Cikorka je pražený drcený kořen čekanky, a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein, a tudíž je vhodná i pro děti a kojící matky. Jak barva, tak aroma je kávové.
Cikorka byla velmi oblíbená v dobách kávových krizí, především během světových válek. V Evropě je však známa již z konce 17. století, kdy ji začali připravovat Holanďané. První česká továrna na zpracování kořene čekanky byla založena dne 30. 3. 1804 v Mochtíně. Výroba cikorky se dařila a z té doby pochází i epigram českého humoristy F. J. Rubeše[1]:
„ Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie. “Na konci 19. století byla v Praze-Bubnech, v Bubenečské ulici, továrna na "Kolbenovu cikorku", kterou vlastnil p. Markus. Ten ji zdědil po svém strýci Kolbenovi. Pro její výrobu se pěstovaly v Čechách celé lány čekanky.
Nápoj se připravuje vsypáním čerstvé směsi do vroucí vody a ihned poté se nádoba odstaví, vařit se dál nesmí kvůli ztrátě chuti i vůně. Po 3 minutách se přecedí. Někdy se používala cikorka na dochucení zrnkové kávy, tedy jako přísada.[2] Konzumovat jej je možné jak horký, tak studený. Hotový nápoj lze pak buďto pít, nebo do něj namáčet kousky pečiva, např. bábovku.
Cikorkový nápoj lze libovolně dochutit, nejčastěji se dolévá mlékem a sladí cukrem.
Mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig označil v internetové diskuzi na Facebooku skupinu Romů jako „cikórky“. (Posléze byl za tento a další incidenty odvolán.) Svůj komentář hájil tím, že jde o zavedený a neutrální slang, který je údajně uveden i ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ). Ve skutečnosti SSJČ tuto variantu vůbec neuvádí. Jiné slovníky zmiňují slangové označení „cikorky“ jako jednoznačně hanlivé slangové označení.[3]
Cikorka je pražený drcený kořen čekanky, a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein, a tudíž je vhodná i pro děti a kojící matky. Jak barva, tak aroma je kávové.
