Kernera saxatilis és una herba perenne que fa de 10 a 35 cm d'alt, més o menys cespitosa, glabra o pubescent. Les fulles són enteres o poc dentades, els pètals són blancs de 2 a 4 mm i floreix de maig a juliol. Els fruits són silícules de 2 a 4 mm, ovoides o el·lipsoïdals, amb un nervi medial prominent en cada valva.
Vápnička skalní (Kernera saxatilis) je drobná, poměrně řídce se vyskytující, bíle kvetoucí rostlina z podhůří a horských oblastí. Je to jediný druh monotypického rodu vápnička.
Druh se vyskytuje prakticky pouze v Evropě, těžištěm jeho výskytu jsou Alpy a pohoří na Balkáně odkud se rozšířil do Pyrenejí, Apenin a Západních i Východních Karpat. V České republice se nevyskytuje, neblíže roste na středním Slovensku.
Tento hemikryptofyt nejčastěji vyrůstá v submontánním až supramontánním stupni na plytkých a propustných půdách tvořených hlavně vápencovitou a dolomitovou sutí promísenou s humusem. Mnohdy se nachází na svazích kde je v létě rostlina před poledním sluncem částečně zastíněna, trvalý stín však nesnáší.
Bylina s 10 až 30 cm vysokou lodyhou která vyrůstá z jedno nebo vícehlavého hrubého a nehlubokého kořene. Vytrvalá rostlina s obvykle pokřivenou lodyhou která bývá jednoduchá nebo je v horní části rozvětvená. Spodní řapíkaté listy, vytvářející hustou růžici, mají 10 až 20 mm dlouhé čepele tvaru kopinatého, obvejčitého či lyrovitého. Po obvodě jsou celokrajné či zubaté, na vrcholu mají tupou špičku a jsou oboustranně chlupaté. Listy vyrůstající ve spodní části lodyhy jsou podobné listům přízemním a listy rostoucí ve střední a horní části lodyhy jsou přisedlé, na bázi zúžené, celokrajné a lysé. Listy lodyhy se směrem vzhůru zkracují a zužují.
Drobné, čtyřčetné a oboupohlavné květy na stopkách vytvářejí chudokvětá koncová květenství hrozen jehož vřeteno se v době zrání plodů prodlužuje. Zelenožluté a bíle olemované, široce elipsovité kališní lístky bývají průměrně dlouhé 1,5 mm. Bílé obvejčité korunní lístky s krátkým nehtem jsou dlouhé 3 až 4 mm a na vrcholu oblé. Květy se obvykle rozvíjejí v červnu až srpnu a pro opylující hmyz nabízejí nektar.
Na 10 mm dlouhých, tenkých odstávajících stopkách vyrůstají kulovité až obvejčité šešulky 2,5 až 3 mm velké. Na bázi u stopky jsou zúžené a na konci mají kratičkou trvalou bliznu, chlopně šešulky jsou vypouklé s výraznou střední žilku. Šešulka má dvě okrouhlá neb elipsovitá pouzdra a v každém je po 4 až 6 zploštělých semenech asi 1 mm velkých.
Rostlina se v přírodě rozšiřuje semeny, při vzácném pěstování v alpíniích je možno ji na jaře rozmnožit rozdělením.
Vápnička skalní je variabilním druhem a někdy je členěna do dvou poddruhů:
Obrázky, zvuky či videa k tématu vápnička skalní ve Wikimedia Commons
Vápnička skalní (Kernera saxatilis) je drobná, poměrně řídce se vyskytující, bíle kvetoucí rostlina z podhůří a horských oblastí. Je to jediný druh monotypického rodu vápnička.
Das Felsen-Kugelschötchen (Kernera saxatilis) ist die einzige Art der Pflanzengattung Kernera innerhalb der Familie Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Diese kalkstete Art gedeiht an felsigen Standorten[1] in den Gebirgen Europas.
Das Felsen-Kugelschötchen wächst als überwinternd grüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 10 bis 30 Zentimetern.[2] Es werden Rhizome gebildet. Der relativ lange, sparrig verzweigte Stängel ist im unteren Bereich behaart.[2]
Die Laubblätter sind in grundständigen Blattrosetten und am Stängel wechselständig verteilt angeordnet. Die Grundblätter sind verkehrt-eiförmig, meist ganzrandig, seltener gezähnt oder fiederspaltig mit einfachen Haaren (Trichome).[2] Die Stängelblätter sind einfach, spatelförmig oder elliptisch, ganzrandig oder gezähnt.
Die Blütezeit reicht von Juni bis August. Die relativ kleinen Blüten sind zwittrig und vierzählig. Es sind vier Kelchblätter vorhanden. Die vier freien Kronblätter sind weiß.[2] Der Fruchtknoten ist zweikammerig. Die Staubfäden der längeren der sechs Staubblätter sind gebogen.
Die Fruchtstiele sind abstehend.[2] Die Früchte werden als Schötchen bezeichnet, weil das Verhältnis von Länge und Breite unter 3:1 liegt. Diese kahlen Schötchen sind mit einer Länge von 2 bis 3 Millimetern kugelig[2] (daher der Trivialname Kugelschötchen) oder ellipsoid, mit einer kurzen Spitze. Die Schötchen enthalten vier bis zwölf Samen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.[3]
Beim Felsen-Kugelschötchen handelt es sich um einen Chamaephyten, dabei befinden sich Überdauerungsknospen an den Sprossachsen einige Zentimeter über der Erdoberfläche und die Überdauerungsknospen werden durch eigene Pflanzenteile oder durch Schnee geschützt.[4][2]
Blütenökologisch handelt es sich um Scheibenblumen mit halbverborgenem Nektar; die Nektarien befinden sich an der Basis der Staubblätter. Als Bestäuber gelten Syrphiden, Bienen sowie Falter.[2]
In einem ersten weiblichen Stadium schließen sich die noch kleinen Blütenhüllblätter knospenartig zusammen und lassen an der Spitze nur eine kleine Öffnung zwischen sich, die fast ganz von der großen Narbe ausgefüllt wird. Ein Insekt, das schon Pollen mitbringt, kann also nur Fremdbestäubung bewirken. Später lockert sich die Blüte, die Kronblätter vergrößern sich und beugen ihre Platte auswärts, sodass die Staubbeutel zugänglich werden. Die eigenartige Seitwärtskrümmung der längeren Staubfäden nach den kurzen hin bewirkt eine starke Ansammlung von Pollen auf den beiden Lateralseiten der Blüte, wo ja auch die einzig vorhandenen vier Nektardrüsen sich befinden. Auf den Medianseiten, wo Nektardrüsen fehlen, ist der Zugang zum Blütengrund wie durch Querbalken versperrt.[5]
Das Felsen-Kugelschötchen in den Gebirgen Europas in den Kalkketten der Alpen, Pyrenäen, des Jura, Apennin, Karpaten und Balkan verbreitet.
Es gedeiht in den montanen bis subalpinen Höhenstufen[1] auf Kalk und bevorzugt steinige Rasen, Fels und Schutt. Es ist in Mitteleuropa eine Verbandscharakterart des Potentillion caulescentis-Verbands.[6] In den Allgäuer Alpen steigt es im Tiroler Teil auf dem Grat zwischen Muttekopf und Rotnase in Höhenlagen bis zu 2200 Metern auf.[7]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 1+ (trocken), Lichtzahl L = 5 (sehr hell), Reaktionszahl R = 5 (basisch), Temperaturzahl T = 2+ (unter-subalpin und ober-montan), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[8]
Die Erstveröffentlichung dieser Art erfolgte 1753 unter dem Namen Cochlearia saxatilis durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus 2, S. 648. Für die Eingliederung in die Gattung Kernera werden zwei Veröffentlichung zitiert: Robert Sweet: Sweet's Hortus Britannicus: or a catalogue of plants cultivated in the gardens of Great Britain, arranged in natural orders ... / by Robert Sweet. London, 1827, S. 467 und Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbach: Moesslers Handbuch der Gewächskunde, 2. Auflage, 2, 1828, S. 1142[9]. Die artenarme Gattung Kernera wurde durch Friedrich Kasimir Medikus in Pflanzen-Gattungen ..., 1792 77, 95 aufgestellt.[10] Der Gattungsname Kernera ehrt den deutschen Botaniker Johann Simon von Kerner (1755–1830). Das Artepitheton saxatilis bedeutet „felsbewohnend“.
Kernera saxatilis ist die einzige Art der Gattung Kernera in der Tribus Kernereae innerhalb der Familie Brassicaceae.
Je nach Autor gibt es von Kernera saxatilis etwa zwei Unterarten:[11]
Für das Felsen-Kugelschötchen bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Löffelkraut (Berner Oberland) und Steinkraut (Berner Oberland).[12]
Das Felsen-Kugelschötchen (Kernera saxatilis) ist die einzige Art der Pflanzengattung Kernera innerhalb der Familie Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Diese kalkstete Art gedeiht an felsigen Standorten in den Gebirgen Europas.
Kernera es un género monotípico de plantas fanerógamas perteneciente a la familia Brassicaceae. Su única especie: Kernera saxatilis, es originaria de Europa.[1]
Es una hierba perenne que alcanza un tamaño de 10 a 35 cm de alto más o menos cespitosa, glabra o pubescente. Las hojas son enteras o poco dentadas, los pétalos son blancos de 2 a 4 mm y florece de mayo a julio. Los frutos son silicuas de 2 a 4 mm, ovoides o elipsoidales con un nervio medial prominente en cada valva.
Kernera saxatilis fue descrita por (L.) Sweet y publicado en Hort. Brit. (Sweet) 467. 1826[2]
Número de cromosomas de Kernera saxatilis (Fam. Cruciferae) y táxones infraespecíficos: 2n=14[3]
Kernera es un género monotípico de plantas fanerógamas perteneciente a la familia Brassicaceae. Su única especie: Kernera saxatilis, es originaria de Europa.
Skalny kulkotručk (Kernera saxatilis) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Skalny kulkotručk (Kernera saxatilis) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Warzuszka skalna (Kernera saxatilis (L.) Rchb.) – gatunek roślin należący do rodziny kapustowatych. Występuje w górach środkowej oraz południowej Europy, w Polsce w Tatrach i Pieninach. Łacińską nazwę rodzajową nadano roślinie dla upamiętnienia niemieckiego botanika Johana Simona von Kernera.
Warzuszka skalna (Kernera saxatilis (L.) Rchb.) – gatunek roślin należący do rodziny kapustowatych. Występuje w górach środkowej oraz południowej Europy, w Polsce w Tatrach i Pieninach. Łacińską nazwę rodzajową nadano roślinie dla upamiętnienia niemieckiego botanika Johana Simona von Kernera.
Kernera saxatilis là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Sweet mô tả khoa học đầu tiên năm 1826.[1]
Kernera saxatilis là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Sweet mô tả khoa học đầu tiên năm 1826.
