الأسماء في صفحات التنقل
USA: AL , AZ , AR , CO , CT , DE , FL , GA , IL , IN , IA , KS , KY , LA , ME , MD , MA , MI , MN , MS , MO , NE , NH , NJ , NM , NY , NC , OH , OK , PA , RI , SC , TN , TX , UT , VT , VA , WV , WI , DC (NPIN, 2009)
Canada: ON , QC (NPIN, 2009)
Native Distribution: W. NY to c. MI, s.e. IA & s.e. KS, s. to FL & TX; introduced in n. Midwest states & New England (NPIN, 2009)
NORTHERN AMERICA (USDA GRIN, 2001)
Eastern Canada: Canada - Ontario [s.e.] (USDA GRIN, 2001)
Northeastern U.S.A.: United States - Indiana, Michigan [s.], New Jersey, New York [w.], Ohio, Pennsylvania [n.w. & s.e.], West Virginia (USDA GRIN, 2001)
North-Central U.S.A.: United States - Illinois, Iowa [s.e.], Kansas [s.e.], Missouri, Nebraska [s.e. & n.-c.], Oklahoma, Wisconsin (USDA GRIN, 2001)
Northwestern U.S.A.: United States - Colorado (USDA GRIN, 2001)
Southeastern U.S.A.: United States - Alabama, Arkansas, Delaware, District of Columbia, Florida, Georgia, Kentucky, Louisiana, Maryland, Mississippi, North Carolina, South Carolina, Tennessee, Virginia (USDA GRIN, 2001)
South-Central U.S.A.: United States - New Mexico, Texas (USDA GRIN, 2001)
Southwestern U.S.A.: United States - Arizona, Utah [s.] (USDA GRIN, 2001)
Northern Mexico: Mexico - Chihuahua, Coahuila, Durango, Nuevo Leon, San Luis Potosi, Zacatecas (USDA GRIN, 2001)
Central Mexico: Mexico - Aguascalientes, Guanajuato, Guerrero, Hidalgo, Jalisco, Oaxaca, Puebla (USDA GRIN, 2001)
Flowers are after the leaves, and are small with a skunk-like odor. The greenish-white small polygamous flowers are arranged in compound cymes (clusters of flat-topped flowers). There are 3-5 sepals and petals. The flower houses a 2-celled ovary, a short style, and 2 stigmas. (Peattie, 1930) Flowers are yellow. (USDA PLANTS, 2009) Flowers are small and greenish white, appearing in clusters among the leaves. Blooms may be white, green, or brown. (NPIN, 2009)
Fruit is a 2-celled, 2-seeded samara (winged fruit). It is winged all around like that of an elm, but is larger and coin-shaped. Samara are often notched at their tip, subcordate (somewhat heart-shaped) at base, and resinous-dotted. The seed-body can be at the center of the samara or above it. (Peattie, 1930) The fruit is reddish in color. (USDA PLANTS, 2009) Fruit is a distinctive, waferlike samara with broad wings. It is green when immature. (NPIN, 2009)
Leaves The lateral leaflets are sessile (attached directly) and the terminal leaflets are stalked. Leaves are ovate to obovate, elliptic, oval or oblong-lanceolate, unequal at base, acute, entire but undulate or coarsely serrate, smooth at maturity, pale beneath, and black-dotted. (Peattie, 1930) Leaves are green. (USDA PLANTS, 2009) Crushed foliage has a slightly lemon-like, unpleasant musky odor. Leaves are trifoliate and deciduous, with leaflets on a petiole. Leaves are obovate (tapering more gradually to the base than to the tip), and the midrib of lateral leaflets off center. Leaves are dark-green in summer, turning yellow in fall. (NPIN, 2009)
Branches The branchlets and branches are smooth at maturity and are light brown or grayish. (Peattie, 1930) The branches are interwoven and ascending. Twigs have a slightly lemon-like, unpleasant musky odor when crushed. (NPIN, 2009)
Bark is smooth and gray or grayish-brown. On old specimens it is rough. Bark is malodorous when bruised. (Peattie, 1930) Bark has a slightly lemon-like, unpleasant musky odor when crushed. (NPIN, 2009)
Plant is 1.5-6 m tall. (Peattie, 1930) Maximum height at 20 Years is 20'. Height at maturity is 25.0'. (USDA PLANTS, 2009)
Fruit samara 15-30 mm long. (Peattie, 1930) The samara is approximately 7/8" long by 3/4" wide. (NPIN, 2009)
Leaves are up to 2" long, with terminal leaflets up to 2 1/2" long. (NPIN, 2009)
Landscaping uses are possible because it fruits ornamental and blooms ornamental. It can be used as an accent tree or shrub and is aromatic. (NPIN, 2009)
Şimali Amerikada - Ontorio və Nyu-Yorkdan Floridaya, Şimal-qərbi Minnesatiyaya qədər yayılmışdır.
6-8 m-ə qədər hündrlükdə şarşəkilli çətirə malik ağacdır. Gövdəsinin qabığı tünd boz rəngdə olub, üzəri ziyilli şişlərlə örtülüdür. Cavan budaqları qabaqca yaşımtıl, ikinci il qırmızı-qonur rəngdə olur, seyrək tükcüklüdür. Yarpaqları üçər, yarpaqcıqları uzunsov-ellipsvarı və ya yumurtavari, 6-12 sm uzunluqdadır. Üstdən parlaq, tünd yaşıl, altdan azca yaşıl rəngli olub, çılpaqdır. Yarpağın saplağının ümumi uzunluğu yarpaqcıqların uzunluğuna bərabərdir. Çiçəkləri 1 sm-ə qədər diametrdə olan ellipsvarı və ya bəzən tərs lansetvarı, yaşılımtıl-ağ rəngli ləçəklərə malikdir. Kasacıq 1-2 mm uzunluqda uzunsov və ya yumurtavarı dilimlidir. İyun-iyul aylarında çiçəkləyir, meyvəsi sentyabr-oktyabrda yetişir. 1,5-3 sm diamterdə tərs yumurtavarı və ya dairəvi qanadcıqdır, ikitoхumludur.
Rütubət və nəmişlik sevən bitkidir, suvarma tələb edir.
Nəbatət bağında introduksiya olunmuşdur. 1-1,5 m-ə qədər hündürlüyə qalхır, hər il çiçəkləyir və toхum verir.
Dekorativ kol kimi yaşıllaşdırmada istifadə oluna bilər. Yaşıllaşdırmada ən çoх f. aurea Schelle- qızılyarpaq və f. glauca Kirchn -boz, cavan vaхtı tükcüklü yarpaqları olan formaları daha əhəmiyyətlidir.
Křídlatec trojlistý (Ptelea trifoliata) je opadavá listnatá dřevina, patřící do čeledě routovité (Rutaceae). Nepoužívané české synonymum je křídlatec ztenčený (Presl 1846) Kvete od května do června.[1]
Původní v Severní a Střední Americe.[2]
Přestože je Ptelea trifoliata nejčastěji považována za druh s poddruhy či varietami v různých oblastech rozšíření, někteří botanici rozlišují více blízce příbuzných druhů:[3]
Podle některých zdrojů preferuje spíše bohaté a vlhké půdy. V oblasti Mississippi (Mississippi River Valley), roste nejčastěji na skalnatých svazích jako součást podrostu. Podle jiných zdrojů ale roste v dubových lesích a prériích, v okolí vodních toků, na půdách suchých, vápenatých.[1]
Opadavý listnatý keř nebo strom[4], se širokou korunou, dorůstá až 8 m výšky a 4 m šířky. Její latex je štiplavě hořký.
Letorosty jsou štíhlé, červenohnědě nebo hnědě zbarvené s hlubokými listovými jizvami tvaru "U". Zimní pupeny jsou malé, stlačené, kulaté, světle hnědé, pokryté stříbrnými trichomy.Listy jsou střídavé, 5-18 centimetrů dlouhé, složené z tří (zřídka pěti) lístků, každý lístek 1-10 cm dlouhý, řídce pilovitý nebo celokrajný, lesklé tmavě zelený, naspodu bledší. Západní a jihozápadní formy mají menší listy (5 - 11 cm) než východní formy (10 do 18 cm) jako adaptaci na sušší podnebí.
Květy jsou malé, 1-2 cm v průměru, s 4-5 úzkými, zelenobílými korunními lístky. Některé vydávají nepříjemný zápach, ale jiné mají příjemnou vůni. Plodem je nažka s širokým okrouhlým lemem, 1,5-2 cm v průměru, světle hnědá, zraje v létě, uvolňuje se větrem na začátku zimy.[5]
Borka je červenohnědá až šedohnědá s krátkými, horizontálně vedenými lenticelami (korkovými lištami), nepříjemně páchne a chutná hořce. Dřevo je žlutohnědé, těžké a tvrdé.
Byly vyšlechtěny četné kultivary pro okrasné využití v parcích a zahradách. Kultivar 'Aurea' se žlutým olistěním byla oceněna Royal Horticultural Society 's Award Garden.[6]
Listy křídlatce se kdysi užívaly jako prostředku pro vypuzení škrkavek a jiných cizopasných červů ze střev. Nažky přidávali podle dostupných informací sládci do chmele, aby pivo získalo lepší chuť.[7]
Některé kmeny amerických indiánů borku používají jako koření a jako bylinný lék na různé neduhy, má posilující účinky.[8][5]
V USA ve státech New Jersey, New York a Pennsylvania je druh zařazen jako ohrožený.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ptelea trifoliata na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu křídlatec trojlistý ve Wikimedia Commons
Křídlatec trojlistý (Ptelea trifoliata) je opadavá listnatá dřevina, patřící do čeledě routovité (Rutaceae). Nepoužívané české synonymum je křídlatec ztenčený (Presl 1846) Kvete od května do června.
Kløverlæderkrone (Ptelea trifoliata), også skrevet Kløver-Læderkrone, er et lille træ eller ofte bare en busk med ganske få udspærrede grene. Skuddene er slanke med u-formde bladar. Rodbarken har en skarp, aromatisk lugt. Blomsterne dufter kraftigt, når duggen falder.
Barken er først grøn, så gulbrun og til sidst brun med mange lyse korkporer. Gamle grene og stammen kan få en bark, som er gråbrun og fint furet. Knopperne er spredtstillede, korte, lysebrune og hårede. Bladene er 3-koblede med elliptiske, helrandede småblade. Begge bladsider er ensartet græsgrønne med lyse kirtler. Høstfarven er gulgrøn til lysende gul.
Blomstringen sker i juni med en efterblomstring i august. Blomsterne er 5-tallige og regelmæssige med gulgrønne kronblade. Frugterne er flade, vingede nødder med to frø.
Rodnettet er højtliggende og iltkrævende.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 3,00 x 3,00 m (30 x 30 cm/år). I hjemlandet dog betydeligt mere.
Kløverlæderkrone er udbredt fra Ontario i Canada til Oaxaca i Mexico. Den foretrækker et letskygget voksested med en mager og porøs, men fugtig jordbund.
På Piedmont og Blue Ridge bjergene i Virginia (USA), findes arten sammen med bl.a. alleghenyprydløg, amerikansk alunrod, amerikansk blærespiræa, Asclepias verticillata (en silkeplante-art), blyantene, duftsumak, Eragrostis capillaris (en kærlighedsgræs-art), harlekinurt, hjortetaktræ, hvidask, Opuntia humifusa (en figenkaktus-art), Phacelia dubia (en honningurt-art) og virginsk sneflokketræ[1].
Kløverlæderkrone (Ptelea trifoliata), også skrevet Kløver-Læderkrone, er et lille træ eller ofte bare en busk med ganske få udspærrede grene. Skuddene er slanke med u-formde bladar. Rodbarken har en skarp, aromatisk lugt. Blomsterne dufter kraftigt, når duggen falder.
Die Kleeulme (Ptelea trifoliata), auch Lederstrauch oder Hopfenstrauch genannt,[1] ist ein laubabwerfender Strauch oder kleiner Baum mit einer breiten Krone. Sie gehört zur Familie der Rautengewächse und ist in Nordamerika heimisch.
Der kleine Baum oder Großstrauch hat mehrere auseinanderstrebende Stämme. Er hat dicke fleischige Wurzeln. Die Rinde ist rötlich- bis grau-braun, besitzt kurze horizontale Lentizellen und warzig korkige Erhöhungen, die leicht schuppig werden.
Die Zweige sind eher dünn, braun, und besitzen tiefe U-förmige Blattnarben sowie kurze hellbraune, flauschige Knospen. Die Blätter sind wechselständig, 5–18 cm lang und bestehen aus drei (selten fünf) Fiederblättchen, jeweils 1–10 cm lang, wenig bis durchgehend gezahnt, glänzend dunkelgrün auf der Oberseite und blasser auf der Unterseite. Die westlichen und südwestlichen Formen haben aus klimatischen Gründen kleinere Blätter (5–11 cm) als die östlichen Varianten (10–18 cm).
Die Blüten sind klein, 1–2 cm im Durchmesser, mit 4–5 schmalen, grünlich-weißen Blütenblättern und erscheinen im Frühjahr gruppenweise am Ende der Zweige. Manchen erscheint der Geruch unangenehm, andere empfinden ihn als schön. Die Frucht ist eine scheibenförmig runde Samara mit 2–2,5 cm Durchmesser. Sie ist hellbraun und reift im Sommer. Sie ist ringsum von einem dünnen Flügel umgeben, bleibt am Baum und wird vom Wind ausgebreitet (Anemochorie). Sie riecht angenehm nach Zitrusfrüchten.[2]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 42.[3]
Die Kleeulme kommt vom südlichen Ontario, Kanada, südöstlich nach Florida, USA, westlich zum südlichen Kalifornien und südlich nach Oaxaca im südlichen Mexiko vor.
Von Natur aus kommt die Art an schattigen Standorten entlang von Waldrändern vor, besonders an den felsigen Hängen des Mississippi-Tals. Sie bevorzugt feuchte, gut entwässerte, fruchtbare Böden. Sie ist recht trockenresistent.[4]
De Kleeulme wird in Gärten angepflanzt. Sie ist eine der wenigen amerikanischen Kleinbäume, die Vollschatten vertragen.[4]
Die Pflanzensäfte sind gallig und bitter. Die Rinde besitzt einen unangenehmen Geruch und bitteren Geschmack und wird in der Kräutermedizin der Amerikanischen Ureinwohner für verschiedene Anwendungen genutzt. Auch in der Homöopathie wird sie verwendet.[2]
Obwohl meist als eine Art mit mehreren Varietäten oder Unterarten angesehen, gehen manche Botaniker von einer Gruppe vier oder mehr eng verwandter Arten aus:
Ptelea ist der altgriechische Name für die Ulme und wurde von Carl von Linné aufgrund der ähnlichen Früchte auf diese Gattung übertragen. Das Art-Epitheton trifoliata bezieht sich auf das dreiteilige Fiederblatt.[2]
Die Kleeulme (Ptelea trifoliata), auch Lederstrauch oder Hopfenstrauch genannt, ist ein laubabwerfender Strauch oder kleiner Baum mit einer breiten Krone. Sie gehört zur Familie der Rautengewächse und ist in Nordamerika heimisch.
Ptelea trifoliata, commonly known as common hoptree,[4] wafer ash,[5] stinking ash,[6][7] and skunk bush,[7][8] is a species of flowering plant in the citrus family (Rutaceae). It is native to North America, where it is found in Canada, Mexico, and the United States. It is a deciduous shrub or tree,[9][10] with alternate, trifoliate leaves.
Ptelea trifoliata is a small tree, or often a shrub of a few spreading stems, growing to around 6–8 m (20–26 ft) tall with a broad crown.[11] The bark is reddish brown to gray brown, with short horizontal lenticels (warty corky ridges), becoming slightly scaly, The plant has an unpleasant odor and bitter taste. Branchlets are dark reddish brown, shining, covered with small excrescences. The twigs are slender to moderately stout, brown with deep U-shaped leaf scars, and with short, light brown, fuzzy buds. It has thick fleshy roots.[12]
Its leaves are alternate and compound with three leaflets, dotted with oil glands. The leaflets are sessile, ovate or oblong, 3–5 in (7.6–12.7 cm) long by 2–3 in (5.1–7.6 cm) broad, pointed at the base, entire or serrate, and gradually pointed at the apex. They are feather-veined, with a prominent midrib and primary veins. They come out of the bud conduplicate and very downy. When fully grown the leaves are dark green and shiny above and paler green beneath. In autumn they turn a rusty yellow. The petioles are stout, 6.3–7.6 cm (2.5–3.0 in) long, with an enlarged base. Stipules are absent. The western and southwestern forms have smaller leaves, 5–11 cm (2.0–4.3 in), than the eastern forms 10–18 cm (3.9–7.1 in), an adaptation to the drier climates in the west.
The flowers are small, 1–2 cm (0.39–0.79 in) across, with 4–5 narrow, greenish white petals. The pedicels are downy. The 4- or 5-part calyx is downy and imbricate in bud. The corolla has four or five petals which are white, downy, spreading, hypogynous, and imbricate in bud. The five stamens alternate with the petals. The pistillate flowers bear rudimentary anthers. The filaments are awl-shaped and more-or-less hairy. The anthers are ovate or cordate, two-celled, with cells opening longitudinally. The ovaries are superior, hairy, abortive in the staminate flowers, two to three-celled. The style is short, the stigma 2- or 3-lobed, with two ovules per cell. Fertile and sterile flowers are produced together in terminal, spreading, compound cymes—the sterile being usually fewer and falling after the anther cells mature.[12]
Flowers are produced in May and June. Some find the odor unpleasant but to others the plant has a delicious scent.
The fruit is a round wafer-like papery samara, 2–2.5 cm (0.79–0.98 in) across, light brown, and two-seeded. The fruit ripens in October, and is held on the tree until high winds shake them loose in the early winter.[12]
Its wood is yellow brown; heavy, hard, close-grained, satiny. The specific gravity is 0.8319; weight per cubic foot is 51.84 lb (23.51 kg).[12]
Flowers of Ptelea trifoliata
Multi-trunk tree form
While Ptelea trifoliata is most often treated as a single species with subspecies and/or varieties in different distribution ranges,[9][13][14] some botanists treat the various hoptrees as a group of four or more closely related species:
The specific epithet "trifoliata" refers to the three-parted compound leaf.[12]
Other common names for this shrub include stinking prairie bush, Carolina shrub-trefoil, tree-trefoil, swamp dogwood, ague bark, paleleaf hoptree, prairie-grub, prickaway-anise, quinine tree, sang-tree, water-ash, western hoptree, wingseed, and woolly hoptree.[6][7][8][15][16]
Ptelea trifoliata is native to North America, where its northern limits are in Ontario and Quebec, Canada. It is native through much of the eastern and southwestern United States, although it is absent from some areas of the Upper Midwest and is rare in much of New England.[17] Its southern limits are in Mexico.[18][19]
It has a wide-ranging natural habitat. In the Southeastern United States it is most often found in rocky forests, in both moist and dry soil, often associated with calcareous or mafic substrates.[20] In the Midwest, habitats include forests, savannas, prairies, glades, and sand dunes.[21][22] In Arizona it is common in canyons.[23]
Larva of the giant swallowtail butterfly Papilio cresphontes feed on the leaves.[24] Treehoppers of the genus Enchenopa infest the branches, laying white-frothy masses of eggs on the branch undersides.[24] Several ant species tend to the treehoppers, including Camponotus pennsylvanicus, Formica montana, and Formica subsericea.[24] Several bee species have been documented visiting the flowers of wafer ash, including Agapostemon virescens, Andrena commoda, Andrena crataegi, Andrena cressonii, Apis mellifera, Bombus auricomus, Bombus bimaculatus, Bombus impatiens, Ceratina calcarata, Ceratina dupla, Ceratina mikmaqi, and Lasioglossum imitatum.[24]
It has several Native American uses as a seasoning and as an herbal medicine for different ailments.[25]
Numerous cultivars have been developed for ornamental use in parks and gardens. The cultivar 'Aurea' with golden leaves has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[26][27]
German immigrants to Texas in the 19th century used its seeds in place of hops in the beer-making process, lending the species its common name.[28]
Ptelea trifoliata, commonly known as common hoptree, wafer ash, stinking ash, and skunk bush, is a species of flowering plant in the citrus family (Rutaceae). It is native to North America, where it is found in Canada, Mexico, and the United States. It is a deciduous shrub or tree, with alternate, trifoliate leaves.
Ptelea (Ptelea trifoliata) on ruutakasveihin kuuluva lehtipensas, jota käytetään myös koristekasvina. Laji esiintyy alkuperäisenä Pohjois-Amerikassa, muun muassa Yhdysvaltojen itäosassa. Ptelea voi kasvaa 4–8 metriä korkeaksi. Sillä on tummanvihreät kolmisormiset lehdet ja siipipalteiset siemenet, jotka ovat 2,5 senttimetriä halkaisijaltaan.[1]
Ptelea (Ptelea trifoliata) on ruutakasveihin kuuluva lehtipensas, jota käytetään myös koristekasvina. Laji esiintyy alkuperäisenä Pohjois-Amerikassa, muun muassa Yhdysvaltojen itäosassa. Ptelea voi kasvaa 4–8 metriä korkeaksi. Sillä on tummanvihreät kolmisormiset lehdet ja siipipalteiset siemenet, jotka ovat 2,5 senttimetriä halkaisijaltaan.
Hasło w Wikisłowniku Parczelina trójlistkowa (Ptelea trifoliata L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny rutowatych. Pochodzi z Ameryki Północnej[2]. Jest uprawiany w wielu krajach świata o klimacie umiarkowanym (również w Polsce).
Parczelina trójlistkowa (Ptelea trifoliata L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny rutowatych. Pochodzi z Ameryki Północnej. Jest uprawiany w wielu krajach świata o klimacie umiarkowanym (również w Polsce).
Птеле́я трили́ста (В'язовик; Ptelea trifoliata L.) — рослина роду птелея родини рутових.
Птелея трилиста зростає в східній частині Північної Америки (від Онтаріо до Флориди і Міннесоти).
Красивий чагарник або невелике деревце, до 6 м висотою з округлою кроною. Молоді пагони опушені, наступного року голі, червоно-бурі, старі гілки темно-бурі. Листя трійчасте, темно-зелене, блискуче, що довго не опадають восени. Квітки дрібні, до одного сантиметра, зеленувато-білі, з неприємним запахом, в щиткоподібних суцвіттях до восьми сантиметрів в поперечнику. Плоди — крилатки, схожі на плоди в'яза, за що цей вид і отримав одну з своїх назв, нерідко майже всю зиму зберігаються на гілках. При розтиранні плоди пахнуть хмелем.
Найпоширеніші декоративні форми:
Досить морозостійка, невимоглива до ґрунту, може переносити невелику засоленість. Посухостійка і мириться з умовами міста. На півдні віддає перевагу легкому затінюванню. В більш північних районах бажана сонячна тепла ділянка.
Використовується в одиночних і групових посадках, як підлісок під деревами з ажурною кроною. Свіже листя і молоду кору використовують у медицині, плоди — в пивоварінні як замінники хмелю.
Птеле́я трили́ста (В'язовик; Ptelea trifoliata L.) — рослина роду птелея родини рутових.
Птелея трилиста зростає в східній частині Північної Америки (від Онтаріо до Флориди і Міннесоти).
Красивий чагарник або невелике деревце, до 6 м висотою з округлою кроною. Молоді пагони опушені, наступного року голі, червоно-бурі, старі гілки темно-бурі. Листя трійчасте, темно-зелене, блискуче, що довго не опадають восени. Квітки дрібні, до одного сантиметра, зеленувато-білі, з неприємним запахом, в щиткоподібних суцвіттях до восьми сантиметрів в поперечнику. Плоди — крилатки, схожі на плоди в'яза, за що цей вид і отримав одну з своїх назв, нерідко майже всю зиму зберігаються на гілках. При розтиранні плоди пахнуть хмелем.
Найпоширеніші декоративні форми:
пірамідальна (f. fastigiata); золотиста (f. aurea); пятилистна (f. pentaphylla); пухнаста (f. pubescens) — з опушеними листочками. На жаль, ці форми не дуже витривалі і страждають від зимових морозів.Досить морозостійка, невимоглива до ґрунту, може переносити невелику засоленість. Посухостійка і мириться з умовами міста. На півдні віддає перевагу легкому затінюванню. В більш північних районах бажана сонячна тепла ділянка.
Використовується в одиночних і групових посадках, як підлісок під деревами з ажурною кроною. Свіже листя і молоду кору використовують у медицині, плоди — в пивоварінні як замінники хмелю.
Ptelea trifoliata là một loài thực vật có hoa trong họ Cửu lý hương. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[2]
Bài viết phân họ thực vật Toddalioideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Ptelea trifoliata là một loài thực vật có hoa trong họ Cửu lý hương. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
榆橘（学名：Ptelea trifoliata），为芸香科榆橘属下的一个植物种。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
