережу підземних галерей. У працях останніх десятиліть цей вид однозначно вказували лише для фауни Криму (Товпинець, 1994), проте тепер є однозначні свідчення про сучасну присутність сліпунця у складі фауни Придінців'я та фауни Нижнього Подніпров'я.
Місця оселення легко виявляються за своєрідними земляними викидами діаметром до 40 см, часто характерної півмісячної форми. Живляться підземними частинами рослин. Легко утримуються в неволі. З 2009 року вид отримав охоронний статус і внесений до Червоної книги України.
Ellobius talpinus là một loài động vật có vú trong họ Cricetidae, bộ Gặm nhấm. Loài này được Pallas mô tả năm 1770.[2]
Ellobius talpinus là một loài động vật có vú trong họ Cricetidae, bộ Gặm nhấm. Loài này được Pallas mô tả năm 1770.
Ellobius talpinus (Pallas, 1770)
Охранный статусОбыкновенная слепушо́нка (лат. Ellobius talpinus) — небольшой зверёк семейства хомяковых, вид рода слепушонок подсемейства полёвок.
Длина тела обыкновенной слепушонки составляет 10—12 см. Окрас шёрстки — от светло-бежевого до почти чёрного, как правило серо-коричневый; голова и зона близ глаз тёмные, тыльная сторона головы — чёрно- или буро-серая. Брюхо тёмное с бежевым оттенком. Глаза маленькие, ушные раковины отсутствуют. Линия смыкания губ находится позади резцов. Широкие ступни без шерсти, с щетиновым пояском. Шёрстка мягкая.
Отличается от афганской слепушонки по черепным признакам, от прометеевой полевки — по короткому хвосту, от других землероев — мелкими размерами.
Обыкновенная слепушонка обитает в южных областях Европейской части России, Казахстане, южных областях Зауралья, Средней Азии, а также в Туве. Зверёк распространён в степях, лесостепях, пустынях и полупустынях. В степных зонах обитает на участках с мягкой землёй и обильным, разнообразным травянистым покровом. В ковыльной же и полынно-злаковой степях встречается редко. В лесостепных зонах водится на землях-целинах, по опушкам осиновых и берёзовых лугов. В полупустынях и пустынях обитает средь песков, на каменистых пологих участках и по долинам рек, иногда в солонцах. Особо многочисленна в предгорных зонах.
В основном употребляет в пищу подземные части растений — корни, луковицы и клубни, также кормится червями, насекомыми. Зверёк имеет свойство делать запасы пищи, которые помещает в специальных норках около своего жилища. Запасы небольшие — это может быть несколько корней или клубней. Обыкновенная слепушонка обитает в южных областях Европейской части России, Казахстане, южных областях Зауралья, Средней Азии, а также в Туве. Зверёк распространён в степях, лесостепях, пустынях и полупустынях. В степных зонах обитает на участках с мягкой землёй и обильным, разнообразным травянистым покровом.
Активность обыкновенной слепушонки проявляется вечером, днём и утром. Крайне редко появляется на поверхности. Строит достаточно длинные норы со сложной структурой. Основу норы составляет один магистральный ход, длина которого доходит до ста метров, а глубина расположения от десяти до сорока сантиметров. От него ответвляются боковые ходы внушительной длины от 20 до 50 м. Часть из них заканчиваются тупиками, другая часть доходит до поверхности и предназначена для выбрасывания вырытой земли. Нарытые кучки земли в форме полумесяца можно увидеть около всего прохода. Основное жилище (так называемая «жилищная камера») находится на глубине 70—50 см. От неё отходят боковые ходы, в части которых зверёк обустраивает свои запасы. В целом за весь год самки приносят от трёх до четырёх помётов, а всего выводке обычно бывает от двух до четырёх детенышей. Размножаются с марта по октябрь.
Обыкновенная слепушонка вредит бахчевым культурам, огородным растениям и люцерновым посевам. В то же время она приносит и пользу, разрыхляя почву, обогащая её органическими веществами, а её норы способствуют проникновению в почву влаги и воздуха.
Обыкновенная слепушо́нка (лат. Ellobius talpinus) — небольшой зверёк семейства хомяковых, вид рода слепушонок подсемейства полёвок.
鼹形田鼠(学名:Ellobius talpinus)为仓鼠科鼹形田鼠属的动物。分布于亚洲北部,包括中国大陆新疆、内蒙古等地,一般栖息于草原以及荒漠。该物种的模式产地在伏尔加河。[2]
鼴形田鼠的Y染色體已消失,而由第二號染色體的CBX2基因(英语:CBX2 (gene))代替SRY基因,發揮了決定雄性性別的作用。[3][4]
鼹形田鼠(学名:Ellobius talpinus)为仓鼠科鼹形田鼠属的动物。分布于亚洲北部,包括中国大陆新疆、内蒙古等地,一般栖息于草原以及荒漠。该物种的模式产地在伏尔加河。
鼴形田鼠的Y染色體已消失,而由第二號染色體的CBX2基因(英语:CBX2 (gene))代替SRY基因,發揮了決定雄性性別的作用。
북부두더지들쥐(Ellobius talpinus)는 비단털쥐과에 속하는 설치류의 일종이다.[4] 동부 유럽과 아시아의 넓은 지역에 분포한다.
카자흐스탄과 투르크메니스탄, 키르키스탄, 우즈베키스탄, 우크라이나, 러시아 남부 지역, 시베리아 서부, 아프가니스탄 북부, 몽골, 중국 북부 지역에서 발견된다.[5]
북부두더지들쥐는 몸길이가 약 130mm이고 짧은 꼬리를 가진 작은 포유류로 몸무게는 최대 70g이다. 암컷이 수컷보다 약간 크다. 몸은 쐐기 형태이고, 머리는 편평하며 목은 짧고 앞다리의 근육은 강하게 발달해 있다. 짧고 무성한 갈색 털을 갖고 있으며, 상체는 약간 연한 색을 띤다. 발은 털이 없고 핑크색이다. 큰 앞니를 이용하여 굴을 파서 땅 속에서 생활할 수 있도록 적응되어 있다.[5]