الأسماء في صفحات التنقل
Guidance for identification
Russula aeruginea és una espècie de bolet pertanyent a la família de les russulàcies.
Fructifica a l'estiu i la tardor.[7]
A prop de bedolls i coníferes, i sobretot en terrenys silícics.
Es troba a Europa i Nord-amèrica.[8]
És tòxic en cru i esdevé comestible un cop cuinat, però sense massa interés culinari.[7][9][3]
Russula aeruginea és una espècie de bolet pertanyent a la família de les russulàcies.
Holubinka trávozelená (Russula aeruginea Lindbl. in Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.
Klobouk v mládí polokulovitý, v dospělosti plochý až vmáčklý, 3 až 14 cm široký. Pokožka olivově nebo trávově zelená, místy s bělavými nebo okrovými skvrnami, vlhce lesklá, téměř ke středu slupitelná. Lupeny husté, tenké, křehké, bílé, později s nažloutlým odstínem.
Třeň 4 až 8 cm vysoký, 1 až 2 cm tlustý, válcovitý, dole někdy zúžený, bílý, plný, ve stáří vatovitě vycpaný.
Dužnina bílá, poraněním a stářím rezavějící. Chuť mírná nebo (zejména v lupenech) mírně palčivá, vůně nenápadná.
Výtrusy bezbarvé, téměř kulovité nebo elipsoidní, bradavčíté a s řídkou síťovanou strukturou (někdy chybějící), o rozměrech 5,5-10 × 4,5-6,5 µm. Výtrusný prach smetanový.
Holubinka trávozelená roste od června do října v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod břízami, méně často pod smrky a borovicemi. Rozšířena je po celé Evropě.
Přes štiplavou chuť je všeobecně označována za jedlou houbu; tepelnou úpravou se palčivost ztrácí. Syrová nebo nedostatečně tepelně upravená může způsobit trávicí potíže.
Holubinka trávozelená může být nejspíše zaměněna za jiné zeleně zbarvené holubinky, zejména za jedlou holubinku nazelenalou nebo holubinku bukovku.
U nezkušených houbařů by mohlo dojít k záměně za smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), která se však nápadně odlišuje mimo jiné relativně dlouhým třeněm s prstencem a pochvou na jeho bázi.
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka trávozelená ve Wikimedia Commons
Ryzec bažinný • Ryzec Bertillonův • Ryzec bledoslizký • Ryzec bledý • Ryzec borový • Ryzec Bresadolův • Ryzec bukový • Ryzec citlivý • Ryzec citronový • Ryzec černohlávek • Ryzec datlí • Ryzec ďubkovaný • Ryzec dubový • Ryzec hedvábný • Ryzec hnědočervený • Ryzec hnědoskvrnitý • Ryzec hnědý • Ryzec honosný • Ryzec oranžově hnědý • Ryzec chlupatý • Ryzec jablečný • Ryzec játrový • Ryzec jedlový • Ryzec kafrový • Ryzec kalichovkovitý • Ryzec klamný • Ryzec kokoska • Ryzec krátkonohý • Ryzec kravský • Ryzec kroužkatý • Ryzec krvomléčný • Ryzec křídlatovýtrusý • Ryzec lemovaný • Ryzec libovonný • Ryzec lilákový • Ryzec liškový • Ryzec lososový • Ryzec Maierův • Ryzec maličký • Ryzec modřínový • Ryzec nahnědlý • Ryzec nasládlý • Ryzec odporný • Ryzec ohrnutý • Ryzec olšový • Ryzec oranžově hnědý • Ryzec oranžový • Ryzec osikový • Ryzec osmahlý • Ryzec osténkatý • Ryzec ostrý • Ryzec palčivý • Ryzec pásovaný • Ryzec peprný • Ryzec Pilátův • Ryzec ploštičný • Ryzec plstnatý • Ryzec pohárkovitý • Ryzec polokrvomléčný • Ryzec pravý • Ryzec přejemný • Ryzec pýřitý • Ryzec Quelétův • Ryzec rašeliníkový • Ryzec Romagnesiho • Ryzec rudohrdlý • Ryzec ryšavý • Ryzec řídkolupenný • Ryzec sazový • Ryzec scvrklý • Ryzec severský • Ryzec skotský • Ryzec smoločerný • Ryzec smrkový • Ryzec strakatý • Ryzec světlý • Ryzec syrovátkový • Ryzec syrovinka • Ryzec šeredný • Ryzec vodnatý • Ryzec vonný • Ryzec zelenající
• Ryzec zlatomléčný • Ryzec zprohýbaný • Ryzec žlutavý • Ryzec žlutomléčnýHolubinka trávozelená (Russula aeruginea Lindbl. in Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.
Der Grasgrüne Täubling (Russula aeruginea,[1] Syn.: Russula graminicolor), auch Grasgrüner Birken-Täubling genannt, ist ein Pilz aus der Familie der Täublingsverwandten. Der recht häufige Pilz hat einen hellgrünen bis graugrünen, feucht glänzenden Hut und cremefarbene, leicht schärflich schmeckende Lamellen. Er ist essbar und wächst typischerweise unter Birken.
Der Name „Grasgrüner Täubling“ leitet sich von der Färbung des Hutes auf der Oberseite ab. Dieser ist hellgrün, teilweise auch hellgrau gefärbt und mit einer klebrigen Oberfläche versehen. Häufig ist das Zentrum des Hutes dunkler gefärbt als seine Umgebung. Im Anfangsstadium ist der Hut kugelförmig und nach unten hin geschlossen. Später weitet sich der Hut aus und nimmt eine wellige Form an, wobei sich im Zentrum des Hutes meist eine Vertiefung bildet. Am Hutrand befinden sich bei großen Exemplaren Riefen. Durchschnittlich kann ein Hut einen Durchmesser von 5 bis 12 Zentimetern erreichen.
An der Unterseite des Hutes befinden sich cremefarbene Lamellen, die ziemlich dicht stehen und häufig gegabelt sind. Bei älteren Exemplaren sind sie häufig bräunlich gefleckt.
Der weiße Stiel ist glatt und ca. 4–8 Zentimeter lang. Dieser ist außerdem gleichmäßig dick. An ihm verlaufen am oberen Ende die Lamellen herab.
Das weiße Fleisch ist bröckelig und brüchig, es ist geruchlos und besitzt einen milden, leicht scharfen Geschmack. Mit Eisensulfat verfärbt es sich grau-rosa und reagiert mit Guajak nur langsam und schwach. Das Sporenpulver des Russula aeruginea besitzt ebenfalls eine Cremefärbung (IIb-IIc nach Romagnesi).
Die Huthaut färbt sich mit KOH orange. Eisensulfat verfärbt das Fleisch oder die Stieloberfläche langsam rosa.
Die Sporen des Grasgrünen Täublings sind in ihrer Größe sehr variabel. Sie sind zwischen 6–10 μm lang und 5–7 µm breit. Sie sind elliptisch oder deutlich länglich, in Ausnahmefällen können sie sogar nierenförmig sein. Die papillösen, abgerundeten Warzen sind teilweise durch feine Linien miteinander verbunden und bilden in seltenen Fällen ein teilweises Netzwerk mit bis zu zwei Maschen aus. Die Warzen sind etwa 0,5–0,6 µm hoch, selten höher. Die Basidien sind 38–45 µm lang und 6,5–8 µm breit.
Die Huthauthyphen enthalten rechteckige, nicht aufgeblähte Stützzellen. Die Zystiden sind 50–82 µm lang und 7,5–12 µm breit, zylindrisch bis spindelförmig und ohne Septen. Die Pilozystiden sind mit Sulfovanillin anfärbbar.[2][3]
Die wichtigsten Kennzeichen dieses Pilzes sind: Standort unter Birken, stumpf grünlich bis grauer Hut und splitternde, ockerfarbene Lamellen. Es gibt eine Reihe von Täublingen, die dem Grasgrünen Täubling sehr ähnlich sehen können.
Wie alle Täublinge, ist auch der Grasgrüne Täubling ein Mykorrhizabildner, Hauptpartner sind Arten aus der Gattung der Birken, besonders Sandbirke und Moorbirke (daher der alternative Name Grasgrüner Birken-Täubling), seltener Fichten. Darüber hinaus wird selten über Funde unter Kiefern, Linden, Lärchen und Hemlocktannen berichtet. Der Grasgrüne Täubling ist an keinen bestimmten Waldtyp gebunden und kann an verschiedenen Standorten im Gras unter seinen Wirtsbäumen gefunden werden. Neben Wäldern besiedelt er auch Parks, Gärten und Friedhöfe. Bevorzugt werden sehr trockene bis frische, saure (stark entkalkt bis kalkfrei), nährstoffarme Böden. Die Art kommt vom Flachland bis ins Hochgebirge vor. Die Fruchtkörper erscheinen in Mitteleuropa von Juli bis Oktober. Die Art reagiert empfindlich auf Nährstoffeintrag und die Kalkung der Wälder. Sie wird für Baden-Württemberg in die Gefährdungsgruppe G3 (noch häufig, aber deutliche Rückgangstendenz) gestellt.
Der Grasgrüne Täubling ist in der gesamten Holarktis Nordamerika (Kanada, USA), Afrika (Marokko), Asien (Korea, Kamtschatka, Japan) und Europa verbreitet. Südlich von Israel, Kleinasien, den Kanarischen Inseln und den Balearen bis nördlich nach Grönland, Island, den Hebriden und Lappland.
In Deutschland ist er überall relativ gleichmäßig verbreitet, meidet aber die Kalkgebiete.
Der Grasgrüne Täubling wird von M. Bon in die Untersektion Griseinae gestellt, einer Untersektion der Sektion Heterophyllea. Die Untersektion enthält mittel- bis große Arten mit grau, grün, violett oder olivfarbenem Hut. Die an sich mild schmeckenden Pilze haben leicht schärfliche Lamellen, ihr Sporenpulver ist cremefarben bis ocker.
Folgende Formen und Varietäten wurden beschrieben:
Varietät Autor Beschreibung Russula aeruginea f. rickenii Singer (1936) Mehr oder weniger dunkelgrün und glatt.[15] Russula aeruginea var. pseudoaeruginea Romagn (1952) Die Varietät wird heute als eigenständige Art angesehen Russula pseudoaeruginea (Romagn.) Kuyper & Vuure (1985). Russula aeruginea var. rufa P. Karst. (1889) Karsten beschreibt einen Täubling mit bleich rotbraunm Hut, der auch schwach purpur- oder blutrot schillernd kann und 9–12 cm breit ist. Die Lamellen ragen nicht hervor und Zystiden scheinen zu fehlen. Singer glaubt, dass diese Varietät synonym zu seiner R. vesca f. romellii ist. Da rötliche Farbtöne beim Grasgrünen Täubling nicht vorkommen, ist diese Form mit Sicherheit nicht mit Russula aeruginea verwandt.[16][17]Der Grasgrüne Täubling ist essbar, doch roh unbekömmlich und sollte daher gut abgekocht oder durchgebraten werden.
Der Grasgrüne Täubling (Russula aeruginea, Syn.: Russula graminicolor), auch Grasgrüner Birken-Täubling genannt, ist ein Pilz aus der Familie der Täublingsverwandten. Der recht häufige Pilz hat einen hellgrünen bis graugrünen, feucht glänzenden Hut und cremefarbene, leicht schärflich schmeckende Lamellen. Er ist essbar und wächst typischerweise unter Birken.
Russula aeruginea
Në fillim konvekse pastaj e sheshtë fillim konvekse pastaj e sheshtë dhe pak si hinkë, kutikula e shqitshme, pak viskoze, me nuancë të ndryshme në të gjelbërt, vecanërisht e gjelbër gri më e theksuar në qendër, në fund tërësisht e verdhë e zbehtë, me njolla të vogla ndryshku, prej 4-10 cm diametër.
Të bardhme me njolla të verdha të dendura, të bigëzuara në vendin e ngjitjes, me nervura të imëta, në fillim të harkuara, të thyeshme.
E bardhme me njolla kafe të verdhme në bazë, e hollë në pjesën e poshtme, e plotë e fortë.
I bardhëm që tendencë të bëhet gri në ajër, i trashë i ngjeshur, shije lehtësisht djegëse, pastaj të ëmbël lajthie.
Të bardha.
Në grupe, në pyjet halore, por sidomos nën mështekna.
Në verë dhe vjeshtë, e zakonshme.
E pangrënshme.
Russula aeruginea
Russula aeruginea, also known as the grass-green russula, the tacky green russula, or the green russula, is an edible Russula mushroom. Widely distributed in northern temperate regions, it is usually found under birch, mostly in pine forests. The very poisonous death cap can have a similar appearance, especially from above.
The species was first described in Elias Magnus Fries's 1863 work Monographia Hymenomycetum Sueciae.[1] The specific epithet aeruginea is derived from the Latin aeruginus, referring to the tarnished color of copper.[2] It is commonly known variously as the "tacky green Russula",[3] the "grass-green Russula",[4] or the "green Russula".[5]
The cap is flat when young, soon funnel shaped and weakly striped; somewhat sticky and shiny, pale green to light grey-green, more rarely olive green. It is often 4 to 10 cm (1.6 to 3.9 in) in diameter. The closely spaced gills are pale cream when young, later becoming light yellow when the spores mature. The stipe is white, occasionally with rust-coloured spots at the base, often rather short with longitudinal furrows. It measures 5–8 cm (2.0–3.1 in) long by 1–2 cm (0.4–0.8 in) thick.[6] The flesh is white, brittle and without scent, with a mild taste.[4] R. aeruginea mushrooms are edible.[5]
The spore print is cream-yellow. Spores are spherical to oval with ridges and warts on the surface, and measure 6–8 by 6–7 μm.[2]
Green specimens of the crab brittlegill, Russula xerampelina, can be mistaken for R. aeruginea.[7] They can be readily distinguished in that specimens of R. xerampelina always smell of cooked shellfish, while specimens of R. aeruginea do not have any distinctive odor.[4]
The fruit bodies of Russula aeruginea grow on the ground in woods, in troops in leaf litter or in grass. It is ectomycorrhizal with birch, but also with found under conifers, particularly pine and spruce.[3] It is widely distributed in northern temperate zones. Fruiting occurs from July to November in Europe,[6] and in later summer to autumn in North America.[2] The fungus is also found in East Africa.[8]
Russula aeruginea, also known as the grass-green russula, the tacky green russula, or the green russula, is an edible Russula mushroom. Widely distributed in northern temperate regions, it is usually found under birch, mostly in pine forests. The very poisonous death cap can have a similar appearance, especially from above.
Russula aeruginea es una especie de hongo comestible, basidiomiceto de la familia Russulaceae.[1][2][3]
La forma del sombrero (píleo) es convexo aplanado y cuando madura está hundido en el centro, puede medir hasta 12 cm de diámetro, su color es blanquecino verdoso, el estipe es cilíndrico, de color blanquecino y puede tener un color de óxido en la base, puede medir hasta 8 cm de largo y tener un grosor de 2 cm.
Crece a finales del verano y principio del otoño, principalmente en las zonas húmedas de los abedules, además se han encontrado ejemplares en bosques de coníferas.
Esta especie se distribuye por Europa y América del Norte.
Es comestible, su carne es blanca, frágil y sin olor, de sabor suave.
Datos: Q1323740
Multimedia:
Especies: Russula aeruginea
Russula aeruginea es una especie de hongo comestible, basidiomiceto de la familia Russulaceae.
Kasepilvik (Russula aeruginea) on pilvikuliste sugukonda pilviku perekonda kuuluv laialt levinud söögiseen.
Kasepilvik ei vaja kupatamist.
Ta on Eestis väga sage.
Kasepilvik (Russula aeruginea) on pilvikuliste sugukonda pilviku perekonda kuuluv laialt levinud söögiseen.
Kasepilvik ei vaja kupatamist.
Ta on Eestis väga sage.
Koivuhapero (Russula aeruginea) on vihreälakkinen haperolaji ja hyvä ruokasieni.[2]
Koivuhaperon 4–15 senttimetriä leveä lakki on oliivinvihreä ja reunasta haalistuva Nuorena se on kupera, mutta vanhemmiten kuopalla. Heltat ovat tiheät, tasatyviset ja nuorena valkoiset, mutta myöhemmin vaaleankellertävät ja ruskealaikkuiset. Sienen 4–10 senttimetriä pitkä jalka on valkoinen, varsinkin tyvestä ruskealaikkuinen, renkaaton ja tasapaksu. Malto on valkoista ja haurasta, vioittuneihin kohtiin ilmestyy ruosteenruskeita laikkuja. Koivuhaperolla ei ole erityistä tuoksua.[2]
Koivuhaperoa muistuttavia lajeja ovat esimerkiksi toiset vihertävät haperot kuten kyyhkyhapero ja sillihapero, mutta koivuhapero muistuttaa myös erehdyttävästi tappavan myrkyllistä kavalakärpässientä. Kavalakärpässienen jalassa on ohut, usein repeytynyt rengas, ja sen jalan tyvi on turvonnut ja tupellinen, toisin kuin koivuhaperolla. Kavalakärpässienen heltat ovat pysyvästi täysin valkoiset, mutta koivuhaperolla ne ovat usein lievästi kellertävät. Kavalakärpässieni kasvaa Suomessa vain lounaisrannikolla, Turun saaristossa ja Ahvenanmaalla.Kasvupaikka ja -aika Koivuhapero on hyvin yleinen koko Suomessa. Se on koivun ja kuusen juurisieni,[2] Koivuhapero on hyvä, miedon makuinen ruokasieni.[2] Se ei vaadi ryöppäystä. Se voidaan säilöä kuivaamalla ja pakastamalla. Varsinkin nuorten sienten helttojen maku saattaa olla vähän kirpeä,[2] mutta kirpeys katoaa kypsennettäessä.
Käyttö ravintona
Lähteet
Aiheesta muualla
Koivuhapero (Russula aeruginea) on vihreälakkinen haperolaji ja hyvä ruokasieni.
Russula aeruginea Fr., Monographia Hymenomycetum Sueciae (Upsaliae) 2: 198 (1863).
La Russula aeruginea è una specie di montagna, che cresce su suolo acido, sotto alberi di abete rosso (Picea abies) o di betulla.
5-15 cm di diametro, prima convesso, poi spianato-depresso, sodo in gioventù, fragile a maturità, verde, carnoso.
Molto fitte, quasi decorrenti o sinuate, colore avorio, con macchie d'ocra negli esemplari maturi, fragili, con poche lamellule.
4-7 x 1-2 cm, cilindrico, robusto, pieno, sodo, ma presto spugnoso, biancastro, in qualche esemplare macchiato d'ocra a partire dalla base.
Biancastra con tendenza ad ingrigire.
7-10 x 5-7 µm, ellissoidali, bianco crema in massa, finemente verrucose.
Specie piuttosto diffusa e comune nei boschi di conifere e anche di latifoglie, dove si sviluppa di preferenza sotto le betulle. Dalla pianura alla montagna. Cresce in estate-autunno.
Buona, previa cottura; leggermente tossico da crudo.
Dal latino aerugineus = dal colore verderame.
contiene immagini o altri file su
contiene informazioni su
Russula aeruginea Fr., Monographia Hymenomycetum Sueciae (Upsaliae) 2: 198 (1863).
La Russula aeruginea è una specie di montagna, che cresce su suolo acido, sotto alberi di abete rosso (Picea abies) o di betulla.
Pilkšvažalė ūmėdė (lot. Russula aeruginea) – ūmėdžių (Russula) genties grybų rūšis.
Vaisiakūniai vidutinio didumo. Kepurėlė 7-10 cm skersmens, jauna pusrutuliška, gaubta, senų paplokščia, horizontali, kartais neryškiai įdubusi, žalsva, pilkai žalia, sausa, drėgnu oru lipni, odelė lengvai lupasi iš centro. Lakšteliai balti vėliau gelsvi, geltoni, tankūs, trapūs, gležni. Kotas 3-6 cm ilgio, 1-2 cm storio, baltas, kietas, į pagrindą smailėjantis. Trama balta, stangri, malonaus kvapo ir skonio. Sporos 6-9 x 5-7 μm.
Auga liepos – rugsėjo mėn. beržynuose, miškuose po beržais. Labai dažna. IV kategorijos. Iš visų ūmėdžių ši labiausiai panaši į žalsvąją musmirę, todėl reikia būti ypač atsargiems.
Grønnkremle (russula aeruginea) er en sopp i kremlefamilien (russula). Navnet «aeruginea» kommer fra det latinske ordet som betyr «kobber».[1]
Grønnkremle er en kremle, det vil si en skivesopp med stilk som ikke er fibret, og kan dras av i lange «bånd», men er porøs og smuldrer opp ved press.[2] Også skivene er porøse, og kan smuldre opp ved press.[3]
Størrelsen varierer; i Norge omtales gjerne hatten som 4-10 cm i bredde[4], mens den i Nordøst-Amerika kan omtales som 5-15 cm.[5] Hatten er halvkuleformet til konveks, og stilken er 4-8 cm og kremhvit, og med jevn utforming. Skivene er gulhvite, avrundede, tette og ofte gaffelgrenede.[6] Smaken er noe skarp, men forsvinner under oppvarming.[7]
Grønnkremle kan forveksles med grønn fluesopp, men stilken er porøs, noe som ikke er tilfelle på noen fluesopper. I tillegg er fluesoppens stilker frie fra stilken, noe som ikke er tilfelle med grønnkremle. De aller fleste grønnkremlene har også så porøse skiver at de kan falle av ved lett trykk, noe som heller ikke skjer med grønn fluesopp.
Grønnkremle finnes i bjørkeskog, men kan også finnes ved eik. Den trives best i bredbladet løvskog.[6] Den er særlig observert i Norge, Sverige, Danmark og Storbritannia, men dukker også opp i USA, Canada og Russland.[8] I Norge er den funnet i hele landet.[9]
Grønnkremle er spiselig.[7]
Mykologiske karakteristika
Skivesopp 
Hvelvet eller
Tilvokste skiver 
Naken stilk, hvit 
Mycorrhiza 
Spiselig Grønnkremle (russula aeruginea) er en sopp i kremlefamilien (russula). Navnet «aeruginea» kommer fra det latinske ordet som betyr «kobber».
Capel fin a 10 cm, da verd giaunastr a verd-gris. Lamele avòri peui crema òcra con arfless giàun groson, pì o men picante. Gamba àuta fin a 8 cm e larga fin a 2 cm, bianca un pòch angiaunenta, com la carn.
A chërs sota le biole, dle vire sota le conìfere.
A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
A ven dàit për comestìbil.
Russula aeruginea Lindblad ex Fries
Capel fin a 10 cm, da verd giaunastr a verd-gris. Lamele avòri peui crema òcra con arfless giàun groson, pì o men picante. Gamba àuta fin a 8 cm e larga fin a 2 cm, bianca un pòch angiaunenta, com la carn.
AmbientA chërs sota le biole, dle vire sota le conìfere.
Comestibilità A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
A ven dàit për comestìbil.
Gołąbek białozielonawy, gołąbek grynszpanowy (Russula aeruginea Lindbl. ex Fr.) – gatunek grzybów należący do rodziny gołąbkowatych (Russulaceae)[1].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Russula, Russulaceae, Russulales, Incertae sedis, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1].
Niektóre synonimy nazwy naukowej[2]:
Nazwę polską zaproponował Władysław Wojewoda w 2003 r., dawniej grzyb ten znany był pod nazwą gołąbek grynszpanowy podaną przez Alinę Skirgiełło w 1991 r[3].
Średnica 3 – 10 cm. Młode owocniki mają kapelusz kulisty, u starszych staje się szeroko rozpostarty i wklęsły na środku. Powierzchnia gładka, sucha i matowa, przy brzegu karbowana. W czasie deszczu staje się śliska. Kolor od zielonego przez oliwkowozielony do żółtozielonego. Na środku przeważnie ciemniejszy. Skórkę można ściągnąć niemal z całego kapelusza[4].
Szerokie, gęsto ustawione i o różnej długości. przy trzonie nieprzyrośnięte, lub tylko nieznacznie. U młodych osobników białe, u starszych kremowe[4].
Gładki i walcowaty, biały u podstawy rdzawoplamisty, zaostrzony bez pierścienia. Wysokość 4 – 8 cm, grubość 1 – 2 cm. U młodych okazów pełny, u starszych gąbczasty w środku[4].
U młodych okazów twardy, biały i kruchy. Ma lekko piekący smak, szczególnie blaszki[4].
Jasnokremowy. Zarodniki elipsoidalne, lub odwrotnie jajowate, pokryte drobnymi brodawkami. Brodawki mają wysokość do 0,6 μm, tępe wierzchołki, niektóre z nich połączone są pojedynczymi, delikatnymi łącznikami. Rozmiary: 7 – 10 × 6 – 7 μm. Cystydy tępe lub posiadające na szczycie szeroki kończyk, dermatocystydy cylindryczne, tępe[5].
Występuje w Ameryce Północnej i Europie. W Polsce jest jednym z najczęściej występujących gołąbków[5].
Rośnie na ziemi w lasach liściastych, iglastych i mieszanych, także w parkach, na ściółce, głównie pod brzozą brodawkowatą i brzozą omszoną, rzadziej pod klonem jaworem, bukiem, świerkiem, sosną i robinią. Owocniki wyrastają od czerwca do listopada[3].
Grzyb mikoryzowy. Jest grzybem jadalnym gorszej jakości. Bywa jednak zbierany przez grzybiarzy, po ugotowaniu traci bowiem gorzki smak. Jednak spożyty w większych ilościach może wywołać u wrażliwych osób lekką niedyspozycję żołądkowo-jelitową. Ponadto przez niedoświadczonych grzybiarzy może być pomylony z śmiertelnie trującym muchomorem zielonawym (Amanita phalloides) lub muchomorem cytrynowym (Amanita citrina)[5].
Bywa mylony z śmiertelnie trującym muchomorem zielonawym (Amanita phalloides). Podobny jest też gołąbek oliwkowozielony (Russula heterophylla), ale nie ma on szczypiącego smaku i jego skórkę można ściągnąć tylko do jednej trzeciej promienia kapelusza[4].
Gołąbek białozielonawy, gołąbek grynszpanowy (Russula aeruginea Lindbl. ex Fr.) – gatunek grzybów należący do rodziny gołąbkowatych (Russulaceae).
Russula aeruginea é um fungo que pertence ao gênero de cogumelos Russula na ordem Russulales. A espécie foi descrita cientificamente pelo micologista Lindblad em 1863.[1]
Russula aeruginea é um fungo que pertence ao gênero de cogumelos Russula na ordem Russulales. A espécie foi descrita cientificamente pelo micologista Lindblad em 1863.
Russula aeruginea (Elias Magnus Fries, 1863),[2] denumită în popor vinețica porcului,[3] este o specie de ciuperci comestibile din încrengătura Basidiomycota în familia Russulaceae și de genul Russula[4] care coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Ea se poate găsi în România, Basarabia și Bucovina de Nord prin iarbă în locuri luminoase cu soluri acide foarte proaspete până uscate, în nici un caz calcaroase, dezvoltându-se preferat sub mesteceni, câteodată și sub tei, foarte rar sub larici și pini, în păduri, parcuri, grădini sau chiar cimitire. Buretele apare, crescând de la deal la munte, din începutul lui iulie până la sfârșitul lui octombrie.[5][6]
R. aeruginea, lamele
R. aeruginea, picior
R. aeruginea tânără
R. aeruginea maibătrâne
Mare pericol înseamnă confuzia vinețiții porcului cu buretele mortal Amanita phalloides în tinerețe sau cu posibil fatalul Tricholoma equestre sin. Tricholoma flavovirens (lamele galbene),[9] între timp recunoscut ca foarte periculos, pentru că ar putea să provoacă Sindromul Paxillus asemănător al lui Paxillus involutus.[10]) În rest, ea poate fi confundată cu unele surate ale ei, cum ar fi ușor otrăvitoarea Russula.raoultii (iute și amară)[11] sau cu comestibilele Russula amoena,[12] Russula amoenicolor,[13] Russula heterophylla,[14] Russula integra,[15] Russula ionochlora,[16] Russula nigricans,[17] Russula olivacea,[18] Russula parazurea,[19] Russula puellaris,[20] Russula stenotricha,[21] Russula versicolor (destul de iute, în primul rând lamelele tinere), [22] Russula violeipes[23] sau Russula virescens.[24] Cea mai mare asemănare o are cu delicata Russula grisea.[25]
!!!Amanita-phalloides!!!
Russula.amoena
Russula anatina
Russula grisea
Russula heterophylla
Russula integra
Russula.ionochlora
Russula.nigricans
Russula olivacea
Russula parazurea
Russula puellaris
!!Russula.raoultii!!
!Russula versicolor!
Russula violeipes
Russula virescens
!!!Tricholoma equestre!!!
Vinețica porcului este din cauza cârnii fragile nu astfel de delicată ca de exemplu Russula aurea. Ea însă poate fi preparată ca hulubița, atunci cel mai bine tânără, dar nu se recomandă consumul buretelui crud.
Materiale media legate de Vinețica porcului la Wikimedia Commons
Russula aeruginea (Elias Magnus Fries, 1863), denumită în popor vinețica porcului, este o specie de ciuperci comestibile din încrengătura Basidiomycota în familia Russulaceae și de genul Russula care coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Ea se poate găsi în România, Basarabia și Bucovina de Nord prin iarbă în locuri luminoase cu soluri acide foarte proaspete până uscate, în nici un caz calcaroase, dezvoltându-se preferat sub mesteceni, câteodată și sub tei, foarte rar sub larici și pini, în păduri, parcuri, grădini sau chiar cimitire. Buretele apare, crescând de la deal la munte, din începutul lui iulie până la sfârșitul lui octombrie.
Zelena golobica (znanstveno ime Russula aeruginea) je užitna goba iz rodu golobic.
Zelena golobica je srednje velika goba, različnih zelenih odtenkov, ki ima na jeziku precej pekoč okus. Klobuk ima pri odraslih gobah premer od 4-8 cm in je sprva vzbočen, star pa je zravnan z nekoliko udrtim osredjem. Kožica je gladka in svetleča in se na robu zlahka lupi. Na spodnji strani klobuka so gosti lističi bele ali nekoliko rumenkaste barve v katerih je trosni prah bele ali smetanaste barve. Lističi se malce nadaljujejo po betu navzdol, na poškodovanih mestih pa porjavijo.
Bet gobe je trd, valjast in poln ter bele barve, enake barve je tudi meso, ki nima značilnega vonja, na jeziku pa pusti pekoč občutek.
Zelena golobica ima rada kisla tla, zaradi česar raste skoraj izključno v smrekovih gozdovih od poletja do pozne jeseni. Je dokaj pogosta goba v Sloveniji, kjer jo najdemo tudi v višje ležečih gozdovih.
Ta golobica je užitna, v večjih količinah pa lahko povzroči lažje zastrupitve prebavil (gastrointestinalni sindrom).
Zelena golobica (znanstveno ime Russula aeruginea) je užitna goba iz rodu golobic.
Шапка гола, 5-10 см у діаметрі, напівкуляста, потім опуклорозпростерта, з опущеним тонким, гладеньким, з часом короткорубчастим краєм, зелена, оливково-зелена, зеленувато-коричнева, у центрі темніша, зрідка зеленувато-білувата, гола, клейкувата. Шкірка знімається.
Гіменофор пластинчатий. Пластинки білуваті, потім жовтуваті, з віком розпливчасто-коричневі.
Відбиток спор кремово-жовтуватий. Спори 7-9 Х 6-8 мкм, більш або менш виразно шипасті.
Ніжка 5-7 Х 1,5-2 см, біла, з віком біля основи рудувата, щільна, потім з порожниною.
М'якуш білий, солодкий, у молодих пластинках гоструватий, без особливого запаху.
Зустрічається по всій Україні в листяних (переважно березових) та мішаних (під березою) лісах у серпні — вересні.
Їстівний гриб. Використовують свіжим або засолюють.
Russula aeruginea là một loài nấm ăn được, chỉ được tìm thấy bên dưới cây bu-lô, chủ yếu trong rừng thông.
Bài viết liên quan đến Lớp Nấm tán này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Russula aeruginea là một loài nấm ăn được, chỉ được tìm thấy bên dưới cây bu-lô, chủ yếu trong rừng thông.
Russula aeruginea Lindblad ex Fr., 1863
Сырое́жка зелёная (лат. Rússula aerugínea) — вид грибов, включённый в род Сыроежка (Russula) семейства Сыроежковые (Russulaceae).
Шляпка достигает 4—14 см в диаметре, сначала выпуклая, затем уплощённая и вдавленная. Окраска травяно-зелёная, иногда желтовато-буроватая, но не сероватая и не сиреневатая. Кожица блестящая, слизистая, снимающаяся на протяжении примерно одной третьей шляпки.
Пластинки сначала довольно частые, хрупкие, затем расходящиеся, почти свободные от ножки, рядом с ней изредка ветвящиеся.
Ножка цилиндрическая, белая, с возрастом покрывающаяся буроватыми пятнами.
Мякоть крепкая, белая, затем желтоватая. Вкус сладковатый, у пластинок островатый, запах малозаметный.
Споровый порошок кремового цвета. Споры 6—10×5—7 мкм, эллиптические, бородавчатые, с очень неполной сеточкой. Гифы кутикулы шляпки невздутые, нитевидные, с прямоугольными клетками.
Съедобна, обладает приятным негорьким вкусом.
Сыроежка зелёная входит в комплекс видов, отличающихся только микроскопическим строением.
Вид широко распространён в лиственных и смешанных лесах Европы, образует микоризу с берёзой повислой и берёзой пушистой.
Сырое́жка зелёная (лат. Rússula aerugínea) — вид грибов, включённый в род Сыроежка (Russula) семейства Сыроежковые (Russulaceae).
.jpg)
_Fr_105648.jpg)
_Fr_271830.jpg)
.jpg)
